Postel, hospoda, kostel
Zbigniew Czendlik , Markéta Zahradníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/308902/bmid_postel-hospoda-kostel-CrA-308902.jpg
4
807
285
Není kněz jako kněz – Zbygniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma. Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně – jak to, že u nás nemáme natřískané kostely? Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Není vyloučeno, že vás zbaví některých předsudků a zkreslených představ, proto ji čtěte pouze na vlastní nebezpečí.... celý text
Přidat komentář
Ke knize mě přivedl jeden kolega, který si čtení velice chválil. Pana Czendlika jsem neznala. Ale jsem mile překvapena, jak otevřené má názory a nebojí se je vyslovit nahlas. Nedivím se, že je miláčkem nejen našeho národa, jelikož dělá církev lidštější.
Knížku jsem si přečetla díky knižní výzvě a jsem nadšená. Věčná škoda, že není víc takových otevřených lidi v církvi, moc se mi názory pana Czendelika líbí. Kdyby to četla moje babička, asi tak jásat nebude, ale pro mě je to úžasná kniha a určitě se k ní vrátím.
Mám tu čest, že jsem se s panem Czendlikem osobně setkal- je to člověk , který má smysl pro život- kontroverzní jen pro ty , co si svoje hříchy chodí prosedět na nedělní mši a jen co dostanou odpustek, zas jdou po svých a bližní-nebližní, žijí si tak, že by jim člověk dal facku . I pro tyto lidi má pan Czendlik pochopení a nezatracuje je. Jeho mše jsou naplněné dynamikou, pravdou a pozitivním myšlením. A jsou daleky těch ubrečených mší a bohoslužeb, kterých jsem byl od dětství přítomen a velice se u nich nudil.
U nás na vesnici máme faráře. Je to velmi chytrý a vzdělaný muž, jenže když káže, je to jako by stál "za katedrou" a my byli studenti teologie. Nevím, kolik farníků si z jeho kázání opravdu něco vezme. -My, obyčejní laici potřebujeme někoho jako je Zbigniew Czendlik. Muž, který o sobě říká, že není chytrý, ale opak je pravdou. Je natolik inteligentní, že dokáže víru přiblížit obyčejným lidem. A to je něco, co by měl umět každý kněz. Bohužel Czendlik nemůže být v každé farnosti, mají ho v Lanškrouně a myslím, že ho nepustí. Ale jeho kázání by měla vycházet knižně.
I tak si vemte, že sáhnete po knize, kde čekáte, že se skrz rozhovory dozvíte něco o životě tohoto člověka. A nakonec jste se dozvěděli mnohem mnohem víc, nejen o Czendlikovi, nejen o životě obecně, ale taky sami o sobě. S jeho názory se téměř do puntíku shoduji, spousta věcí mě dojala, když jsem si třeba uvědomila vážnost toho, o čem Czendlik mluví. Jeho podobenství jsou trefná a jeho rady realizovatelné. Ne nadarmo je v knize několikrát zmiňován selský rozum.
Jsem vděčná za tuhle knížku a za doporučení, která jsem dostala. Nejprve mi ji doporučila kolegyně, ale já jsem měla ke knize jistý odpor. Nebudu tajit, že to bylo jednak kvůli tomu, že já na "životopisy" (což jsem od knihy očekávala) moc nejsem a taky mě trochu odradilo doporučení Lucie Bílé (kterou prostě nemůžu vystát). Pak mi ale knihu doporučila i tchýně, tak jsem jen ze zvědavosti začala číst....a začetla se. Mezitím jsem knihu musela vrátit do knihovny, potom jsem ji zase půjčovala po rodině, takže jsem ji četla celou věčnost. Ale to nevadí, alespoň jsem měla čas o všem přemýšlet a jednou se k ní zase vrátím!
Měla jsem jistá očekávání a rozhodně jsem nebyla zklamána. Není to žádné veledílo, je mi sympatické, že se autor nesnaží přibližovat církevním autoritám typu T. Halíka. Na položené otázky odpovídá svižně a vtipně, aby kniha, do níž budou zahrnuty, nebyla těžkopádná a nudná. Líbí se mi jeho vzpomínky na dětství a na rodinu; sympatické je i jeho přiznání, že se v Čechách cítí svobodnější než by byl v rodném Polsku.
Kdybych mohla zajít na jeho kázání, určitě bych to vyzkoušela. Takto jsem moc ráda, že jsem ho poznala alespoň prostřednictvím téhle knížky, a oběma autorům za toto setkání děkuju.
Chápu, že osobnost jako je Zbigniew Czendlik dokáže oslovit určitou skupinu lidí a získat si jejich sympatie, i když se třeba nepokládají za součást církevního společenství či za věřící vůbec. Myslím, že jeho "lidovost" dokáže být sympatická a oslovující - a nakonec proč ne, třeba tento styl může v někom zalít klíčící semínko víry nebo touhy po hledání Pravdy a smyslu života.
Osobně mi jeho styl zas až tak moc nesedí, protože mi někdy připadá, že se opravdu až moc chvástá tím, koho všeho nezná atd. Ale nechci soudit, možná se mýlím... Každopádně je dobré, že se ukazuje i lidská tvář kněží (např. prostřednictvím této knihy) - i když mě asi nikdy nepřestane udivovat to, že se někdo dokáže s nevírou pozastavovat nad tím, že kněz se taky napije piva, voní se voňavkou, chodí v mikině, pokecá s chlapama nebo dokáže o ženské říct, že je pěkná. Jak kdyby si někdy lidi vně církve mysleli, že se jedná o nějakou "spešl" sortu lidí... Zřejmě pozůstatky tabuizování z dob komunismu.
Kdyby bylo víc takových pánbíčkářů, kostely by asi byly plnější. Možná trochu kontroverzní osobnost, ale jak sám říká, i církev musí jít prostě trochu s dobou, aby byla atraktivní. Milé čtení, chce to si rozhovory trochu dávkovat, aby člověk nebyl přesycen. Jsem sice zarytý ateista, ale to mi nebrání poznávat i druhou stranu. Moudrý člověk.
Dočetla jsem někam do poloviny, prostě mě to nechytlo. Záměrně nehodnotím hvězdičkami, protože to prostě není můj žánr a nemyslím si, že by kniha byla špatná nebo nezaujala jiné lidi, ale mně nedala nic...při čtení jsem možná jednou nebo dvakrát nad některými myšlenkami či příběhy povytáhla obočí, ale už si je ani nepamatuji...sáhla jsem po knize kvůli čtenářské výzvě a také kvůli názvu v kombinací s tím, že "autor" je knězem...ale čekala jsem asi něco jiného.
*čtenářská výzva 2018: kniha, která obdržela cenu Magnesia Litera
Úžasná, úžasná kniha! Czendlik mi nebyl nikdy extra sympatický, ale po této knize jsem úplně změnila názor. První stránky mě moc nebavily a spíše mě utvrzovaly v tom, že je to samolibý člověk, jak jsem si myslela. Ale další kapitoly mě natolik oslovily, že jsem úplně otočila. Z názorů na víru a církev jsem totálně nadšená a ve většině jsem se i našla. V některých věcech samozřejmě nesouhlasím, ale jinak nemám co vytknout. Kéž by bylo více takových otevřených lidí v církvi, kteří se nebojí některé věci dělat jinak.
Kniha mi byla doporučená a docela příjemně mě překvapila. Se spoustou myšlenek se mohu ztotožnit a o některých budu i přemýšlet. Pan Czendlik je zajímavá osobnost s nekonvenčními názory.
Lepší dárek k narozeninám než tuto knihu obohacenou věnováním a podpisem pana Czendlika jsem si nemohla přát.
Kniha je poutavá, vtipná, zajimava , inspirativní a lehce se čte, za to vše pět hvězdiček
Příjemné čtení formou rozhovoru. Měla jsem pocit , že jsem na návštěvě a poslouchám. Je zajímavé, že při čtení jsem slyšela příjemný hlas pana faráře. Některé odpovědi mě překvapily, poučily a některé se daly čekat. Na kázání do kostela nechodím, ale věřím, že v podání tohoto faráře by se mi to i líbilo.
Pořád jsem přemýšlela, jaký je vlastně tento kněz člověk, spíše mi neseděl, vadilo mi jeho zviditelňování přes známé osobnosti, rádoby světácký postoj a snaha zalíbit se. Proto jsem si chtěla udělat obrázek sama, ne jen přes tu jeho mediální propagaci. Začátek knihy o dětství byl příjemný, ale další část, která se týkala víry, už mi tak nesedla. Oceňuji jeho přístup k přiblížení církve lidem, snahu po propagaci "civilním, neotřelým" způsobem...Ale já tam pořád cítím nějaký závan samolibosti, takovou tu náboženskou nesmlouvavost a moralizování i když pan kněz podle svých slov takový být nechce, ale ...stále se nemůžu zbavit dojmu, že je to od něj póza.
Styl knihy formou rozhovoru mi nevadil.
Celkem nuda. Některá zajímavá témata jsou jen nakousnutá a kolem jiných se točí otázky pořád dokola. O církvi celkem nic nevím, neznám jediného opravdu věřícího člověka a proto jsem byla zvědavá. Nakonec je to kniha o chlapovi v letech, který povídá o svém zajímavém povolání a věcech ze života. Zajímavé povolání to je, protože není běžné. Působil na mě jako takový kulturní referent z fary. Vyprávění o semináři a jeho rigiditě mě docela vyděsilo. Stejně jako popis církve v Polsku. Jsem docela ráda, že to tady nemáme.
Neznám ho ale vím o něm a když už se tak hezky usmíval z té hromady vráceních knih , tak jsem po ní sáhla. Prý se hodně půjčuje.
Upřímná, otevřená, svěží, s nadhledem a humorem i hlubším ponorem do otázek víry, církve, člověčiny.
Pravděpodobně nejsem cílová skupina, celkový styl otázek a vývoj rozhovoru nebyl úplně můj šálek kávy. I tak se mi však některé myšlenky pana Czendlika líbí a hlavně "díky Bohu" za poslední kapitolu, kde zvlášť část o vztazích je velmi aktuální a mohli by si ji povinně číst ženy i muži.
Mela jsem velke ocekavani..a tesila jsem se, az prectu, ale asi jsem cekala vic... Najde se zde hodne pasazi k zasmani, ale i zamysleni. Cteni me bavilo.
Psano formou rozhovoru coz mi ze zacatku hodne vadilo, ale v prubehu knizky jsem si zvykla..
Štítky knihy
křesťanství rozhovory osobnosti kněží Poláci historky Magnesia Litera
Kniha Postel, hospoda, kostel je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 1 138x |
| Čtenářské výzvě | 402x |
| Doporučených | 75x |
| Knihotéce | 222x |
| Chystám se číst | 258x |
| Chci si koupit | 44x |
| dalších seznamech | 2x |
Bavila jsem se. I když rozhovor mohl býti lépe vedený...