Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505631/bmid_nikdo-neni-sam-fM0-505631.png
4
1185
1185
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém. Sice nemá příliš dobrý vztah s rodiči, ale udržuje si od nich bezpečný odstup. Jenže někdy tohle všechno nestačí. Křehkou rovnováhu náhle naruší smrt matky a Veroničina představa spokojeného života se začne rozpadat jako domeček z karet. Jestliže někdo dokáže popsat nedělní oběd, výlet na rozhlednu nebo babiččin pohřeb jako bezohlednou poziční válku, pak je to Petra Soukupová. Její nový román čtenáře okamžitě vtáhne do světa, ve kterém se spolehlivě poznává, aby vzápětí krok za krokem odhaloval absurditu a trapnost rodinných bitev, v nichž nemůže nikdo vyhrát. Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi.... celý text
Přidat komentář
Zase jedna ze slabších knih, které jsem přečetla. Autorka mohla obsah zredukovat na třetinu a stále by psala o tomtéž v kruhu. Snad závěr knihy - možná poselství: " Nemusíš poslouchat svou matku", když už jsi dávno dospělá, je středobodem příběhu.
Kniha se mi líbila, je ze života, každému se něco z příběhu může stát. Doporučuji.
Knihy od Soukupové vždycky přečtu hrozně rychle. Asi je to tím úsporným stylem a úpravou textu (nepoužívá uvozovky), málo popisu, hodně emocí. I Nikdo není sám by mohlo být o polovinu tenčí, ale písmo je docela velké a ještě tučné. Nicméně po grafické stránce se mi kniha líbí.
Já a Veronika máme jedno společné - chtěly bychom stíhat všechno, ovšem já jsem na rozdíl od ní asi línější, zlejší, nepiju a nekouřím. Proto pro mě bylo na jednu stranu celkem snadné se do ní vžít, na druhou jsem si říkala, že by se prostě měla už na něco vykašlat... ale zas na co, no. Je pravda, že se toho možná na můj vkus nakupilo trochu moc (problémy dětí ve škole, Míši mi ve výsledku bylo fakt líto a přála jsem si, aby to uměl popsat stejně jako Soukupová). Manžel je oproti tomu docela držák, umím si představit, že spousta chlapů na jeho místě by toho měla dost daleko dřív. Jak autorka ovšem poznamenala na besedě, jeho perspektiva v knize není, takže co my o něm víme?
P. S. Beseda byla na Světě knihy a Soukupová na mě moc příjemně zapůsobila svojí upřímností, otevřeností a celkově mi přišlo, že bych si s ní ráda povídala jen tak. Jedna z autorek, které budu ráda podporovat.
Rodina, vztahy, život - obyčejný život, většina z nás ho žije, tento stále se dokola opakující nudný, náročný, smutný a pohlcující život. Rutina Vás vcucne a nepustí, děti, manžel, zlý, starý otec a ona - matka, manželka a dcera, která chce vše stihnout, aby byli všichni šťastní a ona měla čas žít. Čekala jsem, kdy se něco změní přijde otočka v ději nebo jen pointa, ale čím více se blížil konec tím víc jsem přestala chápat, snahu autorky nám něco sdělit - něco jiného, než jen, že někdy je to opravdu těžké. Moje první kniha od autorky a upřímně moc nechápu tak vysoké hodnocení.
Rozhodně nikdy jsem se neřadila mezi přední fanoušky Petry Soukupové a když se zpětně dívám na svoje hodnocení jejich knih, tato byla za mě asi nejslabší. Chápu, že situace byla opravdu nepříjemná, a že čelit nemocným nebo vyčítavým rodičům včetně problémů vlastních dospívajících dětí může být opravdu náročné. Nicměne za mě kniha neměla žádný zajímavý zvrat, žádný překvapivý obrat nebo motivace postav, popřípadě změny k něčemu. Připadalo mi to, jak kdybych šla s kolegyní na kafe a ta si mi tam stěžovala tři hodiny v kuse, jak to má těžké. Škoda.
Tak úplně nevím . Pro mě první kniha od téhle autorky ,ale jak se říká ... Neurazí,nenadchne ... Chvíli se mi to četlo dobře ,pak sem si zase říkala jestli to není ztráta času, přišla mi málo propracovaná ,v podstatě o ničem ... Postavy mi nesedla ani jedna ... Posmrtné pasáže matky mi lezly na nervy . Myslím že asi nic pro mě .
Autorku mám hodně načtenou,,její knihy mám moc ráda,,řeší hlavně rodinné vztahy děti,rodiče,prarodiče..Ne,vždy je vše ideální,,takový je prostě život,a autorka umí postavy vykreslit,a napsat i drsnější sceny třeba s pejsky,,no to jsem nechápala,,každopádně jsem ji poslouchala a skvělé...hltala jsem každé slovo...a souhlasím nová Soukupová,,tak jak ji znáte a máte ji rádi...
Chvilku jsem si zvykala na způsob psaní, kdy přímá řeč bez uvozovek plynule přecházela v popisování děje. Jinak to není žádný optimistický příběh, je to bolestivý vhled do života jedné rodiny očima Veroniky, její náctileté dcery a syna. Veronice zemře matka, s kterou neměla nijak vřelé vztahy a zůstává otec s počínající demencí, o kterého se snaží postarat, samozřejmě začnou problémy v práci a hlavně s pubertálními dětmi. Příklad sendvičové generace. Psychicky vyčerpaná Veronika nakonec udělá závěrečné rozhodnutí a jen další roky jí ukážou, jestli to bylo správně.
Vzhledem k tématu je to smutné čtení a ke konci je to už na depku, ale nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Mornštajnová, Soukupová, Bolavá, to už je jen jedna velká slitina zmaru, banality a odpudivých psychologických profilů. Jen u Soukupové je výhodou, že se své "hrdiny" ani nesnaží učinit výjimečnými a zápletky nervydrásajícími a šokujícími. Tedy pokud se v životě málo ubíjíte plácáním od ničeho k ničemu ve společnosti omezených a primitivních slabochů, dejte si nášup v podobě světa hrdinů snad každého příběhu Petry Soukupové.
Pokud bych měla zhodnotit jedním slovem obsah, tak to bude ZMAR.
Veronika si najela do svý pomyslný běžkařský stopy, jela a neuhla. Ani kdyby kolem ní měly padat stromy a lítat smrtící třísky.
Celých 360 stran se opakovaly stále stejný situace s čerstvě ovdovělým tátou, ultraprotivným starcem a jejími naprosto nemilými dětmi. A to volím výraz víc než mírný, protože tihle dva uzurpátoři mě naprosto přiváděli v úžas. Dennodenně všichni s kyselým ksichtem Veroniku zbuzerovali a ždímali jako hadr na podlahu. A neustálý opáčko. Pějme píseň dokola okolo stola, la, la. Konec nekonec. Logicky. Perioda vždy potřebuje nějakou dobu, aby se systém dostal zpět do výchozího stavu.
Kniha má 368 stran, ale klidně mohla mít 200 nebo 600, a nezměnilo by se vůbec nic. Klasická modulární kompozice: Kamkoli do textu lze libovolně vložit další epizodu, úvahu, klidně další postavu - a pořád to bude stejná kniha. Přežvykování slov v neměnném rytmu a stylu, postavy bez vývoje, některé (manžel) úplně papundeklové. Za mě dost zklamání.
První stránky knihy byly výborné, avšak po chvíli se to začalo hrozně táhnout, opakovat. Příběh se nikam neposouval, postavy se nevyvíjely. Ke konci se mi z toho, jak se hlavní hrdinka točí v kruhu, začaly kroutit prsty na nohou.
Tématu, stylu psaní a formě Petra Soukupová zůstává věrná. Ve 'Věcech, na které nastal čas' se mi to hodně líbilo, ale tady to působí vyčpěle. Na odložení to není, nicméně, čekala jsem zajímavější čtení.
Velmi povedená kniha. Čtivá, poutavá, nutí k zamyšlení a ukazuje, že i ty nejlepší úmysly mohou člověka dovést do komplikované situace. Líbil se mi styl psaní, kdy čtenář sleduje situace z pohledu jednotlivých osob. Povedené a těším se na další knihy od Petry Soukupové.
Kniha se četla sama, taková pohoda. Určitě mohu doporučit a ráda si od autorky přečtu další knihy.
Od Soukupové se mi zatím asi nejvíc líbila kniha Pod sněhem. Nikdo není sám k tomu má velmi blízko. Audio mi u jejích příběhů dost vyhovuje. Atmosféra pomalu houstne, vztahy se přiostřují a nelze vyhovět všem. Člověk se prostě musí rozhodnout. Postavy jsou dost reálné, přímo ze života. Myslím, že hodně čtenářů v nich najde částečnou podobnost se členy své rodiny. Drsné, ale super čtení. Doporučuji.
Soukupová styl má ráda, líbí se mi, jak dokáže ukázat ty temné stránky navenek fungujících rodin.
Jen teda tady v tomto konkrétním pribehu jsem byla tak sokovana naprosto šílenou "výchovou" dětí, že jsem s hlavní hrdinkou ani nesoucitila, natož abych si ji byť jen maličko oblíbila. Vlastně se děsím toho, že někteří rodiče i v realitě opravdu propagují podobný styl liberální výchovy.
Co k tomu dodat? Pro mě jednak exkurz do hlavy puberťáků, jak pohlíží na rodiče a zároveň příběh ženy/matky, která řeší svou rodinu na úkor sebe, až nakonec řekne DOST.
Knížka zase super, Soukupový styl mi strašně sedí a opravdu hrozně často si řeknu "tvl to mám úplně stejně" :) Za mě by mohla být kratší, část příběhu se točil pořád v kruhu a řešilo se vlastně to samé. Ale i tak hodnotím vysoko.
Štítky knihy
rodina rodinné vztahy úmrtí v rodině
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Ach jo...to byl zase zážitek...děkuju, děkuju, děkuju...přečteno na dva zátahy...já tyhlety rodinný věci prostě miluju...a pro mě jako pro mámu dvou dětí je strašně přínosný ten náhled z jejich strany...za mě prostě opět strašně dobrý!!!