Nulté číslo
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262456/bmid_nulte-cislo-5si-262456.jpg
3
427
81
Najnovší román autora bestselleru Meno ruže a Pražský cintorín je provokatívnym rozprávaním aj o 21. storočí. Pri čítaní tejto knihy platí: čím bizarnejšie sú denné správy, tým lepšie vidieť, kde to vlastne žijeme. Miláno 6. jún 1992. Niekto sa vlámal do bytu novinára Colonnu. Páchateľ nepochybne hľadal disketu s kompromitujúcimi informáciami, no nenašiel ju. Colonna nie je nijaký zelenáč a háklivý materiál ukryl na miesto, ktoré považuje za bezpečné. Bezpečné, lenže dokedy? Je možné, že mu niekto ide po krku, lebo tak ako mnohí iní, aj on hrá dvojakú hru: zostavuje nulté číslo novín, ktoré majú namiesto serióznych článkov publikovať fámy o dobrej spoločnosti, a zároveň píše ako ghostwriter knihu, čo tento naprogramovaný škandál odhalí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Slovart (SK)Originální název:
Numero zero , 2015
více info...
Přidat komentář
úvod bol pre mňa pomalý, ťažko som sa dostával do deja a súvislostí. Postupne som si zvykol a obľúbil postavy. je to super kniha. Eco je majster. Aj keď to nie je Baudolino, alebo kyvadlo. kto číta Eca nemôže sa sklamať. škoda len , že nestihol toho viac.
Kniha sice nenudí, ale její konspirační teorie jsou trochu přitažené za vlasy. Kvality "Jméno růže" zdaleka nedosahuje, na druhou stranu tak špatná jako "Pražský hřbitov" není.
Původně jsem myslela, že to bude za tři, ale na druhou stranu je to jistá esence Foucaultova kyvadla a v krystalické podobě autor předhazuje mnoho svých klíčových témat, někdy nápadně, někdy ne... každopádně jsem ráda, že jsem i toto Ecovo poslední beletristické dílo mohla číst.
Nulté číslo mě nezaujalo. Možná proto, že postavy byly typologicky takové, jaké nemám ráda ani v reálném životě. Nebaví mě s nimi být a to ani v knize. Celkem nudná knížka na jeden večer.
Dobrá instantní polévka. To mě napadlo, když jsem to dočetl, nepotěší ani neurazí. Trošku nudy doplní trocha konspirační teorie a uzavře podivně rozplizlý závěr. Zkrátka a dobře je to průměr průměru. Kde jsi autore Jména růže?
Když jsem četla Jméno růže, nemohla jsem se odtrhnout, ač to pro mě spíš bylo studium než oddech. V Nultém čísle se pro mě střídaly dvě roviny - ta "redaktorská" se mi moc líbila a bavila mě, rovina konspiračních teorií mě nebavila ani trochu. Přeskakovat jsem nechtěla, takže mi čtení fakt drhlo. I ze zakončení jsem nějak rozpačitá. Zkrátka tahle knížka mě moc nezaujala.
Kdyby byl autorem někdo jiný, nebyl bych v hodnocení tak přísný. Nicméně od Ecova románu čtenář přece jen čeká zážitek na jiné úrovni než je trochu podrobněji rozpracovaný námět.
Zajímavý text, dle mého názoru dokonale zapadající do jedné z linií Ecových románů - o proměnách "nakládání s informacemi" z pozice mocenských elit. Od utajování (Jméno růže) přes hermetismus a tajné spolky (Foucaultovo kyvadlo) a propracované šíření lží a nepravd s cílem vyvolat nenávist či ospravedlnit zločiny (Pražský hřbitov) až po současnou relativizaci potřeby pravdivých informací.
Ne že by nestála za přečtení, to rozhodně ano, jen mi to trochu připadalo, jako by si třeba takový Janáček odskočil a napsal nějaké to dobré blues. Pořád tam bude kvalita, ale trochu jiné nároky na soustředění.
Moje první kniha od U.E. Děj se dá shrnout do dvou vět a kdyby to mělo 500 stran, možná bych se nudil. Nevím, jak to autor udělal, ale knížka mě bavila a přečetl jsem ji za jedno odpoledne. Znovu už ji číst nebudu, ale zkusím něco dalšího od tohoto autora.
první kniha, kterou jsem od Eca četla, takže jsem nevěděla, co čekat. Od začátku mě to připomínalo Rychlopalbu od Kopřivy, ani nevím proč. Překvapila mě velká písmena, ilustrace a malá "stopáž", čekala bych nějaký pěti set stránkový elaborát. Příběh byl nejdřív dobrý, ale pak začala ta konspirační část o musolinim. Nejdřív jsem začala přeskakovat řádky, pak odstavce a nakonec celé stránky. Vůbec nechápu, co tím chtěl básník, ehm prominte, spisovatel, říct. Evidentně je pan Eco extrémě chytrý a inteligentní člověk. Evidentně se nám snažil sdělit nějakou konspiraci. Ale nevím, zda to bylo mým nezájmem o Itálii, nebo mou otupělostí ohledně konspirací (protože vše co tam napsal už dávno vím že se děje a je mi z toho zle) a nebo tím že to prostě byla nezáživná nuda o ničem. Kdyby radši zůstal u dění v redakci, které mi přišlo fakt zajímavé a vtipné...vůbec, ale vůbec nemám potřebuju to číst znova, nebo si to nedej bože koupit.
naskytla sa mi príležitosť získať knihu z knižnice, nuž som ju využil...lebo som si ju chcel tak či tak prečítať a asi by som si ju kúpil, kedže mám doma viac kníh od Umberta...krátka kniha s hrubými listami, mal som ju prečítanú asi za tri dni...súhlasím s názorom, že je to čosi podobné a menšie než Foucaltovo kyvadlo...mňa však linka ohľadom Mussoliniho nenudila, práve naopak, zaujala ma, i keď zatiaľ netuším, či si to vymyslel Umberto, alebo majú tieto dohady historický základ...každopádne, kniha sa mi páčila...trefná ukážka, ako pracujú súčasné médiá, ako manipulujú a podsúvajú názor...špinavá politika, hm...
je to prvá kniha od tohto autora čo som čítala....mám doma nachystanú aj knihu Meno ruže, ale keďže som skôr videla film, tak knihu zatiaľ odkladám....aj keď usudzujem podľa filmu, Meno ruže má má po celú dobu napätie a zvedavosť čo posúva v čítaní, mne sa páčilo aj Nulté číslo, kde autor opisuje ako nás dokážu zmanipulovať média a nanútiť nám názory.....
Takové kratší a jednodušší Foucaultovo kyvadlo. Historka o Mussolinim mě nudila, nejvíc mě bavily dialogy na redakčních poradách.
Zajímavá kniha, je vidět, že ji psal zkušený autor. Ale něco tomu chybělo. Autor celkem dobře rozvinul jednotlivé postavy, ale už je nikam dál moc nerozvíjel. Konspirační teorie mě bavila ze všeho nejméně. V záplavě zajímavých knih na trhu hodnotím pouze jako průměr
Zbytečná kniha. Leda jako důkaz, že i renomovaný autor musí platit složenky.
mne sa to páči. nie je to Baudolino. je to ľahký žáner. niečo som tušil o novinároch a televízii. Eco to podal čierne na bielom. áno takto to funguje. pekné čítanie, práca so synonymami - čo viacerým chýba. fakt dobré.
Asi jen díky krátkým kapitolám jsem knihu přečetla tak rychle, ale jinak škoda papíru. Dějově zcela slabé a o ničem zbytečně popsáno tolik stran.
Knihu asi nejvíc ocení novináři, kteří kdy dělali v nějaké redakci. Eco záměrně příběh situuje do roku 1992, aby byl politicky krytý, že nezveřejňuje nějaké tajnosti, ale mluví o věcech, jež se již stihly veřejně profláknout. V jedné - a podle mne pro Eca hlavní - rovině jde o popis všech možných taktik a hraní se slovíčky, jež novináři používají, a jako takový překladový slovník obecně novináři používaných frází a co tyto skutečně znamenají, je to vynikající. Jenže pak jsou zde ještě konspirační teorie, odkazy na prorůstání politiky a zločinu, nostalgie po starých časech, kdy uličky města měly ducha a atmosféru, a kdy lidé věděli, kdo to byl Garibaldi, a nejen ten. Samy o sobě, jako fragmenty, jsou tyto úvahy také velmi dobré a zajímavé, jenže pořád jsou to fragmenty a vystačily by tak na nějakou esej, jaké vyšly v Krabičkách od sirek. A podobně jako u Foucaltova kyvadla a dalších knih, i zde vlastně chybí pořádný příběh, a opět nejsou dodrženy zásady beletrie, kdy třeba expozice trvá asi dvě třetiny knihy. Naštěstí se pan Eco tentokrát nesnaží blýsknout kdejakou svou znalostí a všemi podrobnými detaily (zvláště milánských uliček a jejich obyvatel, včetně historických), takže kniha není příliš dlouhá. Začal jsem ji číst docela s nadšením, ty postřehy se mi líbily, ale časem se to četlo stále hůř, vyprávění se rozpadá na tři často nijak zajímavé roviny (Maia, kolega z práce s konspirační teorií, porady), a měl jsem problém knihu vůbec dočíst.
Štítky knihy
satira italská literatura poslední kniha autora
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Kniha Nulté číslo je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 555x |
| Čtenářské výzvě | 83x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 190x |
| Chystám se číst | 118x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 1x |
Ledacos z toho, co se kolem nás odehrává, už napořád zůstane v oblasti, kam nedohlédneme. Jde o to, co s tím uděláme. Jestli vůbec něco. Budeme pátrat, abychom potom zůstali ležet nekde s kudlou v zádech, anebo budeme vykonávat nesmyslné činnosti v podobě sepisování hovadin do periodik? Naštěstí jsou i jiné možnosti. Tyhle dvě byly rozhodně předestřeny v celé své "kráse", jedna lepší, než druhá. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne a dopadlo to tak, jak nám to předtím celý Zítřkotým představil.