Šikmý kostel
Karin Lednická
Šikmý kostel série
1. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text
Přidat komentář
Příběhy obyčejných lidí z hornických kolonií na karvinsku a především z města Karvinné, které již neexistuje a stálo několik km dál než než dnešní Karviná. Dnes z toho města zůstal právě jen tzv. šikmý kostel, kostel sv. Petra z Alcantary, který je šikmější než Pisa v Itálii a propadl se o cca 40 metrů.
Příběhy jsou celkem drsné, ale autentické. Říkala jsem si, že autorka vytěžila z tehdejšího života maximum a je to snad až příliš smutné, ale když jsem se nad tím zamyslela - díky šachtám jsem nepoznala ani jednoho dědu, zemřeli mladí. Jeden jako záchranář při velkém výbuchu v roce 1951, druhý v roce 1972, protože na něj spadl vozík. Moje rodina se s tím musela vyrovnat...
A tak i lidé z této knihy se museli vyrovnat s tragédiemi.
Z kritiky snad jen malinko tolik, že přece jen ti lidé nežili jen pro práci a holé přežití, uměli se i radovat. Jinak by to všechno nemělo smysl. A závěr je sice smutný, ale mohl být napsán malinko dramatičtěji. Autorka se tu navíc odvážila na tenký led česko-polských vztahů a celkově zamotané situaci mezi lidmi díky zpropadené politice. To je ovšem jen malinká výtka, román má mnohem víc předností a zcela mě pohltil. Musela jsem číst v každé volné chvilce, na jakémkoliv místě...
Čte se to jedním dechem, krásně napsáno!
Od prvního nádechu mě pohltila černá duchna toho nejtěžšího prachu... aneb hutné vyprávění o hutnosti tehdejšího lidství... tak moc uvěřitelný prostě život, že se mi ta špína nemilosrdně zadřela pod kůži... je duši drásající, jak moc my lidé dokážeme pustošit a ničit... místo od místa... člověka po člověku.
Naservírováno s tak krásnou a krystalicky čistou písmenkovou grácií, že se má čtenářská chlopeň málem zalkla uspokojením ;) děkuji za tak skvostný český počin, který s něhou sobě vlastní oprašuje osudy našich zapomenutých luhů a hájů.
Moc mě to nezaujalo. Příběh tak nějak plyne, postavy jsou plytké a nevýrazné. K žádné jsem nebyla schopna zaujmout ať už pozitivni či negativní postoj. V průběhu se o historii moc nedozvíme, za to na závěr se víceméně neřeší nic jiného. Ocenila bych více vzdálené historie.
Tentokrát nebudu šetřil superlativy - Šikmý kostel je fenomenální. Popravdě ani nevím, čím to je, že ta kniha dokáže natolik okouzlit. Genius loci Karviné, skvěle napsané a barvité postavy a hlavně výborně vystavěný příběh.
Za celou dobu čtení jsem neměla pocit, že by mi na knize vadilo, žádná vata, hluchá místa, trapné dialogy, či nepochopitelné chování postav. Všechno sedělo, jak mělo. A ta atmoséfra! Člověk si říká, že by neměl být tak ukňouraný, o krušném životě vím vlastně prd. Knižní lahůdka a krásná prvotina, klobouk dolů.
Vše se mi na příběhu líbilo,nejvíce pak zobrazení života obyčejných, pracovitých lidí, kteří si dokázali svého dobrého živobytí vážit.
Nádherná kniha, úplně mě to pohltilo. Přemýšlím nad tím, že se zkusím vydat do míst, kde se kdysi děj knihy odehrávál. Zatím nejlepší letos přečtená knížka.
... viděla jsem na ni upoutávku, když právě vycházela a zaujala mě okamžitě. U nás v knihovně jsem první čtenář. Krásná rodinná sága. Čtivá, poutavá. Do těch míst se chci určitě podívat, aspoň ke kostelu
Nepocházím z kraje, o kterém se v románu mluví, a přesto jsem si ten kraj zamilovala. Historické romány čtu velmi málo a nemůžu se dočkat pokračování. Tahle kniha se moc povedla. Velmi čtivá, milá, prostě skvělá.
Této knize ráda udělám ve své knihovně ještě místo. Poutavě psáno, čtu pečlivě i komentáře těch čtenářů, kteří mají osobní vazby na tyto lokality. Zajímavý a opomíjený kus naší historie.
Nádherná rodinná sága z doby více než před 100 lety. Možná je právě teď ta doba (taková nová, zatěžkávací na nás všechny) vhodná k přečtení si o tom, že naši předci to často měli sakra těžké k přežití. A budiž jim za to velký dík, že to bylo často jen díky neskutečně silné osobnosti, že se to přežít dalo. Nefňukejme a snažme se být alespoň z malé části tak stateční a zodpovědní, jako byli oni. Jestli má někdo teď trochu víc času (když nelze provozovat různé aktivity), ať si knihu přečte, je to poučné. Doporučuji a autorce blahopřeji a děkuji za čas, který tomuto dílu věnovala.
Kniha mě zaujala hned, jakmile jsem přečetla anotaci v době, ještě nebyla vydaná. O to víc mě potěšila autorka při její nabídce nákupu s věnováním. Teď je moje s podpisem a přečtená. A není co vytknout. Jen se těším na pokračování.
Výborný,strhující příběh. Konec 19.a začátek 20.století ve Slezsku. Přečteno jedním dechem.
Na sociálních sítích jsem viděla a slyšela chválu na tuto knihu. Zprvu jsem jí míjela, pak jsem zjistila, že se zabývá historií Karviné a okolí, jak žily havířské rodiny. Tady jsem zpozorněla, jelikož pocházím z Ostravy a spousty mužů v rodině se živilo havířinou řekla jsem si, že si ji musím přečíst. Teď po přečtení jsem šťastná, protože byla skvělá! Tohle se neskutečně moc povedlo. Neustále jsem měla potřebu číst, číst a číst. Kudy jsem chodila tak jsem na knihu myslela. Úchvatný příběh, neskutečně čtivý a já se nemohu dočkat dalších dílů. Kniha je bomba a já ji mohu jen a jen doporučit. I těm kteří nemají s tímto krajem nic společného.
Krásná kniha o málo popsaných událostech našich dějin. Skvěle vystihuje v čem je tento kraj jiný a proč bude jiný i nadále, protože některé věci zde v lidech zůstávají. I když současníci netuší, odkud jejich pocity a postoje vlastně pramení.
Tolik starostí je na světě, netřeba se trápit malichernostmi...
Určitě si koupím pokračování!
Nádherná kniha zachycující těžký život havířů a jejich rodin. Děj plynul tak nenásilně a přesto se pořád něco dělo. Nelze nic vytknout.
Kniha je určitě zajímavým vhledem do osudů hornického města na přelomu století. Autorce se podařilo zachytit dobovou mentalitu i specifičnost regionu a dokáže čtenáře do doby autenticky vtáhnout. Samotný děj knihy je propleten a postaven na zásadních regionálních historických událostech či spíše neštěstích, které autorka ovšem neinterpretuje po historické stránce vždy šťastně (sedmidenní válka nebo generační obměna Larisch-Mönnichů), což ale u beletrie těžko zazlívat. Celkově se jedná o čtivé dílo, skutečně jakousi kroniku, nicméně postrádal jsem větší dějovost, což se také projevilo na skutečnosti, že kniha postrádá vyvrcholení. Asi to bude tím, že bude následovat další díl.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské Slezsko
Autorovy další knížky
2020 | Šikmý kostel |
2021 | Šikmý kostel 2 |
2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
2024 | Šikmý kostel 3 |
Jednoduše-nááadhera.Kniha vás prostě vtáhne a nepustí do poslední stranky.Přečetla jsem ji jedním dechem za den.Už teď se nemůže dočkat pokračování.