Povídky malostranské
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134098/bmid_povidky-malostranske-zIl-134098.png
3
2875
288
Sbírka povídek Povídky malostranské je vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy a jedním z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1877. Náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na Malé Straně. Čtenářům v nich předkládá věrný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy pečlivě a podrobně vylíčeny a charakterizovány. Nemalý význam v jeho povídkách zaujímá i přesný místopis prostředí, v němž se děje povídek odehrávají.... celý text
Přidat komentář
Jak se mi do toho moc nechtělo, tak moc mě to překvapilo. Napsáno čtivě a člověka to zaujme...I přes stáří knihy jsou to témata zcela aktuální, lidi by se z toho měli poučit!
Na jedné straně mi to přijde jako drby o ničem a na straně druhé, jako úplný rozbor postav a jejich charakterů. V tom Neruda vynikal opravdu mistrně. Jakoby duši člověka doslova maloval. Je to tak, že některé povídky mi přišly, jako kdyby autor neměl o čem psát, protože se na Malé straně vlastně nic důležitého nedělo. To je však pouze můj subjektivní názor, jelikož jsem převážně čtenář pokleslé literatury. Nicméně skvosty jako například povídka - Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku - ve mě dokázala vyvolat spoustu emocí. A je to také jediná, kterou si pamatuji z dřívějších dob, protože ve mě zůstala zakořeněná. Možná je to právě kvůli povaze těch lidí, kteří byli, jsou a budou stále mezi námi
Snažila jsem se, ale nikdy mi nepřirostla k srdci. Vzpomínám si snad na jednu o nebožtíkovi, který se probudil cestou na vlastní pohřeb, ale zbytek povídek mi tak nějak splývá v jednu. Možná je chyba, že je to povinná četba už na ZŠ, podle mého názoru to patří na SŠ...
Nemůžu říct, že by kniha byla špatná - mě prostě jen nějak neoslovila. Většina povídek mi připadala taková bez děje, o ničem konkrétním, byly takové neukončené. Tedy ne všechny. Asi dvě nebo tři mě svým způsobem zaujaly, ale zbytek nic moc, asi jsem od toho očekávala víc...
Opravdu mi chcete říci, že prvoplánové teenagerovské braky bez špteky kreativity a originality (a k tomu všemu napsané jazykem žáčka páté třídy) zde mají vyšší hodnocení, než vrcholná díla české literatury? Jak smutné...
Důvod k tomu abych začala číst tuto knihu spočíval v tom, že ji máme v povinné četbě, a budeme na ni psát písemnou práci. Jinak bych to rozhodně nedočetla. Některé povídky byly nudné, a modlila jsem se, abych je dočetla.
Povinná školní četba v žácích vyvolává automaticky odpor, ale většinou stojí za to si z ní něco přečíst :-) Povídky malostranské jsem četla kdysi na gymplu a ráda se k nim zase někdy vrátím.
Některé povídky jsou lepší, jiné horší. Ale rozhodně to nepovažuji za nějakou stoprocentní českou kvalitku.
Vcelku povedená sonda do života malostranských obyvatel, je evidentní, že Neruda byl obdařen smyslem pro detail a citem pozorovat okolí.
Některé povídky se mi pochopitelně líbily více a některé méně, ale v téměř každé mě bavilo odhalovat zašifrovanou ironii a kritiku onoho malostranského maloměštáctví. Jen škoda, že se většina povídek nesla ve smutném duchu (toto "zklamání" je asi způsobeno tím, že jsem spoustu let žila v domnění, že Povídky malostranské musí být jen o nějakých veselých příhodách na Malé Straně), ale paradoxně jedna z těch smutných se stala mou favoritkou - Psáno o letošních dušičkách.
Povídky malostranské jsem otevírala jako můj velký čtenářský rest - a zavírala s pocitem, že můžu s klidným srdcem říct, že tento soubor zcela právem patří mezi významné počiny české literatury
V Povídkách malostranských člověk uvidí spoustu svého okolí… hlavně teda všechno to podivínské. Přesto Nerudovy povídky působí, jako když píše o zcela obyčejných lidech a to hlavně díky jeho vztahu k postavám, jeho sondě do duší, jeho přístupu "more than meets the eye" – to vše plyne z textu přirozeně a čtenář se do něj snadno ponoří, chce postavy každé povídky poznat o to víc, o co zná ty předchozí. Snad nosná povídka Den v tichém domě mě přitom bavila nejméně, byť v ní vztahů a postaviček bylo přehršel – soustředí se příliš na mikrokosmos Malé Strany jako celku, aniž by nám ho představoval skrze jednu postavu, jako to činí ve zbytku. Naopak povídka Figurky mě bavila neskutečně. Ono, když vnímáte pro sbírku tak charakteristickou psychologizaci-nepsychologizaci, zjistíte, že právě díky vyprávění z pohledu Krumlovského se právě do něj vžijeme nejvíce, přijde nám nejnormálnější a obklopen samými bizarními charaktery. Kdyby však příběh sledoval kteroukoli z nich, ba se přímo nechal vyprávět jejich očima, zřejmě by nám nejnormálnější přišel ten a onen soused, naopak Krumlovský by byl hodně pitoreskní postavou. Zářným příkladem toho je příběh vdovy, která vodí na hřbitov pokaždé jiné děvčátko, což nám začne dávat perfektní smysl, jen co nám vypravěč vysvětlí její minulost, nastíní její motivaci. Z Nerudova díla tak přirozeně sálá jakýsi laskavý přístup k víceméně nelaskavému prostředí (ó, kolik toho na Malé straně dokážou napáchat drby a pomluvy). Podtext hovořící o tom, že nemůžeme poznat lidi na první pohled, implikuje i, že nelze poznat ani Malou Stranu, aniž byste byli Malostraňáci (alespoň na chvíli), a tak to platí v životě obecně. Díky Nerudovi máme šanci nahlédnout pod pokličku, ale pointu bude mít vždycky neuzavřenou, jelikož život jde dál i po skončení povídek.
Některé povídky bych ohodnotila na výbornou, ale naneštěstí byly vyváženy podobným počtem těch, které k smrti nudily a za nic nestály...
Povídky Malostranské byly pro mě bohužel utrpením, i když bych ráda řekla pravý opak. Ale nemůžu se pro ně nadchnout a četly se mi hodně těžce. Ani nevím, v čem byl vlastně problém, že jsou pro mě tak nestravitelné...
Na knize Povídky malostranské mne nejvíce zaujalo živé vyprávění životních příběhů obyčejných lidí z této části Prahy. Mnoho autorů využívá tajemnost a kouzla, která jsou spjata s malebnými kouty staré Prahy (Malá Strana, Staré Město atd.), ale Neruda mne dokázal vtáhnout do životních osudů obyvatel právě Malé Strany. Pro mne byl nejpoutavější příběh prostého žebráka (Přivedla žebráka na mizinu), kdy pomluva dokázala zničit i tak bídný život člověka - vlastně ho dohnala ke smrti. Všechny povídky mají v sobě duši i srdce a na konci každé lze vždy naleznout poučení, životní zkušenost a poznání. Někdy bohužel získané i za cenu nejvyšší - za cenu lidského života. Kniha je napsána spisovnou češtinou s řadou zastaralých výrazů, s podrobným popisem domovních znamení a hlavně životního stylu lidí na konci 19.století. Už se těším, až zase půjdu na procházku Malou Stranou, pokusím se najít místa, která jsou v knize tak poutavě popsána. Knihu bych doporučila každému, kdo má rád zákoutí staré Prahy a kdo si rád přečte někdy až pohádkové vyprávění lidských osudů.
Kniha, co patří do povinné literatury a my jsme z ní navíc na střední škole psali několik slohových cvičení. Možná i proto se mi nikdy tolik nelíbila, když jsme pořád museli vymýšlet jakou charakteristiku dané postavy mají...Povídky nejsou špatné, ale mezi mé oblíbené nepatří.
Ačkoliv by si někdo mohl pomyslet, že se jedná o nudnou gymnaziální povinnou četbu, mně se kniha četla velice hezky. Neruda píše velice čtivě a zatáhne vás do děje. Za mě rozhodně 5*, ráda se k tomuto klasikovi vracím.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno pro děti od 11 let rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)
Část díla
- Doktor Kazisvět 1876
- Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta 1878
- Hastrman 1878
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 1878
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno 1878
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Číst tuto knihu jako povinnou četbu na střední nebyla žádná velká zábava. Ale teď když jsem si na ní po čase vzpomněl a přečetl si ji s cílem jí více porozumět, nezbývá než dát plné hodnocení. Není lepšího vylíčení české maloměstské mentality než tato kniha.