Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel

Přečtena asi půlka knížky, nezaujalo, nemohla jsem se začíst, příběhy o ničem...

17.12.2022

Většinou banální příběhy postav, kterým jsem nerozuměla, zdlouhavé popisování jejich pocitů a činů, které mi připadají nepochopitelné, nepravděpodobné. Skvělou pointu má pouze titulní povídka, ale i u ní je zjevná naprostá absence vtipného završení příběhu, které by se přímo nabízelo.
Zaujaly mne pouze některé reálie kanadského života, třeba to, že kuřáci - klienti "domova důchodců" (asi šlo spíše o Alzheimer-centrum) musí mít při kouření na sobě azbestovou (!) zástěru. Kdoví, zda doopravdy, nebo je to pouze autorčin výmysl.

07.09.2022

Po knize jsem sáhla kvůli letošní výzvě. Je napsaná velmi citlivě, s důrazem na psychologii postav, které prožívají své "obyčejné" životy. Působivé jsou popisy kanadské přírody.

15.06.2022

Máte rádi tombolu?
Já moc.
Zvídavé obhlížení cen a představování, na co by se která dala využít, napětí při losování, euforie, když padne ten správný los, rozčarování z výhry, pokud je jiná, než původní přání a pak usilovné přemýšlení: co s tím?
Zda se podaří najít nějaké využití nebo zrovna vyhodit…
Takovou nekonečnou tombolou je pro mě půjčování e-knih z naší knihovny.
Typicky příklad je toto dílo.
Chtěla jsem si přečíst nějakou pěknou romantickou knížku, která dobře dopadne a bude o lásce. Tu budu prožívat společně s ústřední dvojicí a může to být i trosku peprné, aby kolem sebe hrdinové roztouženě nechodili, s tím, ze se vítězoslavně políbí na pětisté závěrečné straně.
Moje představa byla jasná.
Jen jsem nevěděla, zda to je Y/A literatura, pro dívky, romantika, erotika nebo pro ženy, tak jsem zadala klíčové slovo : “ Milenec”
Podle mě dost výstižné.
Našlo to 4 stránky titulů.
Zásadně nečtu anotace, tak jsem si stáhla: Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel a těšila jsem se, ze si užiji více aspektů v jednom.
Po pár stránkách jsem zjistila, ze název je dětská říkanka a jedná se o knihu povídek.
A teď nastává ten poslední bod: co s tím?
Vzhledem ke své šetrnosti, mi bylo líto e-knihu “ vyhodit”. Za každý stažený titul platí knihovna Palmkniham nebo Flexibooks nemalý poplatek. Přenechat ji i s mým mobilem někomu jinému jaksi nelze, tak jsem to přečetla.
Moje hodnocení, asi neprávem, odráží nepovedenou tombolovou výhru.

Docela se mi líbila první a poslední povídka.
Tam jsem našla tu “přidanou hodnotu”, kterou si myslím, ze by každá správná povídka měla mít.
Nečekané rozuzlení, meziřádkovou pointu, vtipný závěr..
Knize by prospělo proškrtání nic neříkajících popisů kulis, které nikam neposouvá děj.
Naopak autorka mistrně ovládá vykreslování charakterů svých lidských hrdinu.

Ve své knižní tombole jsem dostala něco úplně jiného, než jsem chtěla. I mezi povídkami se určitě dají najít kvalitnější kousky.

A přirovnaní k některé z opravdových cen…?
Na jednom mysliveckém plese jsem mezi spoustou zvěřiny, kterou jsem si toužebně přála, vyhrála desetikilový pytel značkových granulí pro loveckého psa.
Žádného psa nemáme a nikdy jsme neměli. Natož velkého loveckého.
Problém je, už jen přemístit cenu kamkoli (v tanečních botech přes sál, pak do auta, z kufru domu…).
Následovalo zklamání, že naše Micka prvotřídní lovecké granule nechce. Asi nepotřebuje zkvalitnit svůj veskrze myší jídelníček.
Bylo mi líto je vyhodit.
Dlouho se u nás válely. Nakonec jsem je dost pod cenou prodala po internetu.
OK.
Mám nevšední zážitek.

27.09.2020

Další povídky kanadské autorky. Hezké, ale někdy na povídky příliš komplikované.
(2013)

16.06.2020

Souhlasím s komentáři přede mnou také jsem se nemohla začíst až ten poslední příběh mě zaujal

28.04.2020

Povídky jsou psány "s citem", ale přišlo mi, že u většiny chybí pointa - a nebo jsem ji tam nenašla... Název knihy sliboval víc, než co jsem potom v knize nalezla.

25.02.2020

Povídky si čtu ráda, ale do těchto jsem se nějak pořád nemohla začíst. Přečetla jsem tři a nakonec jsem knihu odložila a vzala jinou. Třeba nebyla vhodná chvíle...

08.11.2019

Pokud nemáte rádi povídky, bylo by asi na místě knihu POVÍDEK vynechat a čas využít na čtení něčeho, co vás nebude a priori iritovat tím, že je to KRÁTKÝ a o postavách se toho zas tolik nedozvíte a konec možná nebude tak docela dořečený. Fascinuje mě, kolik komentářů se točí na hlubokém zklamání, které způsobuje základní charakteristika povídky. 
Jestli ovšem povídky rádi máte, budu nejspíš s chválou těch Alice Munro nosit sovy do Athén. Jsou to malé příběhy o životech nás, malých lidí, kteří přijdou na svět a zase z něho jednoho dne odejdou a mezitím obvykle nevykonají nic zásadního - ani se jim nic až tak zásadního nestane. Prožijeme si dětství a dospívání, jdeme možná studovat a možná taky ne, vdáme se a oženíme, máme anebo taky nemáme děti, žijeme den za dnem, možná jsme svým partnerům věrní a možná taky ne, onemocníme nebo jsme těmi, kdo nakonec pečují a pak zemřeme. Tam, kde jiní sahají po adjektivu "laskavý", bych já v případě, že by po mně někdo chtěl jedno, které podle mě povídky Munro vystihují nejlépe, volila "tísnivý". Snad pro to věčné vzpírání se malosti a naději, že ten můj život bude o něco zásadnější (nebude, pokud budu mít jen trochu štěstí, jeho zbytek bude ještě dlouhý a klidný).
Hlavní hrdinky - a jsou to bez výjimky ženy bez ohledu na to, kdo je vypravěč - povídek jsou nádherně skutečné, živé bytosti. A jejich hlavní charakteristikou je schopnost milovat - a nejen partnery, ale i tety, sestry, přítelkyně, děti, milence a sebe samotné. Jsou to ženy, které se obětovaly a přijaly role manželek a matek, stejně jako ženy, které se odmítly své svobody vzdát a rozhodly se jít tvrdě a bezohledně proti proudu, jsou to ženy, které podlehly a ženy, které odolaly, jsou to manželky mužů laskavých, nevěrných, marných... jsou to ty, které se staraly i ty, o něž je pečováno. 
Děj příběhů je střídmý, nečekejte žádné zásadní zvraty, síla point je v jejich uvěřitelnosti, v tom, že mnohdy se stane právě to, že se nestane nic.
(Jen slovíčko k provedení knihy - původní přebal je pro mě tak odpudivý, že nebýt kniha svého času vychválená na ilit, nikdy bych ji - stejně jako Útěk, který má přebal snad ještě ohavnější - nekoupila. Ještě, že už mají v Pasece jiné grafiky - nic ve zlém, ale kdyby se našel někdo, kdo by mi vysvětlil ty třešně/višně na obálce a umělecký záměr, který se za nimi určitě skrývá, budu vděčná!)

29.10.2019

Tentokrát jsem trnula, plakala, smála se, radovala se, zkrátka žila s hrdinkami povídek jejich osudy a moc jsem si celou knihu užila. To teda byla jízda! Jdu nadšeně i do Útěku a už se těším. :)

02.12.2017

Přečteno jen díky čtenářské výzvě.Takový lepší průměr.60%.

18.06.2017

Nebavilo

02.04.2017

"Tohle si přečti,to je náš stupínek,takhle jsem k tobě postupně šel i já,jen tam chybí krotitel šelem"...s těmito slovy jsem od partnera dostala tuhle knihu,kterou bůhví kde po antikvariátech sehnal.A bylo to laskavé,občas smutné méně,občas vice,sem tam i smích,prostě čtení o životě,jaký je,jak nám je servírován zhůry a per se s ním,jak umiš. Nečekejte záchvaty smíchu,copak někdo takový prosmátý život žije? Nesmysl.Tohle je čtení o životě jaký opravdu je.

09.02.2017

Asi špatné rozpoložení, ale do jednotlivých povídek jsem se musela nutit, moc mě ten děj nezaujal...takže snad příště:-D

19.09.2016

Přestože mám raději akčnější knihy, měla pro mě i tahle sonda do hlubin lidských duší svoje kouzlo.

28.07.2016

Tato kniha mě úplně minula, vůbec mě nebavila. Celkem dlouho trvalo, než jsem se s jednotlivými postavami seznámila a pochopila, jaké je v povídce jejich místo. Bezvýraznost postav mi celkem často způsobila, že jsem pomalu nepostřehla, že v další povídce čtu o jiných hrdinech, protože se pořád povídá o něčí sestřenici, sestře nebo rodičích s podivnými jmény jako Quennie, Muriel, Mariel, apod..

Nobelova cena nebo Ne-Nobelova cena, tohle byla nuda. Margaret Atwoodová...To je jiné kafe!

20.11.2015

Opět krása! Paní Munroová buď vládne odposlechy nad spoustou lidí nebo umí číst v myslích.
Prostě skvělé!

02.10.2015

Munroová dostala do vienka dva úžasné dary - schopnosť hlbokej empatie a talent na písanie, vďaka ktorému učí empatickému cíteniu ostatných ľudí. Môže byť autor s darom empatie k svojim postavám neláskavý? To nejde. Môžu byť čitatelia neláskaví k postavám silne empatického autora? Bohužiaľ môžu, Munroová mnoho krát zostáva nepochopená. To však nie je jej chyba. Je dušupohladzujúce naraziť na takéhoto autora v dobe, kedy takmer každý kope len sám za seba, a cez múr ignorantstva, ktorý si okolo seba vybudoval, k nemu nemá šancu čokoľvek preniknúť... Fyzickému deju by som nepripisovala prehnanú váhu a pointu, ak vôbec možno o pointe v pravom slova zmysle hovoriť, hľadala skôr vo „vnútre postáv“, v ich pocitoch.

21.09.2015

Neříkám, že všechny povídky byly vyloženě špatné, ale nutit se do jejich čtení jsem musela s každým uchopením knihy do rukou...