Podle skutečného příběhu
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296357/bmid_podle-skutecneho-pribehu-1KD-296357.jpg
4
299
75
Fakt, že česky vychází již čtvrtá próza Delphine de Vigan, znamená, že tato francouzská autorka si u nás našla svoje početné věrné publikum. Vždy si však pro ně připraví nové překvapení: tentokrát je to román Podle skutečného příběhu, dramaticky gradující líčení vztahu dvou žen, které se postupně mění v opravdový psychologický thriller. Tajemná L., která razantně vstoupí do života spisovatelky, má všechny parametry, aby sklízela obdiv, zároveň však „je typem osoby, kterou by žádný spisovatel neměl nikdy potkat“. A ač se to zprvu nezdá, v tomto případě je to vážně nebezpečné - jde totiž o život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Odeon
Originální název:
D'après une histoire vraie , 2015
více info...
Přidat komentář
Tohle napsat chtělo odvahu. Chvíli jsem si myslela, že si Delphine vypůjčila motiv McEwanova Mlsouna, ale ona šla mnohem dál. Pravda a lež, fikce a dokument či autobiografie. Kde jsou hranice? A existují vůbec? Čert je vem, člověk se chová podle toho, co za pravdu považuje a čemu věří a ne podle toho, co je reálné a prokazatelné. Pár drobků:
- "Princezničko, a to je pravda, ta lež?" - jak zásadní otázka :o). (Babičky jsou jedny z nejdůležitějších bytostí!)
- Jasně, že jsem se v půlce knížky, když to bylo nabíledni podívala, jestli je na konci napsáno "KONEC*" :o).
- Jakožto blíženec naprosto chápu, že v každém z nás může bydlet víc bytostí, spíš mi přijde divné, že někomu to přijde jako nesmysl.
- Ach, jak se pamatuji na kurzy akademického psaní, kdy nám profesoři vykládali, že ta bílá Wordovská obrazovka děsí skoro každého a že je to normální.
- Musím si pořídit zápisník na nápady a myšlénky.
- Mimochodem: skvělý překlad do češtiny, to je na cenu!
Suma sumárum: autorka se vydala na tenký led a kromě toho, že se jí ho podařilo bravurně přejít, cestou ještě stihla zahýbat hranicemi prostorů a to si zaslouží uznání. Za mě: nevšední literární lahůdka, druhá knížka od deVigan a ne poslední.
Podle skutečného příběhu se řadí mezi nejlepší knihy, které jsem zatím od autorky přečetl. Když pominu to, že je napínavá a skvěle napsaná a podobné věci, které zmiňuje snad každá recenze, tak mne zaujal nejasný smysl knihy. Proč vlastně byla napsána? Dle mého kniha představuje jakousi hříčku, mistifikaci, už jen podle názvu.
Ze začátku se snad lze domnívat, že je kniha napsána podle skutečného příběhu, avšak později, když příběh záměrně metamorfuje do nadsazeného psychologického trhilleru, se fakta stávají fikcí a čtenář neví, čemu má věřit. Tento pocit se ještě umocňuje, když v závěru autorka zbořila prakticky všechny pilíře, na kterých knihu vystavěla.
Takový postup při psaní knihy je velmi riskantní. Však se taky autorka po celou dobu pohybuje na ostří nože, stejně jako její postavy.
A kde je vlastně hranice mezi autorkou, Delphine de Vigan, a hlavní postavou knihy jménem Delphine? Od začátku si máme myslet, že Delphine i Delphine jsou tytéž osoby, a je nasnadě, že hlavní postava skutečně je autorčiným autoportrétem. Knižní postava Delphine se v průběhu celého příběhu zabývá svou spisovatelskou kariérou a snaží se odhalit smysl literární fikce a faktů ve svých knihách, vyrovnává se se svým posledním románem napsaným podle skutečného příběhu a plánuje novou knihu. Její další kniha by totiž také měla být "podle skutečnosti", protože právě toho si čtenáři žádají.
V těchto aspektech je zřejmé to, že knižní postava Delphine je odraz Delphine-autorky knihy, a román Podle skutečného příběhu je právě ten román, který se knižní Delphine pokouší napsat. A právě v tom je smysl knihy. Autorka se zde velmi odvážným spůsobem vyrovnává se svou dosavadní tvorbou a vyjadřuje se ke smyslu faktů a fikce v literatuře.
Nezvládla jsem dočíst, a tak jsem se na ni těšila:-( pro mne těžká a moc zamotaná....po nadšení z Pout a Vděku, jsem trochu zklamaná. Ale v doslovu dobře vysvětleno... Počkám si, až vyjde třetí kniha do této "série" .
Zážitek z každé přečtené stránky a neuvěřitelné čtenářské potěšení. Podle mého hned po Vděku nejlepší de Vigan.
Knihy od této autorky mám moc ráda, tahle z nich ale byla zatím nejslabší. Příběh patologického vztahu dvou žen a spisovatelské krize byl sice zajímavý, ale na rozdíl od jiných autorčiných knih jsem v něm nenašla žádný přesah, nic co by mě přimělo o knize přemýšlet i po jejím dočtení.
Odkazy na Kinga naprosto chápu. Autorka coby variace na Paula z Misery a Tada z Temné půle, mírně stříknuté hlavními hrdiny ze Skrytého okna a Pytle kostí, ukazuje, jak se příběh na dané téma může lišit v momentu, kdy se místo mužů či muže a ženy setkají/ vykolejí/ utkají/ psychoticky zadřou dvě ženy. Ta zavilost, ta zákeřnost, ta mazanost - a je úplně jedno, z čí choré myslí se zrodí... A i když je konec předvídatelný, projít se temnotou ala de Vigan stojí za to.
Autorku mám moc ráda. Fakt. Na knížku jsem se strašně těšila. Taky fakt. Napsané to bylo pěkně, ale abych teda byla (fakt) upřímná: Už od brzkého začátku mi bylo tak nějak jasné, jak to dopadne, nebyla jsem tudíž ani moc napnutá a napjatá, takže... za mě o něco lepší průměr. Takovej lehce ušmudlanej od pocitu "to jsem teda čekala víc" :)
Moje premiéra s Delphine de Vigan. Rozhodně nešlo o krok vedle, naopak pochopila jsem, proč je autorka tolik oblíbená. Moc se mi líbil způsob, jakým byl příběh vyprávěn, že hlavní hrdinkou (možná) byla sama autorka. Čtivý styl, do příběhu šlo krásně vklouznout. Fascinovala mě tajemná L., přestože jsme od začátku věděli, že je "špatná," knížka nás udržovala v napětí až do konce. Přiznávám, že bych byla raději za nějaké velkolepější vyvrcholení, myslím, že tím, jak, byť naprosto mistrně, vyplula do ztracena, nebude ve výsledku pro mě úplně zapamatovatelná, každopádně velká spokojenost, určitě si v budoucnu od autorky ještě něco najdu.
Tahle kniha pro mě byla velmi zajímavou čtenářskou zkušeností. Nečetla se mi snadno a chvíli trvalo, než se mi do ní podařilo proniknout. Témata, která obsahuje jsou velmi zajímavá a zároveň závažná.
Pokud se do ní pustíte, doporučuji se při čtení nevzdávat. Věřím, že příběh z pera oblíbené autorky, má čtenářům rozhodně co předat.
Tak tohle byla vážně pecka! Moc se mi líbila temná atmosféra knihy (za mě daleko lépe vykreslená než v Poutech), hra se čtenářem a děj, který měl spád. Měla jsem z knihy obavy, ale o to víc jsem nyní nadšená. Příběh po prvních pár stranách vtáhne a nepustí vás až do samého konce, kdy budete vyplivnuti ven a uvažovat, zda to všechno je podle skutečného příběhu ...
Tak trochu jsem se čtením této knihy otálela, protože je tu hodnocena trošku hůře než ostatní knihy autorky. O to víc jsem ale byla nadšena. Delphine de Vigan ovládá své řemeslo dokonale a od první do poslední strany hraje se čtenářem svoji hru. Odložit knihu bylo prakticky nemožné, stejně tak jako opět nehledat paralelu se svým životem, se svými pocity. De Vigan pro mne patří k několika málo autorům s nezaměnitelným stylem, které bezpečně poznám po přečtení pár stránek. Pro výsledný dojem určitě doporučuji tuto knihu číst až po Noc nic nezadrží.
Další kniha od této autorky. Musím říci, že se mi četla hůř. Možná mi nesedl ten rozbor depresivních stavů. To neustálé matení čtenáře, zda se jedná o biografickou knihu nebo ne... Místy jsem si říkal, že napsat knihu o tvůrčí krizi a depresích, není nic moc originálního. I tak mě kniha vysloveně nezklamala. Ale vím, že se k ní nikdy víc vracet nehodlám... Znovu bych ty stavy s vypravěčkou prožívat nechtěl.
V každé knize je schopna ovládnout jiný prostor a poctivě ho čtenáři ukázat. Ta plíživost a nenápadnost, s jakou nás (mě) umí vtáhnout do příběhu, volá úplně stejně tiše jako hrdinka po pomocné ruce...a jako obvykle je veliké finále v našem rozhořčení, přemítání a uvažování...ne v posledních odstavcích:)...a Keyser Söse byl přímý zásah.
Nevím nakolik je to tím že neznám autorčino dílo Noc nic nezadrží ( které mě mimochodem stále velice zajímá) nebo tím že jsem jako první četla od Delphine Pouta (kde jak se mi zdá autorka graduje), ale v románu Podle skutečného příběhu jsme si spolu úplně nesedly a neudržela jsem plný zájem se stejně živým pocitem od začátku až do konce, což mě trochu mrzí. Kniha to není vyloženě nečitelná, to vůbec ne, jen tu z mé strany došlo k škobrtnutí.
Přitom v knize vše dává vcelku smysl, nic není vyloženě nepřehledné, jen mi to občas přišlo ( pardon) zbytečné.ačkoliv ten pocit mě neprovázel celou dobu, přesto ve mě na konci zůstal 3,5/5
Má druhá kniha od skvostné Delphine. Doporučení pro čtenáře, kteří se na toto dílo chystají - nejdřív si přečtěte Noc nic nezadrží, protože tenhle příběh lehce navazuje. Budete víc v obraze.
A teď k obsahu. Miluju autorčin styl psaní, ovšem tady něco přebývalo a něco zase chybělo. Přišlo mi to málo dynamické, s čímž se dá ale počítat, pokud Delphine opravdu psala ze života. A to je ten problém, který vlastně rozebírá v celé knize, jestli psát čistou pravdu, autobiografii bez přikrášlení nebo dosadit prvky fikce.
Líbil se mi ten nápad, popsání její krize, naivity a posléze i charakter psychopata.
Jen bych to maličko usekla, nějaké věci mi přišly zbytečné.
Ale byl to skvělý čtenářský zážitek i vhled do světa spisovatelky.
Moje první kniha od této autorky a musím přiznat,že jsem bojovala s tím, abych knihu neodložila. Dlouho mi trvalo se začíst a jsem ráda, že už jsem knihu dočetla. Téma bylo zajímavé, ale to podaní... trochu ztráta času.
Autorce zkusím dát ještě šanci s jinou knihou, tak snad to bude lepší.
Kniha bych neoznačila jako opravdový psychothriller (i když asi od třetiny pro mě bylo trochu psycho pokračovat ve čtení, berte s nadsázkou). Spíš bych to nazvala opravdu detailní sondou do spisovatelčiny tvůrčí krize a filozofického přemítání o pravdě/fikci, subjektivitě/objektivitě, ve které jsem se místy ztrácela až nudila. Možná to bylo tím, že jsem nečetla předchozí knihu "Noc nic nezadrží", možná i tím, že nejsem výslovně "intelektuální čtenář" (nemyšleno nijak pejorativně), nevím...Místy mi přišly úvahy zajímavé a párkrát jsem si i ráda zahloubala nad některými pasážemi. Ale bylo toho nějak příliš. Takže jsem od půlky četla tyto úvahové části jen letmo a soustředila se na ostatní pasáže. Kdyby autorka ubrala na sáhodlouhosti těchto úvah a monologů L. a opakování o pravdě atd., dala bych plný počet hvězd, protože jinak se mi námět, zápletka i líčení pocitů spisovatelky líbilo. I tak spíš doporučuji autorčinu knížku "Ani později, ani jinde," kterou jsem četla už dřív, a moc se mi líbila. Zkusím ještě jiné knihy od autorky, dám na komentáře některých předchozích čtenářů, že toto je autorčin slabší počin.
Skvelá kniha, veľmi sa mi páčilo ako autorka postupne vykresľovala narastajúcu manipuláciu, závislosť, izoláciu ktorú nenápadne okolo hlavnej hrdinky vytvárala jej priateľka. Záver tiež ukončený veľmi zaujímavo, otvorene, doteraz sa neviem rozhodnúť čo bola pravda a to je super. Jediné malé mínus, ktoré knihe dávam je, že hlavná hrdinka sa 200 strán nechá vláčiť, spochybňovať, manipulovať a odrazu dôjde k jej osvieteniu a na dvoch stranách zistí čo sa vlastne v jej živote deje.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura psychologické thrillery
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Kniha Podle skutečného příběhu je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 361x |
| Čtenářské výzvě | 39x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 162x |
| Chystám se číst | 274x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 2x |
Dostala mě od začátku do konce!
Je to takový literární patchwork typického francouzského realismu, Kingovy Misery na předměstí Paříže ve značkovém kostýmku a detektivky jak podle pravítka.
A celou dobu jsem se sama sebe ptala - kam ta šílená de Vigan ještě zajde? Proč si se čtenáři takhle blbě hraje? A pokud nehraje, co teď s tim vším bude dělat proboha???
A dost jsem se bála, že sklouzne k takovýmu tomu teď modernímu typickému USA thrilleru, ale ustála to, a já ustála ten zběsilý konec s ní!