Ztracený symbol
Dan Brown
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29963/mid_ztraceny-symbol-z16-29963.jpg
4
3811
3811
Robert Langdon série
< 3. díl >
Pátá kniha Dana Browna a třetí román s Robertem Langdonem, dlouho očekávané pokračování Da Vinciho kódu. „Nic není tak, jak se na první pohled zdá. Nový román Dana Browna Ztracený symbol má zběsilé tempo, odehrává se během pouhých 12 hodin a hned od strany jedna nenechává čtenáře v klidu. Stále se objevují nové skutečnosti, stále nás čeká další překvapení. Za Robertem Langdonem tentokrát budeme muset do neočekávaně nového, ale mistrně vykresleného prostředí.“ Tak se nechal slyšet redaktor amerického vydavatelství. Sám autor ke svému novému dílu Ztracený symbol poznamenal: „S tímhle románem jsem měl zvláštní a úžasný dlouhodobý vztah. Vetknout pět let přípravného studia materiálu k románu do rámce dvanácti hodin mě fascinovalo, byl to úžasný rébus. Život Roberta Langdona rozhodně probíhá daleko rychleji než ten můj.“... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2010 , ArgoOriginální název:
The Lost Symbol , 2009
více info...
Přidat komentář
Nikdy by mě nenapadlo, že mě takováhle kniha nadchne. Hlavně v nějakých mých 18ti, kdy jsem to četla. Kniha suprově psaná a má překvapivý až pro mě strhující spád. Už se těším na její zfilmování.
Pro mě osobně první Brown, když nepočítám filmovou verzi Da Vinciho kódu. V podstatě jsem v knize našla to, co jsem předpokládala, nic mě nijak zvlášť nepřekvapilo. Kniha má spád, navíc mě podobné historizující mystifikace čas od času docela baví. Já osobně jsem spokojená, ale musím upozornit, že jiné Brownovy knihy jsem nečetla, tudíž nemám s čím porovnat. Vzhledem k žánru obecně mi ale Ztracený symbol přišel opravdu dobrý - promyšlený, logický, "věrohodný", dostatečně dějový, plný zvratů a nových zjištění. Kniha mě vtáhla a nepustila, a to je pro mě opravdu důležité.
První knížky jsem nečetl takže nemůžu nějak zvlášt srovnávat ,ale se Ztraceným symbolem jsem spokojen,je pravda že tu byly pasáže ,které mě nudily ,pak ale přišla další (zajímavější) a hned jsem byl zase chycen do vlny odhalování mystérií.
Brownovy knihy se mi vždy daří přečíst za jeden den - děj má spád, pd autora je to bravurně odvedená práce. Ale skutečně si dám teď od něho ( po třech přečtených knihách) pauzu, abych se zase na čtení těšila - ta schematičnost tam prostě je.
Klasický Brown. Používá pořád ta samá schémata, která akorát našroubuje pokaždé na jinou situaci. I tématicky se pohybuje v jedné rovině. Přesto mě to i tentorkát bavilo (i když knihy Da Vinciho kód nebo Andělé a démoni mi byly bližší).
Číst Browna je způsob, jak si oddechnout, pobavit se a ještě se něco dozvědět :)
Ako dielo samo o sebe zaujímavé a napínavé.
Avšak v sérii ostatných Brownových kníh začína iritovať, ako sa nesmierne podobajú deje všetkých jeho kníh, ďalej ako bez prestania v každej knihe vnucuje svoju filozofiu, a napokon, čo mi príde úplne nepochopiteľné, že si vždy musí vymyslieť nejaký úplne absurdný vedecký dôkaz nejakej mystickej hlúposti.
Kniha se mi jako vše od Browna líbila. Je velmi čtivá, napínavá, zkrátka super. Jedině co mi trochu vadí a proč "jen" 4 hvězdičky, že se mi zdá, že se občas opakuje.
Musím říct, že se mi to zdá taky na jedno brdo...po přečtení předchozích dílů s Robertem Langdonem můžete očekávat, jaký bude průběh děje...ale i přes to, se mi knížky od D. Browna líbí :) a protože se k nim minimálně jednou vrátím, proto 4 hvězdičky ;-)
Nejvíc se mi na knize líbí jak Brown dokáže všechno dopodrobna vylíčit i takové odborné věci, pokud to dělá sám a nikdo mu s tím nepomáhá, tak je to opravdový borec. Dobrá kniha, dávám 4 hvězdy kvůli tomu, že se mi zdá, že se opakuje.
Browna mám ráda, všechny jeho knížky se mi líbí, ale ztracený symbol mne zklamal. Přijde mi že už je to na jedno brdo, měl by napsat pro změnu něco z jiného odvětví, třeba něco ve stylu pavučiny lží, to se mi moc líbilo :-)
Moje první knížka od Browna, mě okamžitě zaujala a Dana řadím mezi své oblíbené autory. Celou knihu provází napětí. Je potřeba si dát pozor na některá fakta v knize, jinak je prostě perfektní. Jen mě trochu zklamal závěr, ale jinak doporučuji
D. Brown .... občas to přehání a jeho příběhy mi někdy připadají jako fantaskní se naplňující bublina, na kterou se nabaluje jen snůška teorií a bludů ... ALE .... jeho knihy tím naopak nabíjí strhujícím napětím a sousty myšlenek .... takže i přesto ... klobouk dolů.
Browna jsem si snadno oblíbila a Langdona prostě... žeru. První dvě knihy pro mě byly zasazeny do známých prostředí, proto jsem měla ze Symbolu trochu strach, že si to nebudu tak užívat, když jsem na těch místech nebyla. Nakonec jsem byla ráda, že se mi do rukou nedostala verze s obrázky, protože co jsem se po dočtení dívala u kamarádky, naprosto by mi v průběhu knihy zničily většinu mých představ. Chápu, že někteří lidé nejsou autorovými fanoušky, je mi jasné proč, přesto si myslím, že podobné zápletky sice jsou, ale děj je kompletně jiný a pro mě je to příjemné čtení. Dlouho mi Symbol ležel doma, protože nebyl čas, četla jsem dost jiných věcí, bylo plno zkoušek ap., ale ta CHUŤ, kterou jsem na tuhle knihu měla, to se mi ještě u žádné jiné nestalo. Za mě plný počet a už se nemůžu dočkat Inferna.
Jako obvykle. Pokud se vám líbily předchozí díly, tak kniha rozhodně stojí za přečtení. Moc se mi líbí napínavý a zajímavý děj, ve kterém je mnoho užitečných informací. Tyto informace jsou skvěle podané a jsou více zajímavé než nudné, jak by se dalo čekat. Doporučuji přečíst.
Je to len môj pocit, alebo sú všetky Brownovy knihy na jedno kopyto? Veď Stratený symbol je len obmena jeho predchádzajúcich kníh s veľmi predvídateľným dejom.
Niektoré stránky boli nadupané akciou a nedali mi vydýchnuť, ale škoda, že omnoho viac bolo takých, ktoré by som najradšej preskočila, pretože len veľmi sťažka dokázali udržať moju pozornosť. A keby si Brown odpustil posledných pár stránok, tak by to viac knihe prospelo, než uškodilo.
Mám rada záhady a ich postupné odhaľovanie, ale v tejto knihe bolo toho viac než dosť. Jedno odkryté tajomstvo predchádza druhé až to neberie konca a pôsobí veľmi chaoticky a "neučesane". Keby si Brown uvedomil, že menej je niekedy viac, svojím postavám ubral z dokonalosti a napísal neočakávanejší koniec, tak by sa to dalo nazvať plnohodnotnou knihou, ale v tomto prípade s privretím oboch očí nejde hodnotiť lepšie než slabý priemer.
Ze Ztraceného symbolu jsem v rozpacích. Musím uznat, že Danu Brownovi se fakt nedá upřít čtivost. Opět se tu objevuje jeho klasický vzorec čítající skryté tajemství, jehož odhalení by mělo nedozírné následky pro svět, stát, lidské životy a lidskou mysl, dále šílenec, který hrozí toto tajemství odkrýt, Langdon a jeho ženská vědecká posila, která mu pomáhá v luštění zapeklitých šifer, starobylé bratrstvo střežící tajemství (tentokráte zednáři), překážky v podobě tvrdé šéfky CIA a nakonec samozřejmě závod s časem, který nelze zastavit, leda nad ním vyhrát. Když čtu Browna, beru ho jako fikci pro relax, a neberu ho doslova vážně. Je mi jasné, že chce čtenáře nalákat a dopřát mu senzaci a neuvěřitelné teorie, které čtenáře zarazí do křesel a nedopřejí mu oddechu, dokud nedočte poslední stránku. Problém je v tom, že v této knížce byla ta honba za senzací a touha čtenáře šokovat občas dost absurdní. Luštění šifer už mě nepřekvapilo, mám za sebou 3 Brownovy knížky tak už jsem tušila, co můžu čekat a s trochou nadsázky můžu říct, že by je zvládl zdatnější luštitel klasických křížovek (pokud je občas kombinuje se sudoku...). To, co mi ale vadilo asi nejvíc, byla scéna s vrtulníkem, který přiletěl v kritickém okamžiku nad budovu a rozbil střešní okno, pak už jsem jen s hrůzou čekala, že nesympatická šéfka Sató slanuje oknem dolů k oltáři a vyřeší to po svém, a bude to jak v průměrném akčním krváku. Mé podezření se naštěstí nenaplnilo a klišé drama se nekonalo. Občas mi už to autorovo amerikánství překáželo, ale na druhou stranu beru že je hrdý na svou vlast a taky příběh se odehrával ve Washingtonu, tak jsem to mohla čekat, takže budu tolerantní...Na druhou stranu autor má u mě malé plus, protože pointu ztraceného symbolu jsem fakt neodhadla, i když po přečtení zas až tak šokující nebyla. Taky má plus za to, že v knize zmínil několik myšlenek starých filosofů, se kterýma docela souhlasím.
Co se stylu týče, jak už jsem zmínila je to dílo opět velice čtivé, jen trochu zbytečně komplikované. Při čtení se čtenář často setkal při luštění šifer se spojením tvořit "řád z chaosu". Mám pocit, že autor to doslovně nebral a ve svém dílku vytvořil chaos v chaosu, protože jsem se docela často ztrácela v složitosti děje a myšlenek a v půlce knížky jsem pracně vzpomínala, co se řešilo třeba dvacet stránek zpátky. Navíc Brown jede podle svého zajetého vzorce, který jsem zmínila výše a pokud člověk od něj už něco četl, tak ho to už nepřekvapí a předvídá další kroky, které pro něj pak už nejsou tajemstvím nebo překvapením. Je to škoda, protože Brown je fakt čtivý ale pokud něco nezmění, tak už nebude mít svým čtenářům co nabídnout a upadne do stereotypu, ve kterém s ním setrvají jen jeho nejvěrnější. Já mezi nimi asi nebudu. Kdyby tohle byla první knížka, kterou bych od něj četla, asi by mě nadchla, tady se žádné ách bohužel nekoná. Dávám 3,5 hvězdy. A to proto, že i přes tyto výhrady knížku považuju za nadprůměrnou, ale ne zas natolik kvalitní abych ji vyzdvihovala do nebes. Ovšem jako čtivou relaxační honbu za starobylým tajemstvím to s klidem doporučím.
Tak se mu to zase povedlo. Zase mě naprost dostal a pohltil příběhem. Měla jsem podobné nadšení jako u Andělé a démoni, prostě hltat stránku za stránkou a když náhodou jsem musela na chvíli přestat ( to se jak naschvál vždycky stalo v těch nejnapínavějších momentech ) tak jsem byla značně na nervy :D Jo Dan Brown to prostě umí.
Štítky knihy
zfilmováno thrillery napětí svobodní zednáři dobrodružství kryptografie, šifrování gnozeologie, epistemologie
Autorovy další knížky
| 2018 |  Počátek |
| 2013 |  Inferno |
| 2010 | Ztracený symbol |
| 2008 | Anatomie lži |
| 2005 | Digitální pevnost |
Chtela jsem si konecne precist toho slavneho Browna. Nejakou jeho knihu o starobylych zahadach (tzn. ne ty dva trilery, co napsal), a Andely a Da Vinciho znam nazpamet z filmovych adaptaci, takze sly bohuzel z kola ven. Inferno je momentalne kratce po vydani nechutne predrazeny, no a tak zbyl Symbol.
Co se mi libilo: 1) Dost dobre vykreslene postavy a jejich charaktery (Peter me hodne bavil, zaporak byl super), flashbacky do jejich soukrome historie me moc bavily; 2) zapletka mezi hlavnimi postavami (spoilerovat nemuzu, abych to nezkazila tem, co jeste necetli), 3) rozhodne super byly mnohe filozoficke myslenky, 4) mnohe informace z rise symbologie, 5) nekolik skutecne napinavych momentu se taky naslo.
Co me slo na nervy: pomerne dost veci.
1) ze zacatku se to tahne jak svajzuzu! Byla jsem na 120 strane, Robert trcel porad ve stejne mistnosti jako na zacatku a zrovna pronasel vetu, jaka je to ztrata casu. Nezbylo mi nez souhlasit! Tohle prodlouzeni je zpusobeno nasledujicimi vecmi.
2) Vypravec je nevylecitelny ucitel a dela nam prednasky o historii vseho mozneho nez se dostane k deji. Nekdy je to zajimavy, nekdy jen nudny, brzdici a zbytecny, protoze je to neurcity, nedej boze snad wikipediovy vyvar a nekdy mu fakt dost trva, nez zacne mluvit k veci. Kdyz uz prednaska, tak ne tak obecne, ale konkretne, a uz vubec ne opakovat, co uz jednou bylo receno! A toho se teda vypravec nedrzi.
3) Brown strida pohledy postav az prilis casto a proto i zbytecne. Proc je v te knize jedna jedina kapitola z pohledu Langdonova vydavatele, kteremu Rob zavola o cislo Katherine? Zbytecny, nudny, irrelevantni! Tohle mohl rict ze sveho pohledu Rob. Stridani jinych pohledu postav uz je oduvodnitelny, ale i tak je ho dost, slo by to udelat i hladceji, bez tak velkeho preskakovani. Treba prerusit Roba v lusteni zahady, abych v jine kapitole pochopila, ze Sato je vazne nas*ana a v zase jine, ze Nole se chce spat, ale nemuze, protoze jeste nic nenasla, tak to me pravidelne otravovalo.
Posledni dva body jsou vic subjektivni, takze trochu mene relevantni. 4) uhadla jsem onu zapletku mezi postavami uz pri prvni Peterove zmince. Samozrejme se s tim celou dobu delalo tajno a vyjevilo se to jako nejvetsi sok az uplne na konci. Je to dobry motiv, ktery bych byla pouzila taky, snad jen bych pocitala s tim, ze to stouravejsi ctenar odhali uz driv a nechala bych proto nejakou z postav alespon pojmout podezreni. Takhle mi prislo, ze postavy jsou nekdy dost nechapave az natvrdle.
5) Robert je na muj vkus nerealne impotentni. Asi to vyhovuje autorovi, protoze se mu tak postava soustredi jen na stare symboly a oci mu neuhybaji k dekoltum pritomne vnadne partacky. Ovsem uz jeji notorickou pritomnosti je to dovedene k absurdite. K cemu davat hlavnimu hrdinovi krasnou kocku jako partaka, kdyz si ji ani nevsimne? Proc teda Langdona nikdy nedoprovazi nejaky muzsky kolega? Nebo alespon nekdo mene atraktivni a tedy vice odpovidajici realite akademicke obce? Proc teda z Langdona neudelat homosexuala (,kdyz teda baby nezabiraj), to by byl kazdopadne zajimavy obrat a trochu individualniho svetla. Jako by Langdon skutecne byl, zil. Jasne, ze by se s tim muselo opatrne, aby z toho nevznikl romankovy brak, ale tohle je to neco, co myslim mnohym chybelo na konci knihy. Langdom a Katherine na samem konci zbytecne 8 stran melou zavreni v osamele budove v noci o vsech svatych. Ach jo, z toho slo s malem udelat fakt mnohem lepsi konec.
Tak se rozhoduji mezi 3 a 4 hvezdami. Nakonec davam to lepsi, protoze kniha me bavila. Rozhodne me ale nenadchla, coz jsem od tak uspesneho spisovatele rozhodne cekala. Jen jestli uz se knihy Dana Browna nestavaji bestsellery kvuli setrvacnosti a sberatelum, co chteji celou kolekci jeho tvorby. Symbol je dobra kniha, ale rozhodne ne tak dobra jako mnohe jine, ktere zdaleka nedosahuji trzeb a popularity Symbolu.