Nesmrtelnost
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/899/bmid_nesmrtelnost-0mW-899.jpg
4
1271
144
Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.
Přidat komentář
Nesmrtelnost je asi nejtěžším románem od M. Kundery, který jsem zatím četla. Jednota děje se naprosto ruší, vystupuje zde i samotný autor, postavy a navíc Goethe, Hemingway, Rilke, Rolland a mnoho dalších. Navíc ústřední postavy Agnes, Laury, Paula, ... u všech je zdůrazněno, že jsou vymyšlené, vzešly z autorovy myšlenky. To už sice bylo i u románu Nesnesitelná lehkost bytí, ale zde je všechno mnohem složitější, už i zabřednutím příběhu do dávnější Goethovy minulosti.
Navíc je zde mnoho gest, které lidé dělají, myšlenky nad nesmrtelností, dobou a všudypřítomnou "kamerou", tedy okem, co nás sleduje. Je to prostě román, který vás donutí přemýšlet nad věcmi, o nichž by vás vůbec nikdy nenapadlo nějak hlouběji uvažovat. Mně například dlouho po přečtení románu pořád napadá myšlenka, co je to slza, a co vlastně způsobuje můj pláč. .... Kundera totiž napsal:
"Co je to slza? Ptával se sám sebe a nenašel nikdy odpověď. Jedno mu však bylo jasné: slza byla až podezřele často vyprovokována dojetím, které v Goethovi vzbudil pohled na Goetha. … Slza v oku Laury byla slza dojetí, které zakoušela Laura nad Laurou odhodlanou obětovat celý svůj život, aby stála po boku muže své zemřelé sestry. Slza v oku Paula byla slza dojetí, které zakoušel Paul nad věrností Paula, nemohoucího žít nikdy s žádnou ženou kromě té, která je stínem jeho mrtvé ženy, jejím napodobením, - její sestrou.“
Komplexně propojené dílo, které nutí k zamyšlení nad (ne)smrtelností nejen lidí, ale i jejich díla a gest. Na první pohled může působit jako nesouvislé tlachání, ale při pečlivé četbě objevíme dokonalou vnitřní logiku. Spoustě literárních fanoušků se samozřejmě otevírá kudla v kapse, když vidí ono Kunderovo pověstné "tak co, čtenáři, pochopils? Ne, že?", ale konkrétně v tomto díle je to ještě jakž takž snesitelné.
Pro zažité čtenáře Kundery není nesmrtelnost nic neočekávaného, pro ty, co je to první kniha, po které sahají, tak se určitě nedočkají potěšení. Nesmrtelnost je tou knihou, která vás bude provázet životem. Myslím to v tom smyslu, že aby člověk pochopil celou její krásu, musí jí vzít do ruky několikrát za život. Mimo jiné neznám lepší knihu, ve které by lépe vynikaly postmoderní znaky protkány existenciálními myšlenkami.
zajímavá kniha, propracovaná a asi nejnáročnější z těch, co sem od něj četla, co se týče propojenosti postav a všímání si různých detailů (to ostatně píše sám v poznámce autora na konci).. někdy mi to dalo dost zabrat vzpomenout si kdo je kdo, ale nakonec se to dalo :) každopádně mě Kundera opět nezklamal :)
Zatím jediná kniha, kterou jsem od Kundery četl. Zaujal mě její název, ale obsah byl jak vědro zvratků. Nevím co na tom všichni vidí, mě to teda nic nedalo. Knihu můžete v podstatě otevřít na jakékoliv stránce a začít číst, zavřít a otevřít na jiné stránce. Žádný rozdíl.
Možná, ale opravdu možná jí dám druhou šanci, ale zatím mě nic nepřesvědčilo, abych tak učinil.
Ve své době, cca deset let zpět, jsem Kunderu hodně hltal, ovlivnil mě tehdy jak v literatuře čtené, i psané. Nicméně dnes, již jaksi mi jeho knihy připadají příliš zjednodušující, doslovné, myšlenky v nich obsažené veskrze ploché, nejdoucí do hloubky. Na druhou stranu já nepotřebuji v románu filozofii, ale když ji kniha deklaruje, tak by asi neměla být pouhou pouťovou atrakcí. Ono je to s Kunderou jako s Hessem, výborně se čtou, člověk má tendence od nich přečíst vše, skorem se zahltit a náhle po páté knize, která je pořád stejná, přichází vystřízlivění, respektive spíše kocovina. Nejsou špatní, ale nelze je brát jako vrchol.
V současnosti z Kundery rád čtu především jeho eseje, které sice kolikrát trpí též stejnými nedostatky, nicméně se díky nim může člověk dostat k hromadě dobré literatury. Ze sentimentality tedy za 3.
Když jsem si přinesl knihu z knihovny domů a otevřel jsem ji na první stránce, našel jsem tam perem vepsaný text: "Tohle je nejodpornější kniha, jaká se mi kdy dostala do rukou. Nikdy nepřestanu litovat, že jsem se s její četbou špinila." A tak jsem se pustil do čtení. Nebyla to moje první Kunderova kniha, měl jsem již za sebou knihy Nesnesitelná lehkost bytí, Žert nebo Směšné lásky. Tato kniha je však jiná než ty předchozí, alespoň co se týče pozadí příběhu. Ty předchozí byly taky existenciální, ale ve vztahu k bývalému socialistickému režimu a ideologii komunistů. Nesmrtelnost je již prostá autorovy sebelítosti a pohrdáním obyčejnými lidmi, jejich ubohými banálními osudy v socialistickém Československu. V Nesmrtelnosti si Kundera hraje s románovou formou, s časem a rychlostí, s velkou a malou historií, s obrazy a gesty. Existencialismus románu je vyjádřen převzetím vlády imagologů nad ideology a Diabolem v našem životě. Příběh Agnes, její sestry Laury, jejího manžela Paula, ke slovu přijde i Hemingway, Goethe, Rubens. Proud jednotlivých obrazů, příběhů a epizod na začátku bublá jako potůček, aby záhy dalšími přítoky nabyl na síle říčky, v meandrech zpomalil a vracel se zpět a opět se dral kupředu vodopádem. Kniha je plná myšlenek, myšlenek o bytí člověka, o lásce, a jejich otisku v umění, hudbě, filosofii, literatuře. Pokud hledáte v knihách myšlenky, možnost zamyslit se a vnímat jiné myšlenky než jen svoje vlastní, pokud jste ten druh Homo sentimentalis, pak vám knihu doporučuji k přečtení - zde jsou totiž myšlenky součástí románu.
Já s tím textem, perem vepsaným některou s předchozích čtenářek, totiž nesouhlasím. Ta kniha je skvost co se formy a obrazů týče. Napoprvé to ale člověk asi neocení nebo spíše nevychutná. Napoprvé si přečtete příběh a poznáte postavy, ale stejně jako hudební skladbu si poslechnete znovu tak i tento román si budu chtít přečíst znovu a vychutnat si ty obrazy a gesta. "Určitou částí své bytosti žijeme všichni mimo čas." "Není nic neužitečnějšího, než chtít něco dokazovat pitomcům."
Nesmrtelnost bylo první dílo, které jsem od Kundery četla. K Nesmrtelnosti jsem se dostala přes povinnou četbu, ale nestihla jsem to přečíst v termínu a pak jsem se k této knížce vlastně zcela dobrovolně vrátila. :) Několik hlasů okolo mne mě varovalo, že se mi to nebude líbit, že to není nic moc atd., takže jsem od díla mnoho nečekala. Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená. Fascinovalo mne to obrovské množství myšlenek a úvah, vyskytujících se prakticky na každé stránce. Se spoustou z nich jsem souhlasila nebo mě fascinovalo, jak obratně Kundera dokáže popsat určitý jev, vysvětlit ho a zformulovat na něj svůj názor.
Důvod, proč jsem nedala 5 hvězdiček je ten, že mě občas trochu nudily poměrně dlouhé pasáže o Goethovi, Rubensovi a dalších.
Zajímavé, zejména po dočtení - přiznám se hodně náročného textu - se člověk musel vracet již k přečtenému, protože postavy, které spolu zdánlivě nesouvisejí, jsou nakonec něčím vždy propojeny, což mi došlo, přiznám se, při nepozorném čtení, až dodatečně.
Ale moje oblíbená kniha - Žert, to přece jen není.....
Koncert geniálních úvah mistrně zakomponovaných do jednoduchého příběhu vzájemně propletených osudů, do spisovatelových myšlenek sdílených s kolegou a do historických frašek. Úvahy se týkají lásky, smrti a hlavně nesmrtelnosti. Napsány na počátku 90. let však zcela neuvěřitelně předbíhají dobu. V této knize se nedají zajímavé myšlenky podtrhávat, podtrhnout by se totiž musela skoro cela kniha.
Sú knihy, z ktorých si opisujem zaujímavé myšlienky. A sú knihy, kde si označujem celé strany, lebo je v nich nesmierne múdrosti. Toto je ten prípad. Dámy, páni, takto vyzerá genialita. Každé slovo, každá veta. Klaniam sa.
První dílo, které jsem od Kundery četla. Tehdy jsem ještě měla ve zvyku zatrhávat si v knihách zajímavé pasáže, k nimž jsem se pak ráda vracela a které pro mě byly citacemi - dávaly smysl i vytržené z kontextu. U Nesmrtelnosti jsem to vzdala a tento zvyk nadobro zanikl. Napoprvé mě příběh udivil v mnoha směrech, obdivovala jsem autorovu odvahu vůbec se pouštět do dialogu mezi Hemingwayem a Goethem a troufalost žít si ve svém románu. Dnes (ačkoli se nedá říci, že jsem zcela dospěla, ale jistě jsem už někde jinde než před několika lety) vidím v knize spoustu pravd i literárních pokušení, které jsem dříve neviděla. Žádná další Kunderova kniha mě pak už neuspokojila tolik jako Nesmrtelnost. Velmi se těším na to, co v ní objevím zase příště! (Jak vidím, spousta podobných poznámek je vypsáno i níže, což mně osobně dělá jen radost.)
Ne že by se kniha nedala přečíst. Ne že by to bylo nezajímavé téma a nezajímavé myšlenky. Kam se ale poděla lehkost, trefnost a ironický nadhled Žertu, Směšných lásek nebo Nesnesitelné lehkosti bytí? Moc vážné, sebestředné, perverzní i přes to, že sex je v románu víceméně jen v náznacích - nebo napsané příliš starým jazykem? Něco mi v románu pořád chybělo a nevím přesně co. Něčeho tam bylo naopak moc. Zbytečně neurotické a přitom bezcitné postavy. Žádná vášeň, jen vypočítavost. Nesmrtelnost mi nepřipadá jako vrcholné dílo, ale jako labutí píseň stárnoucího spisovatele.
Je rozkošné sledovat, jak se autor rozčiluje nad jevy, které dnešní člověk přijímá, možná se skřípáním zubů, jako samozřejmost. Pád soukromí a tak... Dobrá kniha, jak jen dobrá kniha může být...
Já mám teda od Kundery Nesmrtelnost nejradši. Je to jako dívat se jinou optikou na něco, co jiným připadá naprosto běžné. Jeho postavy, jak ženské, tak mužské, mě tam dost rozčilují, stejně tak některé jejich názory, ale - je to prostě krásný!
Tolik zajímavých myšlenek, postav a příběhů. Zamilovala jsem si Agnes. Kniha, která se dá číst znovu a znovu.
Štítky knihy
česká literatura rozhlasové zpracování filozofické romány
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Stále jsem nenašla slova. Zamilovala jsem se do této knihy jako už dlouho do žádné. Ani nevím, jestli se mě někdy něco takhle moc dotklo.
Až mi drásá srdce to někomu doporučit. Skvělé knihy doporučujeme dál, ty nejlepší si sobecky tutláme pro sebe. Ne, nechci se dělit, ale takovou sobeckost bych si neodpustila. Páč je to tak nádherné.