Osamělost prvočísel

Osamělost prvočísel https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25040/bmid_osamelost-prvocisel-mKd-25040.jpg 4 1414 274

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého...... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Odeon
Originální název:

La solitudine dei numeri primi , 2008


více info...

Přidat komentář

magnolia
04.02.2014 5 z 5

Kniha by se mi líbila, kdyby nebyla tak beznadějná. Četla se dobře, tušila jsem, že to nebude jednoduché, ale tolik smutku... Mám pochopení i soucit s trápením hrdinů (s mužským hrdinou jsem soucítila trochu víc, s Alicí jen v dětství), ale bylo toho na mě až moc, od začátku až do konce. (I když musím uznat, že i po týdnu od přečtení si občas ještě na hrdiny vzpomenu...).

Lenourt
27.01.2014 5 z 5

Máte pocit že se vám v životě všechno sype? Přečtěte si tuhle knížku a ta vám dokonale změní náhled na věc :-)


Makrela Liška
16.01.2014 4 z 5

dobře odvyprávěno, ale jsem vděčná, že už mám ten maraton osobních neúspěchů za sebou

klarka61
02.01.2014

Právě mi oznámili z knihovny, že mám knihu připravenou k vyzvednutí. Mám ale už delší dobu deprese. Mám jí vůbec číst, nebo po přečtení na tom budu ještě hůře?

kocour_mikeš
27.12.2013 4 z 5

Kniha se mi líbila, škoda že nebyla více rozepsaná, potenciálu měla dost. V části o studiích mi trochu připomněla knihu Juli Zehové - Hráčský instinkt.

shortik
12.12.2013 5 z 5

Skvělá!

minirock
09.11.2013 5 z 5

Jedna z mých nejlepších letošních knih. Nemohl jsem se od ní odtrhnout a četl jsem každý volný okamžik, i kdyby to mělo být půl stránky. Nejvíc mě dostávalo Mattiovo převádění neznámých či nepříjemných situací do jemu známé matematiky nebo geometrie.

alexpo
30.10.2013 4 z 5

Chvilku jsem si musela zvykat na formu knihy. Málem jsem ji odložila, když jsem po první kapitole myslela, že jde o povídky. Ale pak mě to docela pohltilo. Film se mi nelíbil, jen jako by podtrhl bezvýchodnost prvočísel.

kniholka
28.10.2013 4 z 5

Depkoidní mi to nepřišlo, spíš skvělý pohled do duše dvou osamělých lidí, kteří jsou si tak blízko, a přesto (nebo právě proto) tak daleko.

dulenka
12.09.2013 5 z 5

smutná realita...bezvadně vystihnuté pocity postav...

kneslova
28.08.2013 3 z 5

Z této knihy na mě čiší beznaděj, kdo to čte a má depku, tak se mu ještě zhorší, neradostná, naprosto neradostná kniha a hlavní hrdinové

vekune
25.07.2013 4 z 5

Moc se mi to líbilo. Knihu nepovažuji za depresivní, i když někdy by člověk hlavní hrdiny vzal, zatřásl s nimi a zařval : "probuďte se", trochu mě zklamal závěr, ale pak sjem si uvědomilam,že jsem vlastně ani nic jiného čekat nemohla. Celkově je mé hodnocení pozitivní

danuska
07.07.2013 3 z 5

Zo zaciatku sa mi kniha pacila, neskor uz menej. Kazdopadne to vsak bolo nieco ine, ako zvyknem citat, take male osviezenie.

Dáma s hrnstjm
27.06.2013 4 z 5

Tak nevím, ale na mně kniha moc depresivně nepůsobila. Asi proto, že v mém okolí je pár lidí, kteří neumí žít vlastní život, pořád na něco čekají, něčeho se bojí, nejsou schopni dělat rozhodnutí a zůstávájí svým způsobem sami uprostřed všeho - takže jsem asi trochu zvyklá. Stejně jako tyto lidi v mém okolí, i hlavní postavy knihy jsem měla sto chutí obrazně profackovat, aby už začali něco dělat, nebo jim život uteče mezi prsty, ani nebudou vědět jak. Chápu, že trauma v dětství může mít různé následky, taky jich pár vlastním, ale není možné jim přece zasvětit celý život. Líbilo se mi, jak autor do knihy propašoval drobnosti z matematických věd, bylo to pro příběh docela osvěžující a vrhalo to i trochu lepší světlo na postavu Mattia. Knihu jako celek hodnotím kladně, autorovi se povedlo vymyslet dva poutavé děje, které propojil ve vhodných chvílích. Čte se opravdu lehce a jedním dechem, ale jednou stačilo, už se k ní asi nevrátím.

hanoule
20.06.2013 5 z 5

Švagrová mě varovala, že tato kniha je depka. V něčem měla pravdu, ale rozhodně to není kniha, ze které by se člověk do depky dostal, spíš poskytuje spoustu témat k zamyšlení. Vhodná pro všechny, kteří si někdy připadali divní. :)

Skjaninka
08.06.2013 5 z 5

Od Giordanovho debutu Osamelosti prvočísel som nič nečakala, len ho vzala do rúk a začala čítať. Nečítala som anotáciu, len pár krátkych názorov na knihu a musím povedať, že napriek môjmu odstupu som bola vtiahnutá do deja, ktorý mi umožnil tak dve nadýchnutia a takmer žiadne mrknutie. Nevedela som ju odložiť a tak mi neostávalo nič iné, len čítať do úplného konca.
Alica a Mattia, dve postavy, s ktorými som doslova prežívala príbeh ich osamelosti a nesprávnych rozhodnutí a ešte stále ich nejdem dostať z hlavy.
Veľmi strhujúce čítanie a šokujúci príbeh, do ktorého je jednoduché sa dostať, ale už takmer nemožné sa odpútať. Odporúčam, všetkým.

pecka02
07.06.2013 5 z 5

Emotivní...a to hodně. Musela jsem číst po malých dávkách, protože jsem po chvíli čtení upadala do deprese. Smutné, že i když si jsou hlavní hrdinové tak blízcí, přesto jsou si vlastně vzdálení. Tak moc jsem jim přála trochu toho štěstí, které by jim udělalo svět barevnější, bohužel marně :( Určitě stojí za přečtení, i když já osobně se budu asi nějakou dobu vzpamatovávat.

evasamankova
17.05.2013 4 z 5

Co ke knize dodat? Souhlasím víceméně se všemi zdejšími komentáři. Velmi ponurá, smutná a depresivní kniha. Skvěle psychologicky propracované postavy a situace. Návdavkem příjemný autorův vypravěčský styl. Kniha by podle mne mohla sloužit i jako varování rodičům, až jak může skončit dítě, které je v dětství do něčeho extrémně nuceno. U Alice to bylo lyžování, u Mattia nucená a stálá ochrana a přítomnost mentálně retardované sestry. Oba si velmi těžko mohli začít tvořit přirozené dětské vazby. Takže rodiče pozor. Nejen to v nich vyvolalo "osamělost". Řekla bych, že oba byli dosti psychicky nemocní. Ještě teď nevím, jestli mám hodnotit 4 nebo 5. Dám (asi) za 4, protože mě mrzí, že autor nepřisoudil hrdinům (především Alici) třeba jen v náznaku odbornou lékařskou pomoc. Té černoty bylo moc. Bráno z jiného konce významu - skvělá kniha, která může sloužit i jako malý obraz společnosti. Nátlak, šikana, vyloučenost z kolektivu. To vše tady existuje a málokdo tomu věnuje pozornost. Stejně tak zavírání očí rodiči před přáními a problémy svých dětí. Doporučuji.

cessy
13.05.2013 5 z 5

Počas čítania tejto knihy sa môj názor na ňu viac krát zmenil. Tomu zodpovedá aj váhanie ohľadne jej hodnotenia, kolíše niekde medzi 3 až 5 hviezdičkami. Niektoré pasáže sú fantastické, iné sa mi nepáčili. Do knihy som vkladala na základe anotácie a recenzií obrovské očakávanie. Hneď prvé dve kapitoly zaujali, naopak kapitolami z obdobia dospievania Matiia a Alice som sa prehrýzala ťažšie, občas som mala pocit, že toto je literatúra vhodnejšia skôr pre adolescentejšieho čitateľa. Od istých momentov bola kniha skvelá - prirodzene tak ako Alice a Mattia dospeli, akoby aj autor literárne vyspel a postúpil na vyšší level. Napriek zmiešaným pocitom mám z nej celkovo veľmi silný dojem a presne viem prečo. Možno nie je literárne dokonalá, dokáže však čitateľa zasiahnúť. Prakticky nepoznám nikoho, kto by sa v nej nenašiel.

Osamělost prvočísel je plná rôznych postáv, snažiacich sa vyrovnať s udalosťami, ktoré ich natoľko zasiahli, že vychýlili ich život úplne iným smerom než očakávali. "Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky si pak neseme po zbytek života." Každý z nás sa v živote musel rozhodnúť, a nie raz, každému z nás v pamäti navždy zostanú momenty, o ktorých bude rozmýšľať ako o zlomových, stále tu bude: "čo by bolo, ak by..."

Každý z nás sa občas cíti, akoby sa zasekol v istom bode, bludnom kruhu, z ktorého sa nevie vymotať a pohnúť ďalej, bojuje s pocitom stagnácie. "Proti některým částem svého já zůstavame bezmocní."

Rovnako takmer každý sa ocitol v situácii, kedy nebol schopný opätovať lásku, aj keď by si to možno veľmi prial. "Láska toho koho nemilujeme se ukládá jen na povrchu a odtamtud se rychle vypařuje."

A koľkí z nás denne bojujú s nenávisťou a zároveň túžbou odpustiť? Alebo s pocitom vlastnej menejcennosti, s rôznymi komplexmi, problémami s vlastnou identitou, nenávisťou k svojmu telu, k sebe samému... "Všechno co nám chybí, si je vzájemně tak trochu podobné..."

Možno postupom času, keď vyprchajú bezprostredné dojmy po prečítaní, budem túto knihu hodnotiť inak, momentálne jej však neviem dať iné hodnotenie než 5/5.

makn
08.04.2013 5 z 5

Velmi smutný příběh dvou osamělých outsiderů, který je napsán naprosto brilantně a čte se doslova jedním dechem.