Nevěra

24.11.2014

Celou dobu jsem si říkal, že je to snad jakýsi experiment... že si snad Coelho řekl, že dá napsat knihu dvanáctiletému dítěti, vydá ji za svou a bude pozorovat, jaké budou prodeje... Neuvěřitelná slátanina...

Už podle názvu knihy jsem se obávala, že se mi nebude líbit a bude jiná, než Coelhova předchozí díla.
Ač mi v jiných nepřišlo nic špatného na provázanosti s duchovní cestou, tady to nemělo absolutně co dělat. Do dalšího čtení knihy jsem se musela nutit a stejně jsem poslední tři stránky nepřečetla, nešlo to.
Pro mě skutečné zklamání a jak již bylo řečeno, asi již mé coelhovské období skončilo. Na každé jeho knížce jsem se snažila najít něco hezkého, ale tady skutečně nebylo co - krom úvodního citátu.

18.11.2014

Čtivé, celkem se ale liší od jeho předchozích knih. Styl psaní je trochu odlišný a ještě jsem se úplně nerozhodla, jestli je to dobře nebo ne. Každopádně některé pasáže určitě osloví velkou řadu žen ve středních letech. Bohužel jsou prokládané rozvleklým uvažováním o ničem.

03.11.2014

Coelho už zdaleka není to, co býval. Kniha mě vážně nebavila a dočetla jsem ji jen kvůli tomu, abych se dozvěděla, jak to celé dopadne. Celý ten příběh byl prostě takový zvláštní, hlavní hrdinka nesympatická a některé zápletky nad hranicí mého chápání. Pár zajímavých myšlenek se ale dalo najít, hlavně, co se týče společnosti celkově než jednotlivců. Myslím ale, že moje Coelhovské období asi skončilo.

02.11.2014

Ano, toto jsem od Paula v žádném případě neočekával, ale přesto čtivá kniha o problémech nás všech. Ruku na srdce kdo o ní neuvažoval nebo si aspoň nepohrával s představou.. Zasáhla mne na citlivém místě a pomohla ujasnit spoustu myšlenek... Za mně super.

30.10.2014

Jak napsat nudný příběh o nevěře? A jak psát neeroticky o erotice? Obávám se, že tohle tajemství nám Coelho neprozradí. Stejně tak si nechá pro sebe, proč je vypravěčka příběhu žena, ale já za ní stejně vidím chlapa, což velice vtipně vyjádřila v komentáři eva0535.

24.10.2014

Pořádně nevím, co si myslet. Nevěra je první knihou, kterou jsem od Paula Coelha četla. Moje očekávání rozebírat nechci, je vlastně můj problém, co jsem čekala a nedostala.

No, takže... Příběh sám o sobě byl takový nijaký. Nemyslím tím věčně omílané a všemi časopisy protřelé téma nevěry, to ne, to mě naopak navnadilo na přečtení. Mám na mysli ducha příběhu. Samotná nevěra mi teda přišla - pámbu mi odpusť - psychologicky strašně laciná. Ale trošku Coelha podezřívám z toho, že mu o příběh ani tak nešlo, že chtěl uplatnit svoje názory a ponouknout některými větami čtenáře k zamyšlení nad svými životy, nad společenskými životy, nad společností jako takovou...
Děj mi přišel strašně rámcový, já osobně bych ho pojala jinak, víc osobně. Nejde veškeré pocity ohledně nevěry tak zobecňovat, každý vnímá jinak. Bylo to všechno tak zvláštně kostrbaté; jako bych jela ve vlaku a koukala na krajinu. Když vás něco zaujme, nestačíte si to prostudovat do aspoň povrchních detailů, protože najednou zjišťujete, že už jste někde jinde. Příliš rychle běžel, nenechal si čtenáře užít některé emoce.
Ale je teda fakt, že filosofický nástin vnímání svého vnitřního osamění mě zaujalo.

Líbilo se mi několik částí. Pár jich sem vložím.
... "Ty jsi silnější než já. To jsem ti vždycky záviděl. Snad proto jsem nikdy příliš neprojevoval vlastní city: abych nevypadal jako slaboch."
Neví, co říká. Jenže rozhovor je u konce. Obrátí se na bok a spí.
A já tu zůstanu sama se svou "silou" a dívám se do stropu...

..."Odhrnu závěsy ve své pracovně, vidím lidi venku, někteří se vodí za ruce, a nemusí si lámat hlavu snásledky. A já svou lásku navenek projevit nemůžu," říkal.
A když jsem cítila já, že nikdo, naprosto nikdo nedokáže pochopit, co se děje ve mně - ani šamani, ani psychoanalytikové, ani můj manžel -, objevil ses ty a vysvětlil mi to.
Je to samota,...

...Nejste totiž cizoložník, tolerovaný a nezřídka i obdivovaný, ale cizoložnice, žena, která spí s jiným mužem, podvádí tak manžela, svého ubohého, chápavého, láskyplného manžela.
Jenom vy však víte že tenhle manžel nedokázal zahnat vaši samotu. Chybělo totiž cosi, co nedokážete vysvětlit ani vy sama, protože ho milujete a nechcete ho ztratit...

...Ať už náhodou, nebo proto, že mě chtěl život zkoušet, jsem potkala někoho, kdo mě popadl za pačesy - jak doslova, tak obrazně -, zatřepal mnou, zbavil mě prachu, který už na mě usedal a já díky němu zase dýchala.
Všechno bylo naprosto klamné. Šlo o takové štěstí, jaké nacházejí drogově závislí, když dostanou svou dávku drogy. Účinek dříve nebo později pomine, zouflaství ještě vzroste...

23.10.2014

Celkem dobrá kniha, i když s poněkud divnou zápletkou, nevěru moc nemusím...

22.10.2014

"Abys poznal, kdo jsi, musíš někdy ztratit sám sebe."

Citát, který mne upoutal a zajistil, že jsem si knihu chtěla ihned přečíst. Přečetla jsem ji skoro hned, čte se vážně dobře, ale nechalo to ve mne rozporuplné pocity. Na jednu stranu je kniha o ničem, na druhou stranu, tam najdete spoustu myšlenek k zamyšlení. Zápletka sama o sobě se mi vůbec nelíbí. Navíc jsem čekala, že když člověk má ztratit sám sebe, tak to neznamená, že už není spokojený s životem, ve kterým má vše o co člověk usiloval. Asi si pod tím, každý představuje něco jinýho ... Každopádně 3 hvězdy dostala Nevěra ode především za myšlenky, které ke konci řekl Lindě její manžel.

21.10.2014

"Třiď informace, které se k tobě dostávají. Vlož si do očí i do uší filtr a dovol, aby jím procházelo jen to, co tě nebude srážet, protože k tomu postačí už náš každodenní život."

Píšu to nerada, ale éra, kdy mě Coelhovi knihy hodně bavily a řadila jsem je ke svým oblíbeným, je nejspíše za mnou. Již několikátá kniha po sobě mě o tom nemile přesvědčuje, bohužel...
Příběh není úplně špatný, ale měla jsem pocit, že čtu o duševně narušené ženě, která si z rozmaru najde bokovku, aby následně došla k rádoby osvícení. Toť vše - a to je na Pana spisovatele žalostně málo.

Škoda papíru.

18.10.2014

Na knihu jsem se velice těšila, podle mě je úplně odlišná od předchozích knih. Pro mě je to velice zajímavé téma, protože řeším podobný problém jak Linda, a to rozhodně nepatřím mezi bohaté... Já osobně jsem z knihy byla nadšená a přečetla jsem ji jedním dechem :)

chápu zklamání zdejších čtenářů, mě je podezřelé už tohle: "...úspěšný politik v ní posléze vzbudí něco, co už dávno nepocítila: vášeň." .-))

14.10.2014

totální zklamání, ani jsem ji nedočetla. moc jsem se těšila, ale kniha je nudná, nezáživná a popisuje jak si chlap myslí, že žena asi uvažuje. měla jsem si ji jen půjčit. vyhozené peníze!!!! a to mám od něj knihy ráda.

11.10.2014

kniha se mi líbila ale nenadchla mě...asi jsem se na ni tak moc těšila, že jsem očekávala nějaké "dílo"...každopádně ale Coelho je pan spisovatel.

téma je v současné společnosti zcela běžné ... jediné co mě překvapilo byla reakce manžela ... takovéto rozhodnutí a tolerance se opravdu nevidí běžně (je to vzácnost) a to na knize obdivuji - každopádně, kdo si to může vzít do scénaře svého života a myslet si, že jeho partner/ka je jako manžel Lindy....? asi nikdo.

Bezantina:
Pro mě tedy bohatství neznamená nutně šťastný a spokojený život. Proč někomu přát to nejhorší, když svět je sám o sobě dost tvrdý i bez toho? Psychické stavy nemusí dle mého názoru pocházet nutně z majetkového zajištění. Stereotyp trápí jak manuálně pracující, tak zhýčkané. Oba tyto typy lidí mohou dospět do okamžiku, kdy neví, co od svého bytí očekávají a kam směřují. Všechno je otázka lidského vědomí a mysli, ni tak bohatství či luxusu. A to, po čem "průměrný" člověk touží nemusí být aplikovatelné bezvýjimečně. "Být šťastný a spokojený" nemusí být nutně synonem pro "být vděčný". Doufám, že Coelhemu se to v této knize podařilo popsat a vystihnout.