Proces

V den svých třicátých narozenin se bankovní prokurista Josef K. probudí ve svém bytě za přítomnosti dvou cizích mužů, kteří mu oznámí, že je zatčen. Nedozví se však, z čeho je obviněn. Během vyšetřování na svobodě se Josef K. snaží záhadu svého nesmyslného zatčení vysvětlit, ale když je opravdu pozván k procesu, ukáže se všechno jako mnohem závažnější a absurdnější, než si myslel. Nedokončený román považovaný za jedno z klíčových děl dvacátého století se stal předlohou řady divadelních zpracování po celém světě. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31304/proces-31304.jpg 4.11361
Originální název:

Der Prozess (1925)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Academia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (170)

Přidat komentář
Martian
27. července

Každé Kafkovo dílo je výletem do jeho choré mysli. Takové exkurzi nejde odolat.

KrystofJuzko
07. července

Proces je varováním před byrokracií, člověk s ní vede válku i v době míru. V případě Kafky vedenou se sebou samým. Ukazuje bezmocnost člověka, jednotlivce zastavit činnost soudců.

anntine
06. července

"Postel přede dveřmi stojí ovšem na velice špatném místě. Například soudce, kterého teď maluji, přichází pokaždé dveřmi u postele, a dal jsem mu také od těch dveří klíč, aby na mě mohl čekat tady v ateliéru, i když nejsem doma. Teď ale zpravidla přichází brzy ráno, když ještě spím. Jakmile se vedle postele otevřou dveře, vytrhne mě to samozřejmě pokaždé z nejhlubšího spánku. Ztratil byste k těm soudcům veškerou úctu, kdybyste slyšel, jakým klením ho vítám, když mi ráno leze přes postel. Mohl bych mu sice ten klíč odebrat, ale tím by se to jen zhoršilo. Všechny dveře se tu dají zcela snadno vyrazit."

Nevdechujte
16. června

Možná moje nejoblíbenější knížka. Při čtení si člověk může představovat jakoukoliv negativní situaci, do níž je hluboce ponořen, ale nemůže ji ovlivnit. Dá se najít i analogie s totalitními režimy 20. století, stejně jako se samotným lidským údělem. A nejsme při procesu ty blechy v zavřené zavařovací sklenici, které se naučily skákat tak, aby se nepraštily o víko, a poté, co bylo víko odděláno, už výš nikdy nevyskočí?

hoho99
15. června

Jsem hodně rozpačitý. Na jednu stranu hluboce obdivuji autorovo umění tak jednoduchým jazykem vystihnout atmosféru míst, kde se román odehrává, pocity postav, beznaděj. Na druhou stranu mě u této knihy neustále iritovaly otázky z knihy vyplývající a absolutní nemožnost najít na ně odpovědi. Velmi zajímavé jsou postavy. Konec byl pro mě dost nečekaný, druhá půlka knihy už mě spíš nebavila.

Rozhodně bych se ke knize nevrátil ani bych ji nedoporučil svému kamarádovi. Dokonce mě ani nemotivovala, přečíst něco dalšího od Kafky. Hold, ne vždy se do knihy zamilujete.

tichoslapek_
07. června

Tuto knihu si opravdu nedovolím hodnotit. Pramení to z částečného nepochopení děje, a z toho, že jsem do něj nebyla vůbec vtažena. Zkrátka, asi jsem na tuto knihu nebyla vůbec připravená. Tak snad příště...

los
17. května

nu ano, je to kánon, ale já radši Camusova Cizince

vitaly0472
11. května

Na Proces, Zámek (musí se číst současně) a celkově na Kafku jsem se těšil, ale nakonec zůstal zklamán - osobně, literární hodnotu nemohu posoudit.

Ještě před otevřením knihy mi bylo jasné, že to musím vnímat jako sen: vnitřní prožitky, vzorce reality, ale ne realita samotná v konkretnostech. Konečným dojmem je vhled do prožitků člověka neschopného se vypořádat se světem. Chudák Kafka. Nechtěl bych byt v jeho kůži. Strach brání rozhodnému jednání. Poslušnost nedovoluje se postavit autoritám nebo se samotnému autoritou stát. Živoření pod tlakem vymyšlených a absurdních pravidel. Zdravý člověk by praštil do stolu a řekl by: "A dost!", což taky hodně lidí dělá a žije plnohodnotný život, ale ne p. K a všichni jemu podobni. Nepříjemná zkušenost. Přečtení ale může vést k Open Jar Thinking efektu

Ještě je nutné si uvědomit, že Kafka nechtěl svoji tvorbou měnit svět. Nechtěl vydávat. Psání pro něj bylo doktorem, psychologem. Jen šťastnou náhodou jsme se dostali k jeho textům. Nejsou to fantazie určené ke spotřebě. Jsou to jeho skutečné prožitky. Citlivý charakter a ještě navíc zasazený do Rakouskouherské Prahy, kde Češi nesnáší Němce a Němci nesnáší Židy...

Chudák, chudák malý Kafka.

Malýmedvěd
12. dubna

Knížka mi připadá dobrá hlavně proto, že člověka nutí přemýšlet. Přiznám se, že mne ze začátku ta absurdita rozčilovala, jak jsem ale četl dál, tak jsem si čím dál víc uvědomoval, že ta absurdita není samoúčelná a že popisovaný scénář není zase tak neuvěřitelný. Musel jsem stále více přemýšlet, jak je to podobné tomu co známe a jak je to všechno docela i "možné".

čtenářka301
07. dubna

Některé knihy jsou aktuální. A některé bohužel čím dál aktuálnější.

mulderka
25. března

Děkuji seriálu o majorovi Zemanovi, že mě seznámil s existencí tohoto autora a vzbudil ve mně zájem o jeho knížky. To je ale pořádná kafkárna, co?? ;-)

ketík20
10. března

Velmi zajímavá a náročná kniha, při jejímž čtení si člověk klade spoustu otázek a s hlavní postavou - prokuristou Josefem K., prožívá pocity strachu, viny a bezmocnosti.
Ze začátku jsem se do knihy nemohla vůbec začíst. Některé kapitoly jsem musela přečíst i dvakrát, ale poté mě děj knihy naprosto pohltil a byla jsem zvědavá, jak kniha skončí.

gubesh
10. února

,,Absurdní'' - to je přívlastek, který vztahům, chování lidí a světu, jak ho Kafka popisuje, přiřadíte, hned po prvních přečtených stranách. Atmosféru, ale netvoří pouze absurdno, v celém románu se zrcadlí Kafkova nerozhodnost a melancholičnost.
Nejvíc se mi na románu líbilo, jak právě dokázal Kafka, atmosféru svého díla úžasně vystihnout i bez dlouhých a obšírných popisů. Také se nám často nenabízejí ani vnější popisy hrdinů, které ovšem ani nechybějí. Celé je to zabaleno do tajuplného šera a černošedé barvy.
Tu samou náladu u nás vytvářejí motivy knížky, jako je odlidštěná byrokracie, osamění, závislost na neuspokojivém a psychicky náročném zaměstnání, absurdita a tajemno, povrchní postoj k lásce a ženám, obsese, deprese a zmatenost, bezmocnost, vina, změna společenských a lidských priorit na začátku 20. století, úplatkářství.
Hlavním tématem knihy je proces Josefa K., který hned od začátku, vzbuzuje spoustu otázek, na které se čtenář a hlavní hrdina pořád ptají, ale nikdy nedostanou jasnou odpověď. Možná by, Kafka musel napsat dalších tisíc stran románu, aby na všechny otázky odpověděl a všechny dějové linky završil, ale to by už nebylo ono. Myslím si, že ta neukončenost k té knize patří, a i přes to je to skvostné dílo, z rukou talentovaného, bohužel nesebevědomého umělce.

petrn
09. února

Tak jsem se nakonec tím Procesem prokousal. A že to nebylo lehké! Ani po stránce obsahové, ani stylem psaní - vlastně jsem si sám chvílemi připadal jako v procesu, frustrovaný, knížku odkládající, a to jen proto, abych jí nakonec zase vzal do ruky, že to musím dokončit. Naštěstí jsem ale dospěl do zdárného konce a byl jsem osvobozen ☺️ teď ale k obsahu knížky. Prostředí doopravdy ponuré, a myslím, že i bez samotného procesu bylo prostoru pro ponurost dost - čmuchaví sousedé, rivalující náměstek ředitele. Ale samotný proces byl něco děsného - tak absurdní, že by se tomu člověk vysmál (kanceláře v podkrovích, jejich úředníci a soudci a jejich chování), tak neurčitý, že byl přímo neuchopitelný, a přesto byl tak neúprosně dotěrný vysávající energii, radost a pocit svobody člověka. Zajímavé pozorovat, jak ze svobodného člověka udělali člověka vystrašeného, který nebyl schopen přemýšlet o ničem jiném, než o procesu a tím pádem byl tak paralizován, že nakonec sebe sama vyřadil z normálního života. A to jej činitelé procesu ani nemuseli fyzicky omezovat.
Podle mě je to zajímavá alegorie k psychické šikaně obecně - ačkoliv oběť šikany není fyzicky omezována a je svodobná, začne sama jednat jako otrok a sama se vyřadí ze společenského života. A i východisko z takové situace se zdá být oběti šikany nedosažitelné, až nakonec půjde bez odporu na vlastní porážku.

Simona02
04. února

Príbeh sa sústredí na bankového prokuristu Jozefa K, ktorý jedného dňa bude mať neočakávanú návštevu vo svojom príbytku. Dozvie sa, že sa proti nemu začal súdny proces a on sám nemá tušenia ako je možné, že sa ocitol v takejto situácií. Určite zaujímavý nápad, príbeh je obohatený o informácie týkajúce sa súdnych záležitostí. Čo je plus, no naopak nejde o jednoduché čítanie. Čitateľ sa musí zamyslieť nad určitými vecami, informáciami s ktorými je prostredníctvom knižky oboznámený. Záver bol z môjho pohľadu prekvapivý, nečakaný.

1.Agness
02. února

Určitě doporučuji, ale čtení to není jednoduché, některé pasáže mi přišli moc zdlouhavé... Myslím, že tohle je právě ta kniha, ze které si každý vezme něco jiného.

Helmutek
31.12.2017

Za mě jedno z nejsilnějších a nejpůsobivějších Kafkových děl. Byť je to oficiálně nedokončený, ten celkovej rámec je Kafkou naznačenej jasně - včetně poslední scény, ve svý zoufalý bezvýchodnosti a beznadějný marnosti tak krutý a odzbrojující. Při čtení knížek se mi častějc než konkrétní obličeje atd. vybavujou barvy a s nima spojená atmosféra scény: a Proces mám uloženej jen pod černou a šedou - tmavá, temná atmosféra a nálada, všechno je v šeru a topí se v zoufalství, zmaru a beznaději... K., kterej všechno obětuje boji proti něčemu, o čem ani neví, co a proč to je; neví, co se děje, co se po něm chce, co si může dovolit nebo co má čekat... Není ani k ničemu připuštěnej, o všem se doslýchá jen z druhý ruky (a to se ještě musí hodně snažit), nikdy neni připuštěnej k instancím, se kterejma by moh něco řešit nebo kde by se mohl obhajovat. Je nucenej přijímat proces tak, jak je mu o něm bez něj popisovanej z doslechu - s tím, že o dalším průbehu nemá šanci se vůbec nic dozvědět. Nemá ani na koho se obrátit, ani čeho se chtit, ani se jak bránit - obvinění ještě nikdo nikdy zbavenej nebyl (znamenalo by to přeci chybu Systému, chybu Aparátu) a odložení je úlevou jen zdánlivou - případ se může kdykoliv kýmkoliv otevřít znovu - a jiný řešení neexistuje, vše ostatní je jen soudní stíhání. Příběh je tak protkávanej podobenstvíma a smybolikou, že dělat jednoduchej výklad podle mě nejde; natož aby mělo smysl se o něj vůbec snažit - a školácký poučky typu "knížka se mi líbila a zrcadlí pohnutý 20. století, frustraci z byrokracie a strach z nelidskýho státního aparátu" si zas každej může přečíst v podstatě kdekoliv. V mým případě je to tak, že někde hluboko vevnitř mýho nitra Kafka nějakym zvláštnim způsobem rezonuje, a i když nemusí bejt vždycky možný vysvětlit, co přesně mě zasáhlo, jeho díla se mi prostě vrývají až do morku kostí. Každopádně abych řek aspoň něco opravdu konkrétně za sebe (a každej v tom bude vypíchávat trochu jiný věci a z trochu jinejch pohledů), z Procesu si nesu hlavně tohle:
1) otázka neviny K. - opravdu je tak nevinnej, jak člověk předpokládá, jak se zdá? A i kdyby ne, co by to znamenalo - čim by se měl provinit víc než jiní? Nebo se provinil nejvíc tím, že si dostatečně nebyl schopnej uhájit svojí nevinu? Že neobstál v týhle obludný a nelidský zkoušce?
2) atmosféra totálního zmaru z vědomosti o absurditě situace a o zbytečnosti jakýhokoliv konání - i v osobním životě už jsem narazil na situace, kdy si na Proces vzpomenu: Člověk něco může stokrát vědět nebo si bejt něčim jistej, ale jsou situace, kdy to nic neznamená a člověk musí mlčky přijmout situaci naposto opačnou, jen proto, že prostě nelze udělat ani říct nic jinýho.
3) determinace osudu člověka prostředím - co kdyby se na to K. prostě vysral, nenechal si to líbit? A na tu jejich hru prostě nepřistoupil? Co kdyby odmítl roli, kterou mu přisoudil někdo jinej? Znamenalo by to něco, změnilo by to něco? Zněl by pak i jinak ten opovrhující a absolutně dehonestující ortel?

- a abych byl úplně kompletní, tak nemůžu nezmínit abolutně bizarní a WTF scénu v komoře s haraburdím. Ta je pro mě nefalšovanym a neředěnym bizárem, u jehož čtení mi až přebíhal mráz po zádech.

kurovec
09.12.2017

Tato kniha není opravdu pro každého, asi tedy ani pro mě. Neporozuměl jsem, snad jenom tuším. Zajímalo by mě, v jakém rozpoložení autor toto dílo psal.

Crimble
04.12.2017

Dokonalá atmosféra podivného (totalitního) světa. Mnoho otázek, mnoho absurdit, mnoho podobenství, málo odpovědí. Velký kulturní zážitek.

amaenium
29.11.2017

Opravdu nevím, co si mám o tomto díle myslet. Celou dobu se mi v hlavě honila otázka naprosté absurdity. Četlo se mi tompodstarně lépe, než Proměna a jiné povídky, přesto však mi přišli některé pasáže zdlouhavé.

Modrina
24.11.2017

Kafka mě nějak minul, nikdy jsem od něj nic nečetla (hanba mi...). Ale když jsme v naší oblíbené RockOpeře narazili na operu Proces, bez patřičné přípravy bychom na ni přece nešli. :) I tak se lze dostat k Literatuře s velkým L. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, nebo spíš než jsem se naladila na styl, kterým je knížka napsaná. Ale pak už jsem jen hltala, než jsem na konci zůstala s otevřenou pusou.

Velmi doporučuji k přečtení, dlouho budete mít o čem přemýšlet.

A tu rockovou operu doporučuji taky. :)

ferda16
24.11.2017

Povinná četba, ale opravdu zajímavá knížka. Pohltí Vás a musíte přečíst do konce a pořád čekáte co bude. Ten styl, kterým je knížka napsaná je opravdu originální.

dagmar5477
19.11.2017

Asi jsem od knihy po přečtení recenzí čekala něco jiného, bylo to velké zklamání a knihu jsem dočetla jen pro klid duše.

Gustik5
10.11.2017

Delší, a podle mě méně úderné než Proměna. Ale i tak je to super… Kafka je neopakovatelný, pohlcující, atmosférický a bezesporu geniální… To, že je příběh nedokončený, je možná o to víc příhodnější. Byť závěr tu je a je až mrazivý...

Dáduše
05.11.2017

Zajímavý zážitek. Ráda jsem se s geniálním F. Kafkou seznámila prostřednictvím příběhu a také dodatku k němu. Bylo to ovšem trochu náročné a chvíli si od sebe odpočineme.

evismaior
26.10.2017

90% - Veliká škoda, že kniha zůstala v tomto rozpracovaném, nedokončeném stavu. Mnohé dějové linky jsou tak jen naznačeny, přesto se ale jedná o poutavý příběh, který ve čtenáři vybrušuje do všech podrobností i ty nejabsurdnější představy o soudních procesech v režimech, kde nad spravedlností dávno zvítězila slepá byrokracie. Josef K. se nikdy nedozví, z čeho byl vlastně obviněn (nebo to alespoň čtenáři není sděleno), ale ono to nakonec vlastně vůbec není důležité. Koneckonců, jak říká v jedné z posledních kapitol duchovní, "soud od tebe nic nechce. Přijme tě, přijdeš-li, a propustí tě, odcházíš-li." Každý si v sobě neseme svoje viny a čím víc K. o své nevině (a schopnosti ji prokázat) pochybuje, tím hůř se pro něj proces vyvíjí. Někdy na mě dýchlo Orwellovo 1984, jindy byly popisované situace tak absurdně hrůzně směšné, že to bylo jak vystřižené z Monty Pythonova Života Briana. Neuvěřitelné, že takhle někdo psal před 100 lety, kdyby psal Kafka dnes, byl by z něj kultovní spisovatel. Což vnímám o to silněji, že jsem se k oživení téhle knížky v paměti dostala po shlédnutí Blade runner 2049, když hlavnímu hrdinovi označovanému jako K jiná postava začala říkat Joe (tj. zkrácenou verzí jména Joseph). Paralely se tam dají nalézt velmi snadno.

tovlasek
18.09.2017

Absurdita, úzkost, beznaděj a nespravedlnost to všechno se dá cítit při četbě této knihy. Velmi mne fascinovala skutečnost poznávání jiných postav než jenom Josefa K. postav, které se vzdali všeho jenom proto, aby pro ně Proces dobře skončil, jestli vůbec někdy skončí. Je to takové utahané a zároveň krátké jako sám Proces. Původně jsem knize chtěl vytknout ducha nedopsanosti, ale když si to tak zpětně uvědomuji, ta nedopsanost ještě doplňuje takovou nezřetelnost, kterou kniha vskutku oplývá. Tedy skutečná věc, která mi vadila byli pro Kafku typické nesourodé kapitoly, jedna má stránek 10 další 40 a to mě z mého osobního principu neskutečně frustruje, ale tak to možná má být. Závěrem je to podivné dílo, které překročilo svojí dobu a mne už se nezbývá ptát, co bych dělal Já na místě Josefa K., protože je řešení spousta a vlastně žádné. Děsivé.

SmallLucia
12.09.2017

Nemůžu říct, že to byla špatná kniha jen proto, že mi dělalo opravdu problém ji přečíst. Bylo to zajímavé a nervy drásající. Vlastně přečtete celou knihu a na konci nemáte nejmenší tušení o čem jste četli nebo co se vlastně stalo.

ecila13
26.08.2017

Mám ráda, když mi kniha vyvolá pocity. Cítím úzkost, bezmoc, stísněnost. A pár dní nepůjdu na půdu :-)

Marůš13
21.08.2017

Knížka byla těžká na čtení, v některých pasážích jsem se musela k čtení donutit,ale rozmluva K. s knězem v chrámu mě zaujala a celkově poslední dvě kapitoly byly velice dobře napsané.