Šílené výčitky

Celý děj se vlastně točí kolem jednoho jediného dne, co se tehdy stalo se dozvíme až za hodně stránek. Mezitím se kniha zabývá životem a problémy třech párů a podivným přátelstvím Eriky a Clementine. Kniha se čte velmi lehce a těch více jak 400 stran uteče jako voda.

Dobré. Fajn čítanie. Bavilo ma to.

Zo začiatku príbehové línie išli dlho so záhadou, ktorá sa nemala odkryť skôr ako v druhej polovici knihy. Našťastie, aspoň všetky postavy boli od začiatku poprepletané, mali spoločný príbeh, takže som sa v nich nestrácala.
Nechýbalo napätie, akcia, svižne plynúci dej. Oceňujem.

Najviac ma bavilo, ako aj pri Manželovom tajomstve (1. prečítaná kniha od autorky), tie myšlienkové pochody jednotlivých postáv. Tentokrát aj mužských postáv. Takže ma to bavilo ešte viac. Konflikty, ktoré vznikli medzi postavami a vzájomné vzťahy, ktoré to ovplyvnilo, pôsobili reálne. Aj ich vyústenia.
Ja by som povedala, že také zo života.

Chvíli mi trvalo zorientovat se v jednotlivých časových rovinách, ale postupně do sebe začalo všechno zapadat, postupně se odkrývaly vztahy mezi jednotlivými postavami, které nebyly tak jednoznačné, jak se zpočátku zdály.

Začátek pomalý, chvíli mi trvalo se zorientovat, ale pak mě to vtáhlo. Zajímavá rodinná dynamika, plno tajemství a vztahových zvratů. Nebylo to úplně napínavé jako thriller, spíš psychologické čtení s pomalým budováním napětí.

(SPOILER) Tiež som chcela pôvodne dať dve hviezdičky. Asi do 300. strany mi trvalo kým mi došlo že v knihe nejde o grilovačku. Nakoniec do seba všetko krásne zapadlo a bez zdĺhavého úvodu by to nešlo. Ide hlavne o hlbšiu myšlienku pochopenia, že všetci robíme chyby a všetci cítime vinu od malých po starých. Postava Eriky je krásna. Milujem keď kniha nie je len príbeh. Odporúčam.

Konečně jsem dočetla. A že mi to trvalo, na můj vkus moc dlouho. Začátek neskutečně zdlouhavý a nudný. Chvílema jsem uvažovala jí odložit. Jsem sice ráda, že jsem to dotáhla do konce, ale za mě nic moc počteníčko. Jedno mi to aspoň splnilo a to je téma do výzvy.

Po přečtení komentářů, zde, jsem měla docela strach knížku vůbec začít číst. Ale potřebovala jsem oddychovku od svých fantasy světů. To se podařilo, tím že jsem očekávala jen to nejhorší, nakonec kniha nebyla tak špatná, ale nebyla ani dobrá. A po tom co jsem se dozvěděla, co se ve fontáně stalo, by pro mě kniha mohla skončit. Hned jsem věděla kdo to udělal a jak zemřel starý pán od vedle.

Dost se mi nedařilo se začíst do knihy. začátek zdlouhavý a jak se neustále přeskakovalo v čase i postavami. Ve finále ale musím říct, že zápletka by byla i celkem zajímavá.

Dávám slabé hodnocení. Prvních 150 stránek bylo nezáživných, roztažených, ale vytrvala jsem. Až se skoro po těchto stránkách vlastně dozvíte, co se toho dne na grilovačce vlastně stalo, trošku toužíte zjistit, jak to bude dál, ale máte obavu, že to bude zase jen o pocitech. Ve dvou třetinách asi víte, jak to všechno bylo, máte představu jak to dopadne. Já vytrvala a konec knihy mě nepřekvapil. Méně je někdy více.

Přečteno.

Konečně jsem knihu dočetla. Četla jsem ji na dvakrát. Nejprve jsem ji začala číst a odložila na někdy příště. Vzala jsem si knihu tedy na dovolenou a dala ji šanci.
Nečetla se mi dobře. Příběh je sice zajímavý, ale pořád nevíte, co se stalo... tak že jsem si nalistovala , co se vlastně stalo, prostě jsem to nevydržela a pak už jsem to konečně dočetla.
Upřímně moc se mi nelíbila, hlavně ten styl psaní.

Připojím se k předchozím komentářům - dvě časové roviny knize uškodily, zřejmě měly gradovat napětí, namísto toho byly otravné a nečetlo se to moc dobře. Málokdy se také sejde tak nesympatická sestava hlavních postav. Řemeslně dobře napsané, ale autorka to umí i lépe...

Zpočátku se mi kniha četla hůře, ale v druhé polovině nabrala na obrátkách a v závěru do sebe všechny příběhy, vztahy, emoce nádherně zapadly. Liane Moriarty potvrdila, že umí psát čtivě a poutavě a dokáže znamenitě vykreslit psychologii jednotlivých postav, tak že ani jedna z nich nepůsobí jednotvárně nebo černobíle. Moje preference směřují k páru Tiffany a Vid.

Ze všech, co jsem od autorky četla, mě bavila asi nejméně. Pořád se mi pletly postavy, a na každé z nich mě něco vadilo...no, snad další bude lepší.

No, tohle byla zase jízda. A rozhodně ne v kladném slova smyslu. Knihu jsem měla chuť prohodit oknem už někde u třetí kapitoly, kde mi došlo, že mi jádro pudla zůstane zapovězeno nejspíše až do samého konce knihy.

Takže máte 6 postav, kterým se totálně rozpadá život pod rukama, protože mají zjevné trauma z nějaké události. Jenže jako čtenář absolutně netušíte, co se stalo. Ve mě to akorát vyvolávalo pocit, že jsem vyčleněná z kolektivu a nikdo mi nechce říct, o co tady vlastně jde.

Ke končenému verdiktu dochází mezi stranami 260-300 a pak je teda dalších 150 stran na vyřešení toho zbytku. Jenže v té době už mě ty postavy opravdu nezajímaly a mohly si ty svoje trable nechat pro sebe. Nehledě na to, že jejich celková reakce se mi zdála velmi nepřiměřená tomu, co se stalo - přemrštěná.

Kniha by byla skvělá, kdyby šla chronologicky. Nejdřív přečíst všechny kapitoly "Den, kdy se grilovalo" a potom ten zbytek. Byla bych nadšená minimálně na 4 hvězdy, se všemi těmi tajnostmi ale pouze za 2.

Autorku mám ráda, ale mám u ní ještě hodně restů, které jsem se rozhodla napravit. Tato kniha byla jedním z restů, z knihovny na mě koukala už opravdu dlouho. Na čtení jsem se opravdu těšila, ale ve výsledku jsem byla spíše zklamaná.
Snad každá z postav měla plno otravných rysů. Navíc se příběh dost vlekl. Opravdu už jsem se jen modlila, ať se odhalí, co se vlastně stalo a skončí to.
I když bylo i pár světlejších momentů, kdy jsem knihu nechtěla odložit a zajímal mě vývoj příběhu a postav, tak stejně převažují negativní pocity.
Pro mě zatím nejslabší kniha od paní Moriarty. Uvidíme, co přinesou další.

Příběh i zápletka jsou na takovou oddechovku dobré, ale je to rozvleklé a po chvíli už i trochu nudné čtení. Člověk už není ani tak napjatý z rozuzlení, spíš už jen čeká, co se tedy stalo, ať už to má za sebou. Kdyby byla poloviční a svižnější, vůbec by to knize neuškodilo.

Kniha pro mě byla taková oddechovka, asi rozumím, co chtěla autorka knihou říct. Nicméně, zkrátit ji o takových sto stran by bylo fajn, ta zdlouhavost byla místy až otravná, za mě zatím nejslabší kniha od Liane:)

Melo to byt polovicni, pak by to byla svizna knizka a mozna by me i bavilo vymyslet, co se asi tak mohlo stat.