Povídky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Soubor Kafkových kratších próz a povídek, jejichž část vyšla česky dosud jen v časopisech. Obsahuje sbírky Rozjímání, Venkovský lékař, Umělec v hladovění a samostatné povídky Ortel, Proměna a V kárném táboře; prakticky vše, o čem přísně sebekritický a pochybnostmi o svých tvůrčích schopnostech trpící spisovatel ve své poslední vůli uznal, že „platí“, kdežto vše ostatní označil za vhodné jen k spálení....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74419/povidky-74419.jpg 4.3217
Žánr
Literatura světová, Povídky
Vydáno, SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění
Orig. název

Erzählungen

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Povídky

Přidat komentář
Osice
02.04.2020

Nikdy bych nevěřila, že se mi bude Kafkova tvorba tak moc líbit. Úplně jsem se zamilovala. Pravda, nebyla to láska na první pohled, ani na druhý, ani na třetí,…:-)

První část knihy (Rozjímání) pro mne bylo určitým seznámení s Kafkou. Docházelo k lehkému oťukávání a sžívání se s jeho stylem. Zpočátku jsem si vybírala ty nejkratší povídky (např. Roztržité vyhlížení – 4 věty), Bída starého mládence – 2 věty). V mysli mi vyvstávaly popisované situace, obdivovala jsem Kafkovu schopnost vylíčit moment, nechápala jsem jeho promluvy a mnohdy jsem se ztratila tak, že jsem musela začít číst znovu. Čím více jsem s Kafkou trávila času, tím snáze se mi četl a postupně jsem zvládla přečíst i několik povídek za sebou, aniž bych se musela vracet na začátek:-)

„Neboť jsme jako kmeny stromů ve sněhu. Napohled tu hladce spočívají a řekl bys, že stačí malý náraz, aby je odsunul. Nikoli, nejde to, jsou totiž s půdou pevně spojeny. Ale hleďme, dokonce i to je pouze zdánlivé.“ (povídka Stromy)

Povídky v Rozjímání jsou spíše než povídkami jistými útržky, autorovým rozjímáním (lépe to sama vyjádřit neumím)… Jsou sice ideální k „proniknutí“ ke Kafkovi, avšak z celé knihy mi přišly na čtení nejnáročnější a někoho mohou od dalšího čtení odradit…

Ortel jsem četla již dříve. Doporučila mi ho osoba, jejíhož názoru na knížky, si hodně vážím… A chtěla jsem si ho přečíst znovu, a tak se stalo, že jsem narazila na tuto knihu. Dá se toho v ní objevit spoustu. Nejvýrazněji mě bil do očí narušený vztah otce a syna a potřeba skrývání svého pravého já. Nezdravý vztah F. Kafky a jeho otce je promítnut i do některých dalších povídek (např. Proměna – k té jsem napsala samostatný komentář, nebo Jedenáct synů)… Říká se, že ke Kafkovým dílům lze proniknout až po seznámení s osobou autora. Ano, rozhodně to pomůže v rozklíčování určitých prvků, témat, myšlenek a k pochopení toho, z čeho vycházel. Nicméně nemyslím si, že se bez znalosti jeho života nedá jeho dílo číst. Já jsem toho důkazem:-) Není pro mě důležité pochopit, proč to napsal, jak to psal. Líbí se mi to, nacházím v jeho textech svá vysvětlení. Baví mě představovat si to, co popisuje. Jeho povídky mi poskytly nezapomenutelný čtenářský zážitek. Ano, hodně významů mi uniká, ale nevadí mi to. Příště třeba objevím další. Díky jeho povídkám si skládám dohromady svůj obrázek o Franzovi…

Každá povídka má co nabídnout. Oslovila mě mimo jiné V kárném táboře. Cestovatel, důstojník, odsouzený, voják a zvláštní aparát – na první pohled povídka o popravě je podle mě obecně o nesmyslném lpění na něčem, co máme rádi, v co slepě věříme, máme s tím spojený velký kus našeho života, nejsme schopni otevřít oči a vidět a je nám zatěžko přistoupit na změnu. Pro někoho může být pak vidina změny neúnosná… Kafka měl výjimečný dar. Na absurdních motivech (umělec na hrazdě, umělec v hladovění, proměna v brouka, zpráva o předchozím opičáctví, atd.) vystaví „něco“, co v sobě skrývá mnoho zajímavých myšlenek a pohledů na život a svět vůbec. Ani o překvapivé pointy není nouze (třeba Malá paní mě dostala)… Doporučuji, není to sice lehké čtení, ale stojí za to!

„Tuto tužku nasadil teď nahoře na kámen; kámen byl velmi vysoký, ani se nemusil shýbat, zato však se musil předklonit, neboť od kamene ho dělil hrob, na nějž nechtěl šlápnout. Stál tedy na špičkách a levou rukou se opíral o plochu kamene. Jakýmsi obzvlášť šikovným trikem se mu podařilo napsat obyčejnou tužkou zlatá písmena; napsal: „Zde odpočívá –“ (úryvek z povídky Sen)

pablito
27.02.2020

Na mě to bylo dost těžký, asi jsem se dostatečně nesoustředil, ale nedařilo se mi dostat za slova. Smysl některých povídek mi úplně unikl.


s.macuska
28.10.2018

Já vlastně nevím, jak tuhle knihu ohodnotit... Mám rozporuplné pocity. Je to můj první střet s Kafkou a bylo to hodně náročné. Krátké útržky bez děje a příběhu, střídané bizarními až psychedelickými povídkami. Často jsem se musela v textu vracet, číst znovu a pekelně se soustředit. Ale přiznávám, že mnohokrát jsem se nechala čtením vtáhnout a pohltit precizními popisy situace, vjemů, pocitů... V žádném případě nad další četbou Kafky hůl nelámu.

Damato
26.08.2018

S touto knihou a s Kafkou mám spojený s dialogem se svým synem, vypadalo to aai takto:
-mami, jak se ti ten Kafka libí?
-nelíbí, nerozumím tomu
-tak proč ho čteš, Kafka se nečte na pohodu, je těžký
-protože ho četli u nás přeci všichni
-kdyby tě teď sám Kafka slyšel, přešla by ho chuť psát
- no dovol
-jo, dovolím, přesně tenhle maloměstský způsob uvažování byl vitr na jeho mlýn...

A tak to byl můj poslední, nedočtený Kafka. V úctě k jeho dílu nedočteno, nehodnoceno.

Jass
02.03.2018

Kafka je bezesporu génius, ale neříkám, že se mi jeho povídky líbí, protože se vám nemůže líbit něco, z čeho se vám dělá fyzicky špatně, a to ještě svoje pocity popisuji velmi mírně. O Proměně mluvit nebudu, protože ta další reklamu nepotřebuje (a ano, je skvělá...). Za naprosto nejsilnější považuji povídku V kárném táboře, to bylo... ovládla mě směs naprostého znechucení a fascinace, která mi nedovolila povídku přeskočit, přesto, že jsem to vážně zvažovala... zkrátka síla. Potom tu ale jsou povídky, které se mi skutečně líbí - jeho raná tvorba, která vlastně ještě vůbec není pesimistická, ale zůstávají v ní ta jeho dokonalá pozorování a detaily - naprosto mě okouzlil například Pasažér... a Touha být Indiánem mi připadala vážně vtipná... zvlášť ta představa, že Kafka by chtěl být indiánem... :D Krása.

marvarid
25.01.2018

Ani nevím, jestli se pokoušet o nějaký komentář. O pocitu úzkosti z absurdity světa a o nemožnosti pochopit, natož navázat kontakt s „obyčejnými“ lidmi, bylo napsáno v souvislosti s Kafkou v odborné literatuře mnoho (a skutečně to v těch příbězích najdete, Venkovský lékař je až strašidelný...). Jen mohu dodat, že jsem dostala dobrý tip proniknout ke Kafkovi skrze jeho povídky a fungovalo to výborně.

witiko
13.06.2017

Kafkovy povídky, zvláště ty publikované za jeho života, považuji za vůbec nejlepší z toho, co kdy napsal. Kromě těžších témat typických pro Proces či Zámek tu totiž vystupuje do popředí jeho odpoutaná fantazie a hravost. Zvlášť soubor raných básní v próze "Rozjímání" se vymyká ostatním pozdějších dílům svojí lehkostí a poetičností.

veronika97
16.10.2016

Cítím lítost a úctu.
Kafkův život byl tak trochu jedna velká deprese.. ale díky tomu je jeho dílo výjimečné... Z povídky V karném táboře se mi zdály divné sny.. Jak krásně dokázal člověka vyvést z míry! Líbí se mi neukončenost, ten prostor k hledání mezi řádky a to, že to občas vůbec nechápu.

1