Proces
Franz Kafka
V den svých třicátých narozenin se bankovní prokurista Josef K. probudí ve svém bytě za přítomnosti dvou cizích mužů, kteří mu oznámí, že je zatčen. Nedozví se však, z čeho je obviněn. Během vyšetřování na svobodě se Josef K. snaží záhadu svého nesmyslného zatčení vysvětlit, ale když je opravdu pozván k procesu, ukáže se všechno jako mnohem závažnější a absurdnější, než si myslel. Nedokončený román považovaný za jedno z klíčových děl dvacátého století se stal předlohou řady divadelních zpracování po celém světě. ... celý text
Přidat komentář
Príbeh sa sústredí na bankového prokuristu Jozefa K, ktorý jedného dňa bude mať neočakávanú návštevu vo svojom príbytku. Dozvie sa, že sa proti nemu začal súdny proces a on sám nemá tušenia ako je možné, že sa ocitol v takejto situácií. Určite zaujímavý nápad, príbeh je obohatený o informácie týkajúce sa súdnych záležitostí. Čo je plus, no naopak nejde o jednoduché čítanie. Čitateľ sa musí zamyslieť nad určitými vecami, informáciami s ktorými je prostredníctvom knižky oboznámený. Záver bol z môjho pohľadu prekvapivý, nečakaný.
Určitě doporučuji, ale čtení to není jednoduché, některé pasáže mi přišli moc zdlouhavé... Myslím, že tohle je právě ta kniha, ze které si každý vezme něco jiného.
Za mě jedno z nejsilnějších a nejpůsobivějších Kafkových děl. Byť je to oficiálně nedokončený, ten celkovej rámec je Kafkou naznačenej jasně - včetně poslední scény, ve svý zoufalý bezvýchodnosti a beznadějný marnosti tak krutý a odzbrojující. Při čtení knížek se mi častějc než konkrétní obličeje atd. vybavujou barvy a s nima spojená atmosféra scény: a Proces mám uloženej jen pod černou a šedou - tmavá, temná atmosféra a nálada, všechno je v šeru a topí se v zoufalství, zmaru a beznaději... K., kterej všechno obětuje boji proti něčemu, o čem ani neví, co a proč to je; neví, co se děje, co se po něm chce, co si může dovolit nebo co má čekat... Není ani k ničemu připuštěnej, o všem se doslýchá jen z druhý ruky (a to se ještě musí hodně snažit), nikdy neni připuštěnej k instancím, se kterejma by moh něco řešit nebo kde by se mohl obhajovat. Je nucenej přijímat proces tak, jak je mu o něm bez něj popisovanej z doslechu - s tím, že o dalším průbehu nemá šanci se vůbec nic dozvědět. Nemá ani na koho se obrátit, ani čeho se chtit, ani se jak bránit - obvinění ještě nikdo nikdy zbavenej nebyl (znamenalo by to přeci chybu Systému, chybu Aparátu) a odložení je úlevou jen zdánlivou - případ se může kdykoliv kýmkoliv otevřít znovu - a jiný řešení neexistuje, vše ostatní je jen soudní stíhání. Příběh je tak protkávanej podobenstvíma a smybolikou, že dělat jednoduchej výklad podle mě nejde; natož aby mělo smysl se o něj vůbec snažit - a školácký poučky typu "knížka se mi líbila a zrcadlí pohnutý 20. století, frustraci z byrokracie a strach z nelidskýho státního aparátu" si zas každej může přečíst v podstatě kdekoliv. V mým případě je to tak, že někde hluboko vevnitř mýho nitra Kafka nějakym zvláštnim způsobem rezonuje, a i když nemusí bejt vždycky možný vysvětlit, co přesně mě zasáhlo, jeho díla se mi prostě vrývají až do morku kostí. Každopádně abych řek aspoň něco opravdu konkrétně za sebe (a každej v tom bude vypíchávat trochu jiný věci a z trochu jinejch pohledů), z Procesu si nesu hlavně tohle:
1) otázka neviny K. - opravdu je tak nevinnej, jak člověk předpokládá, jak se zdá? A i kdyby ne, co by to znamenalo - čim by se měl provinit víc než jiní? Nebo se provinil nejvíc tím, že si dostatečně nebyl schopnej uhájit svojí nevinu? Že neobstál v týhle obludný a nelidský zkoušce?
2) atmosféra totálního zmaru z vědomosti o absurditě situace a o zbytečnosti jakýhokoliv konání - i v osobním životě už jsem narazil na situace, kdy si na Proces vzpomenu: Člověk něco může stokrát vědět nebo si bejt něčim jistej, ale jsou situace, kdy to nic neznamená a člověk musí mlčky přijmout situaci naposto opačnou, jen proto, že prostě nelze udělat ani říct nic jinýho.
3) determinace osudu člověka prostředím - co kdyby se na to K. prostě vysral, nenechal si to líbit? A na tu jejich hru prostě nepřistoupil? Co kdyby odmítl roli, kterou mu přisoudil někdo jinej? Znamenalo by to něco, změnilo by to něco? Zněl by pak i jinak ten opovrhující a absolutně dehonestující ortel?
- a abych byl úplně kompletní, tak nemůžu nezmínit abolutně bizarní a WTF scénu v komoře s haraburdím. Ta je pro mě nefalšovanym a neředěnym bizárem, u jehož čtení mi až přebíhal mráz po zádech.
Tato kniha není opravdu pro každého, asi tedy ani pro mě. Neporozuměl jsem, snad jenom tuším. Zajímalo by mě, v jakém rozpoložení autor toto dílo psal.
Dokonalá atmosféra podivného (totalitního) světa. Mnoho otázek, mnoho absurdit, mnoho podobenství, málo odpovědí. Velký kulturní zážitek.
Opravdu nevím, co si mám o tomto díle myslet. Celou dobu se mi v hlavě honila otázka naprosté absurdity. Četlo se mi tom podstarně lépe, než Proměna a jiné povídky, přesto však mi přišli některé pasáže zdlouhavé.
Kafka mě nějak minul, nikdy jsem od něj nic nečetla (hanba mi...). Ale když jsme v naší oblíbené RockOpeře narazili na operu Proces, bez patřičné přípravy bychom na ni přece nešli. :) I tak se lze dostat k Literatuře s velkým L. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, nebo spíš než jsem se naladila na styl, kterým je knížka napsaná. Ale pak už jsem jen hltala, než jsem na konci zůstala s otevřenou pusou.
Velmi doporučuji k přečtení, dlouho budete mít o čem přemýšlet.
A tu rockovou operu doporučuji taky. :)
Povinná četba, ale opravdu zajímavá knížka. Pohltí Vás a musíte přečíst do konce a pořád čekáte co bude. Ten styl, kterým je knížka napsaná je opravdu originální.
Asi jsem od knihy po přečtení recenzí čekala něco jiného, bylo to velké zklamání a knihu jsem dočetla jen pro klid duše.
Delší, a podle mě méně úderné než Proměna. Ale i tak je to super… Kafka je neopakovatelný, pohlcující, atmosférický a bezesporu geniální… To, že je příběh nedokončený, je možná o to víc příhodnější. Byť závěr tu je a je až mrazivý...
Zajímavý zážitek. Ráda jsem se s geniálním F. Kafkou seznámila prostřednictvím příběhu a také dodatku k němu. Bylo to ovšem trochu náročné a chvíli si od sebe odpočineme.
90% - Veliká škoda, že kniha zůstala v tomto rozpracovaném, nedokončeném stavu. Mnohé dějové linky jsou tak jen naznačeny, přesto se ale jedná o poutavý příběh, který ve čtenáři vybrušuje do všech podrobností i ty nejabsurdnější představy o soudních procesech v režimech, kde nad spravedlností dávno zvítězila slepá byrokracie. Josef K. se nikdy nedozví, z čeho byl vlastně obviněn (nebo to alespoň čtenáři není sděleno), ale ono to nakonec vlastně vůbec není důležité. Koneckonců, jak říká v jedné z posledních kapitol duchovní, "soud od tebe nic nechce. Přijme tě, přijdeš-li, a propustí tě, odcházíš-li." Každý si v sobě neseme svoje viny a čím víc K. o své nevině (a schopnosti ji prokázat) pochybuje, tím hůř se pro něj proces vyvíjí. Někdy na mě dýchlo Orwellovo 1984, jindy byly popisované situace tak absurdně hrůzně směšné, že to bylo jak vystřižené z Monty Pythonova Života Briana. Neuvěřitelné, že takhle někdo psal před 100 lety, kdyby psal Kafka dnes, byl by z něj kultovní spisovatel. Což vnímám o to silněji, že jsem se k oživení téhle knížky v paměti dostala po shlédnutí Blade runner 2049, když hlavnímu hrdinovi označovanému jako K jiná postava začala říkat Joe (tj. zkrácenou verzí jména Joseph). Paralely se tam dají nalézt velmi snadno.
Absurdita, úzkost, beznaděj a nespravedlnost to všechno se dá cítit při četbě této knihy. Velmi mne fascinovala skutečnost poznávání jiných postav než jenom Josefa K. postav, které se vzdali všeho jenom proto, aby pro ně Proces dobře skončil, jestli vůbec někdy skončí. Je to takové utahané a zároveň krátké jako sám Proces. Původně jsem knize chtěl vytknout ducha nedopsanosti, ale když si to tak zpětně uvědomuji, ta nedopsanost ještě doplňuje takovou nezřetelnost, kterou kniha vskutku oplývá. Tedy skutečná věc, která mi vadila byli pro Kafku typické nesourodé kapitoly, jedna má stránek 10 další 40 a to mě z mého osobního principu neskutečně frustruje, ale tak to možná má být. Závěrem je to podivné dílo, které překročilo svojí dobu a mne už se nezbývá ptát, co bych dělal Já na místě Josefa K., protože je řešení spousta a vlastně žádné. Děsivé.
Nemůžu říct, že to byla špatná kniha jen proto, že mi dělalo opravdu problém ji přečíst. Bylo to zajímavé a nervy drásající. Vlastně přečtete celou knihu a na konci nemáte nejmenší tušení o čem jste četli nebo co se vlastně stalo.
Mám ráda, když mi kniha vyvolá pocity. Cítím úzkost, bezmoc, stísněnost. A pár dní nepůjdu na půdu :-)
Knížka byla těžká na čtení, v některých pasážích jsem se musela k čtení donutit,ale rozmluva K. s knězem v chrámu mě zaujala a celkově poslední dvě kapitoly byly velice dobře napsané.
Pro mě těžké čtení, absurdní a frustrující. Přesto jsem si při čtení nemohl pomoci a absurdnost vedeného procesu spojená s bezmocnosti Josefa K. mi neustále připomínal stalinistický teror po roce 1934, kdy statisíce obětí zažily to, co Josef K. V mých očích Kafka předběhl svou dobu a napsal absurdní román, který se později stal skutečností.
Nedá sa mi o Procese hovoriť ako o zábavnej knihe, no zostalo vo mne z nej niekoľko veľmi silných sureálnych obrazov, ktoré vo mne chvíľu pobudnú.
Josef K. prožíval peklo při absurdním procesu. Já jsem bohužel podobné peklo prožíval pří čtení. Nekonečmé monology o ničem, konec úplně divnej. Omlouvám se všem fanouškům, ale mě to fakt nebavilo.
Štítky knihy
tajemství soudy byrokracie rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
Kniha Proces je v
| Právě čtených | 81x |
| Přečtených | 3 416x |
| Čtenářské výzvě | 200x |
| Doporučených | 182x |
| Knihotéce | 856x |
| Chystám se číst | 770x |
| Chci si koupit | 115x |
| dalších seznamech | 30x |
Tak jsem se nakonec tím Procesem prokousal. A že to nebylo lehké! Ani po stránce obsahové, ani stylem psaní - vlastně jsem si sám chvílemi připadal jako v procesu, frustrovaný, knížku odkládající, a to jen proto, abych jí nakonec zase vzal do ruky, že to musím dokončit. Naštěstí jsem ale dospěl do zdárného konce a byl jsem osvobozen ☺️ teď ale k obsahu knížky. Prostředí doopravdy ponuré, a myslím, že i bez samotného procesu bylo prostoru pro ponurost dost - čmuchaví sousedé, rivalující náměstek ředitele. Ale samotný proces byl něco děsného - tak absurdní, že by se tomu člověk vysmál (kanceláře v podkrovích, jejich úředníci a soudci a jejich chování), tak neurčitý, že byl přímo neuchopitelný, a přesto byl tak neúprosně dotěrný vysávající energii, radost a pocit svobody člověka. Zajímavé pozorovat, jak ze svobodného člověka udělali člověka vystrašeného, který nebyl schopen přemýšlet o ničem jiném, než o procesu a tím pádem byl tak paralizován, že nakonec sebe sama vyřadil z normálního života. A to jej činitelé procesu ani nemuseli fyzicky omezovat.
Podle mě je to zajímavá alegorie k psychické šikaně obecně - ačkoliv oběť šikany není fyzicky omezována a je svodobná, začne sama jednat jako otrok a sama se vyřadí ze společenského života. A i východisko z takové situace se zdá být oběti šikany nedosažitelné, až nakonec půjde bez odporu na vlastní porážku.