Nikdy se nepřestala usmívat
Martin Štefko
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459297/bmid_nikdy-se-neprestala-usmivat-hvR-459297.jpg
4
220
73
Robert Jenkins je uznávaný soudní psychiatr. Před sebou má případ, díky kterému už jeho jméno nikdy nezapadne. A přitom stačí jen mluvit a naslouchat. Alexandra je obyčejnou ženou, která nikdy nestála v centru dění. Až doposud. Ocitla se ve světle reflektorů s krví na rukou. Alexandra je vražedkyně. Na svém kontě má 168 zabití. Robert se těší na jednoduchý případ. Všechno je jasné. Alespoň do chvíle, než se s Alexandrou poprvé setká.... celý text
Přidat komentář
Lhářka, nebo mluví pravdu? Vraždila z utrpení, nebo pro vraždu samotnou? Geniální či obyčejná? Submisivní nebo jen ustrašená? Herečka nebo nebohá žena?
Alexandra se doznala ke 168 vraždám. Je vůbec v lidských silách zabít tolik lidí? Kolik nenávisti a zloby v sobě musí mít tato žena, jejíž rty jsou neustále zkroucené do posměšného úsměvu?
Kniha začíná popravou vražedkyně Alexandry. Pocítíte lehké zadostiučinění, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Další kapitoly jsou pohledem zpět, kdy Alexandra mluví s doktorem Robertem a vzpomíná na jednotlivé vraždy. Popisky vražd jsou detailní. Možná až příliš detailní. Ale právě tyto popisky vylučují, že by si vše vymyslela. Jenže během čtení si s vámi autor hraje a přemýšlíte, zda byl při psaní pouze nepozorný, nebo jsou jednotlivé odchylky ve vyprávění odhalením něčeho mnohem většího.
Během vyprávění Alexandřina života se dostáváte do chvíle, kdy s ní začnete soucítit. Do chvíle, kdy si říkáte, že tohle přeci nemohla udělat. Do chvíle, kdy začnete přemýšlet, kolik zla a bolesti může jeden unést. A kolik zla a bolesti může další dát
Příběh jsem si poslechla jako audioknihu a něco vám svěřím paní Jitka Kahounová, která předčítá Alexandru, popisuje jednotlivé vraždy a myšlenky Alexandry tak věrně a lhostejně, že jsem měla chuť rozšlapat telefon! Kniha samotná má 150 stran a mě nepřestává fascinovat, jak se dá tak spletitý, komplexní a neuvěřitelný příběh nacpat do těch pár stránek. Konec? Nečekáte. Ne, ani vy, kdo víte kdo je vrah na prvních 10 stránkách detektivky! Ani vy ne. Knize nelze dát méně než 5/5 a doporučit všem přečíst, či ještě lépe poslechnout.
Tak toto byla opravdová lahůdka !!! Výborně a poutavě napsaná kniha, která v člověku mixuje směs protichůdných pocitů vůči hlavní postavě až ke konečnému rozuzlení. Hlavní hrdinku si podle mého názoru většina čtenářů oblíbí a s tlakem u srdce poslouchá její životní příběh, který by byl až moc krutý i pro několik lidí dohromady. V jednu chvíli jejího vyprávění - kdo četl, určitě ví kdy - jí člověk začne úplně nenávidět za to, co je schopná provádět, ale někde v skrytu duše mu něco našeptává, že to není možné, aby Alexandra byla takových obludností schopná a začne ještě více tušit, že to všechno nebude jen tak, což potvrdí závěrečná část této skvělé knihy.
Velmi netradiční příběh, který mě dostal. Postavy jsou výborně vykreslené. Některé drastické scény jsou až moc popisné, ale umocňuje to celkový dojem a vzbuzuje emoce.
Postupně mi v příběhu některé věci neseděly a přemýšlela jsem, jestli je to chyba autora nebo je to nějaký záměr, který bude odhalen později. Ukázalo se, že druhá možnost byla správně. Autor to měl promyšlené dobře a výslednou pointu jsem úplně neočekávala. Wow efekt se dostavil a výsledný dojem z knihy je skvělý. Jsem nadšená.
Nechala jsem se zlákat, koupila, poslechla a jsem zklamaná. Jako thriller mi to moc nepřišlo a ani nevím, zda jsem to pochopila. Hlas paní Kalhounové mne také dost iritoval. Nejsem čtenář Kinga ani podobných zde zmíněných, tudíž to je asi mimo můj žánr.
Já tuhle knížku miluju. Od prvního slova po poslední tečku. Relativně krátký příběh a silný příběh mě zhusil, rozplakal, překvapil a ... zkráceně - získal si mě.
Ptáte se, proč jsem se do této knihy tak zblaznila? Upřímně... já nevím. Přišla mi do života, vyvolala bouři emocí, semlela mě a poslední stránkou mě vyhodila z příběhu ven. Šlus. Konec. A teď si žij dál beze mě. Řekla mi, co chtěla a pak se významně odmlčela a čekala. Až to všechno vstřebám, až budu schopna reakce a až mi naplno dojde, že byla spoušteč něčeho většího, co mi změní skladbu knihovny. Až s ní jsem naplno pochopila, že chci zaměřit svou čtecí pozornost na české autory hororového (a nejen jeho) žánru. Že to vážně umíme. A pokud vám tohle všechno dokáže kniha dát, nejde ji přeci nemilovat... už chápe? Ne? Tak si ji přečtěte a pak mi napište...
Vybavuji si, že když jsem před lety tuto knihu (toho času první vlaštovku nakladatelství Golden Dog) přečetl, rozhodl jsem se autorovi napsat a dát mu zpětnou vazbu. Má zpráva však tehdy vyzněla poněkud negativně (nechtěně; od té doby jsem se doufejme naučil formulovat svá hodnocení lépe), takže tímto komentářem k druhému vydání snad věci uvedu na pravou míru. :)
Tento román považuji za jeden z nejlepších příběhů, které jsem dosud od Martina Štefka četl. Dokonce i teď, když jsem se k té knize znovu vrátil, mě dokázala strhnout natolik, že jsem ji zhltnul na dvě posezení. Nejde o to, že bych si nevybavil onu nezapomenutelnou pointu; nebudu prozrazovat jak a kde přesně jsem ji (logice navzdory?) už při prvním setkání s knihou předem úspěšně odhadl. Jde však spíše o myšlenky v příběhu obsažené, víceúhelné pohledy na věc a obecně skvěle zachycenou psychologii postav. Akce v ní příliš nenajdete - ale to je naopak to, co mi plně vyhovuje.
Je těžké o této knize hovořit bez zbytečného mávání rukama či spoilerů; je to skládačka, kde do sebe všechno (ano, i Intermezza mrtvých, zejména čtete-li pozorně mezi řádky) nakonec s precizním cvaknutím zapadne. Co však aktuální verzi knihy prospělo, je jednoznačně změna formátu a vlastně celkového vzhledu. Nemůžu říct, že bych osobně měl tento typ ilustrací (ať už se bavíme o obálce či vnitřku knihy) vyloženě rád, ale k příběhu sedí tak akorát. Celý svazek na mě působí velmi dobrým dojmem.
Hledáte-li dobře odvyprávěný příběh, tuto knihu s úsměvem doporučuji.
S nakladatelem a spisovatelem Martinem Štefkem jsem se poprvé setkal na Fantastické Ostravě - u stánku s knihami od nakladatelství Golden dog. Pamatuji si, když jsem mu řekl, že jsem toho z produkce nakladatelství Golden dog (jehož je Martin majitelem - pro ty, co to ještě neví) už přečetl dost, jen nic konkrétně od Martina Štefka . Jaká byla jeho reakce?
“Nejlepší si nechávate nakonec, to je dobře.” Bylo to myšleno s vtipem, nadhledem a obrovskou pokorou, byť to tak nevypadá, ale v těch očích jste to v tu chvíli zkrátka viděli. Každopádně to nebylo jen vtipné, ale zároveň… TREFNÉ Snad se žádný z autorů, jež vydávají u Golden dog, neurazí
Každopádně zhruba před týdnem jsem tuto malou knížečku doslova zhltl za jedno odpoledne “Nikdy se nepřestala usmívat”. Naprosto super záležitost, přátelé. Ani nevím, co bych k tomu víc napsal. Popravdě, první půlka mě moc nebrala, protože příběh byl servírován tak, že vše je jasné a že i víme (díky prologu), jak vše skončí, takže by nás nemělo nic překvapit. Ostatně i Intermezzo mrtvých jsem moc nechápal, kladl jsem si otázku, jak nám tyto flashbacky posunou příběh? Možná kvůli nejisté první polovině si dovolím ubrat na jedné hvězdičce, ale jako celek všechno skvěle zapadá a vy, čtenáři, chcete vědět, v čem je vlastně onen háček, a tak čtete a čtete a čtete. Nakonec to všechno bylo dobře, když sám autor tak nějak nenápadně pomrkával na mě, jakožto na čtenáře, ve formě jakési nejistoty, která třímala v hlavě samotného doktora Jenkinse, který se setkával s hlavní hrdinkou, sériovou vražedkyní a vedl s ní dialog napříč celým příběhem. Působilo to tak jakože “nic není, jak se zdá” a že se možná máme na co těšit. Tohle mě drželo a byl jsem zvědavý. Takže ano, někde v půlce už jsem to zhltl jak malinu. Dialogy nesmírně zajímavé, filozofický pohled na svět mě bavil nejvíce (opravdu žijeme jenom proto, abychom žili?). Jako čtenář jsem jedním slovem spokojen.
POZOR: velká chyba dívat se v průběhu čtení na názory čtenářů na databázi knih - viz níže uvedené komentáře. Nemyslím si, že je vhodné psát, že nelze popřít inspiraci jedním slavným dílem, který četl dnes snad každý fanoušek Stephena Kinga, protože takový komentář je sprostý spoiler. Nakonec si myslím, že i o této inspiraci by se daly vést sporné diskuze, možná přímo se samotnou Alexandrou . Protože ten příběh je zkrátka jiný než ono nezmíněné Kingovo dílo.
Jako čtenář jsem byl spokojen a příběh můžu vřele doporučit. Jedno velké díky autorovi za skvělý zážitek
Tato kniha je moje první od autora. Musím říct, že tento žánr moc nevyhledávám, mám poslední dobou období spíše na oddychové knihy. Přesto nelituji, že jsem jí přečetla. Chvilkami Alexandru nenávidíte, když popisuje vraždy, pak zase spíše litujete a říkáte si, že to není možné. Příběh se mi četl dobře, nicméně musím říct, že to pro mě nebyla taková ta kniha, kterou bych musela zhltnout na jeden večer a často jí odkládala. Konec byl předvídatelný, jak kdyby se autor inspiroval u nějakého filmu. Každopádně doporučuji určitě k přečtení
Příběh jako byl tento jsem ještě nečetla. Vše začalo celkem netradičně - koncem. S Alexandrou se poprvé setkáváme v den provedení trestu smrti, ke kterému byla odsouzena. Její psychiatr ji byl velkou oporou a soucítil s ní. A přesně to mě zarazilo...je to přece vražedkyně říkala jsem si. Musíte ale přelouskat celý příběh, aby jste pochopili proč tomu tak je. Třeba na konci změníte názor stejně jako já. Spletitý příběh Alexandry je tvořen ze sezení s jejím psychiatrem Robertem a vzpomínkami na její hrůzný a nespravedlivý život. Některé části byly opravdu šíleně a brutální až mi z nich bylo těžko. A právě v těch chvílích mi bylo Alexandry vlastně líto. Pak ale přišly na scénu popisy vražd a soucit byl rázem ten tam. Zvrat a zároveň celkové vysvětlení, které přišelo na konci jsem nečekala a upřímně mě trošku zklamalo. Něco takového jsem v knize nečekala. Zas na druhou stranu bez této zápletky by všechno postrádalo svůj smysl. Příběh Alexandry vás trošku emočně rozebere a wow efekt taky nechybí takže za mě skvělá kniha má jeden večer .
Nikdy se nepřestala usmívat byla moje první kniha od Martina Štefka a rozhodně ne poslední. Vcelku útlá knížečka, od níž jsem se nemohla odtrhnout a i přes poměrně hodně hektické prázdniny jsem ji přečetla za dva dny, protože prostě nešla odložit.
Příběh začíná tam, kde většina jiných příběhů končí. Smrtí ženy, odsouzené za vraždy. A ne jen tak za pár vražd. Alexandra, naprosto nudně působící žena s nikdy nemizejícím úsměvem na rtech, má na pažbě celých 168 zářezů. A psychiatr Robert Jenkins si dal za úkol ženu vyšetřit a přijít na kloub tomu, jak mohla v průběhu dvaceti let zavraždit mnoha rouzličnými způsoby tolik lidí a nikdo si ničeho nevšimnul. Případy jednotlivých vražd spolu zdánlivě nesouvisí a ani Alexandra se při psychiatrických sezeních nechová ani jako agresivní psychopatka či jako vypočítavá geniální stvůra. I přes Alexandřino strašlivé dětství a množství traumatických zážitků Robertovi na jejím chování a příběhu prostě něco nesedí. A uznávaný psychiatr se chce dopátrat pravdy. Sezení mezi Robertem a Alexandrou jsou vyplněna intermezzy, které popisují vraždy, k nimž se Alexandra doznala. A některé popisy jsou opravdu pro silné žaludky.
Byla jsem příběhem naprosto unesena, a když jsem dočetla až k pointě, hlavou mi běžela sprostá slova a to ne proto, že by pointa vyprávění byla kravina, ale čistě jen kvůli síle vyprávění. Bylo to kingovské, mystické, hluboké a úžasné. Vzbuzovalo to ve mně tolik otázek! Všechno do sebe krásně zapadlo a mě bylo hlavní hrdinky upřímně líto. ptáte se, jak mi mohlo být líto neúprosné vražedkyně, která zbavila života 168 lidí? Která vraždila muže, ženy, mnohésvé oběti i mučila? jak jí někomu může být líto?
To už si musíte přečíst sami.
Já byla uhranuta a moc se těším na další knihy Martina Štefka, který nejen že odvádí úctyhodný kus práce jako nakladatel, ale také jako spisovatel
Po téhle knize se určitě kouknu i na další autorova díla. Alexandra bude hodně dlouho v mých myšlenkách. Chtělo se mi pro ni na konci brečet, ale plně chápu její rozhodnutí a divím se, že k němu nedospěla dřív. Na druhou stranu mi na konci chybělo trochu zadostiučinění, ale nechci moc spoilerovat.
První kniha dočtená v roce 2022 a byla to trefa do černého. Ta podobnost s Johnem Coffeym je neoddiskutovatelná, nicméně mi tam příjemně vyskakoval i Hannibal Thomase Harrise. Tyhle dvě látky zkloubit do vlastního příběhu a držet se pri tom v originálních vodách - to je prostě výzva. A Štefko to zvládl skvěle.
Svůj komentář jsem musel o pár dní odložit. Po tom, co jsem knihu dočetl jsem byl plný emocí a můj názor by nebyl objektivní. To vlastně asi nebude ani teď, protože to ze mě stále ještě úplně nevyprchalo. Dostal jsem to, co jsem podle anotace očekával, a ještě něco navíc. Inspirace mistrem Kingem je v příběhu přímo hmatatelná, kdyby Frank Darabont dostal tuhle knihu do ruky, vytřískal by z toho další kultovní biják. Alexandra je asi nejlépe napsaná postava, co jsem za posledních pár let v knižním světě potkal. Tenhle příběh je doslova kulervoucí! Díky za něj, Martine. A mír v duši, Alexandro...
Na tejto knihe mi vadilo niekoľko vecí, ktoré sa podpisujú pod hodnotenie. Predovšetkým inšpirácia Zelenou míľou. Už druhá autorova kniha, ktorá skladá poklonu S. Kingovi (Mrtví kráčí po zemi stále odkazovali na Temnú vežu). Pritom autor vie napísať aj zaujímavý a originálny príbeh, ako Zatracenci. Vzhľadom na spomínanú Zelenú míľu ma teda pointa neprekvapila. Ďalšia vec, ktorá zrážala dole môj dojem, bola interpretácia. V Čti mi sa s aranžmánom celkom vyhrali. Hudba je dobrá, aj to, že je interpretov viac, prípadne rozličné efekty. Hlas p. Kahounovej ma však vyslovene iritoval. V niektorej recenzii zaznelo, že interpretuje, ako keby čítala cestovný poriadok - to je celkom výstižné. V skratke tu máme teda nie úplne originálny príbeh, explicitné popisy, ktoré ma znechucovali, nesympatické postavy a interpretov. A áno, obálka je dosť strašná, ale to je už najmenej.
Kniha mi byla doporučená kamarádem, moc se mi do ní nechtělo, ale nelituji. Naprosto skvělý příběh. Knihu jsem četla jedním dechem a nejde se od ní odtrhnout. A pak ten konec...spadla mi brada :-D knihu doporučuji všema deseti :-)
Nikdy se nepřestala usmívat, proč taky?
Vnímala zlo, ale navenek působila úplně klidně, aneb jak si jinak vytvořit zeď mezi dobrem a zlem.
Byla to příjemná oddechovka, s překvapivým koncem. Takový závěr jsem vůbec nečekala.
Příběh mě neskutečně bavil a tím pádem byla kniha přečtená za jedno dopoledne.
Místy ironie, místy vážné situace a taky vtipné dialogy.
Nic není tak, jak se zdá a hlavně je příběh důkazem toho, že není dobré soudit člověka podle zevnějšku. :))
"Nedokážu ovlivnit všechno ve svém životě, s něčím se prostě smířim."
Jak sakra může být někdo tak vyrovnaný a smířený?!
"Mělas někdy pocit, že už se svým chlapem prostě nemůžeš vydržet?
Někdy bych ho zabila."
Pro jednu stranu ironie, brána jako vtip.
Pro druhou stranu naprostý fakt, myšlený doslovně...
Tato kniha je o dvou lidech, jenž jedna z nich je masová vražedkyně, která má na svědomí více jak 168 vražd a druhá postava je soudní psychiatr, jenž jí vyšetřuje. Bohužel, nikdy není nic tak jednoduché, jak se zdá. Ona je se svým osudem smířená, a už má v hlavě jedinou myšlenku, a to na vlastní odchod z tohohle zkaženého světa. Za to psychiatr Robert Jenkins si po prvním setkání, není úplně jistý tím, že mu Alexandra říká úplnou pravdu, nejen o sobě ale i o vraždách. Je vůbec možné, aby jedna žena zabila 168 různých lidí v různý čas na od sebe dost vzdálených místech?
Příběh knihy vypadá jednoduše ale není tomu tak, rozdělil bych ho na dvě části. Část první – flashbacky, kdy Alexandra vypráví, jak se odehrály různé vraždy. Část druhá - kde máme samotná psychiatrická sezení. Vzájemně je to dobře poskládané, jedná se o perfektní rozbor přemýšlení vraha. Kdy víte, jak co probíhalo, a přitom dostáváte pocity z první ruky, víte, co ji k tomu vedlo proč to dělala, všímáte si různých drobných nuancí. Říkáte si, že tohle je prostě jasná věc ale vnitřně tam něco nehraje. Kniha je napsána tak, že při čtení neustále přemýšlíte nad Alexandrou, nad jejím chováním, za mě je to je super drží vás to ve střehu a chcete neustále číst. Konec knihy byl jiný, než jsem si myslel, měl jsem několik teorií proč to Alexandra dělá, ale tohle mě dostalo a byl to jiné, se zajímavou myšlenkou...
Malá knížka svou velikostí, velká díky svému námětu k přemýšlení.
Co si pomyslet o knize, která Vám již v prologu domněle ukončí příběh ženy, která se nikdy nepřestala usmívat? Snad jen to, že Martin Štefko to musí mít zatraceně promyšlené, aby mě na dalších dvou stech stránkách přesvědčil o tom, že jeho kniha bude pecka. A ano, promyšlené to opravdu měl. Na následujících stránkách se totiž vytváří psychologický rozbor Alexandry a i když jsem vlastně neměl důvod si na ní vytvářet názor, vše za mě totiž dělal psychiatr Robert Jenkins, tak nějak jsem se od knihy nedokázal odtrhnout. Úctyhodný kousek, jen co je pravda. Střídání kapitol, kde jedna je v rámci dialogu mezi Alexandrou a Robertem, a druhá se hrabe v její minulosti a nastiňuje životní útrapy Alexandry, mě doslova zajímaly. Pořád jsem si říkal, kam autor dokáže až zajít. Jednak mě ty dialogy s Robertem neskutečně bavily a druhak jsem byl zvědavý, kam to její počínání vlastně až dojde. Jaký, že má vlastně smysl? V jedné kapitole mě to až donutilo si ke čtení pustit hudební podkres složený z pecek, o kterých je v tu chvíli v knize řeč. Rozuzlení je pak hodně jiné, než zbytek knihy, ale řekl bych, že v kontextu příběhu veskrze zajímavé. Martin Štefko je nejenom šikovný nakladatel, ale knihu po knize zjišťuji, že i zatraceně talentovaný spisovatel. Těším se na jeho další knihy...
Dlouho jsem váhala, jak knihu ohodnotit a nakonec jsem zvolila 3 hvězdy - průměr. Kniha je čtivá, ke konci mě i velmi zajímalo, jak se příběh rozhřeší, takže jsem nemohla přestat číst. Bohužel konec je velmi předvídatelný, nic extra zajímavého se nestalo, zároveň nejsem z konce ani zklamaná - takže bych to zhodnotila jako příjemné, oddychové čtení, které není příliš zajímavé, abych se k němu vracela. (:
Štítky knihy
thrillery sérioví vrazi psychologické thrillery vražedkyně lékařské thrillery české detektivky
Autorovy další knížky
| 2015 |  Nikdy se nepřestala usmívat |
| 2020 | Mrtvé ženy |
| 2014 | Mrtví kráčí po zemi |
| 2022 | Farma zrůd |
| 2016 |  Agentura 1: První tým |
Kniha Nikdy se nepřestala usmívat je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 253x |
| Čtenářské výzvě | 15x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 111x |
| Chystám se číst | 143x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 2x |
Asi mi v knize něco uniklo... nebo nevím. Ale wow efekt se nedostavil. Taková velmi zhuštěná a pokrácená variace na Zelenou míli. Jednu * navíc přidávám za fotografa.