R.U.R.
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/5204/bmid_r-u-r-YYg-5204.jpg
4
5614
521
Čapkovo utopistické drama, v němž se světu poprvé představilo slovo robot. Vypráví o továrně, v níž vznikají roboti, kteří pracují za lidi a umožňují tak vzniku jakéhosi ráje. Jenomže nic netrvá věčně a i roboti můžou začít myslet na sebe...
Přidat komentář
Je veľa skvelých divadelných hier, ktoré by si zaslúžili čitateľov i divákov. Napríklad čokoľvek od Leopolda Lahohu. Alebo od Ivana Bukovčana (myslím najmä na Luigiho srdce a Prvý deň karnevalu). Alebo od Štefana Králika (Margaret zo zámku). A predsa mám pocit, že až na pár akademikov, intelektuálov a nadšencov sú zabudnuté. O to som radšej, že dielo Karla Čapeka má iný osud – že je čítané, interpretované, vzbudzujúce emócie a túžbu komentovať ho (trebárs i tu). R.U.R. sa právom radí do európskej, ak už nie do svetovej klasiky – a od prečítania i do mojej.
Tak já nevím. Uniká mi nějaké konsistentní poselství tohoto díla. Děj je dost zjednodušený, neuvěřitelný, nelogický a krkolomný. Šermuje se tam moudrými výroky, ale jsou nějak nepropojené v nějaké sournné vyznění… Tohle dílo je celkově nevím o čem a v jednotlivostech o všem možném - jak technika zničí člověka nebo jak zvítězí lidskost nebo o touze lidstva po užitečném pokroku nebo jak utlačovaní zničí utlačovatele nebo o tom že člověk je nejnebezpečnější tvor. A všechno nějak smatlaný dohromady.
(SPOILER) Jedna z těch klasik, o kterých člověk tuší, že existují, že díky ní máme slovo robot, ale o čem přesně to je, to jsem moc nevěděl. Bacha, nevyhnu se větším spoilerům! Nemůžu si pomoct, trošku mi to ve svém sdělení připomínalo Válku s mloky, kdy si opět lidé kvůli své snaze ulehčit si práci a touze po pokroku za každou cenu pořídí tvory, kteří jim mají toto pomoci dosáhnout. A něco se zvrtne, když podobně jako v řeckých bájích za vším stojí Helena a lidstvo to bude mít hodně na kahánku. Samotný závěr se má nést v optimistickém duchu, jen mi tam trošku přišla plot hole, kdy sice oni Adam s Evou objeví city a podobně, ale pořád jim tikají hodiny skrz nemožnost potomstva...
Nazval bych tohle tim nejspravedlivejsim dilem za poslednich 2.000 let, jake jsem mel moznost cist.
Kniha kazdemu da tolik, kolik je schopen si z ni odnest.
Nikomu neda vice, nebo mene, da presne tolik kolik zasluhujete.
Spravedlivejsi uz je jenom Bible, konkretne stary zakon.
Kniha je pro lidi vsech vekovych kategorii.
Hodnoceni knihy uzivatelu primo umerne odrazi to kolik si byli z knihy schopni odnest.
Uzivatele s mene hvezdickami, si z ni neodnesli tolik co uzivatele s 5hvezdickami.
V knize problem neni, ta je dokonala.
Hvezdicky u teto knihy mnohem vice vypovidaji o ctenarich nez o knize.
Doporucuji!!!
Naprostá pecka. Nesklamala. Mělot ot hloubku, jako všechny knihy od Karla Č.
Dalsí z knih co jsem mela na skole jako povinnou cetbu, ale u teto me pribeh pohltil hned... po letech navrat k ni asi dvaktrat a jak bude chvilka a chut tak si ji dam znova
Forma divadelní hry je hezky komorní, svižná a jasná. Zjednodušeně je pak kniha až koncentrovaná Válka s Mloky, kde sice rozsah neumožňuje téma mnoho rozvést a zodpovědět některé otázky, na druhou stranu má i jen při čtení svou nepopiratelnou sílu vycházející z dění těsně po konci první světové války (zajímalo by mě ale také dramatické zpracování). Jen jsem tedy poněkud překvapen z faktu, že ženské role jsou v R. U. R. až svojí vlastní parodií. Což tedy ve chvíli, kdy hned dvě z nich jsou pro dění klíčové, není pro výsledný dojem úplně ideální. A to i s přihlédnutím k době vzniku...
Naprosto geniální dílo. To, že z něj pochází české slovo "robot", které se dnes používá v celém světě, je jen třešničkou na dortu. Daleko zásadnější je, co se autor snaží hrou sdělit.
já prostě nevím, ale já prostě ne ne ne
možná jsem ovlivněná i částečně školou a tak, ale vždyť to vůbec nedává smysl...
Utopie? Tak úplně si to nemyslím... Člověk jde stále kupředu, domnívá se, že pokrokem lze mnohé získat, netuší ale, že lze i mnohé ztratit...
Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé...
Bohužel, tak to je. Ačkoli bychom se za to měli stydět, nestydíme se. Ačkoli bychom se nad sebou měli zamyslet, neděláme to.
Nic není člověku cizejšího, než jeho vlastní obraz...
Bohužel. Bojíme se pohlédnout do vlastní duše, protože bychom mohli spatřit to, co vidět nechceme...
Bolavé, nadčasové, mrazivé - a přece na konci září naděje. Maličká, opuštěná, nevzdávající se, bojující... Naděje, že jednou to pochopíme...
Byla to veliká věc, být člověkem... Bylo to něco nesmírného...
Samo dílo osobě je dost sci-fi a antiutopického rázu. Je v ní vylíčeno, jak nás naše touha po vědění, pokroku a ve smyslu věci po něčem dobrém (aby lidé nemuseli pracovat a mohli si více užívat) dožene ke zkáze.
Alespoň je hezké, že vždy můžeme doufat v optimistický konec.
Naděje opravdu umírá jako poslední.
Věda a pokrok je skvělá ale zároveň je to ta nejnebezpečnější a přitom nevyhnutelná věc. Kdo ví, jak se bude žít za dalších 100 let (kdy už to bude 200 let od napsání tohohle skvostu české literatury).
Tohle dílo nebude nikdy dost staré na to aby nebylo současné.
„…Lidem, kteří mají ideje, by se neměl dávat vliv na věci tohoto světa.“
Letí to, je to už víc jak 100 let co Čapkovo R.U.R. přineslo světu nový rozměr toho, jak definovat, ale hlavně, jak vnímat, stroje, zvlášť pak ty humanoidní, řekněme, disponující našimi, lidskými, vlastnostmi.
V současném zvláštním čase je tu navíc ještě jeden aktuální rozměr téhle hry, totiž, byla napsaná na vrcholu tehdejší pandemie španělské chřipky.
Pan Čapek, už před 100 lety, jako správný a geniální vizionář, v době technického rozmachu a víry v jeho neutuchající pokrok, dokázal varovat! A víte před čím? ... hlavně před lidským rozumem! Ale taky dokázal dodávat naději, a stále mu věřit … věřit v jedinečnost lidskému rozumu!
A jak je vidět, je jeho varování před rozumem i jeho neutuchající víra v rozum, (ohlédneme-li se po všech těch rozličných snahách o ovládnutí světa za posledních 100 let) stále potřeba.
Už několikrát jsem různě psala o svém obdivu k panu Čapkovi, který se rozvíjí exponenciálně s každým dalším řádkem, s každou jeho další knihou, kterou jsem kdy od něj četla.
Obdivuji jeho umění pokládat existenciální otázky, vzbuzovat pochybnosti o věcech, braných více méně za zřejmé, běžné, obyčejné, či jednoznačné.
Obdivuji jeho umění klást problematické otázky, a dovést nás tak u uvědomění si …
třeba v případě R.U.R., jak zhýralá je idea bezstarostného světa, o které bez rozmyslu, a dá se říct téměř prostopášně, uvažujeme!
A jací že jsou? Ti roboti z továrny Rossum´s Universal Robots, kteří nám ho mají umožnit … úseční v pohybech a výslovnosti, s bezvýraznými tvářemi a s upřenými pohledy …
„HELENA: Ach, vy jste se narodila tady?
SULLA: Ano, byla jsem tu udělána.
HELENA vyskočí: CoŽe?
DOMIN směje se: Sulla není člověk, slečno, Sulla je Robot.
HELENA: Prosím za odpuštění –
DOMIN položí ruku Sulle na rameno: Sulla se nehněvá. Podívejte se slečno Gloryová, jakou děláme pleť. Sáhněte jí na tvář. …“
Hlavně, abychom se neprobudili pozdě, protože jednoho dne tak vypadat nebudou!
V Čapkově hře to lidé nakonec pochopili, že se příroda už skokro definitivně obrátila proti nim …
„ … velicí vynálezci, co jste vynalezli velkého proti té dívce, proti tomu chlapci, proti tomu prvnímu páru, který vynášel lásku, pláč, úsměv milování, lásku muže a ženy? Přírodo, přírodo, život nezahyne! … Zase se začne z lásky, začne se nahý a maličký; ujme se v pustině, a nebude mu k ničemu, co jsme dělali a budovali, k ničemu města a továrny, k ničemu naše umění, k ničemu naše myšlenky, a přece nezahyne! Jen my jsme zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života.“
Zmiešané dojmy. Na jednej strane silné myšlienky, na strane druhej ma rušilo nespočetne krát použité meno Božie nadarmo. Myslím, že toto dielo v sebe nesie viacero tém na zamyslenie.
Asi jsem výjimka, ale četba k maturitě mě ve většině případů moc bavila. Proto jsem se také rozhodla, přečíst si více klasik. R.U.R a Čapek celkově nezklamali. Výborná kniha, která vás donutí přemýšlet.
Z R.U.R. jsem byla teď stejně nadšená jako po jeho prvním přečtení někdy před 20 lety. Čapek byl génius, který dal světu slovo robot a který psal úžasně barvitě a neuvěřitelně nadčasově. Ani nemůžu uvěřit, že R.U.R. je už stojednaletý stařík!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti divadelní hry umělá inteligence rozhlasové zpracování klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha R.U.R. je v
| Právě čtených | 50x |
| Přečtených | 9 979x |
| Čtenářské výzvě | 1 135x |
| Doporučených | 399x |
| Knihotéce | 875x |
| Chystám se číst | 698x |
| Chci si koupit | 150x |
| dalších seznamech | 65x |
Velmi zajímavá kniha a když si uvědomím, že dala vzniknout slovu „robot“, stále tomu nemohu uvěřit.
Tohle dílo dle mého patří mezi ukázková nadčasová díla a dají se číst téměř v jakékoliv době.
Jako povinnou četbu mohu určitě jen doporučit :)