Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78837/bmid_revizor-sjs-78837.jpg
4
2937
322
Satirická komedie ruského klasika se baví hloupostí a nevzdělaností úředníků v provinčním ruském městečku, kteří naletí falešnému „revizorovi“ Chlestakovovi, který nestydatě využívá jejich zkorumpovanost, úplatkářství a podlézavost. Kniha vyšla v nákladu 4 500 výtisků, z toho 3 500 výtisků je opatřeno plátěnou vazbou a 1 000 výtisků svázáno v bílé kůži.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1986 , OdeonOriginální název:
Ревизо́р , 1836
více info...
Přidat komentář
Hodnocení: do knihy jsem se nepouštěla s moc velkou chutí a také za moc nestála. Knihu bych hodnotila velice podobně jako Maryšu -vůbec mi neseděl ten jazyk-místy zde byly použity i nespisovné výrazy ,což u knih nemám vůbec ráda. Celkově mi děj nepřišel vůbec zajímavý a poutavý a že bych se do knihy začetla.. Tak to vůbec . Líbil se mi ten nápad poukázat na chamtivost a úplatkářství tehdejších obyvatel . Asi si v blízké době neplánuji něco podobného přečíst. Kniha měla být komedie ,ale mně osobně moc vtipná nepřišla a není zde postava,
která by mi byla sympatická,nebo bych si jí oblíbila.Knize dávám 2 za nápad poukázat na tehdejší společnost.
Proč číst Revizora?
Nooo tak je to povinná četba, že jo...
Taky to není moc dlouhé....
Je to komedie...
A náhodou dost dobrá!
Fakt jsem nečekala, že mě zrovna tato knížka bude bavit, a helemese, bavila :))
Vydáme se do Ruska v 19. století... potkáme hejtmana, soudce, kupce a revizora. A taky chudého úředníka, kolem kterého všichni skáčou a ještě rádi mu dávají své peníze. Když už se vám snaží podlézat, tak proč toho nevyužít, že?
Moc mě tato knížka bavila, úplně jsem se viděla v divadle jak tuto hru pozoruji. Několikrát jsem se musela smát;)) moc doporučuji!❤
Já osobně nejsem fanoušek scénářů, a proto mi čtení divadelních her zabírá více času, než cokoliv jiného. A to je důvod, proč je pro mne s podivem, že jsem Revizora zvládl přečíst za jediný den.
Dílo není obsáhlé, je velmi čtivé a děj rychle odsýpá. Autor vtipně a důmyslně poukazuje na lidské nedostatky, které jsou staré jako lidstvo samo. Máte-li tuto knihu v povinné maturitní četbě, nebo jen rádi čtete divadelní hry (jelikož při jejich sledování v divadle například usínáte), mohu tuhle knihu jedině doporučit.
Zajímavé drama. Tři a půl hvězdičky, možná bych dala víc, ale to si kdyžtak schovám na knižní verzi. Jako audiokniha to bylo zpracováno opět hezky, je to vskutku dramatizace plná hereckých výkonů. V podstatě mi přijde domnělý revizor sice jako podvodník, na druhou stranu, proč nevyužít hlouposti a špatnosti druhých ve svůj vlastní prospěch. Tak to na světě prostě je. Kdo chytí příležitost za pačesy, může z toho těžit. Trochu smutné.
Skvělý a čtivý příběh. Konečně nějaká kniha v maturitní četbě, kterou jsem přelouskala bez problémů a rozuměla jsem jí aniž bych si nějaké pasáže musela číst vícekrát. Dokonce bych se ke knize někdy v budoucnu určitě ráda vrátila, protože je dost přesná a líbí se mi, jak vystihuje něco, co je běžné i v dnešní době a to hlavně uplácení sladkými řečmi a penězi. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Na to, že je to povinná četba je nesmírně nadčasová a moc dobře se četla. Příběh mě bavil, zasmála jsem se a nevadilo mi ani, že je to drama. Navíc to není moc dlouhé.
Doporučuji!
Člověk by řekl – hloupá hra! Nic zajímavého, tlachání o ničem, situační komedie víc než cokoliv jiného. Ale není tomu tak. Je to hra o samé lidské slabosti, hlouposti - zakořeněném zlu.
Nemohu tvrdit, že bych u této satiry plakal smíchem, že bych nebyl schopen dočíst jednotlivé repliky a válel se po zemi s bolestí na hrudníku. Celé čtení jsem měl spíše nasazený poněkud cynický úsměv. Takový ten úsměv, který hlásá „Já ti to říkal.“ Elegance se kterou Gogol vyprávěl o všem tom špatném a směšném byla fascinující, a řekl bych skoro okouzlující. Ale nelíčil nic neznámého, nic nového. Pouze s umem mistra zdůrazňoval to, co je jinak skryté v lidském charakteru.
Upřímně mi hra v mnohém připomínala epizodu seriálu „Jistě, pane premiére“. Úřednický šlendrián je šílený a na komunální úrovni tak šílený, že se mu i státní správa směje. To jasně ukazuje, že nejen Rusko mělo s tímto problémem… no problémy, ale tématika díla se týká všech.
Revizora jsem četl spolu s „Jeho excelencí Eugenem Reugonem“, od Zoly, To je kniha o moci, moci a zase jenom moci. A tady zase. Zajímavé na Gogolově hře je ovšem to, že v ní ve skutečnosti nikdo moc nemá. A tak nám ukazuje, že i pouhé zdání moci, v povrchní a slepé společnosti, může fungovat jako bič. A taktéž nám ukazuje, že moc nemusí ani být skutečná, má-li citát „All power tends to corrupt and absolute power corrupts absolutly.“ dojít naplnění.
Výborná karikatúra duchom malých ľudkov v malej obci, kde sa omylom všetci zaliečajú niktošovi v domnení, že ide o revízora, ktorý by im mohol poriadne zavariť, keby zistil, ako vlastne obec (ich pričinením) vyzerá a (ne)funguje. Vtipné, trefné, výstižné a, žiaľ, stále aktuálne. Čítané v krásnom preklade (z r. 1980) s kúzelne napísanými a zároveň poučnými "pokynmi pre tých, čo chcú dobre zahrať Revízora" za samotnou hrou.
O postave Mestský kapitán: "Nie je to síce netvor, ale človek, v ktorom sa znetvoril zmysel pre pravdu, a tak sa stal stelesnením klamu, ibaže sám o tom ešte nevie."
O postave Chvastakov: "Sám Chvastakov ako osoba je bezvýznamný človek. Dokonca aj bezduché hlavy ho majú za ducha prázdnejšieho od seba."
O záverečnom výstupe: "Ak by sa každý herec aspoň koľko-toľko vžil do všetkých situácií svojej úlohy v priebehu celého predstavenia, vedel by aj v tomto nemom výjave vyjadriť reakcie, ktoré mu prislúchajú, a tým úspešne korunovať svoj dokonalý výstup. Ak však herci budú po celý čas nevzrušení a strojení, nielenže takí istí zostanú aj na konci, ale tento obraz ich ešte väčšmi usvedčí, že nestoja zanič."
Tuto knížku jsem si vybrala jako součást maturitní četby a velmi mě bavila. Některé situace mi přišly velmi komické a samotné vyvrcholení jsem si nejvíce užila.
"... protože já jsem na koni, ale kdyby jsi na něm byl ty, zašlapal bys mě do nejhlubšího bláta a ještě bys navrch kládu přihodil"
Snažím se nějakým způsobem představit takového revizora v naší vesnici a porovnat místní poměry ruského venkova s pokrokem naší "moderní epochy". Jak už je zde psáno je to nadčasové, stále aktuální tragikomedie, kde se to hemží všemožnými nešvary společnosti, její pokroucené morálky, hamižnosti a neukojitelné touhy po sebeprospěchu. Když se srazí blbec s blbcem, ten vychytralejší může sklízet. Zde je navíc hlavní protagonista taktéž brilantní manipulátor, který se nebojí vybrat své štěstí, když je náhoda blbá a výsledkem je supr spektákl, který by měl čtenáři napovědět, co jsou hlavní lidské ctnosti, a že není nad pevný charakter a lidskou integritu, bez které je společnost vrtkavá a nefunkční.
Gogol musel čerpat z toho, co zažil potažmo viděl/slyšel, protože moc dobře věděl o čem píše.
Strach, manipulace, korupce, touha po moci, neschopnost racionálně uvažovat, zneužívání, vychytralost a na konci srážka s realitou. Chlestakov je sice parchant, ale je to naprosto výstižná ukázka prohnilosti systému nejen tehdejšího Ruska.
Klasická literatura a kdysi dávno i moje povinná četba. Filmová verze s Vlastou Burianem v hlavní roli mne nadchla o něco víc než kniha.
Gogol sám o této satirické hře prohlásil, že "V Revozorovi jsem se rozhodl sebrat pod jednu střechu všechno, co je v Rusku hloupé, všechny nespravedlnosti, které jsem tehdy znal, a které se odehrávají právě tam, kde se od člověka nejvíce ze všeho požaduje spravedlnost, a zároveň se tomu všemu zasmát." Jeho záměr se očividně zdařil, napsal velmi kvalitní veselohru, která však byla dost výstižná na to, aby se stala trnem v oku tehdejší vládě, která hru přirozeně nechala stáhnout z repertoáru. Nicméně Revizor se nechce vyjadřovat k politické situaci Ruska, nýbrž v něm Gogol chtěl ukázat a zesměšnit obyčejnou lidskou slabost a pokrytectví, které se vyskytuje všude a v každé době. V tom podle mého spočívá přesah Revizora a to je důvod, proč je i dnes tak aktuální a zábavný.
Další kniha k maturitní četbě. I když je to divadelní hra a ještě k tomu krátká (asi 70 stran ve čtečce), měla jsem pocit, že stránek to mělo 300.
Téma i po těch letech ale stále aktuální.
Druhá dubnová povinná četba, drama pojednávající o zkorumpovanosti, úplatkářství a podvodech v Rusku v předminulém století. Mělo to jen osmdesát stránek, přesto mi to přišlo jako desetkrát tolik. Děj byl ještě snesitelný, ale ten jazyk - spoustu dialektismu a k tomu ruská jména, to si přece přeje každý ne????
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura bibliofilie, bibliofilství, knihomilství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 1970 |  Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
| 2019 | Revizor |
Kniha Revizor je v
| Právě čtených | 29x |
| Přečtených | 5 326x |
| Čtenářské výzvě | 545x |
| Doporučených | 149x |
| Knihotéce | 302x |
| Chystám se číst | 483x |
| Chci si koupit | 89x |
| dalších seznamech | 23x |
„Víte, ono moc rozumu bývá někdy horší než vůbec žádný.“
Od mé maturitní povinné četby uběhlo už spoustu let a Revizor se mi za tu dlouhou dobu dostal znovu do rukou už několikrát (tentokrát při středoškolské přípravě k maturitě mého syna). Ruskou kritickou satiru mám ráda a tak to bylo opět docela příjemné setkání s ruským „humorem“ :-).
Ono to s ním je totiž tak, že smích a humor, který naleznete „na povrchu“, při čtení, nutně neznamená, že „uvnitř“ se skrývá něco zábavného – a přesně tak je to s Revizorem – nenáročná, na první pohled možná povrchní komedie u které se zasmějete (zvlášť pak u divadelních či filmových adaptací – je jich na výběr), ale uvnitř ten zdánlivě směšný děj … už tak legrační není.
V Revizorovi nejspíš nenajdete nikoho, kdo by vám byl sympatický – a na tom je to celé postavené, všechny postavy a postavičky jsou tak reálné – ve svém pokrytectví a falešné morálce, a tak se vám před očima vystřídá plejáda ostřílených podvodníků, prohnaných a mazaných lidiček, vypočítavých, lehkomyslných a tak celkově nanicovatých a ve své podstatě hloupých postaviček – klamajících a nechávajících se oklamat. Prostředí kocourkovského městečka na ruský způsob :-), ve kterém vládne nepořádek, chaos a nedorozumění …
HEJTMAN: „No nic, to já jen pro pořádek. Pokud se týká těch vnitřních opatření a toho, čemu Andrej Ivanovic v dopise říká vroubky, nevím, co bych dodal. Vždyť co bychom si povídali: není člověka, aby neměl nějaké hříchy na svědomí. To už je tak od samého pánaboha zařízeno a ti libertini proti tomu nadarmo brojí.“
SOUDCE: „Čemupak říkáte vroubky, Antone Antonoviči? On není vroubek jako vroubek. Já řeknu každému upřímně, že přijímám úplatky, ale úplatky v čem? V ohařích štěňatech. To máte něco úplně jiného.“
HEJTMAN: „Inu, ve štěňatech nebo v čem jiném — pořád jsou to úplatky.“