Osamělost prvočísel

08.05.2017

Asi první kniha, u které mi film připadal lepší.

27.03.2017

Jsem také prvočíslo, proto jsem postavám naprosto rozuměla, kniha mě zasáhla - v dobrém - a budu o ní ještě dlouho přemýšlet.
Rozhodně řadím mezi "klasiku", i když ne rokem vydání. Ale stylem, vykreslením postav, které vždy jednají v souladu sama se sebou, i když by si čtenář přál, aby tomu tak nebylo. Co mě moc bavilo, jak mě autor provázel myšlenkovým tokem postavy, abych věděla co bude následovat.

09.03.2017

Nelze jinak. Silné, poutavé, vnímající, zahlcující a pohlcují. Dílo, jehož některé výjevy zůstanou uvnitř navždy. Každý moment ovlivňuje náš další život, další směřování...

04.02.2017

Pro mne tato kniha představuje jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků, který jsem u v současnosti odvíjejících se děl - rozuměj doba, ve které žiji - dosud zažil. Temné dílo, děj, který představuje bezvýchodně se vyvíjející život hlavních aktérů, které optimističtější budoucnost pravděpodobně nečeká. Přitom by možná značná část lidí řekla, že změnu by pro ně mohlo představovat jediné rozhodnutí, jediné vystoupení ze zajetých životních kolejí. Jenže přesně tohoto osvobozující kroku mimo vyjetou dráhu nejsou aktéři schopni. On totiž téměř stejný krok není pro různé jedince stejně dostupně realizovatelným. Každou nohu totiž tíží jiné závaží, jiné životní zkušenosti, které brání každému se subjektivní obtížností v učinění zdánlivě stejného rozhodnutí.
Pokud bych měl v mnou čtené literatuře najít něco, co by se tomuto podobalo, tak je to Norské dřevo od H. Murakami.

29.01.2017

Asi jsem očekávala příliš. Kniha ve mě vyvolala beznaděj a tmu. Ale asi to tak mělo být.

27.01.2017

Jedna mých top ten, i když ji asi nebudu číst podruhé.

21.01.2017

Kdybych dala tuto knihu přečíst mé optimismem stále nabité kamarádce, která každý den potřebuje společnost mnoha nejrůznějších lidí, zřejmě by se na mě po přečtení dívala divně a kladla by si otázku, zda takoví lidé, jako jsou v této knize opravdu mezi námi existují, a zda se já vyžívám v tom číst o utrpení druhých (a tím jsem divná). Tuto knihu si zamilují zejména hluboce přemýšlející lidé (a to neznamená, že musejí být nešťastní a vůči světu zahořklí, to vůbec ne). Ti příběh Mattia a Alice ocení proto, že jim zase na chvilku odhalí jejich nejskrytější myšlenky a nejtemnější pocity a dá jim hodně témat k přemýšlení. O tom by knihy měly být.

08.01.2017

Osamělost mě ze začátku nadchla. Konec jsem si představovala jinak, byla jsem z něj trochu rozpačitá. Ale i tak to byla velice působivá kniha, nejlepší, co jsem za poslední dobu četla.
Onen často vytýkaný pesimismus mi nevadil, naopak udělal z knihy originální kousek

02.01.2017

„Prvočísla jsou dělitelná jenom 1 a sebou samými. Mají své místo v nekonečné řadě přirozených čísel, mačkají se jako všechna ostatní mezi jinými dvěma čísly, ale jsou vůči nim o krok pozadu“.

Příběh dvou osamělých duší, které si nesou svá temna, chyby, špatná rozhodnutí a po celý život je nezvládnou zvrátit ….
Kniha, která z vás vymačká emoce všeho druhu a příběhem lítáte jako na horské dráze. Deprese a bezmoc - ty mají tedy svých 60% jistých, ale zbytek si spravedlivě podělí naděje, víra, láska.
A přiznejte si - kdo občas není rád sám….?

25.11.2016

Osamělost prvočísel, byla ta knížka, kterou milovali všichni správní lidé a ve mně se nakupilo tolik očekávání, že to nutně muselo skončit velkým zklamáním. Tedy... to jsem si alespoň říkala a přečtení jsem odkládala více než pět let. Shame on me. Mé obavy byly zbytečné a já se naprosto zamilovala.
Už jsem se za svůj život seznámila s milionem knižních postav, které bezmezně uctívám, ale tady jsem měla poprvé pocit, že čtu o postavách, s kterými se můžu více méně ztotožnit, přestože s nimi mám společného jen málo.

21.11.2016

Už jsem četla lepší, námět není špatný, ale zpracování katastrofické, místy zdlouhavé až nudné, žádné vyvrcholení a závěru jsem se nemohla dočkat, který ani nepotěšil ale ani nezklamal.

10.11.2016

Když jsem se pouštěl do četby této knihy ,čekal jsem průměrný příběh o nějakých osamělých srdcích. Naštěstí jsem našel jednu z nejlepších knih ,která krasně popisuje lidské chyby a jejich následky. Moc se mi líbilo ,jak autor skvěle popisuje lidskou nerozhodnost ,trápení ,negativní pohledy na život. Po přečtení knihy jsem si začal připadat jako prvočíslo ,pokud jim nejsem od dětství. Moc silný literární zážitek.

02.11.2016

S předchozími, vesměs dost výstižnými komentáři, souhlas, hodně depresivní četba. Celá kniha je o zmařených nadějích včetně té, která se týkala Mattiovy sestry.
Oba hrdinové, kdykoliv se ocitli na nějaké křižovatce, se rozhodli špatně. Takhle mi to připadalo po celou dobu četby. Jenže nakonec si myslím něco jiného; špatné rozhodnutí v dětství z úvodu knížky podle mě nebylo příčinou jejich dalších „chybných“ rozhodnutí, nemohli se rozhodnout jinak, protože taková byla jejich osobnost, tak byli nastavení. Ve skutečnosti neměli možnost volby. To jen čtenář v souladu se svou povahou a temperamentem při četbě skřípe zuby a jednání Alice a Mattii posuzuje podle svého.
Pro mě z knížky vyplývá takové poselství, že člověk, který je od přírody nastaven jinak (to platí zejména pro Mattiu, který v sobě nesl jisté rysy Aspergrova syndromu), se bude chovat jinak a je asi pošetilé od něj čekat chování, které vyžaduje společnost (tj. pozitivní vztahy, bezproblémová komunikace, šťastná rodina). K tomu se pak samozřejmě přidávají špatné zkušenosti z dětství, ale byl opravdu otec Alice tak špatný a despotický? Nebo ho tak Alice vnímala, protože prostě byla jiná a neschopná pozitivní vztahy vytvářet? A to samé platí pro Mattiu, nebyly jeho vztahy s rodiči tak chladné i pro jeho podivínství a neschopnost projevení citů?
Z obou hrdinů mi byl bližší Mattia, snad proto, že nikomu vědomě neubližoval, potýkal se s nezměnitelnými rysy naznačeného autismu, takže ani nemohl splnit očekávání, na něj kladená. Přesto se naučil nějakým způsobem žít – a možná jeho samota pro něj nakonec nebyla tak trýznivá.
Alice mi byla sympatické méně, snad proto, že se občas snažila lidmi manipulovat, nebo prostě proto, že jsem na ženské jako žena přísnější…:)
Váhala jsem mezi čtyři - pět, na jednu stranu mě kniha až tak za srdce nepopadla, na druhou stranu jsem o ní hodně přemýšlela, mnohem déle než o jakékoliv nedávno čtené knize.
Každopádně plus za skvělý překlad – i z výtečného doslovu překladatelky je zřejmé, že k dobrému překladu je potřeba nejen citu pro oba jazyky, spisovatelského umu, ale i pochopení a vcítění se do autora.

27.10.2016

Co je náš život? Soubor milionů malých i velkých rozhodnutí.
... udělám to, udělám tamto, udělám to tím způsobem, kdy to udělám, neudělám to...
A co když jedno z té obrovské množiny rozhodnutí, které se na první pohled jeví naprosto obyčejně, běžně a naivně, naprosto změní můj život?
Jak velkou zodpovědnost za sebe i za ostatní máme, když si uvědomíme, že i to nejbanálnější rozhodnutí může způsobit obrovské změny...
Tenhle příběh vás nemá přivést k tomu, abyste se ode dneška báli rozhodovat... NE!
Řiďte svůj život směrem, jakým si myslíte, že chcete, aby se ubíral. Rozhodujte se podle sebe a nenechte, aby vám jednu z možností, kterou svoboda přináší, vzal někdo jiný. Příliš nepřemýšlejte, někdy se rozhodněte vystoupit ze své každodennosti a udělat něco, co byste jinak neudělali, možná budete překvapeni...

A co dělá holka, jejíž jednou z hlavních vlastností je nerozhodnost, když opravdu neví?
Řídí se tímto citátem:
"Pokud stojíš před rozhodnutím a nevíš si rady, jednoduše si hoď mincí.. Ne proto, že by měla rozhodnout za Tebe, ale pro ten moment, kdy je ve vzduchu - a ty najednou víš, v kterou možnost doufáš."

12.10.2016

Knížka, od které jsem stále utíkala. Byla tenká a tak jsem ji nosila v kabelce a ne a ne se do ni ponořit. Asi jsem čekala další román, vymyšlený příběh s krásným happy endem, aby byl čtenář spokojený a štastný, a knížka byla přitom realistická a popisovala "skutečný život". Nakonec jsem dočetla a byla ráda, za její konec i děj.

30.09.2016

Marně jsem v knize napsané šestadvacetiletým italským fyzikem hledal kvality, které z ní učinily národní literární bestseller. Nevím, zda za to může množství viděných evropských artfilmů o mladých lidech, kterým nikdo nerozumí, ale fabule románu mi přišla stejně neoriginální jako jeho jazyk.

Příčiny psychické nerovnováhy obou hrdinů jsou maximálně zjednodušené a není příliš pravděpodobné, že by se svými mentálními bloky v životech bez odborné pomoci dosáhli toho, co si pro ně Giordano připravil (aby například muž s Aspergerovým syndromem odjel daleko od domova a aby žena s anorexií dokázala tak dlouho obelhávat své rodiče a následně svého partnera - přičemž v obou případech vycházím z vlastní zkušenosti). Nepřeji jim zlé, z Osamělosti prvočísel kape dost beznaděje i s těmi pár světlými body. Utrpení, jak jej autor podává, ale není realistické, je spíše sebelítostivé, připomínající mládežníky přesvědčené, že byli do kouta odkopnuti nechápající společností.

Kniha založená na postavách může trpět lecjakými neduhy, ale psychologická plytkost by mezi ně patřit neměla. Není to dané jen tím, že postavy jednají jako bez života. Ony jsou tak napsané. Nebyla jim věnována patřičná pozornost, stejně tak románu jako takovému. Giordano zpravidla jenom nadhodí nějakou nosnou myšlenku (třeba tu titulní, s čísly předurčenými k samotě), ale dále s ní nepracuje, nedokáže ji zapracovat do celkové struktury vyprávění.

Byť šance byla veliká, filmová adaptace v tomto případě bohužel není lepší předlohy. Naopak. Přejímá většinu nedostatků knihy a pokud se od ní snaží odlišit, pak dost nešťastnými způsoby (forma vyprávění, syrový vizuální styl v kombinaci s popovým soundtrackem).

07.09.2016

Tuhle knihu jsem strašně dlouho opomíjela, snad pro její název název. Nakonec jsem neodolala a vypůjčila ji v knihovně. Je hodně zvláštní, ale neskutečně poutavá. Ta kniha má atmosféru, ač ponurou, silné emoce a polapí Vás.

05.07.2016

Knihu jsem přečetla za jediný den. Nemohla jsem se dočkat toho, jak dopadnou dva mladí lidé, jejichž osudy začaly v mládí tragédií. Dění kolem Alice je realističtější, např. problémy se šikanou v dětství, despotický otec... prostě taková realita. Kdežto Mattia se potýká s hlubší problémem, který se promítá v řadu dalších, řetězících se situací a problémů. Tyto dva osudy pojí zvláštní pouto, přátelské, partnerské, v průběhu se to nedozvíme a vlastně ani na konec. Jaký je pocit z této knihy? Přesně ho vystihuje její název.

02.07.2016

Lidé už od nepaměti milují příběhy, jejichž hrdinové jsou nešťastnější než oni, aby doplnili svoji mozaiku citů o chybějící článek s absolutní smůlou. Ten článek, který i zanedbatelnému pocitu štěstí dává přijatelnější rozměr, aby ono prožité dostalo punc skutečnosti a my tak své přesvědčení, že náš život za něco stojí. Je to přesně ta síla, které pomáhá lidem přežít války, živelné pohromy, ale i hluboké osobní krize. Pravděpodobně to je důvodem, proč se prvotina tohoto autora stala velmi rychle bestsellerem a získala několik cen a podle mého zcela zaslouženě, neboť už od prvních vět se střemhlav propadnete do světa anorektičky a osamělého, těžkopádného paka, s dlaněmi jako dřevorubec. Na malou chvíli se tyto dvě, zdánlivě bezvýznamné nuly stanou středem vašeho vesmíru. Budete si je pamatovat ještě dlouho po přečtení poslední stránky, protože celé je to mrazivé, poutavé a naprosto podmanivé...