Proces

Proces https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31304/proces-31304.jpg 4 2129 274

V den svých třicátých narozenin se bankovní prokurista Josef K. probudí ve svém bytě za přítomnosti dvou cizích mužů, kteří mu oznámí, že je zatčen. Nedozví se však, z čeho je obviněn. Během vyšetřování na svobodě se Josef K. snaží záhadu svého nesmyslného zatčení vysvětlit, ale když je opravdu pozván k procesu, ukáže se všechno jako mnohem závažnější a absurdnější, než si myslel. Nedokončený román považovaný za jedno z klíčových děl dvacátého století se stal předlohou řady divadelních zpracování po celém světě. ... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Academia
Originální název:

Der Prozess , 1925


více info...

Komentáře (274)


shnilaspageta
shnilaspageta
02.03.2024 5 z 5

Kafka zkrátka uměl. Všudypřítomná byrokracie, která nás ostatně sužuje i v dnešních dnech jest zde velmi barvitě popsána. Boj s úřady mně občas připadá, jako boj s větrnými mlýny, zkrátka něco, nad čím nejde zvítězit.

Madla81
Madla81
19.02.2024 5 z 5

Mám fakt ráda Kafku. Ve své stručnosti je brutálně přímý a umí krásně zdůraznit neskutenčnou absurditu a byrokracii světa kolem nás. Všudypřítomné domluvy a dohody, jež nemá Josef K. jak rozklíčovat a jak do nich zasáhnout, i když se týkají přímo jeho mi spolu s totalitářství připomínaly mnohem později napsané antiutopické romány.


Ferda43
Ferda43
31.12.2023 5 z 5

(SPOILER) Proces je podle mého názoru boj se sebou samým. Svědomí je nejkrutější soudce.. Kafka je geniální, tedy pro mě. V jeho díle každý najde něco jiného - obsáhlost jeho fantazie nás zahltí a teď si vyber... Zdánlivá nesmyslnost celého příběhu mohla být vyřešena, ale dílo nebylo dokončeno. Můžeme si jen domýšlet.. A to mě na tom hodně baví...

Jakub_Řehák
Jakub_Řehák
28.11.2023 5 z 5

Josef K. není žádná oběť, naopak je to dost aktivní účastník celého děje. Nikoli ovšem hybatel, to samozřejmě ne. Trochu spratek. Ale člověk mu téměř fandí. Praha je v Kafkově podání město, kde na vás všichni civí a kde narážíte neustále na zdi jakýchsi tajných domluv, o kterých vám nikdo neřekl. Fascinující je podvratná každodennost, soudy jsou v místech, kde by to člověk čekal nejméně - půdy, sklepy, zatuchlé prádlo visící na šňůrách. V Čechách, kde soudy obvykle trvají kolem deseti let, je to pořád aktuální kniha. A samozřejmě mnohem méně jednoznačná než tady popisuju. Pro Josefa K. je totiž jeho "proces" hlavně příležitost, jak vystoupit z nudné a bezbřehé rutiny spořádaného života.

JohnMiller
JohnMiller
31.10.2023 3 z 5

Ústredné motívy bizarnej birokracie, totalitného režimu a neschopnosť - teda nemožnosť - splnomocniť svoje sily, boli zachytené perfektne. V niektorých momentoch to pripomínalo niektoré konkrétne režimy v ktorých sa veľmi nezaoberá individualitou občanov. Pri týcho motívoch je mi jasné prečo je tento román tak všeobecne populárny a aj po takmer 100 rokoch nezapadoil prachom.

Ťaživá atmosféra a bezvýchodisková úzkosť pána K. je literárna pochuťina. Avšak.... Nekompaktnosť textu - akoby z neho boli povyberané kapitoly, či dokonca úrivky - ma nesmierne vyrušovali. Akoby to autor písal v epizódach, potom škrtal a už sa k tomu nevrátil. Je to napísané vynikajúco, idea absurdna je nadčasová ale tá nesúdržnosť mi prekážala.

vslc66
vslc66
12.09.2023 4 z 5

Z dostupných Kafkových diel má práve toto bavilo najmenej, môže to byť aj kvôli tomu, že som sa nedokázal úplne vžiť do situácie hlavnej postavy. Každopádne si myslím, že kniha určite stojí za prečítanie, a pravý Kafkov fanúšik si v tom nájde niečo svoje.

honys
honys
27.08.2023 4 z 5

Někdo knihu nechápe, někdo kritizuje, někdo miluje. Záleží na tom, jaká jste osobnost, jaké máte vzdělání a kde žijete. Já se jako cynický právník žijící v Praze řadím k velkým fanouškům Kafkova absurdna.

J0hn
J0hn
26.08.2023 4 z 5

Posloucháno jako audiokniha v přednesu Jiřího Ornesta. A hodnocení je velmi těžké. Kniha je naprosto nekonzistentní, některým kapitolám bych dal odpad, některým plný počet. Abych si udělal ucelený názor budu si muset od Kafky přečíst i knihy které opravdu vydal ve stavu v jakém chtěl. Proces který Kafka nedopsal a nechtěl ho vydat, mi trochu připomíná Bibli - každý si najde svůj vlastní výklad, i když je možné, že žádný skrytý význam kniha mít neměla. Třeba si jen Kafka zapisoval co se mu v noci zdálo.

yousips
yousips
16.08.2023 3 z 5

Jediné minus knihy je v mých očích nenávaznost, kazí mi to plynulost děje. Oproti komentářům ostatních čtenářů nemohu srovnávat události s komunistickým režimem či 17. listopadem, protože jsem je jednoduše nezažil. Osobně mi tedy přijde, že se mi zkušenosti Josefa K. obtížněji zatahují do současnosti.

Abych nevyzněl jen pesimisticky, kniha je skvělá nad zamyšlením se nad absurditou a místy velmi zvláštním chováním hlavní postavy. Velmi doporučuji přečíst, zejména maturantům, které zaujala Proměna... :)

zedir
zedir
13.08.2023 5 z 5

(SPOILER) Kafka je jedním z mých srdcových autorů, i když bych lhal, kdybych tvrdil, že jsem v jeho díle vždy vše pochopil nebo dokázal ocenit jím zamýšlenou hloubku. Pro mě je Kafka unikátní v tom, že neexistuje spisovatel, k němuž bych ho dokázal přirovnat, tak specifický je jeho styl a je velmi pravděpodobné, že když se zeptáte deseti lidí, jaký mají názor na jeho dílo a co tím Kafka chtěl říct, uslyšíte deset různých verzí.

Pro mě Kafka představuje velmi všímavého pozorovatele, který ve svých dílech dokázal zhmotnit to, co bylo na společnosti špatně, a to způsobem naprosto mrazivým a odlidštěným. Tím nechci říct, že jeho dílo představuje nějakou sociální kritiku nebo sondu jako např. u Dostojevského, Kafka zdaleka nepsal takovým způsobem - jeho dílo zachycuje existenciální horor pociťovaný jednotlivým člověkem, který nestojí ani proti společnosti jako takové, ale proti jejímu mocenskému, byrokratickému či jakémukoliv jinému aparátu, který je všudypřítomný a nikde zároveň, a proto proti němu nedokážete bojovat a Kafkovy postavy končí tragicky, bez ohledu na to, jestli jim někdo chce pomoci, nebo ne. Jakmile si přijdou pro Josefa K., jeho osud je zpečetěn, i kdyby se všichni lidé na celém světě postavili za něj - nebylo by to k ničemu, jakmile by proti němu stále stál onen neuchopitelný aparát, vytvořený těmi stejnými lidmi. Josef. K. by také i v této situaci jistě sám přijal vlastní trest za neznámé provinění a nůž by si do srdce vrazil sám, o tom jsem přesvědčen. Podobných motivů sebeobětování, sebedestrukce či sebenenávisti je v Kafkově díle mnohem více, např. v Proměně (a nepochybně se také jedná o výsledek obtížného vztahu s otcem).

Pokud očekáváte "klasickou" světovou literaturu, která má nějaký děj, spád, akci, logiku - pak Kafka není pro vás. V jeho světě totiž vládne pokřivená odlidštěnost, osamocení člověka, bez ohledu na to, jak zároveň váženou a dobrou práci může mít nebo kolika lidem pomáhá. V Kafkově světě i sebenepatrnější detail může hrát obrovskou roli a zároveň není absolutně nic zvláštního nebo absurdního, když vás vytáhnou z vašeho bytu za město, kde vás popraví bez toho, abyste znali obvinění či rozsudek. Z našeho pohledu, když se díváme do Kafkova světa, je to samozřejmě brutální, absurdní, nezákonné, ale v jeho světě je to přirozený proces a je jen otázkou času, kdy jedinec podlehne. Kafka je jedním z těch autorů, kteří rozhodně nesednou každému a nemůžete je číst letem světem. Nesmírně vyžaduje zamýšlení nad každou větou, nad každým slovem a jejich spojeními. Troufám si říct, že Kafku člověk pochopí tím lépe, čím více zkušeností sám má s absurdností doby, s mocenskou a byrokratickou hydrou, která je v jeho díle téměř personifikovaná nebo čím více odcizeně si ve společnosti připadá a jejíž absurdnost nevěřícně sleduje, zatímco ostatní už semlela, nebo se podvolili a jsou její součástí. Kafka dokáže dát i svým jediným krátkým aforismem námět na hodiny přemýšlení a filozofování a vše, co jsem kdy od něj četl, jsem si právě takto "užíval", i když je jeho dílo depresivní, bezútěšné, absurdní, neuchopitelné, nejednoznačné, ale to vše způsobem, které jej naprosto jasně definuje.

jezekk
jezekk
06.08.2023 4 z 5

Geniální text, který by si zasloužil několik zásahů geniálního/osvíceného redaktora. Ale víme, jak to bylo, takže klobouk dolů.

Janadvorackova
Janadvorackova
14.07.2023 3 z 5

Normálně mě štvalo, jak z příběhu dýchá absurdita. Asi že se za století od napsání ve společnosti nic moc nezměnilo.
Ale čte se to trochu... nelehce.

wimpzk
wimpzk
04.07.2023 5 z 5

Další z mých literárních návratů do dob gymnaziálních. Tehdy v 1. ročníku byla pro mě četba Procesu ranou těžkým kladivem mezi oči. Tak tak jsem to ustál, ale následky jsem pociťoval dlouhé roky poté. Jak absurdní a přitom tak realistické. Dnes po více než 25. letech se mi po přečtení tohoto románu již jen lehkým mravenčením připomněla dávno zahojená rána. Po 30. letech, ve zralém věku a po tolika odžitých a ještě daleko absurdnějších situacích musím konstatovat, že Proces není vůbec absurdní četbou, ale navýsost vizionářským a nadčasovým dílem a právem jedním z nejdůležitějších románů 20. století.

Kluvo
Kluvo
19.06.2023 3 z 5

(SPOILER) Temou zaujimave ale desna nuda. Taka bez humoru napisana Hlava XXII krizena 1984kou. A to este kolko toho chcel popridavat, pricom na vysledku by to aj tak nic nezmenilo. Takze celkom dobre, ze to nedokoncil.
Interpretacie to moze mat rozne. No nemusis byt pravnik, ako bol Kafka, aby si vedel, ze zakon nie je utajovany, musis vediet, z coho si obzalovany a pod. a len tazko si predstavit, ze by niekto ten system az tak kolosalne pokrutil, hoci komplikovane to vela krat je a statna byrokracia a pravny system su pomale nenazrane svine. Cize asi to bude aj taka vseobecna alegoria nasich zivotov. Vsetko, co sa nam, deje, je podla autora nezmyselne, groteskne ale pre nas nie moc vesele a akekolvek nase snazenie nam aj tak vobec nepomoze a skoncime vsetci rovnako, lebo vsetci sme vinni. O tych, ktori skoncili inak, koluju len davne legendy...

BlueMind18
BlueMind18
19.03.2023 5 z 5

Na Kafkově Procesu se mi líbí chladná nezúčastněnost, s níž autor popisuje postupný psychický rozklad svého hrdiny. A pak samozřejmě ta temná grotesknost a bizarnost celého příběhu, jemný až velejemný Kafkův smysl pro humor. Ne úplně lehce přístupné dílo, každý si v něm může najít to své; já se k němu vracím stále. K. se ocitá v soukolí jakéhosi vznešeného procesu (jak jej výstižně označila bytná pana K. paní Gruberová), který pokládá zpočátku pouze za nemístný žert a nehodlá mu přikládat přílišnou váhu, což se postupně mění minimálně proto, že jeho okolí (strýček Karel, neteř Erna, advokát Huld, továrník) jeho trestnímu procesu přikládají nadmíru velikou důležitost. Je jasné, že K. se nemá šanci z procesu, kde rozhodují zcela nedostupní, ješitní soudci na soudech, jež sídlí na půdách vybydlených domů chudinských čtvrtí, na základě obžaloby, která je obžalovanému (i jeho advokátovi) nedostupná, v neveřejném procesu, kdy důkazy jsou prováděny mimo soud, zákon je nepřístupné, střežené mystérium (viz podobenství o dveřích a dveřníkovi v kapitole deváté; existuje samostatně i jako povídka Před zákonem, ale tady ji Kafka obohacuje o interpretující dialog K. a vězeňského kaplana) a kde je reálná naděje možná pouze na zdánlivé osvobození či na odklad, nikoli na úplné osvobození atd., vymanit. Moje oblíbená postava je soudní malíř Tintorelli, který své delikátní řemeslo zdědil po svém otci, jeho ateliér je umístěn na půdě s ostatními soudními kancelářemi a soudce, kterého portrétuje, vstupuje do ateliéru dveřmi nad postelí, nejlépe brzo ráno, kdy šlápne spícímu Tintorellimu do peřin a tak jej probudí.

Interpretace jsou mnohé. Kafka zde nezapře své právnické vzdělání. V realitě svého románu Kafka obrátil principy, které fungují v běžné právní praxi (a od dob, kdy Kafka žil se zrovna zde příliš nezměnilo) v úplný opak. Skutečnost: trestní řízení je zásadně veřejné (až na výjimky), k zákonu musí mít každý přístup (proto se zveřejňuje formou Sbírek zákonů; jinou otázkou, zda je dotyčný schopen pochopit všechny nuance a souvislosti, s čímž může mít mnohdy problémy i praktikující právník), důkazy se zásadně provádějí před soudem, s obžalobou musí být obviněný (i jeho právní zástupce) seznámen atd. Právo jako takové usiluje (alespoň teoreticky) o to být uceleně racionálním, logickým systémem, ale lidská společnost, člověk sám ve své podstatě příliš racionální není a to, co je v lidské společnosti či člověku racionální, celá ta křehká konstrukce díky níž se považujeme za civilizovanou zemi je velmi nesamozřejmá. Právo může zvrtnout v rukou člověka/instituce v nástroj iracionálna, což Kafka dobře věděl a zdůraznil v Procesu ad absurdum.

Nedá mi nezmínit obraz Tintorelliho, na kterém pracuje právě, když k němu K. přijde. Jedná se samozřejmě o obraz soudce, na němž je Spravedlnost vyobrazena klasicky s páskem kolem očí a s váhami, ale je zobrazena s křídly na patách a běžící. Malíř říká, že to musel takto namalovat, protože to byl příkaz. Je to vlastně Spravedlnost a bohyně vítězství zároveň. K. k tomu říká: To není dobré spojení, .Spravedlnost musí být v klidu, jinak se váhy rozkolísají a pak nelze spravedlivě soudit. Vynecháme-li úvahu, že se spravedlnost s právem nezbytně nutně neprotínají a uvážíme-li, že přijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta, tak zde máme zajímavý paradox. I když možná ne nezbytně, třeba jde zkrátka pouze o duševní klid, o emoce nacházející se ve stavu klidné rozvážnosti, nikoli zbrklé rozjitřenosti.

Zajímavé mi přijde příjmení advokáta, starého ufňukaného páprdy, který celou dobu leží v posteli a smolí nebetyčně důležité a zároveň naprosto zbytečné první podání, které vlastně nikdo nečte. Advokát se jmenuje Huld německy přízeň (die Huld), kteréžto slovo je velmi blízké slovu vina (das Schuld). Jakoby se K. zcela fatálně chybně upnul k femininu (die) substantiva (Huld), když svede advokátovu milenku Lenku/Leni, kterou všichni obžalovaní bez výjimky přitahují, neboť právě obžaloba jim dodává zvláštní krásu. Když pak K. vezme advokátovi Huldovi svůj případ, je jasné, že proces pro něj nedopadne příznivě, neboť právě o Přízeň (/die/ Huld) svým přičiněním přišel a tak na konci zaslouženě umírá jako pes (Hund). Kdo umí alespoň trochu německy, nechť neváhá a pokusí se o Proces v originále. Stojí to za to.

lernami
lernami
12.03.2023 5 z 5

(SPOILER) Vnímám jako určitou přidanou hodnotu, že román nebyl dokončen - dodává to takový "cejch záhadna", který ostatně panuje i kolem samotné osoby autora. Nechápejte mě špatně, samozřejmě by mě zajímalo, jak by román ve své dokončené podobě vypadal, nicméně i tuto formu bych nezavrhovala. Zejména mě baví, že dané kapitoly se dají přeskládat a rázem z toho vzniká trochu odlišný příběh ve svém vyznění.

Přečtení určitě doporučuji, i když vás třeba podobně proslulá Proměna úplně nezaujala.

Janca007
Janca007
02.02.2023 2 z 5

Knížku jsem dočetla, ale bylo to utrpení. Překvapuje mě vysoké hodnocení, jsem jedna z mála, která pointu asi nepochopila. Možná jsem do ní ještě nedozrála. Tak třeba ji zkusím přečíst ještě později.

Politre
Politre
02.02.2023 5 z 5

Jak popsat toto dílo jednoho z největších a ve světě nejproslulejších českých spisovatelů? Asi jako směs absurdnosti a grotesknosti, dramatu a satiry/karikatury. Hlavní postavou čelního díla existencialismu je Josef K., který se jednoho rána probudí jako obžalovaný z neznámého zločinu a začíná s ním samotný titulní proces, který nebere konce, a tím vyvstává plno bizarních situací s typicky kafkovskou snovou atmosférou a děje jakoby nořícího se a motajícího se v neustálém kruhu. Tím jak se K. propadá a ztrácí v soukolí systému a je jako jedinec součástí byrokracie chvílemi až mrazí, jako ze samotného závěru. Co si z totoho díla budu pamatovat je hlavně samotná jeho atmosféra, je až neuvěřitelně pohlcující a právem je román celosvětově známý. O důležitosti Kafky jako spisovatele není třeba polemizovat, už jenom to že vytvořil nový subžánr označováný jako "kafkovský", jehož důležitými motivy jsou pocity izolovanosti, vyřazenosti a bezvýchodnosti, si zasluhuje uznání. Stal se pro spousty umělců/spisovatelů inspirací. Třeba pro takového velikána jako Haruki Murakamiho nebo režiséra Davida Lynche, jenž na adresu Kafky pronesl tuto větu:
"The one artist that I feel could be my brother is Franz Kafka."

Fenrir
Fenrir
22.01.2023 1 z 5

Podivně napsaný zápis hořečnatého snu, který nikdy nebyl určen k tomu, aby ho někdo četl. Takový je můj dojem z celého Kafkova Procesu. Myslím, že chápu pointu, tedy poukázání na nesmyslnost bytí a absurditu hledání vyššího smyslu života, kterýžto se nám, křivě obviněným, zkrátka děje a žádná vyšší autorita, žádný řád, spravedlnost ani smysl v něm není. Všichni si projdeme svým životním procesem, na jehož konci nás čeká odporně obřadní akt smrti.
To je sice všechno moc zajímavé ale pro čtenáře se taková četba může stát utrpením. Ve formě povídky na pár stránek by šlo o mrazivý psychothriller, který by stál za přečtení ale v této podobě několikasetstránkového románu (k tomu plného škrtů a nedokončených kapitol) šlo pro mě o velkou ztrátu času. Ani tu hutnou atmosféru jsem si neužil, kvůli těm desítkám úmorně unylých odstavců popisujících rozhovory K. s všelijakými karikaturami z jeho okolí. K čemu je dobré číst takovou knihu, kromě rozšíření svých literárních obzorů? Podle mě k ničemu. Jsem rád, že vím o čem je řeč a že si v budoucnu vychutnám různé asociace v jiné tvorbě ale jinak mě knížka, na rozdíl od Proměny, nijak neoslovila a nemám žádný důvod se k ní kdykoli vracet.

Doubravka1975
Doubravka1975
18.01.2023 5 z 5

Posloucháno audio a bavilo mě to víc než Zámek. Totální beznaděj, chaos a nespravedlnost. Opět nadčasové dílo

Štítky knihy

soudy byrokracie rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura

Autorovy další knížky

Franz Kafka
rakousko-uherská, 1883 - 1924
2007  77%Proměna
2005  82%Proces
1989  82%Zámek
2001  86%Dopisy Mileně
1990  87%Povídky

Kniha Proces je v

Právě čtených79x
Přečtených3 391x
Čtenářské výzvě199x
Doporučených182x
Knihotéce852x
Chystám se číst766x
Chci si koupit113x
dalších seznamech29x