Nikdykde

Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. Richard Mayhew je mladý úředník, který se s tímto jiným Londýnem seznámí víc, než je mu příjemné. Jediný dobrý skutek ho vymrští z jeho klidného a spořádaného života do světa, který je pro něj záhadně známý a zároveň naprosto bizarní. Žije v něm dívka, která si říká Dvířka, a lidé kteří ji chtějí zabít. Je tam také anděl jménem Islington, který žije v síni ozářené svícemi, a starý Bailey, který bydlí na střechách. Jsou tam inteligentní krysy a krysomluvčí, a také Hrabě, jehož Dvůr se schází ve vagónu podzemní dráhy. Most noci chrání nebezpečnou cestu do čtvrti Knightsbridge, v kanálech žijí lidé, v labyrintu Bestie. Jsou tam nebezpečí a rozkoše, na jaké fantazie nestačí. A Richarda, který netouží po ničem jiném, než se dostat domů, čeká právě pod ulicemi jeho rodného města zvláštní osud – Nikdykde....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32251/nikdykde-32251.jpg 4.41347
Originální název:

Neverwhere (1996)

Žánr:
Romány, Fantasy
Vydáno:, Polaris
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (203)

Přidat komentář
kap66
02. září

V městské fantasy nejsem zběhlá (a ve fantasy jen trochu), takže jsem vzala Nikdykde do ruky bez předsudků a možnosti srovnání. A vida: nadpřirozeno a skutečno, humor a vážno, dobro a zlo, napětí a uvolnění, charaktery uvěřitelně lidské a neuvěřitelně děsivé, poetika a drsnost - to vše jsou stavební kameny příběhu, který při všech těchto protikladech drží pohromadě a při vší fantastičnosti je pro mě logický. Já na to přistoupila a opravdu si to užila.

vorenus
24. srpna

Neskutečně napsané! Nechápu, že mi tento úchvatný autor, tak dlouho unikal.

sarka9190
17. srpna

Má první urban fantasy a srdcovka k tomu. Čte se dobře i poslouchá se dobře.Poslouchali jsme ji jako mluvene slovo s babičkou pri obědě a bylo super vidět,ze kniha dokáže bavit i někoho,komu je 70 let.Myslim,že to o kvalitě knihy hodně vypovídá.

MortRainey
07. srpna

Pro milovníky mysteriozního Londýna, svělý překlad, krásné obraty!

mira.k
31. července

Jedna z nejlepších fantasy. Perfektní oddechové čtení. Jak si zasloužit princeznu v londýnském metru. A to před Harry Potterem.

Jane007
29. července

Super knížka od skvělého autora. Nevím, co je lepší, jestli propracovaný svět Podlondýna, hra se slovy, nebo jen nápad. Jsem nadšená a doporučuji všem milovníkům fantasy.

embi
28. července

Parádní jízda. Napínavé a zábavné do poslední stránky, jistě i díky překladu.

Alee
24. července

Konečně přicházím Gaimanovi pořádně na chuť. Udělala jsem chybu a jako první jeho knihu jsem četla Oceán na konci uličky, který mi moc nesedl. Hvězdný prach byl lepší, ale přišel mi takový nedotažený. Nikdykde je ale skutečně skvělá, originální knižní jednohubka. Zároveň tato kniha udělá radost všem, kdo milujete Londýn, anglický humor a kulturu. I já dostala po dočtení chuť si sbalit batůžek a jet do Británie.

intelektuálka
11. července

Tak jsem vyzkoušela fantasy - pohádku pro dospělé...

Autor má bezesporu velkou fantazii - představuje svébytný svět pod Londýnem
a bizarní postavičky, které tam žijí... Nic netušíc se tam dostává reálná postava Richarda - vinou dobrého skutku pro dívku jménem Dvířka...

Osnovou této pohádky je boj proti zlu a statečnost rytíře - zachránce...

A v závěru se rytíř rozhoduje - ve kterém světě chce vlastně žít ?

Liana
10. července

krásna fantasy, bavila ma od začiatku do konca.

jaroiva
22. června

Nevím, proč jsem si myslela, že to má být sci-fi. No, to jsem se mýlila, je to spíš taková fantasy pohádka.
První část (cca třetina) se mi líbila a líbila se mi i poslední třetina, ale ten prostředek mi nějak neseděl.
Míním však číst další autorovy knížky, příště už si přečtu dopředu, o jaký žánr jde a pustím se do toho, až budu mít náladu na příslušný žánr.
Co mě ale fakt zaujalo a líbilo se mi - jméno Dvířka. V překladu to zní podle mě zajímavěji než v originále. To oceňuji.

postoran-CZ
25. května

Ke knize jsem se dostal nahodou na doporuceni od kolegyne. Prvnich cca 80 stran to bylo takove ... ehm ... nijake. Nejak jsem se do toho deje nemohl dostat. Ale pak se to docela rozjelo a ja to behem chvile docetl.
Gaiman ma rozhodne zajimave napady. Myslenka alternativniho "Londynu" mi prijde paradni. Rozhodne by ji mohl rozvest i dal a dat prostor dalsim postavam. Prostor na druhy dil v zaveru knizky tam urcite byl.
A postavy najemnych vrahounu Croupa a Vandemara maji neco do sebe. Dival jsem se i na kousek toho serialu BBC, ale tam se jim ty postavy moc vychytat nepovedli. Urcite si to pred prectenim nepoustejte. :)

ematurku
15. května

Poslouchala jsem rozhlasovou adaptaci BBC. Taková roztomilá jednohubka, která mě hodně bavila, občas teda mohlo být trochu méně křiku a různých ruchů, ale jinak to bylo udělané hrozně dobře. Ale asi se na mém celkovém nadšení dost podepsalo mé lokální nadšení pro McAvoye a Cumberbatche.

Jinak nevím, jestli to je tou rozhlasovou adaptací, ale příběh mi přišel místy zkratkovitý a nedotažený. Je tam spousta milých momentů, slovního humoru, který mě bavil (třeba "corpses to be", zvlášť když to medovým hlasem pronáší Beník), lidskosti, zábavné postavy, líbil se mi hodně i konec, ačkoli tolik věcí zůstalo nedořešených. Ale... Nevím no, asi bych si to měla přečíst celé, což nevím, jestli udělám.

LyttaNeyd
09. května

Moje druhá kniha od pana Gaimana po Oceánu na konci uličky; a byla jsem příjemně překvapena! Příběh měl podobně snovou atmosféru, ale byl o dost bláznivější (což ale není na škodu).

Na druhou stranu, nebyla to jen taková fantasy pohádka pro děti.. U některých pasáží se Nikdykde podařilo něco, co jsem nezažila u jiné knížky – a to bylo znechucení. Nechápejte to špatně; byly to například popisy toho, jak pan Vandemar večeřel a tak, takže to znechucení bylo pravděpodobně zamýšleno. Musím tedy ocenit vypravěčský styl, protože mě skutečně dokázal vtáhnout do děje (třeba jsem si odvykla číst u večeře).

A právě pan Vandemar a pan Croup byly postavy, které mi přišly nejzajímavější. V jednu chvíli mučení, zabíjení a požírání mrtvých koťat z kanálů a do toho prostoduchost pana Vandemara a situace jak ze Stopařova průvodce po Galaxii. Občas mi z toho vážně trochu běhal mráz po zádech. Co se týče markýze de Carabase, toho jsem měla nejradši. Byl to snad první případ, kdy mi zmrtvýchvstání nepřipadalo kýčovité (snad proto, že jsem na začátku uvěřila, že opravdu umřel).

Celkově, i s tím předvídatelným koncem, to bylo pěkné čtení. Četla jsem tady komentář, v němž si někdo stěžoval, že tam není vysvětleno, proč se co děje, že tam chybí vysvětlení záhad toho světa. Ale třeba mně takovéhle věci nevadí. Ne že by mi to bylo jedno, ale víc se soustředím na postavy, na děj, na ty slovní hříčky a podobně. Je pravda, že to není nejpropracovanější román.. ale nemyslím si, že by něco vyloženě postrádal. Po dočtení se mi taky tak trochu chtělo zalézt do nějakého londýnského kanálu, a to je myslím hlavní :D

tru32
05. května

Jeden z nejlepších autorů

Archie
30. dubna

Tak tohle me minulo. Tomuhle i ja, milovnik fantasy, musim rict "fantasmagorie". Tyhle knihy, kde hrdina chodi vzhuru nohama, pod sebou vidi svet na hrbete zelvy na hlave klokana, nad sebou vodopad lizatek a to vse ve snu uvnitr snu uvnitr zaludku obri velryby v tlustem streve letajiciho kalamara - opravdu nemusim. Byt je Gaiman skvelym vypravecem a pohadkarem, tenhle styl (a napriklad i takovy Pretchett) fantastiky mi je proste cizi.

Dervish
30. dubna

Opět jsem se přesvědčil o tom, že Gaiman není úplně autor pro mě. Samotná kniha je velmi dobrá, zábavná, dostatečně dramatická, o zvraty není nouze. Ještě lepší je samotné duo záporáků - Croup a Vandemar nemají chybu. Jenže celé je to takové "dětskou formou" psané fantasy pro široké masy. Což je samozřejmě dobře pokud takovou fantasy vyhledáváte. Já bohužel upřednostňuji složitější fantasy, která čtenáře nechává dlouho tápat a některé věci si musí nakonec stejně domyslet. Je to taková hra autor x čtenář, Gaiman nehraje, on vypráví. A tak k tomu musí čtenář přistupovat.

Co se ale rozhodně nepovedlo je hlavní hrdina, který je ufňukaný ňouma, který asi těžko vzbudí nějaké sympatie. Jeho osud mně byl vlastně ukradený a v závěru mě spíš zajímalo jak to dopadne s Dvířkou než s ním. Což je asi špatně. Navíc celý závěr v "andělském doupěti" byl takový neslaný, nemastný - těžko uvěřit, že zločinci, kteří nedělají celou knihu sebemenší chybu, jsou v závěru takhle naivní a neobratní. Přesto i tak jde o dobrou knihu, která se čte snadno, tak snadno, že by snesla i pár stránek navíc o Podlondýnu.

JointlieKat94
21. dubna

Páni! To bylo mé první fantasy.. tedy ne tak docela.. série HP se nepočítá.. takže! Do knihy se mi zprvu moc nechtělo.. když jsem s tím ale v práci začla, tak mne kniha zcela pohltila! Sice tedy mobilní kvalita ( strašný, já vím..) nebyla úplně top, nebyli tam ani oddělený kapitoly, ani správné interpunkční znaménka a tak.. ale kniha byla vážně skvělá! Od podlondýna až ke krysomluvčím. Všechno mě pohltilo. Vtáhlo mne do děje. Tuto knihu si určitě pořídím i v tištěné verzi! Doporučuji, rozhodně ano.

fristo
05. dubna

Ak máte radi tajomno a hľadáte dobrodružstvo odporúčam . Veľmi sa mi páčil ten paralelný Londýn kdesi mimo čas a realitu. Je to jedna z tých kníh vďaka ktorým chcete zájsť na miesta kam chodia turisti a potom sa tam stratiť a zapadnúť do krčmičky na okraji a tváriť sa ako keby ste tam odjakživa patrili a už sa odtiaľ nevrátiť. Takové to domácí žvýkaní.

radushe79
23. března

Ke Gaimanovi musi clovek dozrat.... ve svych temer 40 letech jsem se procetla k pohadkam.... Kdyz mi bylo 12 let, cetla jsem knihy o fetacich. Ted shanim komiksy.

Nikdykde je majstrstyk. Zasnu nad Gaimanovo fantazii.

B4LU
11. března

Velmi příjemné počtení. Je tedy fakt, že koncept kouzelné/atypické variace reálného města nevidím prvně, ale zcela upřímně netuším, kdo opisoval od koho - a nakonec tahle výprava králičí norou je poutavá sama o sobě, takže v tom žádný problém nevidím. Parádní duo padouchů pana Croupa a pana Vandemara je pak taková třešnička na dortu.

Eremites
27. února

Ha! Tak tohle byl zcela přesný zásah na komoru...srdeční...mou.

Po několika nedávných zklamáních, vyplývajících z přílišného očekávání od legendami opředených děl, jsem k prvnímu setkání s (taktéž legendárním) Gaimanem přistupovala již zcela pragmaticky (kniha byla zrovna k mání v místní knihovně), oproštěna od dětinského natěšení (u mne tak častého u "nových" objevů). A jelikož knižní Bůh (nevíte někdo jaké má jméno?) má vybroušený smysl pro humor (hlavně ten škodolibý), už po pár prvních stránkách tohoto skvostu jsem zůstala zcela paf. Aneb, jak by se vyjádřili mí dospívající potomci - todle bylo fakt hustokrutě drsný!

Pro ty, kdo ještě neměli tu čest s tímto mistrovských kouskem:
- najdete zde geniálně ztvárněný svět Podlondýna s jeho velmi barvitými a originálními obyvateli,
- příběh drsně akční a uhánějící rychlostí světla (tedy v Podlondýně spíše tmy),
- prožijete napětí - chvílemi tedy až děs střídající se s humorem vybroušeným jako prvotřídní diamant,
- hrdiny u nichž si nikdy, ale opravdu nikdy nemůžete být jistí, zda jsou dobří či zlí, odvážní či zbabělí, a na čí straně vlastně stojí,
- potkáte Anděla i Bestii:

"Jeho oči byly jasné a veliké. Roucho nebylo bílé, jak si Richard původně myslel: vypadalo jako utkané ze světla. Richard na anděly nevěřil. Nikdy na anděly nevěřil. A ať se propadne, jestli teď začne. Ale stejně je mnohem jednodušší na něco nevěřit, když se to na vás nedívá a neslovuje vás to jménem."

- pana Croupa a Vandemara - profesionální zabijáky s mnoha nechutnými zvyky a vyjadřováním šlechtických džentlmenů:

"Pane, začínám mít jisté koncepční problémy ohledně role mé a mého společníka v této šaškárně." Následovala pauza a pan Corup zpopelavěl. "Neprofesionální?" zeptal se mírně. "My?"
Zaťal ruku v pěst a bouch vší silou do stěny. Tón jeho hlasu však zůstal stejný, když do telefonního sluchátka říkal: "Pane, chtěl bych vás ve vší úctě upozornit, že pan Vandemar a já jsme spálili město Tróju. Že jsme přinesli do Flander černý mor. Naše poslední zakázka, která předcházela té vaší, sestávala z umučení celého osazenstva kláštera v Toskánsku v šestnáctém století. My jsme dokonale profesionální!"
Pan Vandemar, který se dosud bavil chytáním žabek a zkoušením, kolik si jich dokáže nacpat do úst, než bude muset začít žvýkat, řekl s plnými ústy: "Dělal jsem to rád."

Najdete zde všechny správné ingredience namíchané v mentálním koktejlu vytříbené chuti, který vám umožní zcela se odpoutat od "tady a teď", a přesunout svou duši do Nikdykde, odpočinout si, zapomenout na vše kolem...jen se nezapomeňte včas vrátit....mohli byste totiž propadnout škvírou a z Rubu není návratu.

Nomia
27. února

Klasický boj dobra se zlem, ale Gaiman tomu dodal tak neskutečnou atmosféru, že to vyšvihlo román daleko nad průměrné fantasy. Svět pod Londýnem vás naprosto učaruje a když k tomu přičtu, že autor má skvělý vypravěčský talent a krásně si umí hrát s jazykem, tak je jasné, že půjde o dobrou zábavu.
Je tam všechno, co každá správná fantasy potřebuje, má to švih, napětí, zajímavý svět a i slušný počet celkem vtipných hlášek. Ano, mohlo to být drsnější, záporáci více zkažení a Richard by mohl být o něco charismatičtější, ale přes to všechno je to skvělá porce čtení. A myslím, že každý si pak při návštěvě britského metra vzpomene na Neverwhere.

Toffee
23. února

Zábavná jednohubka, spousta skvělých slovních hříček, scének a postaviček. Londýnské metro a jeho stanice po přečtení rázem získávají úplně nové kouzlo.

MayaBu
20. února

Nikdykde byla moje první kniha od Neila Gaimana a určitě ne poslední. Nesmírně mě to bavilo, mluva pana Croupa, který dokázal elegantně říct i výhrůžku smrtí, byla skvělá a celkově padouši v této knize neměli chybu.
Gaimanovi se rozhodně nedá upřít velice bohatá fantazie a bývala bych si knihu možná přečetla raději v originále, už kvůli hře s názvy stanic metra atd. ale myslím, že si s tím vším paní překladatelka poradila se ctí.
Nikdykde je zkrátka taková povedená pohádka pro starší.

RyonMathrin
19. února

Poprvé jsem četl zhruba před patnácti lety a tehdy bych to ohodnotil jako průměrnou fantasy, bylo to fajn, ale nenadchlo.

Opět jsem se ke knize dostal koncem loňského roku a dalo mi to daleko víc. Neskutečný svět Podlondýna má obrovské kouzlo. Nápad s kouzelným otevíráním dveří i tam, kde nejsou... prostě super. Závěr knihy - samozřejmě. Kdo by volil jinak?

Mimochodem,všimli jste si slovní hříčky se jménem lady Dvířky? Když Croup s Vandemarem jdou za Richardem do bytu a hledají ji, ukážou mu kartičku, kde je mimo jiné napsáno: Slyší na jméno Doreen. Při čtění kdysi jsem pořád nemohl přijít na to, proč se Dvířka jmenuje tak divně a trochu mne to rušilo pokaždé, když v textu jméno zaznělo. Ale když napíšete Dooreen, najednou to dává smysl. :-)

Bublinka.
12. února

Pěkně vymyšlený svět, strašně mě to bavilo, Gaiman nemůže obyčejnou věc popsat jedním obyčejným slovem, ale několika neobyčejnými. Naprosto mě tím dostal.
Jsem nadšená.

AlexisG
27. ledna

Další s Gaimanových knížek, co mě naprosto dostala. Víc ani nevím, co bych k tomu mohla říct. Rozhodně mám v plánu si ji ještě někdy přečíst.

Khagrael
25. ledna

Úžasná knížka přesně podle očekávání. Moje první beletrie od Gaimana a rozhodně ne poslední.

Marushka27
14.12.2017

Asi má nejoblíbenější kniha od autora, ačkoliv si myslím, že v dalších knihách se víc vypsal. Má to svoje kouzlo, krásný, barvitý a promyšlený svět. Sympatické postavy, které si zamilujete.