Neviditelné nestvůry
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31743/bmid_neviditelne-nestvury-hSs-31743.jpg
4
428
66
Supermodelka Shannon McFarlandová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. Pak přišla o obličej. Kulka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela. Shannon McFarlandová je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne zabít svou nejlepší kamarádku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
Invisible Monsters , 1999
více info...
Přidat komentář
Každý touží po tom, aby se svět točil kolem něho. Každý chce být hlavní hrdina ve filmu. Chceme být bohatí, krásní, úspěšní. Pro tento cíl jsou lidé schopni udělat cokoli....opravdu? Já myslím, že ne. To jenom hlavní hrdinové této knihy jsou schopní si ustřelit půlku hlavy nebo si nechat vybuchnout plyn před obličejem, spořádat hormony měnící vás pomalu v opačné pohlaví. Přečetla jsem třetinu knihy a mít doma krb, tak bych ji využila asi na podpal. Přečetla jsem polovinu a můj názor se nijak nezměnil. Stejně tak na 180. straně. Pak přišel zlom, kdy nikdo není takový, jak ho vnímáte na začátku, každá akce se začne vyjasňovat. S tím podpalem jsem si to rozmyslela. Možná bych knihu mohla věnovat do knihovny. Vše je tak umělé, plastické, že se člověk prostě nemůže s dějem vžít. Na skoky z budoucnosti do minulosti do jiné minulosti a tak dále jsem si časem zvykla. Ale Palahniuka už asi ne,....jedině, že bych si koupila do bytu krb.
Nápadité, nepředvídatelné, zamotané, nelineární, výjimečné; přeplněné zkažeností, ošklivostí i krásou, špatností, zlobou, nenávistí... ale především, především něco, co vám zaručí nezapomenutelný zážitek při četbě. Chuck Palahniuk tohle prostě umí. Dokáže psát o lidech v jejich opravdové podobě, nic nepřikrašluje, všechnu naši zkaženost a prohnilost nechá vylézt hezky na povrch; a přesně kvůli tomu mám jeho knihy tak ráda, žádné zapírání a naivní idealizace.
Úryvek: "Zvláštní, ale když si vezmete třeba i ten nejrozsáhlejší a nejtragičtější požár, pořád to je vytrvalá chemická reakce. Oxidace Johanky z Arku."
Prvoplánovitá, postmoderní slátanina, kdy Palahniuk využívá veškeré myslitelné metody, jak čtenáře šokovat, avšak o povaze lidské krutosti, závisti, chtíči a touze neříká nic. Kniha neslouží ani jako komentář, ani jako studie, dokonce ani jako příběh. Možná by mohla posloužit jako toaletní papír, nebýt její ceny.
Několik nečekaných věcí doprovázelo čtení a dočtení této knihy. Hlavně bych nečekala, že budu schopná Palahniukovu prvotinu přečíst za cca 3 dny. O Neviditelných nestvůrách se píše, že trpí přílišnou rozkouskovaností, až se čtenář ztrácí a nemůže se na děj napojit (nebo spíš si ho poskládat dohromady). Nic takového se mi nepřihodilo, naopak. Hláškaření, opakování určitých hlášek v určitých momentech - to prostě u Palahniuka miluju. Sice to ještě není tak mistrně použito jako v jeho pozdějších věcech, ale i tak to funguje výborně. Postavy a kolem nich splétaný děj je sice obojí dohnané do extrému, ale o to zábavnější a děsivější Neviditelné nestvůry jsou. A pokud románu někdo vyčte přílišnou pochmurnost, uchechtám se k smrti.
Jednotlivá vtipná i tragická odhalení v průběhu děje byla velmi příjemným překvapením číslo dvě.
Opravdu jsem si pochutnala a teď si jdu přečíst doslov (radši ho nikdy nečtu předem, ani když ho někteří koumáci strčí na začátek jako předmluvu). Nejspíš se taky pěkně zasměju, jak už to tak u doslovů k podobným knihám bývá.
V tu chvíli, kdy si začnete myslet, že vás už u Chucka nic nepřekvapí, přijde jeho prvotina a vy se celých těch 211 stran prudce nadechujete (což znamená, že jste šokovaní, pro pořádek) a všechny podezříváte ze všeho. Že je Evie Shannon, že je Shannon Shane, že je táta máma a tak dále. Skok do doby, kdy jste četli Klub rváčů a tam se všechna vaše podezření a nejhorší sny (doslova) staly skutečností. Tady to naštěstí s těmi rozdvojenými osobnostmi není tak strašné, až na mírně nevyrovnanou hlavní hrdinku, a její mírně nevysvětlený šílený čin. Krom toho je to ale Palahniuk tak, jak ho známe. Nic mu není svaté. Díkybohu.
Na tohle musí mít člověk žaludek. Nebo náladu. Nebo prostě musí být správně naladěný. Pravděpodobně splňuji všechny podmínky, protože jsem si čtení dost užívala, ani jsem se v těch "skocích" moc neztrácela. Bylo to zvláštním způsobem osvěžující.
Palahniukova prvotina, ktorej začiatok prináša neskutočný chaos a nejakú chvíľu potrvá, kým sa začnete orientovať.
Príbeh Evie ma nezaujal obsahom, ale hlavne formou a štýlom ako ho napísal Palahniuk. Originálne a netradične výnimočné.
jedním slovem ABSURDITA.
Kde ale všechny ty nesmyslné věci dávají smysl. (a navíc se dozvíte tolik zajímavostí z oborů, o které jste se nikdy nezajímali - viz. otevřené okýnko při nehodách, změna pohlaví nebo homosexuální praktiky )
U tohoto díla jsem byl velmi na rozpacích už v průběhu čtení. Kolikrát jsem zastavil četbu a zamyslel se, co to vlastně má být, proč vůbec pokračuju v čtení? Je pravda, že v podstatě jsem se bavil, což je asi zásadní, ovšem doteď nemůžu pochopit, v čem to spočívá. K hodnocení 3 hvězdiček mám v profilu napsáno, že postupně zapomenu obsah. To se mi tady ale nestane, nejsem si totiž ani jist, zda mám co zapomínat, jestli jsem děj vůbec nějak vstřebal. Takže výsledně 3*, není to kniha pro každého.
(Už při čtení se mi vtírala do hlavy myšlenka, že takhle nějak by psal Quentin Tarantino, kdyby byl spisovatel.)
Palahniukovo kouzlo je v jeho nepředvídatelnosti, nikdy totiž nevíte, co na vás 'vybafne' na další stránce. A nikdy si nemůžete být jisti, jak jeho příběhy dopadnou.
Neviditelné nestvůry mají všechno - napětí, zvrácenost, vtip, myšlenku...
Celý román je jízda jeho zvráceného veličenstva. Osobně mi nestvůry seděly nejvíc z knih, které jsem od Chucka četla, užila jsem si je.
P.S. Odeon by měl dostat za ucho, protože mě zprvu dost mátla chyba v anotaci!
,,Musim si dát jedno kafe a kapsli dexedrinu, abych se cítila aspoň přibližně nakrknutě, na cokoli.´´
Dokážu pochopit názory lidí, kteří tvrdí, že je to blbost nebo, že je to až moc chaotický.
Chaotický to je solidně dost. Děj nejede chronologicky, ale retrospektivně a Chuckův styl psaní je geniální. Občas se dostal k opravdu nechutným věcem (pucování, fisting), ale často taky trefil dobré postřehy, které mě okouzlily.
,,Chci vidět na tomhle posraným světě cokoli, co je takový, jak to vypadá!´´
Byla jsem zklamaná. Prolínání současnosti s minulostí je občas nejasný a děj je celkem nuda.
takže můj první Palahniuk (jak se to k****a čte?) a musím říct že dobrý. I když ne úplně skvělý, jak pro většinu komentujících tady. Někde kolem poloviny knížky jsem se docela nudil a vobčas mě ty sarkastický myšlenkový pochody hlavní hrdinky přišly krapet únavný, ale nakonec musím uznat že jsem nic podobnýho nečetl a že mě to fakt bavilo (hlavně začátek a závěr teda). P.S. Taky Vás někoho na***la chyba na vnitřní straně obalu? Přehozený jména McFarlandová/Cottrellová? Mě osobně to krapet podělalo začátek knížky, fakt jsem si myslel že z toho vyleze nějakej záměr autora. No nic. Jinak jsem rád že jsem četl zrovna prvotinu, aniž bych to věděl a divím se že to ještě nezfilmoval Almodovar...a jednou si určitě přečtu něco dalšího, třeba ten Klub rváčů.
Neviditelné nestvůry jsem přečetl jako třetí knihu od Palahniuka. Je to kniha, která je zmatená, depresivní, nechutná, odpudivá a závěrem i kvalitní. Musím přiznat, že tady jsem i chvilkami tápal a uvažoval, zda Palahniuk při psaní nebyl lehce v rauši viz. přeskakování z minulosti do přítomnosti a opačně (neříkám, že to nemělo své kouzlo). Chuckův styl psaní není pro všechny čtenáře, nešetří se zde zvráceností, úchylností a už vůbec ne chaosem, zda se lidé řídí tím, že si od daného autora přečtou jeho prvotinu, tak se ani nedivím, že mnohé z nich tuto knihu po pár stránkách uzavřou, vyhodí z okna a Palahniuka nazvou za debilního úchyláka, který by se měl léčit. Jsou zde však lidé, kteří si naprosto v jeho stylu psaní libují a očekávají, co nového přinese jeho další prasárna. Líbilo se mi to, tolik zmatku a nepochopení na pouhých 210 stránkách.
Chci vidět znechucení!
Blesk!
Chci vidět hněv!
Blesk!
No tak tohle můj mozek tak úplně nepobral. Zvláštní styl psaní, který mi moc nesed. Po skvělých Strašidlech, menší zklamání. Ale ty scény s rodičema hlavní hrdinky, ty prostě neměly chybu. Druhá četba povinnost.
po Klubu rváčů moje druhé setkání s Palahniukem a velké zklamání. je to hrozná nuda, horko těžko dočítám... musím být při výběru 3. dílka o něco obezřetnější
moje prvé stretnutie s Palahniukom, popisky u knih si necitam tak som nevedel co cakat, o tejto knihe som vedel ze je to jeho prvotina ale nic viac. to co prislo bol pre mna sok v literature :D - inteligentne, vtipne, odpudzujuce, melancholicke, drasticke, depresivne a zaroven optimisticke takto by sa dalo pokracovat do nekonecna.... osobne to zhrniem milujem a zaroven nenavidim Palahniukove pribehy
První polovina knihy mě vyloženě nudila a v případném hodnocení bych se držel hodně dole. Přestože jsem u autora zvyklý na různé věci (třeba v románu Zalknutí), nápad ustřelené čelisti, kterou později sežerou ptáci, mi připadl už trochu přes čáru. Občas jednotlivé řádky skáčí kamkoliv autora napadne a řada věcí mi přišla jako víceméně klišé. Druhá část se mi líbila o poznání více, najednou mi to celé dávalo větší smysl. Nakonec mohu říci, že jsem se pobavil a přečtení nelituji. Sakra, konečně se musím dostat k tomu Klubu rváčů.
P.S. Kniha vyvolává pocity hnusu jako žádná jiná. Alespoň, co jsem četl v poslední době.
Štítky knihy
psychologie americká literatura
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Kniha Neviditelné nestvůry je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 574x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 40x |
| Knihotéce | 219x |
| Chystám se číst | 286x |
| Chci si koupit | 50x |
| dalších seznamech | 9x |
Celkem mě mrzí takové množství negativních ohlasů, kdy autoři komentářů haní nesmyslnost knihy, která se nehodí na nic jiného, než na podpal nebo toaletní papír...
Myslím, že skutečnost těchto příspěvků tkví v tom, že někteří čtenáři nepochopili opravdový smysl díla. Ano, děj se možná zdát být "slátaný" z několika dílčích příběhů, zdánlivě nesmyslných a děj a prostředí celkově působí uměle... Myslím, že ale právě to bylo záměrem autora. Ukázat, jaký svět a lidé v něm ve skutečnosti jsou - umělý, nepřirozený a špatný.
„Zastřelit kohokoli, kdo je v téhle místnosti, to je mravní obdoba zabití auta, vysavače, barbiny. Vymazání pevného disku. Spálení knihy. Nejspíš to platí pro zabití kohokoli na světě. Všichni jsme takové produkty.“