Sítě
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278849/bmid_site-UIS-278849.jpg
4
1241
1241
Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život. Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Tři současné ženy, tři příběhy, které se zdaleka netýkají jen jich. Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným jejich problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání i změně života. Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu? Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve. Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!... celý text
Přidat komentář
Za mě jednoznačně skvěle podané 3 životni příběhy, z čehož u posledního mi šel mráz po zádech. A po celou dobu mě ani jedinkrát nenapadlo, že autorka neví o čem píše!
Z této knihy jsem byla poměrně rozpačitá. První povídka mi ze začátku přišla, jak kdybych četla nějakou literaturu pro ženy, typu Monyová a spol. Zhruba v polovině už se to zlomilo a celé mi to přišlo mnohem lepší, ale pořád průměr. Druhá povídka mi zase moc nesedla tou zápletkou, ale napsané to nebylo špatně. Jako nejlepší vidím povídku poslední, obsahově velmi znepokojivá, napsaná výborně.
Po přečtení první povídky řadím do seznamu nedočtené. Třeba se ke knize někdy vrátím. Souhlas s DominouCZ - naivně slepicoidní:-)
První povídka pro mě klišé, příběh jako z učebnice. A ani styl psaní mě nezaujal, takový lepší sloh. Nejvíc se mi líbila třetí povídka i styl zde se mi líbil víc. Navíc téma a prostředí mi připadalo zajímavé a neotřelé. Celkově nápad psát o sebevědomí mi připadá hodně zajímavý, ale za mě se vyloženě povedl jen třetí příběh.
Velmi zajímavě pojatá kniha. Moc čtivá, variabilní každým příběhem.
(Ne)sebevědomí má spoustu podob...
Jednoznačně nejvíc sklíčená jsem byla z prvního příběhu "slabé" ženy a manipulativního chlapa. Na jednu stranu se mi nechtělo číst, viděla jsem tam tu bezmoc a také uvědomění, že tohle se děje prostě běžně, ač to zdravý rozum člověka mimo začarovaný kruh nedokáže vstřebat. Konec mě překvapil. Čekala jsem ho přesně obrácený - ve většině skutečných příběhů nejspíš reálný.
Druhý příběh mi přišel už "lehčí", trochu úsměvný i. Zkrátka nechápu, jak je něco takového možné. Ano, děje se to všude po světě, i v mnohem horších podobenstvích... Zde mi situace ženy přišla o mnoho závěžnější vzhledem k dětem, tam už nebylo tak jednoduché vzepřít se a odejít... Prostě život.
A třetí příběh mi přišel asi nejzajímavější. Hodil se mi do knihy, přišel mi jiný a o to lepší. Přerod člověk, postupné získávání moci a během vteřiny zase naprostá bezmoc. Smutné prostředí příběhu, zkaženost lidí, obraz dnešního byznysu...
Pro mě skvělá změna od kriminálek. Každá povídka byla jiná, ale všechny se mi svým stylem líbily a vůbec bych neřekla, že poslední příběh se do knihy nehodí. Rozhodně doporučuji.
Skvělé, další mistr(yně) slova.
Pokud máte ve svém okolí někoho vážně nemocného, třetí povídku odložte na později.
Prvni pribeh super, druhy taky. Oba nakonec dopadly dobre, s obemi hrdinkami jsem soucitila a drzela jim palce :)
Treti pribeh je uplne, ale uplne jiny. Nada je drzka, kterou smetl soucasny system a sobecka spolecnost. I slovnik je drsnejsi. Ale i tento pribeh je velmi dobre napsany. Bohuzel… zadny soucit s jejim osudem se u me nedostavil.
Knizku doporucuji. Je to prvni kniha autorky, kterou jsem precetla a jsem mile prekvapena. Neni to beletrie, kterou obvykle ctu, povidkove knihy nevyhledavam. Kdyz si uvedomite, ze pribehy nejsou nerealne, tak predevsim ten posledni vas urcitym zpusobem az sokuje.
Kam se hrabou všichni "sněhuláci", "sovy" či "svědkyně ohně", tohle jsou pro mě příběhy skutečné hrůzy až mrazí. A přitom tak obyčejné, všední, že v nich jde poznat sousedku, kamarádku, známou.... sebe? Skvělá kniha, ke které se určitě ještě vrátím.
Celkem depresivní kniha, ale to je přesně to, co od ní čekáte :-) Takže za mě supr.
Perfektní, pravdivé až mrazivé. Nízké sebevědomí vždy přímo přitahuje psychopatické osobnosti, to je skvěle ukázáno na prvních dvou povídkách. A u povídky třetí doopravdy mrazí, protože je tu ukázáno propojení zdravotnictví-peníze-obchod. Zajímalo by mě, zda jsou povídky napsány podle skutečných událostí. Kniha je velmi přesvědčivá a působivá, až člověk přemýšlí, zda sám není do nějaké sítě zapleten...
Ach, to naše (ne)sebevědomí! Jeden se v příbězích najde, jiný nad nimi kroutí hlavou (což také o lecčems vypovídá). Tři různé ženy, tři různé zpovědi, pointy, pravda, mohly být trochu výraznější, ale i tak byla pro mě kniha velikým překvapením. V rámci české literatury, kterou jsem měla v poslední době možnost číst, se tato kniha řadí mezi ty lepší (obsahem, námětem, formou), i proto hodnotím podstatně výše. A tak, jak jsou poslední (téměř) rok propagovány Bábovky, já bych propagovala Sítě.
Kamarádka mi zcela prakticky nabídla k narozeninám třetí díl Aristokratky a já si zcela prakticky řekla místo toho o Sítě. Po neskutečně působivém Já jsem hlad mi první část přišla obsahově i stylem jako čajíček, druhá story už našlápla na Petru, jak ji znám, a třetí vygradovala v nemilosrdný mazec.
Neskutečné překvapení! Od českých autorů (a asi autorek obzvlášť) většinou moc nečekám (přece jen už pár zklamání přišlo), ale tentokrát musím před Dvořákovou smeknout.
Tři povídky, z nichž každá je psána úplně jiným způsobem o zcela jiném tématu, která ale nakonec od sebe zas až tak vzdálená nejsou, zpracovala autorka způsobem, který nevěřící Tomáše mile překvapí a ostatní určitě potěší.
Styl, jímž autorka píše, jazyk, který užívá, je velmi příjemný, líbivý. Postavy jsou propracované tak dobře, že si je buď oblíbíte a fandíte jim, nebo je naopak nesnášíte a čekáte, zda jim ty pověstné boží mlýny dají co proto.
První příběh byl poněkud naivní, ale pokud byl čtenář někdy slepě zamilován, pochopí. Druhá povídka mě sice zas až tolik nechytla, ale to spíš ta tématika...nic moc mi totiž neříká...a třetí příběh byl mrazivý!
Jo a jo a více takových českých autorek, kurňa!
Všechny povídky jsou výborné. Každá jinak. První příběh popisuje klasickou, ale rozhodně drsnou situaci soužití s nesprávným mužem. Tady se mi nejvíc líbily popisy rozhovorů Kristiny s psychologem vč. popisu jeho myšlenek.
Druhý příběh Karolíny je originálnější nebo, chcete-li, méně běžný, psaný neobvyklou formou. I tento příběh mě zaujal, přesněji zaujal mě ještě o něco víc než předchozí. Jen snad zpovědník byl až neuvěřitelně moudrý a laskavý, ale ano, pasoval mi tam. Byl to takový příjemný prvek, člověk, který si své pojmenování "člověk" zaslouží.
Třetí text ve mně vyvolat silný pocit znechucení a odporu. Hlavní nehrdinka Naďa aspirovala na ryzího šmejda. Ani chvíli jsem ji nelitovala. Celkově, popis cynických a bezohledných zdravotníků a lékařů byl velmi sugestivní. (Kde brala autorka inspiraci nejen pro postavu Nadi?)
Přemýšlím, která postava byla víc "na zabití". Jáchym? Naďa? Standa? Fakt, všichni tři byli rovnocennými soupeři v boji o největší kreaturu.
Když své dojmy z čtení shrnu, Sítě opravdu patří mezi velmi dobré knihy. Příběhy, jeden vedle druhého, mě oslovily a žádný nenudil, každý u mě vyvolal nějaké emoce. Jsem si jistá, že na knihu Sítě hned tak nezapomenu.
Přiznám se, že povídky moc nečtu, ale udělala jsem vy-jímku u této knihy. Nelituji, že jsem si knihu přečetla. Pravda je ale taková, že mě moc nenadchla. Jedná se o 3 povídky. Každá je jiná. Mě nadchla první povídka a pak už jsem se u těch zbylých dvou nudila a nutila jsem se do čtení. Neříkám, že by byly špatné, to ne. Jen mi nebylo asi blízké zrovna to téma o kterém spisovatelka psala.
Všechny tři příběhy mě zaujaly, všem hlavním postavám se dalo věřit úplně všechno. Autorka píše velmi přesvědčivě, vše co popisuje se může v životě stát a možná každý z nás má ve svém okolí někoho, kdo vězí v síti, ale ne vždy se z ní dokáže vymanit...Brrr. Doporučuji a určitě si od P. Dvořákové přečtu něco dalšího.
Mně přišla kniha celkově jako velký objev..Líbilo se mi, jak byly příběhy rozmanité ve společném tématu a jak různým jazykem byly napsány....Vlastně mě zaujaly všechny tři a to velmi.......těším se na cokoliv od této šikovné spisovatelky.....jsem nadšená!!!!!!!!!!
Štítky knihy
ženy psychoterapie zdravotnictví poruchy osobnosti manipulace (psychologie) sebedůvěra, sebevědomí církev osudy žen křesťanské manželství plastická chirurgie
Z knihy jsem bohužel ze dvou důvodů zklamaná. Prvním důvodem je mé mylné očekávání. Jde o první knihu Petry Dvořákové, kterou jsem četla, a nevím proč, ale čekala jsem, že kniha bude více psychologická než beletristická. Příběhy mi však přišly velmi povrchní a plytké, zejména první dva – u třetího mi však chyběla katarze na konci. Čekala jsem jednoduše více, a to nejen vlivem svých mylných představ o autorce nebo díle samotném, ale také vlivem samotných textů – v příbězích bylo nastíněno několik velmi zajímavých aspektů a témat (Kristýnin vztah s otcem, její rozpadlé manželství s nevěrným manželem, Karolínino dětství apod.), které si zasloužily daleko větší rozbor. Těmto tématům byla v příbězích věnována pozornost, ale vliv těchto aspektů na příběhy samotné (nebo na postavy) nebyl téměř vůbec prozkoumán, přestože si myslím, že právě tyto aspekty měly na postavy a jejich osudy vliv největší.
A tím se dostávám k druhému důvodu svého zklamání, což je podtitul knihy: Příběhy (ne)sebevědomí. V prvních dvou příbězích podle mě vůbec nešlo o to, jaké měly hrdinky sebevědomí, neboť je autorka postavila do tak extrémní a složité situace (přítel psychopat a manžel náboženský fanatik), že by s jejím řešením měly problém i sebevíce sebevědomé ženy. Jistě, mohly mít mírnější (nebo jiný, ale klidně i horší) průběh, ale ani v jednom případě není sebevědomí to, co by hrdinky příběhů do jejich složité situace dostalo. Dokonce bych řekla, že hrdinka z druhého příběhu měla sebevědomí dost na to, aby si dokázala stát v mnoha věcech za svým, tato postava na mě rozhodně nepůsobila nesebevědomě. A třetí případ je pro mě zase extrém, neboť zde nešlo jen o poruchu sebevědomí jako takového jako spíš o závažnější psychický problém. Ale možná jsem jen nepochopila podtitul a o nesebevědomí to nemělo být...
Rozhodně se mi ale velmi líbila forma, všechny tři příběhy byly originální a zajímavé, čtivé a i v rámci jisté extrémnosti námětu nepřehnané.