Neviditelné nestvůry

31.03.2011

Palahniukova prvotina je poměrně neučesaná a trpí tím neduhem, že se v ní sice zakládají snad všecky autorovy postupy, příznačné pro jeho pozdnější tvorbu, ale jsou po celé ploše románu rozesety jaksi neuspořádaně, navíc vystupují v pouhém náznaku. Nejpatrnější je to v případě Palahniukovy jinak precizní práce s detaily, která je v Neviditelných nestvůrách sice čitelná, na druhé straně postrádá svůj později typický rozměr fascinace, obsese, a tudíž postrádá i sílu svého sdělení. Koncipovat román podle šablony populárních ženských časopisů je sice vynikající nápad, těhotný netušenými možnostmi, ale Palahniukovi se pak celá kniha jakoby rozpadá pod rukama, poněvadž záměrné rozbití vyprávění na bez ladu a skladu poskládané epizody anebo - přiměřeněji vzhledem ke knize řečeno - záblesky v konečném důsledku působí zmatečně. Co však především oceňuji, je fakt, že knihu v její (záměrné, i když podle mě nezvládnuté) roztříštěnosti sceluje typická nálada, která celé drama modelky s ustřeleným kusem obličeje rozehrává. Palahniuk je mistrem ve vyhmatávání pro současnou dobu typických rozpoložení, jak se nejjasněji ukázalo např. v Klubu rváčů. Tím, myslím si, je současnému čtenáři snad nejblíže, i když tento fakt nemusí být pro všecky zcela explicitní. Protože tedy Palahniuk dokázal mistrně předvést základní rozpoložení doby i místa a nechat je zpětně prostoupit celou svou knihou, "odpustím mu" i vykonstruovanost děje a křeč ve finálních rozuzleních (která však napříč svou další tvorbou zvládá naopak mistrně).

09.02.2011

Moje první knížka od tohoto úchyla a pokud budou ty ostatní podobně dobré jako tato, hlásím se do jeho fanklubu.
Je to totiž fakt divný příběh a když píšu divný, myslím to doopravdy. Postavy jsou na samotné hranici uvěřitelnosti, vedou nelogický život, divně se chovají, divně jim to myslí, divně mluví. Divný je i děj; zmatený, nesouvislý, neustále se skáče v čase z přítomnosti do minulosti a zase zpátky. Palahniuk experimentuje s větami i se slovy, během celé knihy opakuje stále stejné motivy, slovní hříčky i vnitřní monology hlavní postavy. Ovšem - což je zcela zásadní - občas přijde s takovou hláškou, perlou nebo moudrem, až vás zvedne ze židle (v mém případě ze sedadla autobusu). Zkrátka se mi to strašně moc líbilo a to je všecko.
Blesk!

30.11.-0001

Moje první setkání s autorem bylo právě přes tuto knihu. Kniha je to depresivní, nevšední, poutavá, zmatená a vulgární, což jí samozřejmě vůbec neškodí. Spíše mě pobavila než fascinovala.
Ale rozhodně bych ji nepovažoval za takovou bombu, jak tady většina lidí píše v komentářích. Je to prostě jenom dost bizarní příběh o podivných lidech, nesmyslném chování a o životě v té nejsurovější formě. Autorův slovník a vyjadřování je velice vtipné, ale asi je mi jasné, proč mu tuto knihu tehdy před lety nechtěli vydat.
Výrazná pointa na konci vyprávění taky potěší. Hlavní hrdinka zohyzděná modelka a její přátelé, které nenávidí stejně jako sebe sama a přeje si jejich smrt. Mno hodně zajímavý námět. Ono neustálé přeskakování děje sem a tam je někdy protivné, ale dá se na něj zvyknout. Sečteno podtrženo 60 procent.

30.11.-0001

Další skvělá depresivní kniha od Palahniuka, bohužel si pro tentokrát vybral téma, které jde dost mimo mě.

30.11.-0001

nevybrúsený palahniuk v celej svojej kráse.