Sítě

Kniha mě zklamala. První příběh působil dost nereálně, zápletka v druhém až směšně. Třetí mi přišel nejrealističtější.

Anotace i obálka vypadaly slibně, ale kniha bohužel nevybočuje z řady průměrných ženských dílek. Předvídatelné, autorka si mohla daleko více vyhrát. Přesto třetí povídka potěšila. Připomněla mi Řezáčovo Černé světlo.

09.04.2018

Povídky nejsou mým oblíbeným žánrem, ale u této knihy mi žánr nečinil vůbec problém. Každá jiná, poutavě napsaná, první trošku pomalejší rozjezd, ale gradovala a další dvě měly spád už od začátku. Moc se mi líbil výběr rozličných témat. Co mě nejvíc dostávalo po stylistické stránce, byly "poznámky pod čarou" vždy k danému tématu, které perfektně dokreslovaly a reflektovaly danou situaci.
Jediné, co mi osobně nesedlo, bylo zobecňování a zbytečně tvrdé odsuzování zdravotníků.

03.04.2018

4, 5 hvězdičky. Jo, jo, jo, česká autorka a skvělá věc. Čím dál víc se mi líbí díla českých autorů. První příběh - wow, podle mě realita, která se běžně děje, druhý příběh mě asi dostal nejvíc, jsem ateista, ale úplně živě si můžu představit právě situaci Karolíny :-( Vykreslení postav bylo povedené, spád děje také, kladně hodnotím také různé formy v jednotlivých příbězích - ich forma, er forma, forma e-mailové korespondence. Knížku můžu vřele doporučit.

29.03.2018

Povídkové knihy nevyhledávám, přesto jsem si přečetla Sítě, rozdílná témata propojená společnými faktory - nízkým sebevědomím žen, manipulací s lidmi, reakcí okolí na ubližování. Líbil se mi první příběh, možná proto, že hrdinka se nakonec vzchopila a něco pro sebe udělala. Ostatní nebyl můj šálek čaje.

21.03.2018

Jak snadné je se zaplést do sítě vlastního (ne)sebevědomí...myslím,že spousta žen se alespoň v jednom z příběhů poznala...opravdu ze života....

24.02.2018

Nádhera, nádhera...super knížka, četla se jedním dechem. Současně s ní jsem četla Jedovatá slova od Patricie Evans,/ verbálně urážlivé vztahy/, která svým způsobem koresponduje s první povídkou/ i když zde byl Jáchym vysloveně psychopat/.
Druhá povídka- někdy je člověk papežštější než sám papež. Jako věřící člověk naprosto chápu postoj Karolíny k fanatismu, zvláště pak, když se neshoduje s křesťanským způsobem života jako takým. Jinak řečeno - bude z člověka lepší křesťan, když bude v kostele div ne bydlet, ale bude se chovat jako s odpuštěním hovado?

21.02.2018

Neváhala jsem ani na chvíli a dávám 5* ,
uvědomuju si , jak málo čtu české spisovatele a tato kniha mi říká,že nedělám dobře.
Všechny tři povídky se mi líbily . měly spád a rozhodně u mě vyvolávaly emoce. Sice ne zrovna pozitivní ,ale jakákoliv emoce je dobrá .
Asi nemá smysl se nějak rozepisovat,protože v komentářích přede mnou je řečeno vše .
Určitě si přečtu i další knihy autorky.

05.02.2018

Výborná kniha,která vám nedá oddychu. S těmito hrdinkami nedokážete nežít jejich životy a toužíte vědět víc a to co bylo dál. Tři skvěle napsané příběhy,snad jen ten poslední mi chvílemi vadil,nevím,jestli se teď na zdravotnictvi nebudu dívat trochu jinak...

28.12.2017

ROZHODNĚ NIKOLI NAIVNĚ SLEPICOIDNÍ :((
DominaCZ je pro mne trochu nevyzrálá až "nepročtená" (pokud si vypůjčím slovník svého muže, který tvrdí, že ke kvalitnímu vínu se musí člověk PROPÍT:))
O slovníku jaký používá k hodnocení bych se ani nezmiňovala:(

Jinak se přikláním k rozporuplným a rozpačitým pocitům z knihy. Příběhy jsou asi příliš ovlivněny autorčinou životní zkušeností, kvůli které se jí však nesmírně obdivuji. Kdo ví, co musela v životě překonat, pochopí.

06.11.2017

Čtení o malé sebedůvěře a velké manipulaci. První příběh byl zdlouhavý, téma mi moc nesedlo a než se děj posunul do (pro mě) přijatelné roviny, celkem jsem se nudila. Druhý příběh mě bavil nejvíc - je napsán velmi svěží formou a téma mě zajímalo. No a třetí příběh... tam jsem se dozvěděla o zdravotnictví přesně to, co jsem vůbec nechtěla vědět.

11.10.2017

Tři ženy, tři příběhy. Všechny tři se mi líbily, i když každý z nich byl jiný. Skvělý byl i celý styl knížky, kdy první příběh Kristýny je vyprávěný v er-formě (kromě vsuvek psychologa, který o Kristýně vypráví v ich-formě). Styl vyprávění je takový uhlazený, úplně jsem nesmělou Kristýnu viděla. Příběh Karolíny je zase pojatý formou e-mailů mezi ní a duchovním, kterého si sama vybrala k jakési zpovědi (vím, zní to dost nerealisticky, ale podané je to velmi hezky a uvěřitelně). Obě dvě měly to "štěstí", že natrefily na naprosto příšerné typy partnerů a oběma jsem držela palce, aby se z těch jejich sítí vymotaly (jestli se jim to povedlo, nebo ne, neprozradím)...
Co mě ale naprosto dokonale posadilo na zadek, byl příběh Nadi, vyprávěný v ich-formě, psaný poměrně hrubě. Nejde jen o hovorovou češtinu a vulgarismy, ale celé Nadino pojetí světa je prostě hnus. Celou dobu se mi ježily všechny chloupky na těle a střídaly se u mě pocity od mírného zděšení až po hluboké znechucení. Bohužel mi něco celou dobu našeptávalo, že takhle to opravdu klidně může být, takhle opravdu někdo může přemýšlet a takhle to ve zdravotnictví chodí... A je mi z toho ještě teď nanic...

"... Slyšela jste někdy příběh o tom, jak kdosi našel maličké orlí mládě, přinesl ho domů a vychoval v kleci? Teprve v dospělosti ho vypustil do volné přírody, protože orel potřebuje svobodu. Orel se zkusil proletět, ale potom se vrátil do klece. Tu totiž znal od mládí, a přestože ho tísnila, vracel se do ní , protože jen tam se cítil bezpečně. V kleci nebyl ohrožován divokou přírodou. Vlastě vůbec netušil, že málokdo je silnější než on. Tak trochu mi Karolíno, připomínáte toho orla - vyrostla jste v kleci, a přestože jste chvíli žila na svobodě, zase se do klece vracíte. Ne, nelekejte se, neobviňuji Vás! Jen Vám chci tímto příměrem ukázat, jak snadno mívá člověk sklon potlačit všechno, co v něm je, jen proto, že si je vnitřně nejistý a bojí se sám o sebe opřít. Opřít se o svá vlastní křídla a létat si krajinou svobodně, volně a beze strachu. Protože by tam někde mohla číhat šelma, která cení zuby. ..." (str. 218)

29.09.2017

Mám z této knihy trochu rozporuplné pocity. Na jedu stranu skvělý námět, všech tří povídek, ale já zastávám styl více rozpracovaného a dokončeného příběhu. Ale chápu, že tady jde o to, aby člověk nad příběhy přemýšlel a procházel v hlavě, jak co mohlo být a jaké by to bylo kdyby... Každopádně se mi to ale četlo rychle a snadno.

23.09.2017

Tři různé příběhy tak skutečné, že z toho opravdu mrazí. Moc zajímavé čtení a varování pro spoustu žen, ale myslím že nejen pro ty s nízkým sebevědomím - vymanit se z vlivu psychopata nebo fanatika je těžké vždy.

21.08.2017

Moc silná knížka, která se četla úplně sama. Pravdivé příběhy, které se bohužel dějí. To je na tom to nejsmutnější. Tuto knihu mohu jedině doporučit.

18.08.2017

Elmi poučná kniha,kterou by si měla přečíst každá žena. Skvěle napsané.

12.08.2017

Kniha určena primárně pro ženy. Tři odlišné vzorce chování založené na stejném problému - nedostatku sebevědomí. Myslím, že nejedna žena se v některé z nich najde. Oceňuji, že všechny knihy byly napsány odlišnou formou.

05.07.2017

Ženské sebevědomí - téma, které by si zasloužilo více pozornosti. Kniha není jen pro ženy, které se s tímto problémem potýkají. Myslím, že tam jde objevit mnoho běžných vzorců chování žen, vzorců, na které ženy pak často doplácí.
Na základě tét knihy se určitě podívám po dalších knihách autorky (snad i proto, že tematika ženství je mi blízká. Chápu, že muže tato kniha asi moc neosloví).

22.06.2017

Z knihy jsem bohužel ze dvou důvodů zklamaná. Prvním důvodem je mé mylné očekávání. Jde o první knihu Petry Dvořákové, kterou jsem četla, a nevím proč, ale čekala jsem, že kniha bude více psychologická než beletristická. Příběhy mi však přišly velmi povrchní a plytké, zejména první dva – u třetího mi však chyběla katarze na konci. Čekala jsem jednoduše více, a to nejen vlivem svých mylných představ o autorce nebo díle samotném, ale také vlivem samotných textů – v příbězích bylo nastíněno několik velmi zajímavých aspektů a témat (Kristýnin vztah s otcem, její rozpadlé manželství s nevěrným manželem, Karolínino dětství apod.), které si zasloužily daleko větší rozbor. Těmto tématům byla v příbězích věnována pozornost, ale vliv těchto aspektů na příběhy samotné (nebo na postavy) nebyl téměř vůbec prozkoumán, přestože si myslím, že právě tyto aspekty měly na postavy a jejich osudy vliv největší.
A tím se dostávám k druhému důvodu svého zklamání, což je podtitul knihy: Příběhy (ne)sebevědomí. V prvních dvou příbězích podle mě vůbec nešlo o to, jaké měly hrdinky sebevědomí, neboť je autorka postavila do tak extrémní a složité situace (přítel psychopat a manžel náboženský fanatik), že by s jejím řešením měly problém i sebevíce sebevědomé ženy. Jistě, mohly mít mírnější (nebo jiný, ale klidně i horší) průběh, ale ani v jednom případě není sebevědomí to, co by hrdinky příběhů do jejich složité situace dostalo. Dokonce bych řekla, že hrdinka z druhého příběhu měla sebevědomí dost na to, aby si dokázala stát v mnoha věcech za svým, tato postava na mě rozhodně nepůsobila nesebevědomě. A třetí případ je pro mě zase extrém, neboť zde nešlo jen o poruchu sebevědomí jako takového jako spíš o závažnější psychický problém. Ale možná jsem jen nepochopila podtitul a o nesebevědomí to nemělo být...
Rozhodně se mi ale velmi líbila forma, všechny tři příběhy byly originální a zajímavé, čtivé a i v rámci jisté extrémnosti námětu nepřehnané.