Smršť
Johan Theorin
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59600/oland-smrst-C1n-59600.jpg
4
624
171
Chladný, ponurý říjen na ostrově Öland. Joachim nedal na pověry o ostrově a se svou rodinou se nastěhoval na statek Aluden. Tato usedlost však byla vystavěna ze dřeva lodního vraku a všem obyvatelům přineslo toto místo jen neštěstí.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2012 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Nattfak , 2008
více info...
Přidat komentář
Přečteno a jdu do knihovny pro další. Ještě 3 mi zbývají. Theorin je opravdu brilantní vypravěč a právem mu náleží získané literární ceny i náš čtenářský obdiv. Již od začátku máte pocit, že chcete číst dál a dál a dozvídat se víc a víc. Dokáže Vás upoutat a nepustit, prostředí je vykresleno a před očima vám běží filmový pás.... chcete se dostat až na konec a přesto nechcete, aby to skončilo....přesně takové vypravěče mám ráda. Miluji ten pocit naštvání, že už mám dočteno.....snad to někdo znáte. A kdo ne, tak rychle do knihovny pro něco od Theorina. :-)
úžasná kniha, která vás nutí pořád dál a dál otáčet stránky, až najednou zjistíte, že už jste za půlkou...překvapivé rozuzlení, trocha duchařiny, temná a mrazivá zimní atmosféra, miluju Johana Theorina a stěhuju se na Öland!!! :-)
Podle mě je to nejlepší Theorinova kniha. Napínavé čtení s lehkou duchařskou "tématikou".
Super strašidelná kniha a opět nádherně popsané severské prostředí (tentokrát v období zimního nečasu a sněhových bouří). Theorinovy knihy si pokaždé moc užívám.
Po prvním nadšení z knihy Mlhy Ölandu musím říct, že ani druhá kniha nezklamala a moc jsem si ji užil....moc dobře nechápu proč se o tomto autorovi nepíše tak jako o Nesbovi, protože dle mého mu je co se týče kvality knih přinejmenším zcela vyrovnaný. Co mne na jeho tvorbě baví je fakt, že to 'hlavní' vždycky po pár stránkách upozadí (vražda Katrine) a do popředí vytáhne naoko vedlejší dějové línie (duchové, Tilda, vykrádačky), aby se to ve finále všechno spojilo a jen tak mimochodem nám řekl, kdo byl vrah... Poutavé, čtivé, zábavné....prostě super. Při popisu sněhové bouře mi i pod peřinou byla zima, jak poutavě to bylo popsané.... Jdu na další knihu...
Krásna kniha. Príbeh prelínajúci minulosť so súčasnosťou. Theorin píše hlboko precítene, jeho knihy sú plné smútku a novej nádeje.
Moje první severská kniha . I když nemám to škatulkování rád, sáhnu určitě po další od tohoto autora. Krásná atmosféra příběhu , jemně ponurá až depresivní . Což mě sedlo . Jak píše Bosorka, při čtení máte pocit že duchové jsou a dožadují si vaší pozornosti .
Fascinující! Druhá autorova kniha je podle mě naprosto odlišná od knihy první. Zatímco Mlhy bych zařadila spíše do škatulky psychologická detektivka, Smršť je krásný duchařský thriller. Po přečtení knihy Led v žilách od Yrsy Sigurdardottir, která také silně dýchala duchařinou, jsem i u této knihy čekala, že nadpřirozeno bude vysvětleno zcela realisticky, ale nic takového nečekejte. Duchové, kteří se objeví už v začátcích knihy, v ní také až do posledních stránek zůstanou a je jen na čtenáři, jestli toto autorovo počínání přijme nebo ne.
Hlavní linii příběhu tentokrát tvoří rodina Westinových, která se přistěhuje na rozsáhlý statek Aludden, který byl postaven už v 19. století, ovšem ze dřeva, které bylo vyplaveno z potopené lodi a to podle místních lidí nevěstí pro budovu nic dobrého. Joakim a jeho žena Katrine ovšem statek milují a společnými silami jej chtějí zrenovovat a vybudovat dokonalé prostředí pro život jejich dvou dětí. Plán ovšem získává trhlinu v momentu, kdy dojde k tragické „nehodě“ a Katrine je na pobřeží mezi dvěma majáky nalezena utopená. Případ je ihned označen za nehodu, ale i přesto se mladá policistka Tilda (příbuzná Gerlofa, kterého známe z Mlh Ölandu) stále případem zabývá. Linie kolem Joakima ovšem není jedinou vypravěčskou linií. I zde jsou nám předkládány příběhy z minulosti, ale oproti Mlhám se zde setkáváme s osudy skutečně velkého počtu lidí, ve kterých se člověk může na začátku docela dobře ztrácet. Ale příběhy i tak plynou, lidé v nich umírají a Joakimův život na statku se odvíjí velmi pomalu dál. K definitivnímu střetu aktérů (těch ze současnosti) dochází pak samozřejmě na samotném Aluddenu v závěru knihy během echtovní sněhové bouře (uznejme, svítící měsíček by neměl to správné kouzlo) a nepostrádá jistou dávku dramatičnosti. K samotnému odhalení, jak, proč a čí rukou zemřela Katrine, nám autor naservíruje opět až na posledních pár stránkách a slíbit mohu jenom to, že duch Katrine určitě na svědomí nemá :).
Mě spisovatelský um Johana Theorina teda opravdu výrazně oslovuje. Vyhovuje mi i to, že se zde nesetkáváme s konkrétní osobou (např. detektivem), který by tvořil spojovací most mezi jednotlivými knihami. Sice i zde se setkáváme opět s Gerlofem, ale v tomto příběhu hraje spíše druhé housle. Vlastně těžko říct, koho lze v knize vlastně označit za „hlavního hrdinu“…
Opět i přes značně pomalé vypravěčské tempo hlavního příběhu kniha působí mnohem živějším dojmem, je to právě tím, že se zde prolíná takové velké množství lidských osudů (většinou tragických) a my pořád nevíme, jakou roli v knize na konci vlastně budou mít. Přesto, že samotná zápletka (smrt Katrine) mi přišla o něco slabší, než zápletka v Mlhách Ölandu, kniha je podle mě stejně dobrá (snad i lepší?) než autorova prvotina.
Páni, tým severanom to ale ide, čo sa týka krimi. Teda skvelá kombinácia jedinečného prostredia severu a tajomného príbehu. Kniha sa vlastne nedala veľmi odložiť z rúk. Milovníkom krimi, či severských autorov, by táto kniha a tento autor nemali uniknúť.
Asi nejlepší kniha tohoto roku co jsem četl. První kniha od tohoto autora a určitě sáhnu po další. Obal a popis knihy a hned byla v košíku a rozhodně naplnila co jsem od ní čekal. Skvělé prostředí severského pobřeží, ponurá atmosféra příběhu, detektivní zápletka a trocha duchařiny,co víc si na zimní a podzimní večery pěkně v teple přát číst. Myslím, že ta duchařina tomu dodala větší šmrnc a i takové knížky jsou třeba, protože žijeme jen ve světě modernizace a vědy. Tak alespoň v této knize na chvilku utečeme k starým pověstem míst, jakými dříve lidé žili. Jen tak dál pane Theorine.
Theorin ma opäť nesklamal. Má skutočne obrovský rozprávačský talent a vie vytvoriť atmosféru na pár riadkoch ako maloktorý severský autor. Už Mlhy Olandu ma presvedčili, že čas strávený s jeho knihami stojí za to!
Smršť je fantastickou knihou, ktorej strašidelná a ponurá atmosféra sa vám dostane pod kožu.
Theorinove knihy nie sú "prvoplánové" detektívky - sú plné melanchólie a plíživej podprahovej temnoty a smútku. V jeho príbehoch je vždy prítomný silný katarzný moment!
Realitu velmi zajímavého příběhu narušuje trochu duchařská linka, není však tak silná, aby ovlivnila podstatně logiku děje, natož aby mne znechutila. Chápu ji jenom jako dokreslení atmosféry opuštěných míst, špatného svědomí a tragédie násilné smrti.
Rada by som navštívila ostrov Oeland napriek počasiu, ktoré tam, podľa opisov v knihe panuje.
Zaujímavé je, že ten pocit mám u viacerých severských autorov, hlavne islandských.
Príbeh knihy, ako už napísali mnohí predo mnou ma strhol - nedalo sa prestať čítať. Napriek 379 (slov. vydanie) som ju prečítala za cca 2 dni a noc.
Tak tohle je pro mě oříšek, opravdu nevím, co napsat:)
Smršť je bravurně vyprávěná, ucelená, sleduje určitý cíl, k němuž postupně směřuje, je naprosto logicky vystavěná, postavy doslova vystupují ze stránek, zdánlivě nesouvisející příběhy jsou geniálně propojené, ale... Podle mě je ve Smršti celkově málo akce a co mi hlavně nesedělo (a podle mě to do knížky nepatřilo, protože to tam nemělo žádný smysl), byla duchařská linka.
Takže: Smršť je skvělá knížka, určitě stojí za přečtení už kvůli tomu, že se vymyká tradičnímu schématu vražda - pachatel - policista - indicie - pátrání po vrahovi - jeho dopadení. Tady je všecko maličko jinak, protože si zpočátku nejsme jistí, jestli vůbec k nějaké vraždě došlo. Skvělá psychologie postav a prostředí, propracovaná historie samotného místa poskládaná dohromady pomocí útržků minulých příběhů, to vše čtenáře ohromí. Jenom kvůli duchům, které prostě nemusím, ubírám jednu hvězdičku:)
Strhující stejně jako Mlhy Ölandu. Kniha mě pořád nutila číst do konce, až naplnila mé očekávání. Mohu jen doporučit.
Štítky knihy
ostrovy duchové a přízraky severská krimi podzim švédské detektivky
Kniha Smršť je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 876x |
| Čtenářské výzvě | 47x |
| Doporučených | 45x |
| Knihotéce | 384x |
| Chystám se číst | 214x |
| Chci si koupit | 38x |
| dalších seznamech | 6x |
Napínavé, místy stašidelné, přesto uvěřitelné. Mrazivě vykreslené prostředí, umně propletené časové linky i osudy živých a dávno zesnulých postav. Nechci srovnávat Smršť s Mlhami Ölandu. Knížky sice spojuje prostředí ostrova Öland a jeho atmosféra, ale jinak má každá z nich jedinečný příběh. Jediné, co na mě působilo spíše nereálně a rušivě, bylo dění okolo dětí. Joakim se o ně staral, když si zrovna vzpomněl, ale když se zabýval něčím zajímavějším, tak "zmizely ze scény" a hodiny si hrály bez dozoru v dětském pokoji?!? Tady se tedy ve mně nezapřela opatrná mamina, pro kterou je bezpečí dětí na prvním místě. No, ještě, že na tom Ölandu byla školka, kam je Joakim aspoň na část děje šoupnul:).