Sítě
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278849/bmid_site-UIS-278849.jpg
4
1232
324
Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život. Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Tři současné ženy, tři příběhy, které se zdaleka netýkají jen jich. Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným jejich problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání i změně života. Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu? Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve. Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!... celý text
Přidat komentář
Tři příběhy žen, které jsou psány odlišným způsobem. Tohle cením. Kdo ví, kolik lidí ve svém okolí, s podobnými osudy, každý ve svém okolí má?
Chameleon. Tím je pro mě Petra Dvořáková.
Ke každé látce dokáže přistupovat originálně - dokonce i tři příběhy, zachycené v knize Sítě, jsou zpracovány každý jinak.
Někteří autoři mají svůj nezaměnitelný rukopis, jiní se převtělují podle postav a příběhů.
U Petry Dvořákové si můžete každopádně být jistí tím, že se vždycky bude jednat o palčivé společenské téma. Tohle bylo opět nervy drásající, frustrující a hned v trojité dávce.
Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda, i když jejich vyznění často bývá dost depresivní. Jsou hodně ze života a hodně bez příkras. A jen občas skončí dobře. Přesto je hltám a nemůžu přestat číst, dokud nejsem na konci. Nejvíc se mi líbila povídka druhá, zvláštní námět, který budu mít nějaký čas v hlavě. A co se týče příběhu třetího, tak doufám, že na něj zapomenu co nejrychleji, minimálně do té doby, než budu muset k lékaři :D Protože ten popis, co znamená pacient pro zdravotnický personál je hodně zneklidňující :)
Autorku mám poslední dobou ze všech českých spisovatelek nejraději ,a tak jsem se pustil i do čtení "Sítí". Opět naprosto skvělé napsané a senzačně vyobrazená psychologie postav. Nejvíce se mi líbil druhý příběh. Za mě mohu jen doporučit.
Moje první knížka od Petry Dvořákové, určitě chci přečíst i další, abych zjistila, jestli se zařadí mezi mé oblíbené spisovatelky, zatím má k tomu nakročeno, knížka se mi líbila moc. První povídka byla fajn, ale jakožto člověk, který se pohybuje v oboru psychologie, jsem poměrně rychle prokoukla, o co jde, nebylo to pro mě velké překvapení. Druhá povídka se mi líbila nejvíc. Jakožto člověk, který se nikdy nepohyboval mezi věřícími, jsem příběh doslova hltala. Poslední povídka byla taky dobrá, líbil se mi styl, jakým byla napsaná, drsně a bez emocí, dobře to vykreslilo charakter hlavní postavy.
Hned první povídka mě naprosto dostala. Syndrom pomalého uvaření žáby je skvělý příklad toho, jak si s vami psychopat hraje a vám to ani nedochází.
Oproti tomu zbylé dvě povídky mě zase tolik nezaujaly.
Řekněme, že existují lidé, kteří se velmi liší od běžné populace. Říká se jim lidé bez duše. Nemají svědomí. Nemají emoce. Nic neprožívají...
Námět dobrý. Ze života. Ale tak nějak od začátku hodně průhledný. Ničím mě to nepřekvapilo, jen mi to připomnělo člověka, kterého jsem znala - a přece jsem netušila, s kým mám tu čest celé dlouhé roky. Takže ano, je to možné. Děje se to. A vy nevěříte. Nechcete věřit. Bolí vás to. Trpíte.
Tihle lidé ale dokážou vytvořit dokonalou iluzi. Umějí vyvolat pocit, že vám velmi rozumí. Vypadá to, že jsou empatičtí - ale není to empatie. Je to jenom hra. Je to součást jejich plánu. Říká se jim psychopaté...
Rušily mě vstupy psychologa, jako by najednou někdo vytrhl z příběhu několik stránek a nahradil je jinými.
Druhý příběh formou emailů - to byl boj. Boj, abych dočetla. Chvílema jsem se přistihla, že ani nevnímám, že mě to nudí. Nicméně námět byl výborný. Jen to zpracování mi nesedlo. A pointa ničím nepřekvapila. Tohle tu bylo už mockrát, všichni to víme, a víme taky, jak to dopadá... Autorka mohla zvolit překvapivější závěr, nicméně to neudělala.
Třetí povídka se mi líbila nejvíc, i když způsob, jakým byla napsána, ve mě evokoval sprint. Rychle to odvyprávět, ať už to mám za sebou. Žádné emoce, žádné city. Jen holá fakta.
Z téhle povídky emoce kupodivu tryskaly. Škoda toho zrychleného tempa, toho jakoby deníkového záznamu, úsečných, téměř staccatových vět. Tahle povídka se mi přes to všechno líbila ze všech nejvíc. Snad i proto, že konec jsem neodhadla. Čekala jsem všechno, jen ne to, jak to nakonec dopadlo...
Po Vránách a Chirurgovi zklamání. U téhle knihy mi zkrátka nesedlo zpracování -způsob, jakým byly povídky podány.
Touto knihou se autorka definitivně zařadila mezi mé oblíbené. Neměla jsem nejdřív velká očekávání, ale byla jsem mile překvapená, jak mi kniha dokázala vlézt pod kůži a zaujmout, nutit k přemýšlení. Nejvíc u Petry Dvořákové oceňuji to, že každá její kniha je úplně jiná, jinak zpracovaná, tématiku má komplexně prostudovanou. To u jiných autorek postrádám, i když mě třeba příběh zaujme, je tam prostě vždy zřetelný rukopis a opakující se linka.
(SPOILER)
První příběh mohl mít klidně míň stran, moc mě nebavila Kristýnina naivita a nechápala jsem, proč zrovna ona má tak malé sebevědomí. Líbil se mi její blízký vztah s otcem.
Karolínin příběh mě dostal, nemůžu na něj přestat myslet. Je to dokonalá ukázka toho, jak moc odlišné mohou být projevy víry- ač byli všichni aktéři věřící, každý se ukázal v úplně jiném světle. Myslím, že Karolína si duchovního vůdce nemohla vybrat líp, z e-mailů otce Ambrože úplně dýchalo dobro, láska k Bohu a snaha pomoci i přesto, že všechno se mu jako knězi určitě nečetlo dobře. Konec mě potěšil.
A třetí příběh? Perfektně napsaný. Zajímavý. A smutný. Nadi mi bylo asi ze všech tří žen nejvíc líto….
Tři povídky, a i když ke každé mám nějaké to svoje chytračení (první byla šíleně průhledná, druhá mě srala koncem, že se vše vlastně vyřešilo 'samo', u té třetí taky bylo jasné, kam to směřuje...), tak mě kniha moc bavila. Taky co se týče literárního stylu, tak šla každá trochu jinam, což kvituji, i když se strohým vyprávěním v úsečných větách u poslední povídky jsem měla trošku boj. Petra Dvořáková má skvělej dar vykreslit povahu svých postav, Sítě čtu jako čtvrtou autorčinu knihu a rozhodně budu pokračovat.
Kristýna, Kája, Naďa: osudy žen, které to v životě neměly jednoduché. Snížené sebevědomí a hledání svých chyb je u všech stejné, ale důvody má každá svoje.
Příběhy jsou narušované nelehkou prací psychologa, který s hlavními postavami zkouší různé techniky a metody, jak mít ráda sama sebe .
(SPOILER)
Kniha mě rozhodně nenechala chladnou. Každá povídka měla něco do sebe. Každá byla jiná. Jinak smutná. Jinak (ne)sebevědomá. Nedokážu asi plně říci, která se mi líbila nejmíň největší sympatie však sdílím s povídkou- Kdyby byl jen můj. Ukazuje krásně kam víra může zajít a jak nás může postupně zničit.
Přemýšlím, která z povídek vlastně končí dobře.
1) Tak tohle jsem já
První povídka mě na jednu stranu strašně štvala naivitou Kristýny. Ač mě naivita sebevíc štvala, vím, že bych dlouhou dobu reagovala stejně :D. Chvílemi jsem se nedokázala kvůli samotné naivitě začíst. Možná to byl jen můj problém.
Ještě mě štvala na mě krátká ,,sezení" s psychologem. Vzhledem k tomu, že já u něj strávím minimálně hodinu. Toto mi přišlo jako pětiminutové setkání, což je samozřejmě nereálné. Chápu však, že autorka nemohla psát dlouhé ódy z psychologických sezení. Zvláště když jde o povídku.
2) Ještě jednou letět
Tato povídka mě zasáhla nejvíc. Karolíny příběh byl silný. Nedokážu říci, jak bych se v této situaci zachovala. Radši nad tím ani nechci přemýšlet při vší upřímnosti. Konverzace s Ambrožem byla krásná a přišla mi velmi reálná. Povídku samu o sobě hodnotím jako nejčtivější a nejlepší:)
3) Kdyby byl jen můj
Nepřijetí sebe sama.
Myslím, že toto byl Nadin největší problém. Šlo o velmi hořký a upřímný příběh, kam až nás malé sebevědomí může zavést. Chvílemi jsem si u povídky lámala hlavu s tím, že mě nebavila. Ke konci se však začala stupňovat. Poslední strany mě zasáhly nejvíce. Nejvíc mi v hlavě utkvěla věta ,,Bez prsu se nedá žít." Tahle věta krásně ukazuje obrovskost problému. Mrazilo mě na zádech.
Děkuji autorce za toto úžasné dílo:)
Kniha mě bohužel neoslovila, mé druhé setkání s autorkou a bohužel tato autorka asi nebude mým šálkem čaje.
Kniha je mým seznámením s Petrou Dvořákovou a musím konstatovat, že velmi povedené. Určitě si od této šikovné autorky ještě něco přečtu. Příběhy všech tří dam mě zaujaly, akorát mě mírně dráždila naivita a submisivnost,ale to je spíš odraz mých životních zkušeností :-)
V první povídce se seznamujeme s Kristýnou, která ve svém životě nemá skoro nic pozitivního. Zprvu se nám může zdát, že je Kristýna typická nesebevědomá žena, která žalostně potřebuje pomoc terapeuta. Postupně zjišťujeme pravdu, která je úplně jinde, než se na první pohled zdálo. Zjišťujeme stejně jako Kristýna. Nečekala jsem to, překvapilo. Rozdýchávala jsem. Obdivovala, cenila.
V druhé povídce nám autorka představila jako hlavní postavu téměř čtyřnásobnou matku Karolínu, která vyrůstala v mnohočlenné věřící rodině. V dospělosti se od všeho odpoutala, ale její manžel to měl úplně opačně. Kam až víra dožene člověka, který nikdy v nic takového nevěřil, to si musíte přečíst sami. Za mě byla tato povídka nejslabší. I přes formu e-mailových dopisů jsem se musela přemlouvat, abych vůbec povídku dočetla. Škoda.
Ve třetí povídce poznáváme na první pohled nesympatickou Naďu, která trpí mindráky ze své postavy. Postupně mi Naďa přirostla k srdci. Povídka byla za mě nejsilnější. Co se emocí týče. I závěru. Srdcervoucí. Cítila jsem tam přesně tu bezmoc, která z celé povídky přímo stříkala. Depka. Víc k ní nedokážu bohužel říct.
Autorka dokázala opět bravurně napsat text, který člověka chytne za srdce a donutí ho přemýšlet.
Přemýšlet nad tím, proč jsou mezi námi nesebevědomé ženy. Mohou za to jejich protějšky? Nebo si za to mohou ženy sami? Existuje snad nějaký návod, jak se stát sebevědomou ženou?
Dědina, Chirurg, Vrány... přečteno během pár hodin... do této knihy se mi začíst nepovedlo. Ale určitě jí dám ještě někdy šanci. :)
Všechny tři příběhy byly napsané výborně. První byl asi docela běžný, ale líbil se mi styl psaní, kde si terapeut vedl záznamy ze sezení. Druhý příběh se mi líbil nejvíc, ať už to bylo pro formu, šlo vlastně o emailovou korespondenci nebo pro neobvyklé téma z církevního prostředí. Třetí příběh dokonale vystihl lékařské prostředí, je znát, že sama autorka ho velmi dobře zná. Naďa a její touha po moci byla nesnesitelná.
1. část - pro mě asi nejlepší, taková hezká, ze života...Libíly se mi části psané psychologem nad úvahami a rozebíráním Kristýnina života
2. část - sekta, co má v hlavě vymeteno. Člověk si řekne, jak si to Karolína mohla nechat všechno tak dlouho líbit, ale těžko říct, jak by se člověk zachoval na jejím místě při takovém tlaku
3. část - naštěstí nejkratší. Sobecká a drsná Naďa mi vůbec nesedla. Přišlo mi to až přehnaně agresivní
Druhý příběh mě moc nebavil, proto dávám o hvezdičku méně. Ale jinak se mi knížka moc líbila. Opět ze života a to mě baví.
Štítky knihy
ženy psychoterapie zdravotnictví poruchy osobnosti manipulace (psychologie) sebedůvěra, sebevědomí církev osudy žen křesťanské manželství plastická chirurgie
Část díla
Kniha Sítě je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 1 683x |
| Čtenářské výzvě | 285x |
| Doporučených | 78x |
| Knihotéce | 356x |
| Chystám se číst | 731x |
| Chci si koupit | 133x |
| dalších seznamech | 5x |
Tři příběhy o různých ženách, každý svým způsobem zajímavý. Chce to žít s očima otevřenýma a ne s klapkami na očích, nic nepřehlížet a nepodceňovat. Je důležité používat vlastní rozum a mít zdravé sebevědomí. Doporučuji přečíst.