Proces

2 31. března

Zajímavé čtení. Ale moc jsem to nepochopila, zvláště ten konec.

31. března

Po velmi dlouhé době jsem se odhodlala přečíst si dalšího Kafku (kdysi přečtena Proměna). Nebylo to lehké čtení, často mě to nebavilo, obzvlášť táhnoucí se vysvětlování toho, jak vlastně "soud" a "zákon" funguje.. Mezitím však byly čtivé scény, kdy jsem se plna očekávání těšila, co se teď stane.. většinou se ale nestalo téměř nic.
Absurdita některých scén byla ohromující, až jsem si říkala, jestli si to představuji správně (např. kdy se do pokoje malíře vchází z kanceláří přes malířovu postel).

Nevím, zda má nad významem příběhu smysl přemýšlet, navíc vzato, že Kafka knihu vlastně nedokončil.
Přečtení knihy ale určitě nelituji. Pomohl závěr s něterými vysvětlivkami a úvahami, které pomohly spojit si některé věci z románu s autorovým životem a tak jsem lépe pochopila, kdo to vlastně F.K. byl.

29. února

Sama od sebe bych si tuto knihu nepřečetla, jelikož mě ani povídka, kterou jsme jednou četli na němčině, o pozitivech Kafkova vyprávěcího stylu příliš nepřesvědčila. Atmosféra knihy, postavy i situace v ní byly naprosto absurdní až bizarní a bylo těžké se do románu začíst. Dle mého názoru, se v díle v zásadě nic nedělo a román by se bez větších problémů dal zpracovat jako povídka, přičemž by poselství zůstalo stejné.

3 15. února

Proces má svojí atmosféru. Je to divné svým vlastním kouzelným způsobem. V mysli se mi to dění v textu krásně vizualizovalo. Občas lituji, že nemohu projektovat své představy druhým jako film.
Josef K. častokrát reaguje zvláštně a pokládá nesprávné otázky, ale to jen tvoří dojem jisté komplexnosti spiknutí okolí, jenž je šito přesně na míru toho ubohého človíčka.
Věděl jsem, že protagonista v závěru přijme vinu, ale těn dějový oblouk, v němž k tomu dojde není dle mého tak propracovaný a kniha tedy neřízla tak hluboko. Zdálo se mi to jenom ajko takový náčrt. Kéž by to mělo silnejší psychologickou rovinu.

Během těch let, co jsem o Procesu věděl, se mi v představách vytvořila jistá představa. Říkal jsem si, že pujde o projekce Kafkovi sebelítosti. Ví se, že byl velmi senzitivní. Okolí Josefu K. bude dávat najevo, že udělal něco špatně a je vinen. Vzdor se pozvolna mění do úvah a relevantnosti své viny právě skrz lítost nad sebou samým, kterou v něm vyvolají ostatní tím, jak dobře na něj hrají (viz. spiknutí).
Teď po skončení knihy spíš tvrdím, že jde hlavně o projekci té byrokratické tahanice, kterou si prožil, když byl proces věděl proti němu jeho bývalou snoubenkou.

To nešlo, nesedlo mi to.

2 31. ledna

Kafkova neodbytná touha vykřičet do světa trýzeň predátora moderní doby opanované stádem byrokratických antilop, mezi nimiž se fatálním nedopatřením souhlasně nalézá, je nápadně podobná možným problémům introvertů hledajících autentické bytí v současnosti. Ne náhodou je proto román "Proces" považován soudobou inteligencí za dílo geniální a stále platné. Ba co víc, je svědectvím toho, že postmoderna tak úplně modernu nezabila, že vytvořila pro dnešek něco strašlivého, co se bláznivým způsobem vyvíjí, co však stojí na již v daleké minulosti položených základech. Snová a magicky-realistická forma díla zajišťuje, že zveřejněný celek v podstatě vůbec netrpí svou publikační nedokončeností. Ještěže "Proces" krásný introvert Kafka před smrtí nespálil, jak měl opravdu velkou chuť učinit!

Opravdu je tu víc než 2,5 tisíce lidí, co tu knihu přečetli? Jako že opravdu přečetli? Od začátku do konce? Nemám slov :-) . Já to jen zkusila, ale ne moc usilovně a ne moc dlouho