Ratajský les
Aleš Palán
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/281872/bmid_ratajsky-les-agG-281872.jpg
4
169
48
Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i jejich dřívější aktéři z padesátých. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě. Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena komunistická funkcionářka Anna Felbabová s prostřelenou hlavou. Rudá justice odpověděla na její smrt nekompromisně a propaganda jí propůjčila vlastní interpretaci. Znovu tekla krev, vinných i nevinných, na starou křivdu se navršily křivdy nové… Prošlo víc než půl století, a spravedlnost se nedostala ke slovu. Na její místo tak nastupuje msta a kolo násilí se znovu roztáčí. Ratajský les čeká na svou poslední oběť. Román vychází ze skutečných událostí, dotváří je a fabuluje. Dvě linie příběhu z let 1952 a 1958 prolíná třetí dějová osa – ta současná. Brzy se ukáže, jak osudově spolu všechny tři souvisejí. Neboť minulost stále ještě není pohřbena.... celý text
Přidat komentář
Příběh plný bolavých osudů, který nemá vítěze - všichni končí v poli poražených. Jediný kdo v mých očích skutečně zvítězil je pan Palán, který se sice nedrží příliš historických faktů ale díky fabulaci se mu podařilo všechny postavy zajímavě dokreslit a jejich příběh pak provázat.
Fascinuje mě období komunismu, takže mě kniha zaujala již tématem, které je z části podle skutečnosti. Bavily mě i tři časové linky, i kdyz že začátku jsem měla problém se zorientovat. Celou knihu se pak ve mě praly pocity, kdo je vlastně oběť a kdo "ten špatný", co všechno může někomu projít a co ne...
Výborné téma, ale strašně přeplácané. Proč je tam proboha ta linka ze současnosti? Z dobrého příběhu, který je budovaný na základě skutečných událostí, dělá pulp a parodii. Fakt jsem nevěděl, co si mám myslet o guerillové skupince, která odkrouhává jednoho komunistu za druhým a jíž jdou v patách nebezpeční mladí komunisté. Navíc je to plné neuvěřitelných, nesmyslných náhod, které jsou nutné, aby se ten příběh přešoupal po správných políčkách až k překombinovanému závěru. Přitom tahle podivná parodická linka se střídá s příběhem z 50. let, který nepostrádá hloubku a tragiku. Kéž by se to drželo jenom starých časů... přitom autor umí psát, a tím myslím pracovat se slovy, ten styl je přesný, nic neokecává, autor má talent vyhmátnout slovo, které ozřejmí scénu líp než dlouhý popis.
No nevím.Moc se mi to nelíbilo.Pamatuji se na vraždu Anny Kvášové.Tenkrát se o tom hodně dost psalo v novinách a povídalo se o tom i v rádiu a řekl bych,že to bylo trošku jinak.Je mi jasné,že propaganda (tehdejší) případ využila ke své potřebě a upravila si ho,ale to je normální,to se děje i dneska.Ale ta kniha je napsaná dost divným stylem,který moc nemusím.
Zajímavý příběh. Základem jsou skutečné události o kterých Aleš Palán vypráví v krátkých kapitolách. Jsou zde tři dějové linie - roky 1952, 1958, 2014. Pro mne byla zajímavá hlavně padesátá léta. Na začátku jsem se často musela vracet, abych se ujistila, který rok právě čtu. Jak začal mít děj spád a zorientovala jsem se v postavách už to nebylo nutné.
Jak už se asi stává zvykem, i zde se našlo pár překlepů a chyb. Na čtivosti to však neubralo, tak jsem se s tím smířila.
Moc si cením toho, že Aleš Palán na konci popsal co je skutečnost a co fabulace.
Prozrazovat děj nechci, ale musím napsat, že známe jenom střípky toho, co se u nás dělo v 50.letech. Snad každý z nás měl někoho- známého, příbuzného, souseda - kdo byl nespravedlivě obviněn a potrestán. Proto díky za takové knihy.
Příběh vychází ze skutečné události, kterou zkresleně zachytil v 80. letech i František Vrbecký - https://www.databazeknih.cz/knihy/mrtvi-nemluvi-49050.
Aleš Palán střídá 3 časové úseky. Zatímco exkurze do 50. let jsou zajímavé, část z let 2014 - 2015 působí nadbytečně, vykonstruovaně. Bohužel v závěru současná linka převažuje.
Styl vyprávění je náročnější - vypravěč příběhu z r. 1958 nazírá na Melichárkovy činy z 2. osoby. Složitější orientaci způsobuje i neznačená přímá řeč.
Rušivě působí i pravopisné chyby - na s. 256 - 257 se nabízí štrúdl, ale i štrůdl...
Našla jsem ji v Boršicích ,na stolečku s vrácenýma knihama, rozbušilo se mi srdce a ruka nedočkavě šáhla po ní. To je knížka kterou sháním, mám ji na kolonce Chystám se číst.! A jako narkoman , jako alkoholik jsem se těšila na svou dávku a když se mi vlila do žil, byla to ta pravá jízda. Strhující příběh , ach ne ještě ted se třesu , ten strach těch lidí , ta ponurá atmosféra té doby, to dýchá a prosakuje, knihu jsem nechtěla odložit, já četla dlouho do noci ,a ráno si přivstala a četla. Pomalu poklidně jsem četla vychutnávala si příběh, a myslela na to kolik takových nesmyslných vražd byla spácháno, kolik lidí zmizelo beze stop, falešná obvinění , aby majetek propadl státu , kolik sirotků, vdovců a vdov muselo pykat za to , že tato země se stala obětí komunistického pokusu. Můj děda sám válčil proti kolektivizaci , samozřejmě prohrál , proti straně se bojovat nedá , přišel o majetek ...A kam se ztratila ta stará paní z Milokoště přezdívaná inženýrka ? jsou to jiné příběhy, ale jsou pravdivé a já chci pravdu znát . Víc takových knih.
Zajímavá kniha, tři dějové linie, kteŕ dávají smysl. Ke konci se ale vytrácí tempo a vlastně mě ani nezajímalo jak to dopadne. Překvapivě je to právě u části, která nebyla podle historických událostí. Zklámání to nebylo, ale velké haló bych z toho nedělala.
Obě historické linie jsou skvělé, bohužel ta současná - kvůli přehnané snaze zachytit současný jazyk, který není autorovi vlastní - hodně drhne.
Výborná knížka. Krásně propletené tři příběhy, kdy se informace postupně dávkují a navzájem doplňují. Napsat tři příběhy lineárně za sebou, nemá to takový spád. Navíc každá část má jiný vypravěčský styl a v závěru dokonce ještě vypravěčů přibývá. Až do úplně poslední stránky tak vlastně není jasné, co kdo udělá a čte se to jedním dechem. Doporučuji číst pokud možno co největší úseky najednou, ať se do děje dostanete lépe. A co říci závěrem? Komunismus je pořádné svinstvo a každý bolševik by si zasloužil, za to, co udělal, pořádný trest. Těch možností, jak je trestat, je zde nabídnuta spousta, stejně tak i pocity těch, kteří se rozhodli vzít spravedlnost do vlastních rukou - ať už v příběhu z roku 1952 nebo 2014...
Mám ráda romány,které přibližují naše novodobé dějiny,o to víc,když pohled autora není černobílý. A Aleš Palán to dokázal. Možná by někoho odradila forma ,kterou k napsání románu zvolil,ale po pár stránkách se na to dá zvyknout a díky tomu si knihu víc vychutnat.
Zprvu jsem si nemohl zvyknout na styl psaní,ale pak jsem se začal orientovat a hlavně linka děje ze současnosti byla ve zajímavá a konec překvapivý.Jinak padesátá léta hrůza děs.
Dovolenkový maraton pokračuje - další na řadě je pan Palán! Ne však můj svědek, ale jinej pan Palán! Zmatení level kuře s batohem. Jak je todle možný? No jednoduše. Pečivo je taky vícero - třeba já a pak rohlík.
Aleš Palán napsal knížku podle mýho gusta - mám moc rád příběhy z 50. let o tom jak lidi na vesnicích byli na sebe svině, ne že by teď byli lidi menší svině, ale dřív se mohly pořádně odkopávat. My bejt tehdá normálně náckové, tak to dotahnem daleko!
Vykořisťování hospodářů, začátky družstev, zastrašování a nakonec vražda, vedoucí k represím a nárůstu svinskovosti u některých jedinců - absence viny a hledání spravedlností. O tom všem píše falešnej Palijo ve třech rovinách - z roku 1952 (vražda), 1958 (soud) a 2014/15 (hledání spravedlností). Protože tam není ani Arnold Schwarzenegger ani Stallone, tak pomsta není zdaleka tak sladká jako já když se opaluju.
Velmi se mi líbily příběhy z 60. Let, součastnost trochu pokulhává. Jako já za chvíli, tradičně totiž píšu recošku na míse a už mi z toho vysedávání mravenčí nohy.
8/10. Táhněte komouši! Víc takových knih!
Český thriller o komunistech a antikomunistech na základě skutečné události.
Začátek vypadal slibně - vesnická tancovačka 50. let, stará křivda, hlavní padouch. Poté přišla další časová rovina, po ní zase přítomnost, minulost, čím dál tím víc mi začala vadit absence přímé řeči, použitý hovorový jazyk... a tak jsem knihu po přibližně pětadvaceti stranách zavřel.
Je to škoda, protože kniha vypadala dějově zajímavě a hodně jsem si od ní sliboval.
Výborný, napínavý příběh o zlu v 50.letech. Palán se s tím vypořádal mnohokrát lépe, než Hájíček v Selském baroku. Vyprávění ve třech rovinách není vůbec zmatené a vždy je jasné, o čem je řeč a orientace sndná. Je fakt, že linie ze současnosti byla nejslabší. U cizího autora bych za to ubral jednu hvězdu, ale že jsme na domácí půdě......takže plný počet.
Poslouchám jako audio knihu. Hrozná padesátá léta. Příběh je napínavý, proplétá se několik časových linek.Ta současná linka mě nebavila, spíš překážela.
Zajímavě zvolená forma - prolínání jednotlivých příběhů v první, druhé i třetí osobě bylo fajn, osvěžující a zároveň dynamické. Nicméně tím, jak do původního tria ke konci vstupovaly další a další vypravěči, začalo být vše mírně chaotické.
První dva příběhy mě celkem bavily (za vším hledej jednoduchý motiv) a možná i vzdáleně připomínaly Hájíčkovo Selský baroko. Příběh ze současnosti však bohužel hodnotím jako nejslabší. Jazykově se autor snažil přiblížit dnešní mládeži, což se mu vcelku i povedlo, ale jinak na mě příběh působil jaksi naivně. Xnáctiletá dívka, mstící se jak česká Lisbeth Salanderová všem dosud žijícím komančům a všechno jí navíc tak skvěle vychází (i ty vzorky DNA má téměř na počkání jak Horatio Caine). Konec knihy je tak nějak očekávaný spíše než "nečekaný" a závěrečná pointa proto bohužel příliš nevyzní, škoda.
Tato kniha je důkazem toho, jak důležitá je literatura. A ještě více – dobře napsaná literatura. Už dlouho jsem se tak netetelil blahem nad úžasným jazykem, originálními obraty, nad celkovou koncepcí, nad vtipem, sarkasmem, důrazným nasráním i hlubokým pochopením. Skvělá kniha. Nejen z hlediska literárního...
Dělat zlé věci pro dobrou věc, s dobrým úmyslem, z dobrých důvodů… to je nitka, která se vine desítkami příběhů. V knize Ratajský les pak především v části ze současnosti. Samozřejmě. Člověk to bere s nadsázkou. A z tohoto pohledu je to vlastně až zábavné. Groteskní. Ovšem v celkovém kontextu kniha rozhodně humorná není.
S kolegou vedeme dlouhé hovory o tom, co je legitimní odboj, jaké násilí se dá ještě ospravedlnit třídním bojem, a které je už za hranou. Co je ještě revoluce, a co už jen bezbřehý chaos. Z mého pohledu je špatné jakékoliv násilí. Že je to zbabělé? A že ne každý se chce stát mučedníkem? Nevím. Má generace (zatím) nemusela řešit složitá dilemata na hraně života a smrti. A sám v sobě si nenesu hluboké křivdy. Dokážu ale vést vášnivé řeči. V kavárně. V teple a v bezpečí. Třeba nad podobnými knihami…
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány terorismus historické detektivky poválečná doba komunistický režim podle skutečných událostí Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2018 |  Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři |
| 2019 | Jako v nebi, jenže jinak |
| 2016 |  Ratajský les |
| 2021 | Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději |
| 2016 | Brnox. Průvodce brněnským Bronxem |
Kniha Ratajský les je v
| Přečtených | 223x |
| Čtenářské výzvě | 26x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 93x |
| Chystám se číst | 90x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 3x |
Seznamujeme se s životem v roce 1952, kdy byla zabita komunistická funkcionářka Anna Kvašová. Děj je dále zasazen do roku 1958 a 2014. Jsou zde zajímavě zachycené dějiny.