Povídky malostranské
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134098/bmid_povidky-malostranske-zIl-134098.png
3
2875
288
Sbírka povídek Povídky malostranské je vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy a jedním z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1877. Náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na Malé Straně. Čtenářům v nich předkládá věrný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy pečlivě a podrobně vylíčeny a charakterizovány. Nemalý význam v jeho povídkách zaujímá i přesný místopis prostředí, v němž se děje povídek odehrávají.... celý text
Přidat komentář
Není to pouze Nerudovským způsobem vylíčená Nerudova Malá Strana, ale hlavně barvitý popis svérázných postaviček, kterých je vždy a všude kolem plno. Stačí se jen dívat. Jan Neruda je pozoroval velmi rád. Jednoznačně doporučuju přečíst.
Četla jsem tuto knihu jako povinnou četbu a velice mě zaujala. Ráda si jí někdy přečtu znovu.
Velmi krásné dílo české klasiky. Vřele doporučuji nejen milovníkům Prahy nebo těm, co hledají nenáročnou četbu k maturitě, tuto knihu doporučuji všem :-)
Tato kniha (vydání z roku 1950) byla určena pro školy, chybí v ní tedy 3 povídky dle doslovu Pravoslava Hykeše určené dospělým (Týden v tichém domě, U tří lilií a Figurky). Také úvod napsal Hykeš a je poplatný době. Mimo jiné např. prohlašuje o Nerudovi, že předpověděl vítězství pracujícího lidu.
Neruda psal s láskou o Malé Straně, kde prožil dětství a mládí. Vlastně všechny povídky jsou vyprávěním chlapce Nerudy, jak viděl postavičky prostých lidí. Některé povídky nejsou moc povedené, jakoby je autor psal jen proto, že je musel napsat. O většině povídek je ale možno říct, že jsou moc pěkné a i pro dnešního čtenáře jsou zajímavé tím, jak nás zcela přenášejí časem do dob minulých, i když ne tak vzdálených, přesto hodně odlišných. 75%, 23.8.2013.
Povedený soubor povídek z Malé Strany. Kniha se mi četla moc dobře a příběhy mě zaujaly.
Generace Májovců a samotný Mácha je pro mě nečitelné období. Líbí se mi ta myšlenka... napsat o skutečných věcech a lidech, ale to, jak je to napsané, je pro mě nezvladatelné. Přečetl jsem z donucení tři povídky (Jak si pak Vorel nakouřil pěnovku, Přivedla žebráka na mizinu a U Tří lilií) a knížku odložil poté, co se v povídce "O měkkém srdci paní Rusky" na stránku a půl Neruda rozepisuje o chlápkovi, který už v době "začátku příběhu" nežije. Po této informaci jsem to zbaběle vzdal. A vracet se k celému Nerudovi zřejmě nechci.
To, že jsem knihu v polovině odložila a nedočetla ji, se mi stalo jen jednou - a to právě u Povídek malostranských.
Na můj vkus zde Neruda až příliš využívá popisu, proto jen 3 hvězdičky. Jinak se mi kniha líbí, příběhy, které napsal o lidech z Malé Strany, jsou krásné. Mým favoritem z celé sbírky je Přivedla žebráka na mizinu.
Osobně by mě moc zajímalo, co by Neruda napsal o lidech, kteří čtou jeho příběhy z donucení kvůli škole a na základě toho je pak i hodnotí. Osobně si myslím, že jakožto výborný znalec povah by je vystihl svým typickým, milým, ale někdy trochu kousavým způsobem. Osobně si myslím, že bych se u toho opět dobře bavila, podobně jako u ostatních povídek.
Tak na tuto knihu mám kladný názor. Sbírka povídek se mi líbila. Samozřejmě, že i zde jsou lepší a ty horší, ale snad v každé se ukazuje kousek zajímavého lidského chování...
Měli jsme ji na základní škole jako povinnou literaturu. Bylo to pro mě nečitatelné. Stejně jako Jirásek, Balzac, Baar, nebo Němcová..Po x letech to vyfasovala dcera jako povinnou literaturu, znovu jsem ji zkusil a názor si potvrdil. Je to typ knihy, která může začínajícího čtenáře odradit. Většina povídek nemá ani náladu, ani příběh. Zajímavá je z hlediska jazyka, který je hodně jiný a dost krkolomný a z hlediska představ o Praze předminulého století.
Čtení mě moc nebavilo, musela jsem se dost přemáhat. Rozbor ve škole mi ale taky potvrdil, že každá z povídek má svou cenu a na něco naráží - nebyla napsaná "jen tak". Nejvíc jsem si oblíbila asi povídky O měkkém srdci paní Rusky, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku a Přivedla žebráka na mizinu. Ale povídky všeobecně nejsou můj šálek kávy ;).
Nudou u mně zdaleka předběhla Babičku a nechala v dálce za sebou cokoli ostatního z povinné četby, co jsem byla nucena přečíst.
Četl jsem ji jako povinnou četbu, tato sbírka povídek právoplatně patří mezi hodnotné české knihy, ale přece jenom se musely povídky lépe číst před 100 lety než v dnešní době, mezi mé nejoblíbenější patří Doktor Kazisvět, Hastrman a Figurky.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno pro děti od 11 let rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)
Část díla
- Doktor Kazisvět 1876
- Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta 1878
- Hastrman 1878
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 1878
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno 1878
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Tato kniha mě osobně zklamala. Čekala jsem mnohem víc! Hned od první povídky mě to přestalo bavit. Několik zdarných se zde ale najde: Doktor Kazisvět, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, Přivedla žebráka na mizinu...