Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473407/bmid_norske-drevo-ASM-473407.png
4
4559
4559
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však neunikne směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky v roce 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 - Noruwei no mori , 1987
více info...
Přidat komentář
Kvůli tomu, kolik oslavných recenzí jsem na tuhle knihu četl a co všechno jsem o ní slyšel, než jsem se do ní pustil, jsem asi čekal moc. Příběh ani způsob jeho podání mě nijak neoslovil a nevím, čím se to liší od jiné produkce a proč je zrovna tenhle Murakami takové terno. Dokonce mě to odradilo i od čtení dalších autorových knih. Viděl jsem i film a taky to nezafungovalo. Netuším. Víc mě oslovil autorův jmenovec Rjú Murakami.
Můj první Murakami️
Po dlouhém otálení jsem konečně zkusila knihu jednoho z nejoblíbenějších autorů Odeonu.
Norské dřevo je silný příběh o vztazích, cílech i překážkách.
Ten styl psaní, wow! To, jak je kniha napsaná je podle mě neuvěřitelné, minimálně první polovinu knihy jsem si užívala každou větu… Druhá polovina byla za mě trošku pomalejší, ale celkově kniha za přečtení rozhodně stojí.
Jen tedy zmíním, že místy pro mě byly některé scény zbytečně moc naturalistické.
Svým způsobem mi kniha přišla velice jednoduchá. Moc se toho nedělo a spousta věcí se opakovala, ale můžu říct, že jsem se nenudila ani sekundu. Příběh se lehce četl, snadno jsem se vcítila do postav a i konec mě celkem překvapil. Tohle byl můj první Murakami a můžu říct, že určitě ne poslední.
Norské dřevo patří bezesporu ke knihám, které by si každý člověk měl přečíst. Hlavní hrdina, Tóru, si mě absolutně získal svým charakterem a stylem vyprávění. Příběh je vykreslen velmi realisticky a popisuje nelehkou životní cestu, která je úzce spjatá se smrtí, čímž dává čtenáři mnoho podnětů k zamyšlení nad vnímáním svého života a jeho úskalí.
Můj šálek to tedy není, přečetla jsem knihu, ale radši zůstanu u svého romantického a historického.
Dočetla jsem a podívala se na zdejší komentáře. Názory jsou různý. Mnou ten příběh z určitých důvodů zacloumal. Tak napíšu to, co jsem měla na mysli, když jsem knihu dočetla. Že každej den z nás potlačovaná individualita ukrojí kousek života. Každej den je plnej věcí, který nechceme dělat, ale musíme, protože se přece dělat maj. Každej den nám ty věci vezmou trochu energie. Každej den musíme najít sílu a způsob, jak si z toho vzít kousek energie zpátky. Aby bylo z čeho žít. Protože když nic necejtíš, o všechno přicházíš.
Mladý student Tóru se pohybuje mezi několika ženami s tragickými příběhy, které jej různými způsoby ovlivňují a on zase je. Je to slušňák, jenž jim naslouchá a chce, aby byly šťastné, jenže život není jednoduchý. Murakami dokázal vykreslit velmi realistický příběh, kdy se hrdina pohybuje mezi depresemi svými a postav kolem něj. A na nich mu právě možná záleží i daleko více než na sobě samém. Velmi silné, místy podivné, smutné a taky dojemné.
NORSKÉ DŘEVO je příběh o životě japonské mládeže v Tokiu z pohledu mladého, okolím nepochopeného studenta, Tóru Watanabeho. Knížka mě neoslovila a několikrát jsem se přistihl, že u díla s takto vysokým hodnocením čekám na zlom, kdy i mě příběh pohltí a nebudu se moct odtrhnout od dalších stránek. Knížku jsem nakonec dočetl bez daného poznání. Jsem tak zklamán. Nebyl jsem asi připravený na tolik deprese, vzpomínek na studentská léta, sebevraždy a dlouhé rozmluvy hlavního hrdiny o problémech, které jej potkaly s Naoko, Midori nebo Reiko.
* Knížku jsem shodou okolností dočetl 17.listopadu, tedy na Mezinárodní den studentstva
Do Norského dřeva jsem šel s očekáváním, že půjde o pěti nebo minimálně 4hvězdičkovou záležitost. Kult. Hajp jak prase.
No tak jsem se zase zklamal, po celou dobu jsem to chtěl nechat na 3***. Ale prostě ne. Mně to přijde jako neuvěřitelný kýč. Kýč a ještě jednou kýč. Absolutně nevěřím té formě, kterou Murakami píše. Bez hloubky, jednoduché věty o jednom přísudku a hned tečka. To není gradace to je lenost. Popisné pasáže téměř neexistují a když už tak. "Šel jsem do kavárny, dal jsem si omeletu s nakládanou zeleninou. Vypil jsem kávu a odešel jsem." Mě to ku*va nebaví. Už u Kafky na pobřeží jsem si říkal: Jo tak asi je to dobrý, já tomu třeba nerozumím, ale nějak mě to nebere. Norské dřevo je však za mě ještě o víc jak jedno poznání horší, a to jsem čekal, že bude právě lepší.
"Život je něco jako taková veliká krabice sušenek - nejdřív sníš ty lepší, ale pak musíš sníst i ty horší. -- Aha, filozofie." No tak tomu říkám dialog.
Při tom všem mi ještě opravdu vadily ty zbytečně obscénní, nechutné jakože soft porn pasáže, nebo co to do pí*či mělo být.
"Nelam si s tím hlavu a stříkej.", "Toho tvýho semena ale je", "Koukej pořádně jíst a vyrobit spoustu spermií". WTF?
No tak tímhle to posílám na 2** a čus.
Příště už tímto čas ztrácet nebudu a ponechávám těm, co v tom cítí hloubku a prásknou tomu za 5 :)
Každému, co jeho jest.
Začátek se mi trochu táhnul, ale jsem ráda, že jsem to dočetla. Po chvíli jsem si postavy zamilovala a teď mám ten pocit, když dočtete skvělou knihu, (A co teď sakra dál? )
Moje první setkání s tímto japonským autorem mě nikterak zvlášť nenadchlo. Příběh, popisující studentský život na přelomu 60. a 70. let v Japonsku a nesoucí patrně autobiografické rysy, je nekomplikovaný, nedynamický, skoro bych řekla, že až nudný. Je to prakticky pořád dokola o vztazích hlavního hrdiny s dívkami a o souvisejících vztazích. Jako přínosný hodnotím popis japonských reálií dané doby a místa, což je pro mě poněkud vzdálenější záležitost. Jako četbu si nejsem jistá, že bych to dotáhla do konce, ale poslech profesionálně načtené audioknihy, kde ženské i mužské postavy prezentovaly tomu odpovídající hlasy, považuju za celkem příjemně strávené volné chvíle, byť se mi nepodařila odhalit jakákoli souvislost příběhu s jeho názvem.
No...tak jsem se k tomu zázraku konečně dostala. Ale za mě má teda Murakami lepší knížky...tohle mi přijde jako zbytečně mnoho povyku pro nic.
Kniha, na kterou určitě jen tak nezapomenu. Na první pohled v knize není zas až tak moc děje, ono je to takové vyprávění bez žádných napínavých zápletek apod., ale na druhý pohled a dojem je v knize řečeno mnoho a odehrává se tam toho opravdu hodně, ačkoli tento “děj” hraje více na náladu čtenáře, přičemž nechybí nádech marnosti života, melancholie, nihilismu i erotiky. Hlavní hrdina Tóru rozhodně nemá na růžích ustláno a je až děsivé, jak přichází o všechny milované osoby (z toho by padla ne na jednoho depka), ale zároveň je příběh i plný jisté krásy v podobě hlubokých citů jako je láska, přátelství. Trošku mě “rozhodil” ten konec, ale tak to je hold Murakami. Kniha, kterou rozhodně stojí za to přečíst (ale radši bych ji četla v pohodovém rozpoložení).
Kniha se nečetla lehko. Je plná emocí.. mé první setkání s tímto autorem.. Kniha si určitě zaslouží pozornost, myslím že na ní nikdy nezapomenu.
Tato kniha mě nezaujala. Nelíbil se mi styl, jakým byla psána ani děj mi nepřišel nějak převratný.
Čteno podruhé kvůli Čtenářské výzvě a jsem ráda. Poprvé to bylo něco co mnou prošlo a nic jsem si nepamatovala. Teď podruhé to ve mně rezonuje a snažím se naladit na život mladých lidí v Japonsku, kdysy dávno v 60 letech.
Murakami asi nebude můj šálek kávy… Tohle byla několikátá kniha od něho co jsem četla a zatím teda žádná sláva…
Možná mu ještě někdy dám šanci…
Četla jsem to do výzvy a byla to opravdu výzva…
Kniha samý cvok… to fakt nemůžu doporučit…
Dalo by se říci, že se toho za celou knihu příliš nestane, neboť často se zasekneme spolu s Tóruem na mrtvém bodě. Přišlo mi ale, že právě sledováním myšlenek hlavního hrdiny se pro mě příběh stal velice opravdovým.
Ze začátku se mi kniha nečetla zrovna lehce, pořád jsem od ní odbíhala a znovu se vracela. Pasáže, kdy Naoko a Tóru spolu chodili městem a mlčeli mne nebavily a celkově to působilo trochu depresivně. Vlastně jsem se začetla až Tóru potkal Midori...jakoby tomu Midori dodala šmrnc ... celkově kniha byla velmi zvláštní, ale jsem ráda, že jsem ji dočetla.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura romantika vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Príbeh sa mi čítal príjemne, autor má úžasný štýl písania. Ale ináč ma to až tak nebavilo. Nevedela som, kam má príbeh smerovať , chýbalo mi tam nejaké napätie, gradácia deja. Prišlo mi, že čítam len o bežnom živote študenta vysokej školy. Aj keď nebol teda až tak bežný, ale ani mi neprišiel ničím výnimočný. Takisto mi tam mnoho vecí prišlo nereálnych, nemyslím, že by to tak v bežnom živote fungovalo a aj mnoho dialógov sa mi zdalo prinajlepšom veľmi zvláštnych. Asi chápem ľudí, ktorí sú týmto autorom (alebo touto knihou) nadšení, ale ja k nim patriť nebudem, pravdepodobne si čoskoro z knihy budem pamätať veľmi málo. Celkovo ma kniha neurazila, ale ani nenadchla a neviem, či sa budem ešte púšťať do ďalších autorových kníh, možno niekedy v budúcnosti ešte nejakú vyskúšam.