Útěk do pekel
František Niedl
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113426/bmid_utek-do-pekel-l1G-113426.jpg
4
299
79
Pavel Vencl série
1. díl >
Pavel Vencl sice vystudoval filozofii, ale samotné studium mu mnoho neříkalo. Tou nejužitečnější školou mu byl vždy život. Proplouvá jím jako profesionální karbaník, boxuje s přáteli v klubu na Žižkově a jeho náručí prošla řada dívek. 15. březen 1939, první den okupace, ho zastihne u milenky Katy. Byl by rád, kdyby se mu následující události v okupovaném Československu vyhnuly, ale brzy zjistí, že to není možné. Svoji situaci se rozhodne vyřešit útěkem. Opustí svoji matku, kamarády i milenky a přes Alpy se dostává nejdříve do neutrálního Švýcarska, poté do Francie, Anglie a jeho cesta pokračuje i za oceánem, kde také potká svoji životní lásku Inéz. Kvůli své konfliktní povaze se mnohdy dostává do značně dramatických situací, na vlastní kůži poznává různé způsoby brutality, ať už od mocenských složek států, nebo přímo od spoluvězňů. Je cynický, arogantní, pohrdá lidmi a neváhá zabít, přesto díky své inteligenci, nadhledu, břitkému smyslu pro humor a notné dávce štěstí dokáže přežít v každé situaci… Útěk do pekel je v české literatuře naprosto ojedinělou knihou, srovnatelnou jen s nejlepšími evropskými a světovými romány. Knihou nabitou dějem, vzrušením a kaskádou nepředvídatelných událostí, které čtenáře vtáhnou do děje a nenechají ho vydechnout do posledního řádku.... celý text
Přidat komentář
Jsem rád, že aspoň jeden příznivec knih F.Niedla zaznamenal, že tituly Vzpomínky jednoho lumpa a Útěk do pekel je jedna a tatáž kniha. A zaráží mě, že správce webu to uvádí jako první a druhý díl série Pavla Vencla. Jinak musím souhlasit, že jeho knihy se čtou dobře.
Dobrodružné vyprávění jako u stolu v hospodě. Strhne pozornost, zaujme vtipem a drzostí macho hrdiny, nekomplikuje příliš zápletky ani jejich řešení a dělá tak vše proto, aby čtenář přestal číst až na úplném konci knihy a ještě se těšil na další pokračování. Někomu se může zdát příběh plochý, bez výrazného poslání a jiskřivých detailů, ale ten musí jít za někým jiným, zde je hlavní akce a to také není málo.
Dopbrý čtení, má to spád, ukazuje život, takový jaký byl v letech 1939-48 bez zbytečné ideologie.
Tady mě autor trochu zklamal, jsem u něj zvyklá na trochu jiný žánr, ale budiž. Pro jistotu se ale vrátím k osvědčeným historickým románům, ty nezklamou!
Typ drsného chlapa, který vybruslí z každého maléru. Pěkně napsané, ale má to uspěchané tempo. Nezačetla jsem se. Vypadá to, že to autor chtěl co nejrychleji dopsat, aby to měl z krku. Celkově mi to připomíná Hrabala a Obsluhoval jsem anglického krále. Převažují popisy, to nemám ráda
První česká kniha opravdu srovnatelná se světovými romány. Naprosto vynikající.Kniha plná skvělých hlášek i v obtížných situacích. Líbí se mi jak Niedl rozsáhle popisuje různé krajiny a kulturní prostředí. Bavil jsem se víc než u předchozí čtené knihy od Stephena Kinga, který mě poslední dobou začíná hodně nudit.
Opravdu výborná knížka!!! Mohu jenom doporučit ostatním - čte se skvěle!!! Za mě jasných pět hvězdiček...
Jde o skutečně zdařilý román, pouze ke konci poněkud méně věrohodný. Jinak bych chtěl upozornit, že jde o druhé vydání, to prvé z roku 2003 vyšlo pod názvem Vzpomínky jednoho lumpa. Nový název je nepochybně lepší a patrně bude i komerčně úspěšnější, může být ale matoucí pro toho, kdo si knihu již před léty zakoupil.
Paráda. Děkuji pane Niedl. Jsem rád, že máme autory, od jejichž knih se nedá utrhnout.
Výborná kniha. Děj má spád a lehce Vás vtáhne. Vysoké tempo sice po dvou třetinách knihy podle mého názoru trošku upadá, ale i přesto to nijak neubere na kvalitě knihy. Dost často jsem se i od srdce zasmál nad humorem, se kterým se hrdina staví svému osudu. Za mě jednoznačně palec nahoru!
Líbí se mi nadhled hlavního hrdiny, působí jako lehkomyslný a sobecký, ale dokáže se rozhodnout pro správnou věc. Kniha je velice zdařilá, pobaví, i když zrovna toto období nebylo pro naši republiku moc optimistické. Čtenáře vtáhne do děje lehce a pocítí lítost, když skončí. Doporučuji !!!
Kniha moc dobrá, zvláště první dvě třetiny, pak už to bylo horší. Ze začátku je kniha perfektně propracovaná, detailní, bohužel ke konci se mi zdálo, že autorovi dochází šťáva. Přesto ale velmi čtivá a hlavně místy vtipná.
Kniha dobrá jako víno a ještě mnohem lepší!
Ten obal je příšerný, ale to je všechno co je na této knize špatné, jinak je to po dlouhé době dílo, kvůli kterému lituji, že musím v noci spát a přes den chodit do práce. Dokonce jsem měla všem kamarádům potřebu, pořád o knížce a osudech hrdiny povídat, asi 30x jsem za tu dobu všem možným lidem řekla "to si určitě musíš taky přečíst!".
Pavel Vencl je neuvěřitelný floutek, ale zároveň frajer a sympaťák a jeho osud je sice trochu spletitý a překombinovaný, plný zvratů a pádů, ale asi právě kvůli takovýmto příběhům, které člověk sám nezažije, umíme číst. Bylo to výborné, výborné, mám 100 chutí napsat autorovi, jak dobré to bylo a jak moc velkou radost mi udělal.
Velmi svižně napsaný trhiller z pohnutých let 1939 - 1948, hlavní hrdina neustále v pohybu a útěku. Kniha nepostrádá napínavé chvíle, vtipné pasáže. Hlavní hrdina Pavel Vencl je velmi svérázná osobnost, která nepostrádá klid a humor ani v těch nejtěžších situacích a pro mě byly jeho postoje velmi sympatické. Kniha je relativně rozsáhlá, ale nudit se při ní nebudete, příběh nemá skoro žádná nudná nebo hluchá místa.
Skvěle pobavilo, nechtělo mě to od sebe pustit. Patří mezi několik knih, o kterých už po prvním přečtení vím, že se k nim rád vrátím.
Kniha zvratů , překvapení , dobrodružství , erotiky , akce , ale hlavně obyčejného člověčenství , které je nad tím vším.
Prostě stoprocentní dobrodružství na hraně reality.
Mimo chodem byl by s to ho výborný seriál.
čtivý,napínavý,místy humorný příběh,ale v jádru pudla vlastně dost smutný osud hlavního hrdiny ..
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) historické romány
Autorovy další knížky
| 2006 |  Čtvrtý králův pes |
| 2012 | Platnéř |
| 2012 | Útěk do pekel |
| 2013 | Čas vlků |
| 2016 | Rytíři z Vřesova |
Kniha Útěk do pekel je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 394x |
| Čtenářské výzvě | 25x |
| Doporučených | 43x |
| Knihotéce | 164x |
| Chystám se číst | 138x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 3x |
Autor není schopný udržet ani myšlenku, ani větnou stavbu. Stylisticky neobratné: "Auto mého nevlastního otce JSEM MĚL STÁT za vraty v zahradě." - s.9 (...) "Jestli BUDE MÍT STÁT na ulici auto se šoférem, bude to problém." - s. 115. Jazyková synonymita (včetně popisu erotických scén) prostoduchá. Hrubé pravopisné chyby - kromě akuzativů např. str. 107 - "Protáhl jsem se provazy a podal ČudlovY ty dotazníky."
Navíc po 9 letech vydává pod jiným názvem (Útěk do pekel). Za pochvalnou ódu na závěrečné stránce mám chuť dát odpad.
Zajímavá recenze - http://ceskobudejovicky.denik.cz/kultura_region/recenze-niedl-zahral-v-romanu-na-umounenou-fletnu-rozkose-20120517.html.
Do str. 90 kromě "umouněné flétny rozkoše" autor synonymně používá další metafory: kormidlo, rádlo, pyšný stvol, drahý sval, kravský roh...
------------------------------------------------------------
Za všechny pseudorozhovory s milenkami jeden ze str. 81:
Díval jsem se asi vyjeveně. Ne, díval jsem se vyjeveně. "Takže tys mě použila."
"Tak jako tys mě použil skrze znásilnění k ukojení svého chtíče, tak já tě použila skrze znásilnění zase k něčemu jinému. Jsme si kvit."
"A to bych jako, kdybys přišla do jiného stavu, to bych si tě měl jako..."
"Nebuď směšný, to by bylo to poslední, co bych na tobě vyžadovala."
Na jedné straně mi spadl kámen ze srdce, na druhé mne to poněkud uráželo. Byl jsem prostě použit jako chovný králík.
------------------------------------------------------------
Přirovnání ke králíkovi působí celkem vtipně - už na str. 9 (úprvních 5 stran románu) autor popisuje postelovou scénu:
"...rozvibroval jsem před vyvrcholením svou pánev neskutečným staccatem - tak jak to dělá králičí samec - a pak jsem zaječel - tak jak to dělá králičí samec - a pak se s ní převalil na bok. U králíků se na bok převaluje samec sice sám, ale my zase nejsme přece jenom žádní králíci."
------------------------------------------------------------
Po 90 přečtených stránkách nemám dál motivaci číst.
Z výše uvedeného usuzuji, že autor a) chová králíky, b) snaží se popisovat historii prvoplánovitě prostřednictvím postelových scén.
------------------------------------------------------------
Přežil jsem ještě asi 300 stránek vypravování doktora filozofie, karbaníka, boxera - což je všechno jedna postava (!) - vrah Pavel Vencl. Při útěku přes rakouské hory, Švýcarsko, Francii, Británii (divil jsem se, že supermanský Paul potřeboval loď, vždyť mohl přeplavat :-) ), USA... Mexiko a Argentinu jsem už jen prolistoval.
V závěru se "překvapivě" Vencl vrací do Československa. Setkání v lágru s otčímem a vlastním otcem (bolševikem) jen podtrhuje šeherezádovské autorovo vyprávění... Bohužel autor ve vyprávění pokračuje ještě v Hráči...
Pravidelně se opakující se popisy Pavlových sexuálních dobrodružství jsou nenápadité stejně jako opakující se vězení a výslechy Vencla. Toho nelze ani označit slovem hrdina, protože je veskrze nesympatický.
Za jediný klad považuji aluzi na Londnova Tuláka po hvězdách. Venclovo putování sice může připomínat metamorfózy Ed Morella, ale Venclova dobrodružství jsou kombinací červené knihovny, rodokapsu (i když pořádně nakynutého), pokleslé erotické literatury a kovbojky.
Historie je prezentována uměle. "Večer jsem nehrál, protože Mojžíš byl mrtvý a já seděl zády opřený o jedinou zeď a přemýšlel o tom, kolik minut mi zbývá. Byl 6. červen 1944 a ten den se staly dvě významné události. Byl popraven Mojžíš a v Normandii se vylodila spojenecká vojska. Ale o té druhé události jsem ještě nevěděl."
"Nápaditý" popis postavy Mojžíše:
"Jeho příběh byl banální, až na způsob jeho vyřešení. Žena s ním už nechtěla spát, právě pro abnormální rozměry jeho přirození. Vcelku se jí nebylo ani co divit, když musela několikrát po aktu vyhledat vyšetření. Mojžíš se trápil a trpěl tím, i když se dá říct, že svoji manželku chápal. Dělal u popelářů, a když přišel jednou v noci na směnu, řekli mu, aby šel domů, že je stávka. Tak šel. Ale doma to bylo zlé. Doma uviděl v posteli mrskající se zadek, sice tmavý, ale cizí a pánský. Tak ten zadek a všechno to, co k němu patřilo, vzal a vyhodil z pátého patra. Jeho žena hrozně křičela, a tak ji vzal za krk, držel ji asi patnáct centimetrů nad zemí a díval se jí do očí tak dlouho, dokud v nich nezhasla poslední jiskřička. Když si uvědomil, že to co drží v rukou, už není jeho žena, položil ji na postel, uhladil vlasy a odešel do pokoje jejich dětí."
Vzhledem k tomu, že se Vencl s Mojžíšem potkal ve věznici, tak autor popisuje hierarchii vězňů z hlediska sexuálního postavení. Autor tedy obohatil Venclovy zážitky o sdílení cely a lože s Mojžíšem...