Okamžiky štěstí

27.09.2023

Toto je má první kniha od autora p. Hartla. Musím říct, že nápad pojmout jeden příběh ze dvou různých úhlů pohledu (z pohledu dvou sourozenců) je opravdu zajímavý a netradiční. Četla jsem jako první příběh Jáchyma. Četlo se to moc hezky, bavilo mě to. Poté jsem začala číst příběh Veroniky a přiznám se, že jsem to nedočetla. Přečetla jsem pár stránek a nějak mě to přestalo bavit. Říkala jsem si, že se k tomu časem vrátím a knihu dočtu, ale nestalo se tak. Prostě už mě to nějak neláká.

18.09.2023

Pana Hartla mám velice ráda. Zná psychologii jak mužů, tak žen. Je to poznat tím, že mi myšlenky a činy postav přijdou uvěřitelné a za to jsem ráda.
Co ale je často poznat a pan Hartl to přiznává, je to, že si skrz postavy prožívá své fantazie, na které ve skutečnosti nemá odvahu, protože je plachý a svou ženu miluje. A ty představy jsou občas i trošku naivní, ale zase to nevadí, protože když o něčem fantazírujete, tak se meze nekladou.

Začala jsem příběhem Verunky. Její trable byly jak ze života a ona sama byla skvělá. Zvládla toho opravdu hodně, v jednu chvíli mi připomínala Superwoman. Fandila jsem jí hlavně v tom, že si dokázala sama sebe vážit a to ženy často neumi.
Co se týče Jáchyma, tak jsem jeho pohled brala jako doplněk k příběhu Verunky. Jeho životní etapy byly dobrodružné a jak jsem psala výše i méné uvěřitelné.
V závěru musím říct, že Okamžiky štěstí se mi podařilo přečíst až na druhý pokus, protože napoprvé asi nebyla ta správná konstalace. Ale ten další čtenářský start už byl dobrý a knížku jsem si užila. Přesto nápad s dvěmi začátky nepovažuju úplně za šťastný, takže považuji tuto knížku za tu slabší. Přesto ale mám stále a budu mít stále knihy Patrika Hartla ve svých žebříčcích hodně vysoko.

14.09.2023

Nenáročná oddychovka, ale už jsem četla od Patrika Hartla knížky, které se mi líbily víc. Začala jsem číst Veronikou, což jsem po dočtení knížky považovala za šťastnější volbu. Bylo plné detailů, týkajících se jejího života i jejich rodičů. Jáchym mi připadal trošku "akčnější", takže nevím, jestli by mě to moc bavilo číst v opačném pořadí.

10.09.2023

Tohle je čtvrtá kniha od Hartla, co mám přečtenou (u týhle mi aktuálně chybí cca 100 stran) a pokládám si otázku, jaký problémy musí mít Hartl ve vztazích? Protože ve všech jeho knihách každej podvádí každýho, žádný manželství ani partnerství dlouho nevydrží.. všechno prostě špatně :D
A o výrazech typu "pindinka" ani nemluvím. Stejně jako o tom, jak ve svých knihách popisuje ženy a jejich myšlenky :D
Jako jeho knihy mě celkem baví, ale zajímalo by mě, co mu honí hlavou a jaký má on sám život :D

07.09.2023

Kniha se četla dobře. Začala jsem příběhem Veroniky. Celkem to mělo spád. Do příběhu Jakuba jsem se ze začátku musela trochu nutit. Číst stejný příběh z jiného pohledu se mi úplně nechtělo. Ale přečetla jsem i ten. Některé věci z obou příběhů tak do sebe zapadly.

07.08.2023

Mně se knížka líbila.

31.07.2023

Moje druhá knížka od Patrika Hartla a vlastně pořád nevím, jestli se mi jeho styl psaní líbí nebo ne. Děj mě vždy vtáhne, zajímá mě, jak to dopadne, ale odvařená z toho nejsem. Tuto knihu jsem trochu víc hltala, možná že mi přišlo sympatické jméno hlavní hrdinky a možná proto, že podobný život tak trochu žiju, i když možná spíš ten Jáchymův...

Pohodová oddechovka :)

18.06.2023

Mezi oddechovku bych to minimálně na začátku nezařadila, ale slušný román ke čtení to určitě je, hlavně se zajímavým nápadem - z každé strany stejný a vlastně jiný příběh. Než jsem začala číst, tak jsem pročítala komentáře, abych se rozhodla z jaké strany začít. Nakonec jsem začala Veronikou a vůbec toho nelituji. Jáchymovo příběh pak doplnil prázdná místa a na závěr přidal překvapení. A z knihy si beru i poučení - dívej se na vyhrocené chvíle ještě více očima těch druhých.

11.06.2023

Začala jsem čtením Veroničina příběhu a musím říct, že jsem nijak okouzlená nebyla. Zhodnotila bych to jako všední ženský román, část z pohledu Jáchyma mé hodnocení o něco zlepšila. To bylo trochu akčnější, mělo to spád. A závěrečná pointa/náhoda mě překvapila. Celkově se kniha čte svižně, jako oddechovku bych to zvolila znovu.

01.06.2023

Kniha psaná ze dvou pohledů - sourozenců Veroniky a Jáchyma. Čtu ji opakovaně a vždy začínám stranou Veroniky. Super oddechovka.

26.05.2023

Dobrá oddechovka, která umí vtáhnout. Pěkně popsaná prožívání hlavních postav. Příběh zbytečně popsán ze dvou pohledů, což bylo sice hlavním marketingovým tahákem, ovšem prakticky obě poloviny nepopisují nic moc rozdílného. Kniha je velmi čtivá a dovede dobře rozproudit emoce. Ovšem nejde o žádnou vyšší literaturu, která by ve mně něco zanechala.

24.05.2023

Začal jsem číst ze strany Veroniky, a jak mám Hartla rád, moc mě to nezaujalo. Ale potom ze strany Jáchyma, to už mě bavilo hodně.

15.05.2023

Ušlo to...Začala jsem stranou Veroniky... ta mě bavila... ze strany Jáchyma už jsem nedočetla

12.04.2023

Začala jsem ze strany bratra, a teď jsem ráda, protože začít ze strany sestry, pravděpodobně to nedočtu. Jeho linka byla zajímavá, pestrá. Její nudná, jen o jídle a fňukání. Každopádně zajímavý nápad.

29.03.2023

Zajímavý nápad, dva pohledy na stejné/podobné životní situace. Příběh je to vlastně zcela prostý. Každý chce být šťastný, alespoň na chvíli. Někdy nás to stojí hodně sil, někdy to přijde samo a jde jen o to to přijmout, zbytečně nepřemýšlet a nepokazit to. Začala jsem Jáchymem a asi to bylo dobře - přišel mi více propracovaný a zajímavější. Veronika pak mezery doplnila.

15.03.2023

11/2023
Knihy od Hartla obecně hezky plynou. Je to takový milý a nenásilný, krásně se to čte, všechno se dřív nebo později vysvětlí (tady třeba až o hodně později s příběhem druhého ze sourozenců). Oddychový čtení? Paráda. Kniha, kterou potřebuju mít ve svý knihovně? Nikoliv.
Co mi vadilo - ne z každýho sexu musí nutně vzniknout dítě a ne všichni mladý jsou tak blbí, aby souložili bez ochrany; příliš mnoho (šťastných či nešťastných) náhod, které vedly k dalším a dalším příběhům, takový krásný navršený mohylky, který někdy hrozí, že spadnou.
Kdo mě bavil - Stano s Vladem, jednoznačně. Kdo mě nebavil - (ko)Kot, Monika, Dedé.
Závěrečný dojmy jsou takový nijaký a povšední, protože je to prostě napsáno tak, aby to uspokojilo maximum lidí a moc emocí to nevyvolávalo.
Strašně jsem váhala, kolik hvězd, nakonec tři, je to takovej lepší průměr :-)

14.03.2023

Další kniha, která mě zaujala, i když místy byla smutná. Sourozenci, kteří přijdou nečekaně o rodiče a najednou se musí postarat sami o sebe. Vylíčeno ve dvojím pohledu. Starší sestry a mladšího bratra. Zajímavá kombinace napsané knihy. Opět nezklamala.

23.02.2023

Knížka byla nádherná a přitom vlastně úplně "obyčejná". Narozdíl od většiny, rozhodně doporučuji začít číst Jáchymem! Pana Hartla miluji ️