Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/858/bmid_rozum-a-cit-t2u-858.jpg
4
2569
307
Hlavními hrdinkami jsou sestry Mariana a Elinor Dashwoodovy, které mají ještě malou sestru Margaret a staršího nevlastního bratra Johna. Na začátku románu zemře pan Daswood a paní Dashwoodová se i s dcerami musí odstěhovat z rodinného sídla, které připadlo nejstaršímu synovi. S omezenými prostředky se paní Dashwoodová a její dcery usadí v malém venkovském domku, kde Mariana i Elinor prožívají své první lásky i zklamání. Mariana se řídí především svými city a své starší sestře Elinor, která má racionálnější pohled na svět, vyčítá chlad a rezervovanost. Ale na konec zjistí, že rozum a cit se nemusí vylučovat,,,... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2008 , Rozmluvy , LedaOriginální název:
Sense and Sensibility , 1811
více info...
Přidat komentář
Do knihy jsem se původně nemohla začíst, ale zhruba od poloviny začínal děj nabírat významu a dramatičnosti. Popisuje osud dvou sester, které se velmi milují, jsou výborně vychované, ale povahově se liší. Jedna je přemýšlivá, klidná, ve svých úvahách se řídí především rozumem, zatímco mladší z nich je emocionálnější, vášnivější a její činy ovládá srdce a city. Kniha není moc založena na popisech - ať už krajiny, dobového oblečení nebo domů. Celý děj je v podstatě vystavěn na dialozích nebo na popisech myšlenkových pochodů mladých děvčat. Co mohly dívky jejich společenského postavení v 19. století dělat, když neexistoval internet, nebyla televize, rozhlas...? Procházely se po okolí, účastnily se menších společenských setkání, věnovaly se četbě, hudbě, vyšívání, a především snily o svém budoucím manželovi. A jejich okolí a rodina směřovala všechny jejich kroky právě k tomu, aby se seznámily s vhodným mužem. Co na tom, jestli to mezi budoucími manželi dostatečně nezajiskřilo? O to přece nešlo, šlo o majetek, který by je zabezpečil do konce života. Zvítězí u Elinor a Mariany rozum nebo city?
Závěr mi přišel poměrně uspěchaný, jako by autorka chtěla mít psaní co nejrychleji za sebou. Vlastně to obě dívky vzaly dost hopem, vzhledem k táhlosti předchozího děje.
Nádherná kniha, která naplno dostála svému jménu. Je opravdu kolikrát těžké volit mezi tím, co říká srdce, a co hlava. Kniha má v sobě pár obratů, ale já jsem věřila, že všechno dobře dopadne a nemýlila jsem se. :)
Čekala jsem, že to pro mě bude hůře čtivé, ale byla jsem mile překvapena. Každopádně jsem od románu čekala víc, konec už mě tolik nebavil a částečně jsem se do čtení musela na konci nutit. Ale neházím flintu do žita a dám šanci Pýše a předsudku.
Mám Jane Austenovou velice ráda, ale tento román mi dal trochu zabrat... Ačkoliv mi nedělalo potíže přečíst dvakrát Pýchu a předsudek (a co si budeme vykládat, někdy je to zdlouhavé čtení), musela jsem se v jednu chvíli donutit tuto knihu dočíst. Měla jsem pocit, jako kdyby ani sama autorka tenkrát nevěděla, co si s příběhem počít, ale posléze se děj konečně začal hýbat tím typickým austenovským tempem, tudíž jsem byla ráda, že jsem si dala tu práci a knížku dočetla.
Za mě dost slabý průměr bohužel. Možná je to tím, že jsem od knihy měla velká očekávání, když je to od Jane Austen, ale v této knize nebylo kromě romantického příběhu nic navíc. Zdlouhavé rozhovory o ničem, chyběla mi tam ironie, břitký humor, zkrátka a dobře všechno to, co mám v jejích knihách ráda. Je zde vidět, že ta kniha patří k jejím prvotinám a za mě teda neskutečně přeceňované dílo.
Nemohu jinak než hodnotit plným počtem, protože autorčin styl psaní je úchvatný. Dokázala mě strhnout a od první stránky jsem se nedokázala odtrhnout od poutavých řádků. Moc mě zajímalo, jak vše dopadne, i když už jsem mnohokrát viděla filmy.
Elinor byla obdivuhodná ve své rozhodnosti a sebeovládání, ačkoli se by postrádala cit.
Edward u mě dost kolísal, zvlášť proto, co vždy říkala Lucy o jeho zamilovaném chování, ale jakmile jsem odhalila pravou povahu mladší slečny Steelové, už jsem mu jen držela pěsti, aby došel zaslouženého štěstí.
Ze všech nejvíc jsem si asi oblíbila plukovníka Brandona, který s vytrvalostí a nesobeckou povahou mohl dojít svého vlastního štěstí a na té cestě pomohl, komu se dalo.
Vykreslení všech sobeckých, hamižných, pomlouvačných a nepřejících postav považuji za velmi zdařilé a přesto, že mě celou knihu rozčilovali, bez nich by v takové míře nevynikala dobrota ostatních.
Velmi obdivuji moc autorčina jazyka přimět mě, abych po přečtení jakékoli její knihy mluvila ještě pár dní jako z jiného století.
Austenová je moje jistota - přítelkyně se kterou pravidelně každý rok trávím dlouhé lednové večery - a vždycky znovu a znovu podlehnu kouzlu jejího vyprávění. Letos padl los na Elinor a Edwarda, Mariannu a proradného Willoughbyho. S jakým potěšením se znovu setkávám se všemi těmi milými postavami, kterými Austenová zalidňuje svůj svět - jeji ironie znovu a znovu vyloudí úsměv - třebaže jsem její romány četla už mnohokrát . Je to pohodové a klidné čtení, přesně to, co v lednu obyčejně potřebuj
Jako jo, romance hezká, občas zbytečně zdlouhavé, ale to k té době patří. Ale tentokrát jsem fakt ráda, že znám filmovou adaptaci.
Kniha byla opět krásná, Pýcha a předsudek se mi líbil o něco více, ale i tak to bylo velmi záživné :) Je to krásné a příjemné čtení, doporučuji ♥
4 * protože pýcha a předsudek o něco lepší, ale pouze o trošku ♥ ♥
Ach jo. V mnohém souhlasím s mira.l. Nic se tam neděje, ti lidé se museli unudit k smrti. Stěžovat si na roční příjem 200 liber v době, kdy plat služky byl 5 šilinků týdně (a panna na sex se prý dala koupit za 5 liber), vést prázdné zdvořilé rozhovory, kterými se ale čtenář musí prokousat spolu s hrdiny... To by se všechno dalo odpustit v rámci romantiky, ale ten neskutečný deus ex machina na konci, aby se ti dva mohli vzít, ten mě na tom vadil asi nejvíc.
Po Pýše a předsudku, která se mi velice líbila, jsem sáhnul po dalším díle J. Austenové a musím říct, není to zdaleka to, co jsem od toho čekal. Ze začátku mi to přišlo dost podobné a myslel jsem si, že to bude stejně kouzelné jako Pýcha, ale postupně se z toho to kouzlo nějak vytrácelo. Poměrně dost postav, vzhledem k jejich blízké příbuznosti někdy i stejných jmen, v nichž jsem se trochu ztrácel, a vpodstatě všechny dělají totéž - nic. Předhání se v tom, kdo kdy koho na jak dlouho bude otravovat - pardon, poctí svou vzácnou přítomností, kde poobědvají, povečeří, popijí čaj či zajdou na večírek nebo ples, spousta prázdných dialogů, postavy se neustále přesouvají sem a tam od jednoho panského sídla ke druhému, no jednomu z toho jde trochu hlava kolem.
Jako dočet jsem to, aspoň ze začátku se to nečte špatně, občas se člověk nad tupostí a uvažováním postav musí pousmát, některé držgrešle by nejradši vzal něčím po hlavě, ale postupně mě to bavilo nějak čím dál míň. A posledních pár kapitol byl docela slušný zmatek, přes tu spoustu prázdných řečí v průběhu knihy jsem ke konci skoro nevěděl, kdo se vlastně komu (zas)líbil na začátku, kdo a proč si koho chtěl, měl musel nebo naopak nesměl vzít. Prostě Pýcha a předsudek je jenom jedna, tomuto dílu chybí taková ta lehkost, půvabnost či jak to nazvat, a to jak v knižní, tak ve filmové verzi, kterou jsem viděl ve stejný den, kdy jsem dočetl knihu, a taky mě moc nenadchla. Za mě průměr.
Kniha byla krásná, postavy zajímavé, ale děj mi místy přišel zdlouhavý. Jane Austenovou zbožňuji a její styl psaní je neuvěřitelný, čtenář jakoby byl vtažen do samotného děje knihy, prostě úžasné. Přesto musím podotknout, že kniha Pýcha a předsudek se mi líbila více.
Opravdu skvělá kniha, promyšlená, napínavá s úžasnými rozhovory. Ale bohužel dvěma hlavním párům jsem jejich "lásku" vůbec nevěřila, což je u knihy tohoto typu celkem zklamání.
Kniha se mi líbila, ačkoliv v určitých okamžicích se mi to zdálo mírně zdlouhavé. Ale bylo to poprvé vydáno před více než 200 lety a pořád se čte. Jane Austenová je super!
Tak jo, fakt nechápu, proč mi Rozum a cit trval tak dlouho přečíst, ale teď už mohu říct, že se mi to líbilo - bylo to sice jako na houpačce a občas jsem někoho i proklínala (schválně, tipněte si koho) a kdybych knihu měla srovnat s Pýchou a předsudkem, výherce nevyberu. Každá z těch knih má své kouzlo, nelze hodnotit, že se mi jedna líbí víc než druhá, nyní už vím, že každá je v zásadě o něčem jiném, přesto jsem jakousi podobu s Pýchou a předsudkem spatřovala.
Hodnotím tedy pěti hvězdičkami a je to krásný příběh, který musím mít doma - a při nejbližší příležitosti si obě dvě zatím přečtené knihy koupím. A možná přihodím i Emmu. Nebo Annu Elliotovou. :)
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika regentská Anglie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha Rozum a cit je v
| Právě čtených | 46x |
| Přečtených | 3 953x |
| Čtenářské výzvě | 670x |
| Doporučených | 178x |
| Knihotéce | 1 223x |
| Chystám se číst | 714x |
| Chci si koupit | 102x |
| dalších seznamech | 35x |
Tohle a Pýchu a předsudek můžu číst pořád dokola a pořád mě to bude bavit. Je to jako pohlazení od někoho, kdo vás chápe a má vás rád.