Nulté číslo

Nulté číslo https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262456/bmid_nulte-cislo-5si-262456.jpg 3 425 80

Najnovší román autora bestselleru Meno ruže a Pražský cintorín je provokatívnym rozprávaním aj o 21. storočí. Pri čítaní tejto knihy platí: čím bizarnejšie sú denné správy, tým lepšie vidieť, kde to vlastne žijeme. Miláno 6. jún 1992. Niekto sa vlámal do bytu novinára Colonnu. Páchateľ nepochybne hľadal disketu s kompromitujúcimi informáciami, no nenašiel ju. Colonna nie je nijaký zelenáč a háklivý materiál ukryl na miesto, ktoré považuje za bezpečné. Bezpečné, lenže dokedy? Je možné, že mu niekto ide po krku, lebo tak ako mnohí iní, aj on hrá dvojakú hru: zostavuje nulté číslo novín, ktoré majú namiesto serióznych článkov publikovať fámy o dobrej spoločnosti, a zároveň píše ako ghostwriter knihu, čo tento naprogramovaný škandál odhalí.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Slovart (SK)
Originální název:

Numero zero , 2015


více info...

mila2411
mila2411
04.11.2023 3 z 5

Koupeno jako audio a jen proto, že "známého" autora načetl Petr Oliva (už bohužel žádnou knížku nenamluví, RIP). Děj zajímavý, občas je pan hlavní hrdina zbytečně moc za CHYTRÉHO, krásně z toho SMRDÍ devadesátky. Dobrý kniha, ale že bych hned zatoužil koupit si dalšího ECA tož to zase asi ne...

padola
padola
18.04.2023 3 z 5

(SPOILER) Je to takové divné splácané. Že začátku jsem se ohromné bavila. Až k té konspiraci o Mussoliniho dvojníkovi. Jako kdyby Eco napsal dvě knihy v jedné.


R47
R47
20.01.2023 2 z 5

Velké zklamání. Žádné velké finále se nekonalo. Zápletka by nabízela totální ponoření se do konspiračních teorií, ale větší zábavu než v téhle knize najdete na konspiračních webech. Mám pocit, že kromě Jména růže a Foucaultova kyvadla se ty Ecovy romány nedají moc číst. Jeho teoretické práce jsou daleko čtivější. Přitom nápad vystavět román na neexistujícím konspiračním časopisu, který sám ze „záhadných“ důvodů nikdy nevyjde, je fakt výborný.

Jadla
Jadla
28.08.2022 5 z 5

Úžasná kniha, poutavé čtení. Z toho, jak je aktuální, se tají dech. Eco umí výborně vymyslet omáčku, co by kdyby, možná. Ale zásadní je, že tím v prostinké, poněkud nechutné nahotě ukazuje sílu médií a těch, kterým patří.

Sisssi
Sisssi
23.07.2022

Eco je jeden z mála autorů, u jehož knih se musím smát nahlas.

str. 22: ...získal přehled, který Paolo Villaggio nazval obludnou kulturou. Ztroskotanci mívají stejně jako samoukové mnohem větší znalosti než vítězové - pokud chceš prorazit, musíš dobře umět jen jednu věc a nesmíš ztrácet čas snahou umět všechno, radost z erudice je vyhrazena ztroskotancům. Čím víc toho člověk ví, tím méňe se mu daří.
str. 67: Deník nedělají zprávy, je to naopak, zprávy dělá deník.
str. 72: Ale souhlasím, že než tvrdit něco, co by si mohl někdo ověřit, je vždycky lepší jenom naznačovat. Naznačovat, to znamená neprohlašovat, neříkat nic jasného, jen potížistu nějak pošpinit.
str. 78: ...ostatně copak někdo čte knihy recenzované v novinách? Většinou je nečte ani recenzent, a kdoví, jestli sám autor. Když se tak dívám na některé knihy, vážně o tom pochybuju.
str. 81: "Všichni novorozenci mají velikánská varlata," prohlásil Simei, "a všichni otcové jsou na ně takhle hrdí. Ale vždyť víte, že v porodnicích občas spletou náramky, třeba ten kluk ani nebyl váš, aniž bych se chtěl dotknout vaší paní."
str. 112: Noviny lidem ukazují, jak mají myslet.
str. 113: A hlavně se teď všichni omlouvají. Anglikánská církev se omlouvá Darwinovi, americký stát Virginia se omlouvá za otroctví, energetická společnost se omlouvá za nefungující elektřinu, vodárny za netekoucí vodu...
str. 242: ...korupce má posvěcení autorit, mafiána si volíme do parlamentu, daňový defraudant sedí ve vládě, ve vězení hnijou jenom albánští zloději slepic.

Urabu
Urabu
02.07.2022

Asi nejslabší Eco bych řekl.

MikulášV
MikulášV
04.06.2022 5 z 5

Tohle se četlo samo. Autor poodhaluje cynické zákulisí médií a novinářské praxe. Hlavní postava během celé knihy popisuje redakční práci s úžasným pragmatismem. Části knihy, které se odehrávaly na redakčních poradách byly skvělé. Člověk se potom dvakrát zamyslí když něco čte v novinách. Eco popisuje svět očima postaršího kmeta a stěžoval si na svět do něhož vcházíme nebo jsme již už možná vešli.

000nugatovej
000nugatovej
30.01.2022 4 z 5

Vlastně humor, ale při kterém mrazí. Jak pracují média, jak jejich zprávy vnímáme my, jejich konzumenti... Jakoby investigativa je v Nultém čísle vlastně vytvářením konspiračních příběhů propojováním věcných (často nepravdivých) střípků do vyfabulovaných příběhů. Pravda dostává na frak, není již potřebná. Zprávy vymýšlíme tak, jak je potřebujeme, někdy stačí náznak - oni už si čtenáři vytvoří to, co chceme. Čím více paralelních příběhů, tím více nejistoty, resp. jistoty, že žádný není pravdivý.
Smutné...

Lupeš
Lupeš
18.11.2021 3 z 5

V dnešním světě plném pocitů, že kdosi „tahá za nitky“, by se inteligentní vypravěč hodil. Právě takovou roli hraje v knize Colonna, protože, jak praví Eco, „ztroskotanci mívají stejně jako samoukové mnohem větší znalosti než vítězové“. A „čím víc člověk ví, tím méně se mu daří“. (Z recenze M.Spáčilové)

Útlý román velmi přesně vystihl svou recenzí Jan M.Heller, Umbertovo pohrávání s jazykem je v češtině zachováno neuvěřitelným umem překladatelky Anežky Charvátové. Román samotný je vlastně nudný a pramálo uvěřitelná zápletka o žurnalistice "na oko" slouží jako pouhé pozadí vyprávění o přeživším Mussolinim. Ano, slyšíte dobře, duce není mrtvý! Light motivem Ecových knih je vedle historické fabulace také linka konspiračních teorií a v Nultém číslu tomu není jinak. Tentokrát však nejde o strhující rovinu díla, což je zřejmě dáno i formou vyprávění; sám autor jakoby v roli pouhého prostředníka zaujímal ke sdělovaným konspiračně "převratným" informacím jistý střízlivý odstup a do přediva poválečných politických souvislostí nás přenáší možná až příliš lehce a nezaujatě. Po sérii Bragadocciových monologů je tak sice čtenář obohacen o mnoho italských postav a intrik druhé poloviny 20. století, jenže ve jménu pouhého autorova glosování se jej ani ty největší odhalené špinavosti příliš netýkají a rychle na ně zase zapomíná. Slovy hlavního hrdiny: "Už žádné šerosvity, jako v baroku, to patří do doby protireformace. Teď se kšefty provádějí pěkně na světle, en plein air, jak by to namalovali impresionisti....Slušní lidé budou dál volit darebáky...ve vězení hnijou jenom albánští zloději slepic."

Stárnoucí Umberto rezignovaně charakterizuje nastupující dobu, kdy už nikomu o nic nejde, zápas o pravdu odvál vítr postmoderny a život se smrskl na jakési povrchní přežívání. Smutný postřeh. Jenže autorova rezignace jakoby postihla i jeho tvorbu. Srší nadále inteligencí, množstvím citací a odkazů, jen... kde chybí zápal a odhodlání, přichází nuda a odtažitost. Colonnovo vyprávění se tak dá vyslechnout, nikoli prožívat. V jistém slova smyslu tak román sám naplňuje své závěrečné poselství. "Život se dá snést, stačí se s ním spokojit."

Emily82
Emily82
20.08.2020 4 z 5

Eca mám ráda, novinářské prostředí slibovalo zajímavý příběh, ale přiznám se, že mě pak už ty konspirace tolik nebavily a čekala jsem lepší rozuzlení či větší zamotání příběhu.

freejazz
freejazz
08.01.2020 3 z 5

asi najslabšie, čo som od autora čítal, nejako mi to neladilo, nevedel som sa sústrediť, stále mi to nedávalo komplexný obraz, boli to len sklíčka z mozaiky. alebo nedokončené puzzle.
ako sa tak obzerám späť, je to tuším problém kníh, ktoré dostávam (alebo si želám) pod stromček...

včelařka
včelařka
05.01.2020 1 z 5

Ač je Eco můj oblíbený autor (starší knihy - Jméno růže, Foucaultovo kyvadlo, Baudolino, Ostrov včerejšího dne), tak tohle bylo už moc. ... Moc konspirací, které snad může pochopit jen Ital. No, dobře se to četlo, ale vlastně jsem to vůbec nepochopila.

smardice
smardice
23.12.2019 1 z 5

Bohužel, tohle mě vůbec nebavilo. I při poslechu jsem měla problém knihu doposlouchat až do konce.

trudoš
trudoš
25.09.2019 3 z 5

Trošičku zklamání, především kvůli nevyužitému potenciálu zpracovaného tématu a nedokončenosti dějové linky, která by spíš odpovídala povídce, než románu. Ono totiž Ecovo odhalení praktik žurnalistů nepřináší žádné nové objevy, naopak v některých momentech působí až násilně šroubovaně - scéna kdy se šéfredaktor postaví před pracovníky a vysvětluje jim, jak mají dělat svou práci, mi přišla vyloženě umělá, vzhledem k tomu, že každý z posluchačů se novinařinou do té doby zabýval. A že čtenáři věří všemu, co média otisknou, je pravda stejně stará, jako noviny samy.
Druhá věc je zápletka. Autor nadhodí námět na reportáž a než se začne něco dít, je tu konec, přičemž vše, co bylo do té doby budováno, přijde vniveč. Vyprávění tak působí zbytečně uspěchaně, jako kdyby Umberto Eco chtěl dát na papír myšlenky, které mu strašily v hlavě, ale nedokázal jim dát rámcový obsah. Přesto všechno je Nulté číslo velmi čtivé a báječný je motiv konspiračního stihomamu, který se v závěru obrátí proti hrdinovi.

PeterBahn
PeterBahn
30.08.2019 3 z 5

Můžu porovnat pouze s autorovým vynikajícím dílem Jméno růže. Nulté číslo hodnotím o něco hůře, ale i tak mne kniha zaujala a byl zajímavý "vhled" do redakční a žurnalistické práce. Následně pak rozčarování, že "velký objev" splaskl, snad až zlidověl...

borsalino_csfd
borsalino_csfd
13.07.2019 1 z 5

Mé první setkání. Asi jsem to vzal za špatný konec. Pořád jsem čekal, co bude. Překonal jsem nekonečné fabulace a čekal jsem, co bude. A nebylo nic.

Hanulka25
Hanulka25
25.06.2019 1 z 5

Zřejmě určeno pro hodně náročného čtenáře. Vůbec tomu nerozumím, po padesáti stranách odkládám.

Finn69
Finn69
14.06.2019 2 z 5

Na Ecovy poměry vlastně jen taková hříčka. Samozřejmě brilantní a dobře napsaná, jak taky jinak, ale od téhle legendy člověk prostě čeká víc.
Popis fungování fiktivní redakce bulvárního časopisu je asi to nejlepší co tu najdete, je to zábavné a vtipné a asi ne moc daleko od reality :) Super jsou rady zkušenějších kolegů začátečníkům např. jak manipulovat s fakty, vyrábět kauzy, lepit články z jiných časopisů... Konspirace ohledně Mussoliniho a dalších mě až tak nezaujaly, bylo to celé hodně přitažené za vlasy. Působilo to na mě nejspíš jako svého druhu parodie na konspirační romány, a v téhle disciplíně mám jiné favority, třeba trilogii Illuminatus. Od Eca si příště raději znovu přečtu třeba Foucaultovo kyvadlo, Baudolina a vlastně tu ještě na mě čeká Pražský hřbitov :)

Petok
Petok
02.06.2019 4 z 5

Eco a jeho spiklenecké teorie:) Čtivá, ke kávě, ale má mnohem lepší knihy.

JP
JP
22.01.2019 3 z 5

Audiokniha. A příhodně první věc od Eca, co jsem dokončil, ačkoliv okolo jeho tvorby kroužím už řadu let a pořád jsem si tak nějak dával na čas, vyhýbal se mu, nebo začal a následně nečetl (Dějiny ošklivosti, Jméno růže (film jsem viděl dvakrát), nebo Foucaultovo kyvadlo, které se na mě šklebí z knihovny už od roku 2013 a pár let předtím jsem ho vyhlížel, než jsem si ho pořídil). 'Nulté číslo' mě oslovilo námětem, definitivně se mi líbilo to neustálé fabulování, konspirační teorie, brouzdání mezi tím, jaký vliv mají média na každodenní život, odkazy na spousty věcí, co jsem definitivně nepochytil, ale to se dá očekávat. Věřím a vidím, že to asi není ten nejvybroušenější a nejpodmanivější Ecův počin, ale i tak má mnoho elementů, které člověka dokážou bavit. Definitivně ne špatný úvod, pokud jde o autora, ale beru to jako předkrm, než načnu ty větší věci. Ale hele, na tomhle příběhu je cosi komorního, co mě podmaňuje stejně jako moje oblíbené sitcomy, Red Dwarf, Black Books, The Office, Odehrávají se v malých uzavřených prostorech, jsou zvláštně intimní, i když globální (stejně tak skupina novinářů v 'Nultém čísle'), nemůžu to uchopit a popsat, stejně jako intepretovat gramatiku (kterou vím, jak psát, protože hodně čtu, ale nedokážu obhájit proč), takže jen, příhodně, jako se vším, začínám obráceně, Ecem, od konce a upřímně, líbí se mi na co koukám, ač hodnotím jen třemi, průměrně (ale holt očekávám větší big bang, abych šel výš).