Plná bedna šampaňského
Ota Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14889/bmid_plna-bedna-sampanskeho-24M-14889.jpg
4
256
44
Plná bedna šampaňského je první povídková kniha Oty Pavla. Vyšla v roce 1967, tři roky po jeho úspěšné reportážní črtě Dukla mezi mrakodrapy. Ve třinácti příbězích zůstává Ota Pavel stále věrný pouze sportu a své hrdiny nachází mezi těmi, které jako sportovní novinář dokonale zná: mezi vrcholovými sportovci, kteří v uzlových okamžicích svého života překonávají hranice lidských možností a v čestném boji také sami sebe. Na stránkách knihy žijí Zátopek, Bosáková, Veselý, Heller, Mikoláš, Hudec, Kloz, družstvo házenkářů, akrobatický pilot, horolezci, parta skokanů na lyžích, hokejisté... Pavlovy povídky o sportovcích, sportu, sportovní slávě (a jejich rubu) už ale nesou výraznou autorskou pečeť budoucího mistra daného žánru. Jsou to inspirativní, silné příběhy – hluboce pravdivé, dojímavé a navýsost lidské.... celý text
Přidat komentář
Autor ve své povídkové knize umělecky ztvárnil dramatické události, které prožívali významní čeští sportovci padesátých a šedesátých let minulého století. Zachytil okamžiky jejich největší slávy, ale také chvíle, kdy sami o sobě pochybovali a ztráceli svou víru v úspěch. Velikost těchto osobností je právě v tom, že se dokázali"zmáčknout" - přesně v duchu Zátopkova výroku "Když nemůžeš, přidej".
Ota Pavel sice žádný Pohár od Pánaboha neobdržel, ale mám zato, že ten dotyčný ho obdařil alespoň literárním nadáním, které zasluhuje stejné uznání jako výkony sportovců, o kterých psal.
Léta trvající bolest a dřina a pár okamžiků štěstí pro ty, kterým se podařilo chvíli stát na stupních vítězů. Krutost sportu je v tom, že vavřínový věnec si může odnést jen jeden a na mnohé se nikdy nedostane. Krása sportu je v tom, že mnozí přesto do takového boje jdou a třebaže zůstanou v poli poražených, zvítězí sami nad sebou. Na příbězích významných českých sportovců Ota Pavel ukazuje urputnost, vytrvalost a sílu lidského ducha, také však marnost, nezdar a nepřízeň osudu. To vše v posmutnělém tónu vybízejícím k zamyšlení.
Pohlazení po duši, ostatně jako u všech knih tohoto pana Spisovatele. Ač jste naprostý sportovní antitalent, dokáže vás tak očarovat, že jste to najednou vy, kdo jste právě poprvé skočili salto nazad, překonali další ledové pole na Egeru nebo vstřelili vítěznou sedmičku do rumunské branky.
Opět druhá knížka od Oty Pavla, velmi jsem se pobavil a poučil vše o uvedených sportovcích. Nejvíce mě zaujal životopis Emila Zátopka.
Četla jsem jí hlavně kvůli čtenářské výzvě, ale příběhy mě zase až tolik nenadchly... Asi nejsem tak zarytý sportovní fanoušek :)
Kniha, ke které se často vracím, stačí vždy jedna povídka a zase začnu věřit v dobré lidi. Krásně napsané
Zajímavě napsáno. Žel se mi dostalo exempláře, kde je docela závažná tisková chyba, takže nakonec nedočteno. Snad někdy narazím na lepší výtisk či vydání.
Kéž by bylo více takových knih... Ačkoliv jsem absolutní neznalec sportu, povídky mě zcela pohltily.
Otu Pavla mám strašně ráda, měl takový lidský způsob psaní a jeho knihy zbožňuju. Některé příběhy jsou k pousmání, u některých jsem si poplakala, ale je to psáno tak hezkým způsobem, s neuvěřitelnou pokorou. Marně hledám podobného spisovatele.
A opět výzva - jsem ráda že jsem knihu našla doma v knihovně a s chutí jí přečetla.
Krásné příběhy o lidech, kteří sport milovali, obětovali mu kus sebe a něco dokázali i přes nepřízeň osudu (nebo třeba politiky, nedostatku financí). "Když neujedeš teď, neujedeš už nikdy v životě. Buď zvítězíš, anebo padneš. Ale nikdy v životě si nebudeš vyčítat, proč jsi to nezkusil." (Pár kilometrů od Terezína)
Vrcholem pro mě byl samozřejmě příběh o Zátopkovi - jen jeho maratonský běh by vydal sám na celou knihu. Ale i "zbytek knihy" včetně titulní povídky patří k tomu nejlepšímu, co v tomhle žánru česká literatura zatím přinesla.
Ota Pavel nikdy nezklame. Knihu jsem objevila doma v knihovně, vůbec jsem ani netušila, že ji máme a přečetla za jednu noc. Vůbec jsem neměla ze sebe dobrý pocit, když jsem četla o tom, co lidi musejí překonávat, aby byli sami se sebou spoikojení a něco dokázali. Mě odradí sebemenší neúspěch a překážky občas i obcházím. Klobouk dolů před nimi a před panem Pavlem rovněž.
Skvělé! Kolik sportovců o nichž jsem nikdy neslyšel. Kolik lidské vůle podané v těch nejskromnějších rozměrech!
Ota Pavel mi dokázal, že jsem absolutní neznalec české sportovní scény a že bych tím pádem měla přestat sázet. Povídka o Emilu Zátopkovi je má nejoblíbenější:)
Mám tu knížku prostě ráda... Vždycky, když ji čtu, sentimentálně si uvědomuji, co lidé dokázali. Ne jen ve sportu...
Navíc miluju způsob, jakým je kniha napsaná. Ota Pavel byl PAN SPISOVATEL.
Pěkné čtení o sportovcích. Mám k té knize zvláštní vztah - vyhrála jsem ji díky svým sportovním výkonům (atletika) - kdeže loňské sněhy jsou?
Štítky knihy
osudy lidí reportáže sportovci Emil Zátopek, 1922-2000
Část díla
- Brankář 1967
- Cyklista z jižních Čech 1967
- Dva bratři 1967
- Etapa po čtyřech letech 1967
- Jak to tenkrát běžel Zátopek 1967
Autorovy další knížky
| 2007 |  Smrt krásných srnců |
| 2004 | Jak jsem potkal ryby |
| 2013 | Zlatí úhoři |
| 2004 | Plná bedna šampaňského |
| 1989 | Výstup na Eiger |
Kniha Plná bedna šampaňského je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 379x |
| Čtenářské výzvě | 28x |
| Doporučených | 25x |
| Knihotéce | 129x |
| Chystám se číst | 52x |
| Chci si koupit | 6x |
Komentáře se tentokrát nerozcházejí a já jsem ráda.
Nejsem žádný sportovec toužící po slávě ani sportovní sledovač. Tak proč čtu knížky o sportovcích od sportovního novináře? Protože mi vždycky přišlo, že Otu Pavla sice sport živil (a on si reportážní pohled zachoval i tady), ale když na váhy položil na jednu stranu výsledky a na druhou čest, dobrotu a vůli překonat sám sebe, musela být těžší ta druhá, jinak by ho sebelepší výkon nezajímal. Nepsal o sportovcích, ale o lidech, jejichž lidskost se projevila prostřednictvím sportu – a to je to, co mě oslovuje. Navíc je znát, že je uznával, měl je rád a těžce nesl nespravedlnost vůči nim (např. ze strany státu). A ještě jedno "navíc" – jeho jazyk, zdánlivě jednoduchý, přesto poetický, přirozeně vplouvá skrz oči do hlavy a srdce.
Z povídky o Františku Klozovi:
To byl celý on. Dovedl dávat, sám sebe, poháry, odznaky, svůj frak, zlaté manžetové knoflíčky od Jana Masaryka, svlékl i košili, když viděl, že druhý nemá.
Mám Otu Pavla ráda už desítky let a má láska se prohlubuje.