Piková dáma
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/2311/bmid_pikova-dama-COL-2311.jpg
4
484
57
Děj povídky, kterou Puškin napsal r. 1833 za svého pobytu ve vsi Boldinu, se rozvíjí kolem mysteriosní trojice karet, přinášejících výhru. Modelem k titulní hrdince, staré hraběnce, jež znala tajemné tři karty a prozradila je po své smrti mladému ctižádostivému důstojníku Heřmanovi, byla Puškinovi skutečná postava z tehdejších moskevských aristokratických kruhů. Povídka, jejíž námět je v podstatě velmi kuriosní a bezmála anekdotický, působí díky Puškinovu realismu a mistrovství jeho stylu podmanivě, přesvědčivě a životně. S neobyčejnou úsporností a sevřeností děje, příznačnou pro veškerou Puškinovu prozaickou tvorbu, je zde podán poutavý pohled do života soudobé aristokratické společnosti.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1955 , Československý spisovatelOriginální název:
Пиковая дама (Pikovaja dama) , 1834
více info...
Přidat komentář
Dle mého názoru nekomplikovaný příběh s rychlým dějem. Milé zpestření večera, zároveň mě to nijak zvlášť nenadchlo. Mírně nadprůměrné.
Doporučuji k přečtení, možná více stylem, kterým je to napsané, než pro samotný příběh.
Zhltla jsem ji během pár hodin. Kdybych bývala nezačala pozdě večer a nemusela jít spát, asi bych ji zvládla na jeden zátah. Konec jsem sice přibližně očekávala (protože při náladě knížky se ni jiného ani čekat nedalo), ale rozhodně jsem jím nebyla zklamaná.
První setkání se slavným Puškinem dopadlo nadmíru dobře. Děj byl rychlý a až hororové prvky ho pěkně okořenily.
Zpočátku jsem se divil, styl mi byl pro Puškina nezvyklý, ale kniha je útlá, rozhodl jsem se nedat se a pokračovat ve čtení a dobře jsem udělal. Pekař přeci nepeče také pořád stejně chutný chléb a pokud ano, časem ho to omrzí. Tahle malinko hororová kniha vás přesvědčí o tom, že Puškin prostě psát umí .... doporučuji .
Rozsahem nevelké dílko, ale překvapivě dobře se čte. Chtěla jsem se trochu dovzdělat v ruské klasice, abych neměla díru ve vzdělání a teď žasnu, že to není tak špatné. Žádná vata, žádné zbytečné kecy, ale rychlý spád. Dokonce i trochu hororový konec. Doporučuji k přečtení.
Puškinova díla já prostě můžu a tisíckrát dávám za vinu tehdejšímu ministerstvu školství, že nám tuhle četbu profesoři ruštiny, kteří věděli, co nám předkládají ke čtení, dávali do přihrádky "povinná". Myslím, že by se našlo v mé generaci mnohem víc čtenářů jeho knih. Takhle povídka je naprosto nadčasová- děj utíká a u konce si trochu sednete na zadek.
Puškin a jeho knihy, to je přesně to, co se hodí do podzimního, smutného , propršelého a šedivého dne. S jeho knihami, u kamen, s hrnkem voňavého čaje - a je v tu ránu po depresi.
Moje první zkušenost s Puškinem a jsem nadšená! Kdo by řekl, že ten pán psal takovým nadčasovým způsobem? Senzační povídka.
Kniha, kterou máte do hodinky přečtenou.
Příjemné čtení, kde se projevuje na místo očekávané lásky hamužnost po penězích a touha po výhře.
Aneb kdo chce víc, nemá nic.
Vemte si, kdybyste věděli 3 výherní karty. Každý den můžete vsadit pouze na jednu. 2x to vyjde a vy už máte dostatek peněz, ale i tak jdete pro tu třetí výhru, která vás však stojí prohru všech peněz a prohru toho nejdražšího - sami sebe.
Krásná záležitost. Trochu mi vadily francouzské výrazy, i když jsou na konci knihy vysvětleny - proto 4 hvězdičky.
Stojí za přečtení.
Podle mě je to dílo i lehce na zamyšlení.
Výborná povídka s nádechem psychologického hororu, a nečekaným dějovým zakončením. Líbil se mi, pro Puškina netypický, rychlý spád děje. Překvapilo mě vynechání popisných názvů, jako příjmení vedlejších postav, jména ulic atd. v mém výtisku byly z nějakého důvodu vytečkovány.
Krátké počtení na jeden večer, že bych ale tuto povídku považoval za jednu z nejlepších, to určitě říci nemůžu. Námět příběhu byl zajímavý to ano, ale čekal jsem poutavější a svižnější průběh. Například "románek" Lizavety a Heřmana nebyl pro mě tak zajímavý, jako kdyby se třeba pokoušel k hraběnce vloupat. Samozřejmě musím uznat, že vloupání je triviální a ohrané, zatímco získání přístupu do nepřístupného objektu zíráním na dívku v okně je originální, není to ale můj šálek čaje. Nejvíce mě zaujalo zakončení, které dává knize až hororový nádech. Také nesmím opomenout výborné zpracování postav, které je pro ruský romantismus příznačné.
Já té ruské klasice asi nikdy nepřijdu na chuť. Zkrátka nedokážu pochopit, co je na těchto dílech tak oslnivé. Námět mne vždy zaujme a zpracování to pohřbí hluboko pod zem. Vidím kupu stránek, popsanou naprosto zbytečnými situacemi, které jen brzdí vyvrcholení, které je ve výsledku shrnuto ve dvou odstavcích a nestihne ani nijak zapůsobit. Jediným světlým momentem knihy pro mne byl výkřik ,,Trojka, sedma, eso. Trojka, sedma, dáma!", jež mi vnukl do hlavy, že při naprosto jiném zpracování by se dalo uvažovat o skvělé hororové povídce. Tady však zklamání, izvini Saša.
Knihu ‘Piková dáma’ jsem přečetl jedním dechem. Krásně napsaná, tenká kniha, se zajímavým dějem.
Zvolil jsem ji jako maturitní četbu a nelituji toho.
Doporučuji!
Kraťoučká, jednoduchá povídka... Po dočtení bylo okamžitě jasné poselství celé povídky, nebo si alespoň myslím, že hlavní poselství určitě. Piková dáma se mi četla dobře, byla psána jednoduše a vlastně vše bylo jasné. Jen tedy z postavy Hermana jsem měla během čtení trochu rozporuplné pocity, i když to byl možná autorův záměr, nebo jsem se jen příliš soustředila a hledala něco, co ani není...
Ale celkově na mně povídka nezanechala žádnou stopu. Původní dojmy vyprchaly snad ještě ten samý večer. Myslím, že to bylo způsobeno přílišným uspěcháním konce...
Kratučká poviedka, jednoduchý príbeh, písaný štýlom s patinou starých (dobrých) čias. Ale na to, ako to pekne gradovalo, sa mi záver zdal prirýchlo odbytý a akosi slabo vypointovaný. Hoci, poučenie z textu vyplynulo, to áno. Avšak samotný príbeh i pocit z neho zo mňa vyšumel raz-dva... Nedokázal si vo mne nájsť miesto. Som zvedavá na Kapitánovu dcéru.
Do rukou se mi dostaly současně dvě knihy - Podobizna (Gogol) a Piková dáma (Puškin). Když už nic jiného, právě to, že jsem je četla v rámci jednoho týdne, mě nutí je porovnat. Téma není tak úplně odlišné. Obě knihy jsou napínavé, s kusem mystična a místy vyvolávající až hororové nedýchání a nemrkání... Obě super autobusový formát. Podobizna něco málo pod 80 stran, Dáma dokonce ani ne 50 (tedy aspoň moje vydání). U obou jsem měla trošku pocit, že konec nezařídil až takový "wow efekt", jaký jsem asi čekala. Ale podotýkám - pouze závěry! Což je u děl tohohle rozsahu hanění asi tak tří nebo pěti stránek, to se snad může. :) Jinak od začátku až skoro do konce jsem u obou zapomínala na to, že to jsou tak útlé knížky. Smekám před oběma autory, že jsou s to na tak malém prostoru rozehrát příběh, který ve vás vzbuzuje pocit, že čtete vlastně docela dlouhý román. I přes těch pár stránek máte pocit, že jste hlavní hrdiny stačili poznat hrozně do hloubky, že se kolem odehrává několik vedlejších linií příběhu... Pokud bych teda měla doporučit a vybrat jednu, řekla bych Podobiznu, u mě o (velmi velmi) malý fous čímsi vyhrává. Ale naštěstí vybírat mezi knihami nás většinou nutí jen jejich velký rozsah, kdy už si pak promyslíme, čemu obětujeme pár dní/týdnů života. To se tady nekoná. Tyhle knížky jsou tak tenoučké, že s čistým svědomím říkám, jděte do obou! Zaslouží si to.
Štítky knihy
aristokracie, šlechta ruská literatura karty
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Kniha Piková dáma je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 873x |
| Čtenářské výzvě | 40x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 104x |
| Chystám se číst | 108x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 3x |
Skvěle napsaný příběh, děj je zajímavý, má rychlý spád a jak už bylo napsáno, příběh je nadčasový. Určitě doporučuji k přečtení i jako povinnou literaturu.