Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310093/bmid_okamziky-stesti-656779212c8a6.jpg
4
4696
1119
OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ je možné začít číst z kterékoli strany. Vyberte si! Příběh sourozenců Veroniky a Jáchyma budete prožívat podle toho, který začátek zvolíte. Buďto do života skočíte jako Jáchym volným pádem z výšky čtyř tisíc metrů, nebo se jako Veronika budete statečně prokousávat citovými nástrahami ode dne ke dni. Prožijete dva příběhy v jednom. Jako on a jako ona. Nebo v opačném pořadí, což bude překvapivě jiné, než byste očekávali... Můžete s nimi hledat štěstí, doufat, věřit, dělat chyby a napravovat je. Budete se o ně bát, fandit jim a zamilovávat se s nimi. A nejenom s nimi. Taky s Eliškou, Kubou, Dedém, Monikou, Viktorem, Amy, Kryštofem, Danou, Viki a Ondřejem. Protože štěstí a lásku hledá každý. I když to zní jako fráze.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý koncept knihy, je na vás, jestli začnete Veronikou, nebo Jáchymem. Já začala Veronikou. Příběh mě ale úplně nevtáhl a Jáchyma jsem dočetla tak nějak trochu ze zvědavosti, ale spíš z povinností. Za mě z Patrikovo děl asi nejslabší, možná i proto, že hlavní aktéři nejsou moje věková kategorie
Dostal jsem přesně co jsem očekával. Dva poměrně komplikované příběhy a poměrně věrně vykreslenou pomíjivost pocitu štěstí, kde si každý může najít svou životní paralelu...
Velmi slibný nápad s oboustrannou knihou u které vámi vybrané pořadí čtení ovlivní váš pocit z knihy. Oba hlavní hrdinové mi byli sympatičtí a královsky jsem se pobavila. Patrika Hartla mám mimo jiné ráda i proto, že pochází z našeho krásného města Olomouce.
Příběh sourozenců Veroniky a Jáchyma, kteří ztratili rodiče po autonehodě a oba se musí poprat sami se životem, jeho těžkostmi, ale se vzájemnou sourozeneckou podporou.
Moje první setkání s Hartlem a celkem zklamání. Čekala jsem od toho věčně rozesmátého pána stejně rozesmáté dílko, ale bylo to spíš smutné čtení plné nepřízní osudu a neveselých zvratů. Kniha je hodně dlouhá a druhá polovina z pohledu dalšího sourozence se už z části opakovala. Nebavilo mne to ani jako audiokniha. Kdybych ji četla ručně, tak nejspíš hojně přeskakuji odstavce.
Začala jsem číst od Jáchyma. Pořád jsem čekala, kdy se to bezduché plácání rozjede. Nerozjelo se. Humor než vtipný mi přišel trapný. Nechápu, jak autor může být tak oblíbený. Jeho mužské postavy myslí jako muži, ale ženy autor vykresluje velmi nevěrohodně. Dělá z nich bezduché figuríny. Mám z toho pocit, jako by autor měl nějaký nevyřešený problém se ženami. Ve všech jeho knihách jsou úplně ploché a myslí spíš jak chlap než jako ženská.
Začala jsem číst od Jáchyma, jehož příběh mi, nutno přiznat, připadal příliš depresivní. Veroničin díl mě bavil více, ale celkově děj obsahoval až nepřirozeně mnoho podivných náhod...Přišlo mi však zajímavé, že to, co jednomu člověku přijde jako banální záležitost, druhému obrátí život vzhůru nohama. To, co jednomu přináší radost, druhému může přinést bolest...Přečtení rozhodně nelituji, ale těžko říct, jestli se ke knize budu chtít někdy vrátit.
Patrik Hartl píše oddechové knihy, a proto ho mám ráda. Fajn nenáročné čtení k vodě, na výletě do vlaku... Ale okamžiky štěstí? To už bylo trochu moc. Neuvěřitelný, nereálný až skoro hloupý příběh o ničem. Na autora jsem ale nezanevřela a číst ho budu dál, doufajíc, že tohle byla výjimka.
Kniha mě ze začátku nadchla a hltal jsem stránku po stránce. Bohužel čím jsem se v příběhu propracovával dál, začaly se objevovat překombinované zápletky, které knihu srážely na úroveň "hloupé telenovely". Samotné zakončení příběhové linky Jáchyma mi knihu tak zhnusilo že jsem s příběhovou linkou jeho sestry ani nezačal.
Na autora jsem ale nezanevřel a začal jsem se čtením jeho další knihy: "Prvok, Šampón, Tečka a Karel". Přiznám se že když jsem na prvních stránkách opět narazil na autorův oblíbený motiv nevěry, tak hojně a nesmyslně využívaný v Okamžikách štěstí, tak jsem měl sto chutí knihu zahodit. Na knihu jsem ale nezanevřel a pokračuju v ní dál a zatím spokojeně.
Zajímavý nápad, bavilo mě, že jsem se některé detaily dozvěděla až z druhého románu, ale obsahově trochu předimenzované, ale jako oddechovka, proč ne
Příběh byl čtivý ale strašně předimenzovaný a těžko uvěřitelný, vztahy až nemožně propletené. Tato kniha se mi líbila asi nejméně ze všech knih od Hartla.
Už dlouho jsem měla v plánu si přečíst nějakou z knih od v současnosti velmi známého autora Patrika Hartla, takže když jsem měla možnost přečíst si tuto, neváhala jsem. Zaujalo mě, že je to vlastně dvojromán, u kterého si my čtenáři můžeme vybrat, z jaké strany chceme začít číst. Já jsem jen tak bez přemýšlení začala příběhem Veroniky a jsem ráda, protože mě asi bavil i víc a četl se mi rychleji než příběh jejího bratra Jáchyma. Mrzelo mě, co se stalo jejich rodičům, protože to musí být šílené. Ačkoli mi Veronika byla sympatická a překvapovalo mě, co všechno zvládá skrz vysokou školu, práci a její dceru, nějaké její rozhodnutí jsem tak úplně nechápala a přišlo mi, že si to občas dělá těžším sama. Jáchym, i přesto, že mi přišlo, že vlastně občas neví, co od života chce, na ni byl v každé situaci hodný a bylo moc pěkné, jak ji pomáhal, celkově se mi líbilo, jak jako sourozenci drželi při sobě a vždycky tam byli pro toho druhého. Taky se mi líbilo, jak u Veroniky a Jáchyma bydleli jejich kamarádi a spolužáci z vysoké, protože myslím, že to tak vyhovovalo všem. Zajímavé bylo, jak se při čtení druhé části (u mě té Jáchymovy) začaly příběhy propojovat a zapadat do sebe, ačkoli konec Jáchymovy části mě překvapil, ale líbil se mi. I když to byla moje první přečtená kniha od Hartla, určitě to nebyla poslední a až zase bude možnost, nějakou si určitě zase ráda přečtu. Ačkoli je to jen “obyčejný” román ze života, tak mě bavil a u příběhu se dá dobře odpočívat, takže za mě ano!
Začala jsem Veronikou. Tuto část jsem přečetla opravdu rychle. S Jáchymem už to bylo trošku horší. Nejspíš proto, že ten příběh čtete vlastně znovu, i když jiným pohledem. Ale je tam i spousta nového, takže to tak špatné nebylo.
Začala jsem Jáchymem a bavil mě tedy víc než Veronika. I když každý měl svou část příběhu o které druhý nic nevěděl, byl pro mě druhý příběh už jen takové dojasnovani, co se dělo, když se Jáchym nedíval. Před tím jsem četla Nejlepší víkend a líbil se mi víc. Přišel mi víc reálný. Jáchym s Veronikou žili jak na kolotoči a stihli toho za pár let, co by jiní žili celý život. A závěr už je jen taková nereálná souhra náhod. Zároveň mi během čtení neseděly nějaké detaily v sledu událostí. Jakoby Jáchym a Veronika v příbězích toho druhého nebyli totožní.
(SPOILER)
Kniha mě v knihovně upoutala svou obálkou a tak jsem se do ní pustila. Jako - kdysi mladá holka, co se chystá říct rodičům. že místo studia bude rodit, jsem se v pocitech Veroniky hodně viděla. Naštěstí mně rodiče stáli za zády a sledovali a pomáhali, jak jen to šlo. Chvilkami jsem Veroniku obdivovala, jak vše zvládá, chvilku jsem nechápala a zlobila se, ale část Veronika jsem zhltla na první dobrou. Ale u Jáchyma - možná proto, že jsem zažila dospívání dvou kluků, období věčného porovnávání s okolím ( u kluků to nejsou šminky a oblečení, ale technika a to hodně drahá technika) jsem občas neměla daleko k pomyslné facce Kubovi, protože i já svým klukům občas takovou nečekanou probírací facku uštědřila- no, skoro by to v dnešní době bylo na sociálku- tak u Jáchyma jsem čtení trochu přeskakovala. Možná proto, že jsem těm klučičím problémům až tak nepřišla na kloub...
SAmozřejmě nehodnotím to, jak mladá holka zvládne školu( matematikou fakultu:-))))) ), čerstvě narozené mimčo, firmu a hází tisícema kolem dokola - to je dost nereálné, ale napsané je to hezky.
Asi jako většina čtenářů jsem začala Veronikou, jejíž příběh mi přišel víc rozpracovaný. Jáchymova story v USA a na výletní lodi mě moc nezaujala.
Velice oddechové čtení. Nejdříve jsem začala číst příběh Veroniky, myslím, že opačně by mě to asi odradilo. Ale na každém z příběhů jsem si našla něco, co mě zaujalo a nakonec jsem se do příběhů s chutí začetla.
Místy mi přijde styl psaní jednoduchý i nereálný. Ale nápad určitě dobrý. :)
Hezky čtivý románový příběh :-) Zajímavé je vyprávění ze strany Veroniky i Jáchyma.. Nejdříve jsem četla příběh z pohledu Veroniky a to bylo asi dobře :-) Opačně by se mi to asi hůř dávalo dohromady.. Ale to je jen můj náhled :-) Je to takové lehké odpočinkové čtení.. :-)
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Kniha Okamžiky štěstí je v
| Právě čtených | 134x |
| Přečtených | 7 749x |
| Čtenářské výzvě | 1 665x |
| Doporučených | 269x |
| Knihotéce | 985x |
| Chystám se číst | 951x |
| Chci si koupit | 191x |
| dalších seznamech | 8x |
Správné oddychové čtení. Víc mě možná bavilo číst příběh z pohledu Jáchyma.