Pan Theodor Mundstock

Pan Theodor Mundstock https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42876/bmid_pan-theodor-mundstock-xPf-42876.jpg 4 793 101

Autorův románový debut (1963) byl už ve své době oceňován jako mimořádný literární čin. Co hlavně upoutalo pozornost, byla originalita Fuksova životního názoru a způsob vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, čestného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě a hledajícího postup, jak se ubránit a uniknout před blížícími se hrozbami. Osobitá je vypravěčova perspektiva, takže četba provokuje nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, jestli je příběh bláhový a groteskní, nebo smutný. Ani nevíme, jestli román myslí na tísnivý obraz doby, anebo na docela osobní autorovu úzkost. Právě ze sugestivní tajuplnosti se rodila autorova sláva zasahující nejenom českou kulturu. Hned následovaly překlady do mnoha jazyků a dílo se tak obracelo k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou soudobého člověka. 3. vydání.... celý text

Přidat komentář

SelenaGomez
25.06.2019 5 z 5

V životě lidském existují různá utrpení. Mám za to, že v době, v níž právě žijeme, se tu máme skutečně dobře...

ArwenAragorn
13.06.2019 4 z 5

Trochu náročnější četba o obyčejném Židovi.


Acamar
28.04.2019 5 z 5

Citlivý a laskavý pan Theodor Mundstock, který na počátku příběhu působí jako adept na psychiatrickou diagnózu. Ale jen do doby, než čtenáři začne být jasné, jak tíživému tlaku je vystaven.
Praha za probíhající druhé světové války, perzekuce Židů, ztráta dlouholetého zaměstnání, známí a přátelé zmizelí v koncentrácích nebo čekající na osudné předvolání k transportu, stejně jako on sám. Nezaviněné a nesmyslně násilné vykolejení dosavadních obyčejných, slušných životů a páně Mundstockova snaha se se situací nějak popasovat, která vede k mnoha situacím působícím groteskně a hluboce emocionálně zároveň.
Autor ve svém vyprávění hladce mísí tragiku s komikou, realitu s absurditou, jeho jazyk, slovosled je (pro mne příjemně autenticky) zvláštní ... Je to pro mne první knižní setkání s dílem L.Fukse a naprostá trefa do černého - příběh s atmosférou připomínající jeden dlouhý, zmatený, iracionální sen, byť v podstatě plný úzkosti a bezradnosti, mne hodně zasáhl.

Janadvorackova
17.04.2019 2 z 5

Bohužel styl vyprávění mě neoslovil. Od knihy jsem několikrát odešla a navzdory tématu jsem neměla touhu se k ní vrátit.
Jako kdyby tuto knihu a "Spalovače mrtvol" psali dva různí lidé.

Marekh
16.04.2019 4 z 5

Kniha byla náročnější na četbu, nicméně příběh mne oslovil. Knihu hodnotím na 4,5 hvězdičky, tj. 90 %.

Hlavní postavou je pan Theodor Mundstock - Žid, který žije s vědomím, že půjde do transportu. Trpí schizofrenií, svému fiktivnímu dvojníkovi dává jméno MON a vede s ním dialog. Zajímavě byly vykresleny situace, kdy se připravuje na transport, nad čím vším uvažuje, aby obstál při transportu a následně v koncentračním táboře. Líbilo se mi, že také navštěvoval rodinu Šternových (Šimon, Frýda, Otto, paní Šternová, babička) a dával jim sílu a energii různými prostředky. Tvrdil, že bude lépe, ale musí ještě nějaký čas vydržet. Navštěvoval také jiné lidi, aby je podpořil. Seznamuje se také s dívkou Ruth Krausovou, která v jeho životě sehraje určitou roli..

Kniha na mne působila tajemně, groteskně, na text jsem se musel více soustředit. Líbily se mi také dopisy, které se v knize vyskytovaly a také například, když V PARKU zalétne otázka, která dojme Theodora Mundstocka. Zajímavá je také kapitola, kdy Mundstock navštíví pana Šolema, který mu vypráví o některých událostech, které se staly v minulosti a tyto události se vztahují k židům.

V knize se vyskytuje DOSLOV, ve kterém jsou uvedeny informace o Ladislavu Fuksovi a jeho tvorbě a také se v něm dočteme, jakými peripetiemi musel autor projít, než kniha byla vydána. V Doslovu je uvedeno, že "pozornost přitahovala psychologická analýza zvláštních postav a stejně zaujal vypravěčský styl, do detailů promyšlený. Fuks psal způsobem poněkud starobylým, ozdobným, obřadným. Vypravěčův jazyk si neliboval v emocích a spíše dbal na přesný popis a na rafinovanou strukturu motivů. Stylizované dialogy a melodie věty, jaké se nejvíc tradovaly ve starších měšťanských rodinách, plynuly v pomalejším a vážném tempu. A vypravěč přitom s potěšením a záludně, ale s vážnou tváří, vyhledával příležitosti ke groteskním efektům."

Oceňuji, že se v knize nacházejí také VYSVĚTLIVKY (slova a citáty z hebrejštiny).

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Ztratit naději je to nejhorší, co může člověka potkat. Bez ní je i boháč žebrák, natož pak my, chudáci s hvězdami.

Je známo, že všechno na světě časem přebolí. I ty nejsmutnější věci, které člověka potkají, časem ztratí svou, jak se říká, příchuť smutku, takže už nepadne do duše člověka ani kapka žalu...

Jsme-li, není smrti, je-li smrt, nejsme.

Smrt je mezník, před nímž se lidé zastavují.

Veveruška1992
15.01.2019 5 z 5

Je to už moje několikáté "setkání" s L. Fuksem, jehož velmi osobitý a sugestivní spisovatelský styl se pro mě pomalu stává návykovým, toto pak rozhodně patří k jedněm z těch nejsilnějších. Na Fuksovi je úžasné, že tisíckrát můžete v hodinách literatury nebo v povšechných zmínkách slyšet úlomky zápletek a myslet si tak, že v tom máte jasno, nic vás ale nemůže připravit na to, kam vás nakonec "hodí" kniha, že se nebude podobat ničemu, co jste o této tématice kdy četli, že vám bude chvílemi připadat neskutečné, že to podivné a smutné, mistrně zachycené bezčasí se tu opravdu odehrálo, a to sotva před pár desítkami let....a vlastně o dobu ani nejde, i když tahle byla obzvlášť šílená, strach nás vždycky může dohnat a zničit a dohnat k čemukoliv kdykoliv, a pak snaha uchovat si důstojnost až do konce se nutně bude jevit jako šílenství......jinak u L. Fukse mě jako u málokoho napadá, jaký asi byl a co prožíval, když dokázal tak přesně psychologicky vykreslit něco, co se až vzpírá nějakému uchopení....

mosem
04.12.2018 5 z 5

Tuhle knihu přečíst je příliš málo. Tuhle knihu jsem četl dvakrát s krátkým odstupem, a teprve při druhém, pomalém, čtení jsem si uvědomoval její hloubku, její genialitu. Zachycení myšlenkových pochodů pana Mundstocka je vlastně zachycením myšlenkových pochodů všech Židů, ohrožených za války transportem. Rozpolcenost, kterou někteří čtenáři a kritikové označují za projevy schizofrenie, jí podle mne není. Je to jen prostý strach. Každý z Židů měl strach, každý se snažil strach potlačovat, ale každý se snažil na nebezpečí připravit. Kniha není snadným čtením, ale úsilí, věnované jejímu přečtení je jistě smysluplné.

Klamm
03.12.2018 5 z 5

Tak tady není o čem...

Pan Ladislav Fuks a jeho prvotina, vstupují do literárního světa se vší noblesou a grácií.

100%

Lykos
13.09.2018 5 z 5

Pokud zvládáte poněkud náročnější čtení, rozhodně si nenechte ujít tento příběh obyčejného Žida v časech Židům jen málo nakloněným.

jengibre
09.05.2018 5 z 5

Úžasné čtení, které mi v závěru zlomilo srdce a to i přes to, že jsem dopředu věděla, jak to skončí. Smutné, hořké, ironické, plné úzkosti, … Uchvátila mne dokonale vykreslená psychologie hlavní postavy a sugestivně melancholická atmosféra, která provází celý příběh. Málokdy se stane, že ve mně kniha zanechá natolik silnou emocionální stopu, že nevybledne ani po několika letech, které již od přečtení uplynuly. Pro mne naprosto geniální a výjimečné dílo. Jedna z nejlepších knih s touto tematikou.

SoňkaSoník
02.05.2018 5 z 5

Krásně čtivá, opravdu zajímavá, v člověku nechá hlodavou myšlenku na zamyšlení se.

lena2653
28.03.2018 5 z 5

Silná kniha, která mi vyrazila dech. Bylo mi Theodora neskutečně líto, ale zároveň jsem si v určitých pasážích říkala, že je to blázen. Příběh o tom, že někdy prostě osud nepřemůžete, byť se snažíte sebevíc. Jedna z nejlepších knih s židovskou tématikou.

ZiPur
05.03.2018 5 z 5

Vyhrát nemusí vždy znamenat přežít. Vyhrát může znamenat zachovat si vlastní lidskou důstojnost, svobodu a schopnost držet svůj osud ve svých rukách nebo se o to alespoň pokoušet do posledního dechu. A tak vyhrát sám nad sebou i nad jinými.

alef
06.11.2017 5 z 5

Přízračná atmosféra světa na hranici racionality a těžkého snu ... světa plodícího absurdní realitu zdeformovanou okolnostmi ... Vás obestře už na prvních stránkách ... sledujete marnou snahu o přizpůsobení se téhle absurdní realitě a uzavření se do vnitřního světa ... seznamte se s panem Theodorem Mundstockem a taky s Monem ... protože právě sledujete jejich rozhovor ... rozhovor pana Theodora s jeho alter egem ... v prostředí rozostřené reality jež je důsledkem bolavé mysli ... snažící se zachytit ... ve světě kde se už nejeví nic jako reálné ... a v němž, chceme-li v něm žít, musíme v něm žít se vším všudy ... musíme přijmout jeho absurditu ... nemá cenu hledat únik ... protože existenci, ikdyž nesmyslné a zvrácené nemůžeme uniknout ... všechno pevné a jisté se rozpadlo, aby se posléze poskládalo do absurdní skutečnosti ... postrádající smysl života ... zastřená okna nepropustí ani paprsek světla ... a normálnosti ... svět se změnil v nenormální, úskočné, chaotické a nevypočitatelné prostředí ... a přesto pan Mundstock i v této krajnosti ... nalézá a získává lidskou důstojnost ...

"Jako by se tím stálým strachem ... z cesty ...ze všeho, čím se dny a noci trýzní a pod čím klesá ... jako by se tím dralo něco zeleného do jeho bolavého vědomí ...neví zdaleka, co to je, jen mlhavě cítí, že se ho to týká ... jako se týká člověka život ... a týká se to i mnohých jiných ... jakoby se mu v jeho beznadějné hrůze zjevoval paprsek ... a tu před ním vyvstane představa, která ho obestře krásou, jež naposledy cítil před třemi roky ... víš, řekl stínu, ... tušit konec je právě tak strašné, jako ztratit naději ..."

Máte před sebou příběh, který rezonuje a až fyzicky bolí ... napsaný krásnými slovy ... slova mohou bolet ... a přesto si nemůžete pomoct a čtete dál ...

janadibelkova
03.10.2017 3 z 5

Zajímavé "pocitové" čtení, ale člověk musí být na celý příběh tak nějak naladěný, nesmí ho nic rušit, aby mohl v klidu o osudu a životě vůbec pořádně popřemýšlet. Nikdo z nás si dnes neumí představit, jaké to pro židy muselo být, když se tajně scházeli a doufali, že další transport už nepojede..a určitě je dobré si občas přečíst tuhle, nebo podobnou knihu, možná si pak budeme víc vážit dnešní doby..

chamyl
31.08.2017 4 z 5

Zvláštní kniha o mnohokrát zpracovaném tématu, tentokrát ovšem z pohledu dnes populárního "obyčejného slušného člověka". Fuks zviditelňuje další rozměr dlouhodobého působení strachu na psychiku, pod jehož vlivem dochází k objektivně nenormálnímu chování, jenž má ovšem zcela racionální vysvětlení. Velmi silné a smutné čtení.

jprst
29.06.2017 5 z 5

Označit toto autorovo dílo za "majstrštyk" by bylo asi nadnesené, ale rozhodně se řadí k jeho nejlepším. Ale rozhodně je to dílo, které vás naláká přečíst si i další autorovy knihy.

morava
07.05.2017 5 z 5

Ja se nemohla od knihy odtrhnout a to i presto, ze na mne ze stranek dychala uzkost, beznadej, strach. Autoruv bravurni styl psani mne pohltil hned po par strankach.

" Ach květiny. Jsou na tom hůř, řekne stínu, jak spěchá kolem keřů, ty musí čekat na jednom místě, až je někdo utrhne.Někdo příjde, utrhne je a tu musí tušit svůj konec. Víš,řekne stínu a zlítostní, tušit konec je právě tak strašné, jako ztratit naději."

opic 12
05.04.2017 4 z 5

Kdyby je mohl symbolicky políbit.Ale metoda,postup,nedají se uchopit a líbat jako dlažba této ulice,ty jsou v něm,v tom uplynulém roce praktických příprav,ty jsou ve všem,co myslí a dělá,ale jsou i v tomhle kufru,v šedivém flanelu,v rukách,v kousku chleba v kapse,v počítání,přehazování,třepání,ty jsou...
At chcete nebo sníte,ač dovolí vám rodina,ten příběh který uslyšíte,je jedna velká existenční zmrzlina.Až pocítíte chvění,nejistotu,mrazení,to jistě L.Fuks opět dokázal,že umí.A třeba někdy zdání muže nastat,že tak jako v knize žádná taková doba již není,to je jen mlhavý pocit,který se na chvíli vám zjeví.
Nezdolný Theo v příběhu nejenom o holokaustu,lidském psyché v nejednoznačných postavách.Děj vyprávěný ve více plánech mnohých,iluzorně Fuksovsky snových...a ještě mnohem dál.
Nejenom svým debutem dokazuje L.F.,proč jsem si ho oblíbil a co na něm mám čtenářsky tak rád.

mišule5
28.03.2017 5 z 5

Ze začátku čtení byla kniha docela nudná až jsem si říkala, že knihu odložím, ale pak se příběh pěkně rozvinul a byl velmi zajímavý. Pan Fuks byl velmi zajímavý člověk a styl jeho psaní mi osobně moc vyhovuje a jsem ráda, že jsem si tohle dílo mohla přečíst.
Krása.