Pavučina snů
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154130/bmid_pavucina-snu-154130.jpg
4
1328
128
Kdysi dávno se v prokletém městě Derry (dějišti klasických románů To a Nespavost) spojili čtyři kluci a odhodlali se ke statečnému činu, jenž je navždy změnil. Nyní o pětadvacet let později jsou z nich dospělí muži, ale vzájemné pouto přetrvalo. Každou loveckou sezonu se čtveřice znovu schází v lesích severního Maine. Letos do jejich chaty zabloudí dezorientovaný cizinec, který mumlá cosi o světlech na obloze. A jeho nesrozumitelné blouznění se brzy ukáže až nepříjemně blízké pravdě. Zanedlouho jsou čtyři přátelé vtaženi do děsivého souboje se silami z jiného světa. Jejich jediná naděje na přežití leží ve společné minulosti – a v pavučině snů.... celý text
Literatura světová Horory Sci-fi
Vydáno: 2013 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Dreamcatcher , 2001
více info...
Přidat komentář
Klasická kingovka popisující partičku chlápků, kteří se každý rok scházejí na lovecké chatě a pojí je pevné pouto z dětství. Tentokrát do toho vstupují ne zrovna přátelsky naladění mimozemšťané. I když příběh samotný stojí v této knize spíše v pozadí-děj by se dal shrnout několika větami-přesto mi to přišlo jako zajímavé a napínavé čtení. Zpětně musím říct, že vlastně hlavní hrdinové většinu děje stráví útěkem nebo vzájemným naháněním se ve sněhové vánici, přesto mě to nenudilo a těch 600 stran uběhlo celkem rychle. Za mě to není autorovo nejlepší dílo, co jsem kdy četla, ale něco do sebe má.
Parta kamarádů chce strávit společné chvíle v lovecké chatě v lesích v severním Maine jako každý rok. To jim však překazí ztroskotání mimozemské lodi a následné vojenské manévry. Pohodový pobyt se mění v boj o přežití a následně v pronásledování pana Šedého, který jako poslední svého druhu, chce splnit svou misi a ovládnout náš svět. To by ale naši (doslova) hrdinové nemohli mít skryté eso v rukávu - Dudditse, velmi speciálního chlapce, se kterým jsou od dětství spojeni "pavučinou snů".
Na Kingových knihách obdivuji, jak dokáže jednotlivé charaktery vykreslit a dokáže do nich přidat i to něco navíc, díky čemu vás příběh pohltí. Jednu hvězdu jsem odebrala za to, že po rozjetém úvodu (po nakažení Jonesyho) ztratila kniha trochu tempo a já se musela do čtení trochu nutit. Ale přibližně od polovinu to začalo mít zase grády. Také oceňuji opět propojení s dalšími příběhy, tady nejvíce zřetelné s To a jsou tam odkazy i na další.
(SPOILER)
Při čtení této Kingovky jsem se bohužel vůbec nedokázala "dostat", "začíst" do příběhu, ačkoliv mne některé pasáže velmi bavily (např. vzpomínky na setkání s Dudditsem, úvahy postav).
King dokáže umně popisovat skutečnosti, vystavět kulisy a vytvořit osobité postavy, akorát se mu z Pavučiny snů dle mého skromného názoru pod vším tím nánosem vzletných a "cool" popisů vytratil příběh. Nebo byla jeho nitka v pavučině tak tenká, že jsem ji často ztrácela z očí a nedokázala před sebou na cestě vidět její pokračování. Každý má hranici únosnosti co se týče poměru popis, myšlenky, pocity postav vs. děj jinde a ta moje zde byla bohužel překročena.
Možná je na vině objemnost svazku (třeba by zkrácení dodalo onen potřebný spád), možná fakt, že motiv mimozemšťanů je mi hodně vzdálený - knihu mi dělalo problém dočíst, byť nápad, dějiště i postavy jsou velmi dobré.
Náměty Stephena Kinga jsou sice tak trochu na jedno brdo, ale co, když je to tak dobře napsané...
Kniha, která mě v dobách největší slávy S. Kinga bavila. Četla jsem jí znovu, po cca 10 letech a už to nemělo ten náboj, ale možná je to i dáno tím, že jsem věděla o co jde a jak to dopadne. Ale i tak..... Kingův styl=klasika.
Hodně zajímavé čtení. Některé pasáže jsou těžko stravitelné, ale to se Kingovi prostě musí odpustit a jede se dál.
Omlouvám se všem příznivcům Stephena Kinga. Knihu jsem nedočetla. Ztratila jsem chuť ve vojenských pasážích.. Tam mě kouzlo opustilo..
Kingovi jsem na chuť nepřišla. Věřím, že jeho knihy jsou určitě fajn. Ale myslím, že jsou pro jinou cílovou skupinu než jsem já :-)..
Čtyři kamarádi před lety v Derry zachrání retardovaného chlapce, díky kterému získají zvláštní schopnosti. Po letech se jako tradičně společně sejdou v lovecké chatě, kdy nedaleko dojde k havárii mimozemské lodě a úniku bytosti, která v lodi byla. Jejich jediná záchrana je v minulosti - v pavučině snů. King dokáže výborně popsat atmosféru příběhu. Když jsem četl tuto knihu, úplně cítil jsem zimu, která byla kolem celé chaty, ve které byli hlavní hrdinové a to obrovské napětí a nervy z toho, kde se skrývá mimozemšťan.
"Někdy se člověku daří, na co sáhne. A někdy mu nezbude nic než temnota. Jenže jak s tím má potom žít?"
Tuhle knihu jsem četla v jednom z nejtěžších období mého života a bez nadsázky jí vděčím za to, že jsem toto období překonala. Byť příběhem, přestože i ten je jako každý od Kinga skvělý, to ani tak není. V této knize mi byly terapií myšlenky, pocity, citáty...
"Sny stárnou rychleji než snílci. Úplně poslední sny navíc často umírají překvapivě těžko, zuby nehty se drží života a tichými, ztrápenými hlásky piští vzadu v mozku."
"Když se prach usadí, nezůstane až příliš často nikdo, komu by bylo možné dávat vinu. A i když někdo takový zůstane, tak co z toho? Člověk se stejně musí naučit žít s tím, co mu zbylo, a - jak mu všichni denně kladli na srdce ( i když jen do té doby, než na celou záležitost zapomněli) - utěšovat se tím, že to mohlo být horší."
A mnoho dalších myšlenek, které si právem zaslouží své útulné místečko v mém "lapači" oblíbených vět z knih.
"Dny, které mají změnit náš život, nikdy nepoznáme předem. Možná je to tak dobře."
Po Pistolníkovi asi nejslabší kousek od Kinga co jsem četl. Tradičně výborný námět se doslova ztrácí v přepálené stopáži a v neuvěřitelném množství odboček a nudy. Dal jsem to až do konce, ale byla to prostě fuška...
Příběh mě naprosto uchvátil. Silná začátek i konec, střed trochu vleklý, ale na Kinga nedám dopustit. Dokonce bych řekla, že tato kniha naprosto předčila mé očekávání. Horor, sci-fi, nevím, jak to nazvat, byla to prostě jízda.
Byl to můj první King a chvílemi jsem se v tom ztrácela, ale nelituji, že jsem četla ????????
Příběh, který bych přirovnal asi nejvíc k To. Parta kamarádů, nadpřirozené dobrodružství. Knížka mě hodně chytla, řadím ji mezi kingovkami mezi nejlepší. Bavil jsem se od začátku do konce a nemám co vytknout.
Pro mě trošku rozporuplné... Začátek a konec super ale ten prostředek se fakt strašlivě táhnul a zrovna moc mě nebavilo. I když to neříkám často, tak tentokrát ilm, který jsem poprvé viděl kdysi dávno, byl pro mě lepší
Dobrý originální nástup, poněkud rozvláčný a až moc zašmodrchaný střed a naprosto strhující závěr.
Četla jsem to jako sci-fi román, zejména první část knihy se mi líbila - děj měl spád i napětí. Potom to bylo trochu rozvláčne, ale konec byl opět zajímavý .
Varování:
Dodatečný komentář k dávno čtené knize obsahuje vzpomínky, s ohledem na filmovou adaptaci a možná, vážně možná obsahuje i názor na knihu. Takže si to musíte přečíst, ať to tam najdete. Čili: neklikejte automaticky na přesun do diskuse. Názor na knihu to taky obsahuje ;)
Nebudu lhát, jako první jsem viděla film. Viz můj patetický vzkaz na profilu autora. Takže jo, viděla jsem nejdřív film. Což byla nejlepší investice třiceti korun za vstupné do kina. Ale jelikož nám ujel autobus, stály jsme před kinem, byla tma, koukaly jsme na hvězdy. A mě v hlavě znovu rozjíždělo to, co jsem právě viděla. Byla to síla! A ne, v ten moment jsem kvůli síle okamžiku nezjistila, že jsem lesba, ale byl to silnej okamžik, v kterej jsem kámošku sice nevzala za ruku a nezažila svůj první šestnáctiletý experiment, i když...do týdne jsem šla do knihovny a půjčila jsem si Pavučinu snů. Takže vlastně jsem vzrušující pocity zažila až trochu později...
Tak jsem si tu bichli přitáhla domů. Tehdy se mi to zdálo strašně tlusté a já si říkala, že to prostě nemohu přečíst. V té době jsem četla Ludluma a Deavera a pár let zpátky Stopy hrůzy. Ale zmizelo to strašně rychle! Znáte to. Ještě jste plní nadšení z filmu, tak všechno porovnáváte (nebo naopak, což je vždy lepší varianta). Těšíte se na další stránku. A čert vem nějaký Stopy hrůzy! Tohle bylo maso. A já si na konci říkala: "Proč to mělo tak málo stran?!"
Knih, kde jste zároveň vyděšení, trochu se i zasmějete, jste napnutý jako kšandy a zároveň se dostanete do úplně jiné dimenze, těch je málo. Ale díky za ně!
Ale potom jsem toho už od mistra moc nepřečetla. Nějak jsem se do něj znovu nečetla. Až na stará kolena jsem znovu objevila svojí lásku k textu, kterému vládne jenom jeden člověk na světě tak bravurně. Znovu čtení po letech proběhne. Jako že se Vílka jmenuju. A doporučuji všem pěti Lenkama. Nebo že by to mělo být obráceně? Doporučovat Vílkama? To jsem z toho celá Vílka...jenom ze vzpomínky na Pavučinu snů jsem hned celá rozvrkočená...
Tuto knihu som citala najdlhsie zo vsetkych. Stale som pri nej zaspala, dej ma velmi nechytil, aj ked niektore dejove linie boli skvele. Mimozemstania nie su to preve orechove pre mna.
Pavučinu snů jsem měla na poličce dlouho připravenou, moc se mi do ní nechtělo, jelikož jsem kdysi viděla kousek filmu a vůbec se mi nelíbil. Zajímavé, že věci, které v televizi nemůžu vidět, mi v knížce nevadí. Knížka mě bavila od začátku do konce. Prostě King!
Štítky knihy
přátelství zfilmováno telepatie mimozemšťané
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2023 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha Pavučina snů je v
| Právě čtených | 33x |
| Přečtených | 2 022x |
| Čtenářské výzvě | 60x |
| Doporučených | 120x |
| Knihotéce | 678x |
| Chystám se číst | 319x |
| Chci si koupit | 108x |
| dalších seznamech | 15x |
Kniha je velmi dobrá oproti filmu. Jen bych se zeptal, nevíte někdo proč byli v roce 2002 dvě vydání s různými obalkami?