Nápady laskavého čtenáře

od:

Nápady laskavého čtenáře

Rozverně nactiutrhačné literární parodie, v nichž Michal Viewegh se svým pověstným nadhledem napodobuje styl jedenácti českých a deseti světových autorů. Ukázka: Kapesné inteligentní ženy ve vinárně U sudu Pavlu Tigridovi Červenec 1986. Teplý večer na terase vinárny luxusního hotelu kdesi na Jadranu. Ona se jmenuje Lucie, je jí ... celý text

Rozverně nactiutrhačné literární parodie, v nichž Michal Viewegh se svým pověstným nadhledem napodobuje styl jedenácti českých a deseti světových autorů.

Ukázka:
Kapesné inteligentní ženy ve vinárně U sudu
Pavlu Tigridovi

Červenec 1986. Teplý večer na terase vinárny luxusního hotelu kdesi na Jadranu. Ona se jmenuje Lucie, je jí dvacet čtyři let a je krásná: na dlouhé modiglianovské šíji nádherná hlava, ostře, řecky řezaný profil a velké oči ve tvaru mandlí, které, když ztmavnou, mají barvu dálek. On se jmenuje Pavel Tigrid a je mu šedesát devět.
L: Už mě to všechno v tý Praze sere. Shánět pořád v Labuti nezbytnosti, který pak stejně nepotřebuju. Čekat dvacet minut na jedenáctku, která pak stejně nepřijede. Povlíkat po chlapech, co mě svlíkaj. Koukat na druhej program, kterej věčně zrní… Ale hlavně mi jde o to dítě — o Milana: nechci, aby vyrost v takovýho toho českýho skrčence s dvojí tváří a já mu pak v Labuti musela shánět věci na holení dvakrát! — Kdo za to, pane profesore, může? Kdo nám tenhle úděl nadělil?
T: (zvážní, zamyslí se)
L: Kdo nám může hejbat tou anténou?
T: (přemýšlivě) Jak jsme přišli k svému šedivému osudu, o němž víme s jistotou jen to, že nás tíží k neunesení a že potrvá? Ptáte se, kdo na nás uvalil to věčné břímě? (usměje se) Jestli chcete, Lucie, tak vám to vysvětlím. Je to otázka maximálně čtrnácti dnů…
L: (nadšeně) Jůůůůů, fakticky? Teda vy jste boží! Děkan!
T: Je to moje povinnost. Člověk bez dějin je věčné dítě. Nezmapovaný osud je jako slepá mapa. Dala byste si langusty?
L: Třeba. (na chvíli se zadumá, potom se jí čelo rozjasní) Už to mám! Můžou za to Rusové! Že jo? Že za to všechno můžou Rusové?
T: Částečně ano, ale je to trochu složitější. Mohu vám dolít?
L: (napije se) Že jo? Že kdyby Rusové nepřijeli s tankama, že by to všechno byla havaj?
T: (zaujatě) Předpokládejme tedy, že by Rusové nepřijeli. Pražské jaro se rozvíjí podle plánu, který se nazýval Akční program, a jiných tehdejších stranických dokumentů. Dále předpokládejme, že tohle všechno bylo řádně schváleno mimořádným sjezdem KSČ, který v klidu proběhl, jeho závěry byly přijaty v Moskvě vcelku bez problémů, i když s jistými zárukami ze strany Prahy. Takže v našem scénáři je pražskojarní obloha modrá jak trojúhelník ve státní vlajce, žijeme podle Akčního programu a ten nám slibuje mnoho dobrot. Vezměme jen ty politické: proklamované příští svobody a práva občanů — L: Neznáte nějakej vtip? Politickej?
T: To, co vám teď vyprávím, je, Lucie, také vtip. Krutý vtip, protože, abych vás nenudil dlouho, všechna ta práva a svobody, které reformní program komunistů občanům nabídl, byly týmž programem popřeny. Právo politicky rozhodnout, co je v zájmu společnosti, nemá tato společnost sama, ale komunistická strana a její ideologie, tvrdil Mlynář — a Dubček mu nikterak neodporoval…
L: Viděla jsem Dubčeka v plavkách! Na fotce. Normálka skákal do bazénu. Připadalo mi to boží — papaláš, a skáče do bazénu… Měl docela dobrou figuru.
T: Ale pozor, Lucie, rozhodně to nebyl žádný demokrat, ba dokonce ani důsledný reformátor, ten usměvavý, bodrý Saša! Koneckonců pracoval čtrnáct let v mocenském aparátě po boku Novotného, znal železné a často zvlčilé zákony vládnoucích, boj o moc, intriky. A pokud jde o tu jeho figuru: už Smrkovský odhalil a také dokázal, že ona fotografie v Mladém světě byla prachsprostá koláž — hlava Dubček, ale tělo John Wayne. Určitě jste ho viděla v Tarzanovi…
L: Jste kruťák. Berete mi všecky iluze.
T: Honem si připijme, abych se vám docela nezprotivil! (připíjejí si) Věřte mi, Lucie, že to tak opravdu bylo. Podvody a nezákonné praktiky byly symbolem každé komunistické moci. A často šlo také o mnohem víc než o slova v nějakém programu nebo o hloupé fotografie: šlo o život, o mnoho životů… — Krátce před svou smrtí napsal Lenin Naděždě Krupské: „Je to neomalený člověk. Soustředil ve svých rukou nekontrolovatelnou moc a je otázkou, zda ji nezneužije.“ Víte, koho měl na mysli?
L: (přemýšlivě vyfoukne kouř cigarety) Tolstoje?
T: Ne, Tolstého ne. Už jsem vám řekl, že jste úžasně milá?
L: (vraští soustředěné čelo) Mičurin?… Walt Disney?
T: Ne, upřímně řečeno ne. Napovím vám: Stalin
L: Josif Vissarionovič Stalin
T: Výborně! Na váš úspěch! (připíjejí si) Lenin to skutečně řekl o Stalinovi. Stalin… Kdo byl Stalin?
L: Politik?
T: Ano, politik a zároveň rozsévač hrůzy, mučitel a vrah svých skutečných i domnělých odpůrců, jakož i jejich rodinných příslušníků. V době jeho krutovlády přesáhl počet politických vězňů neuvěřitelných deset miliónů…
L: (odstrkuje talíř) To je hnus! Hrůza a hnus!
T: Ano, člověku se z toho chce zvracet.
L: Tak proč jste to objednával?
T: Rychle tu pachuť zapijte! Objednám vám raději kraby.
L: Jestli je zase nebudou mít, vážně si to s tou emigrací rozmyslím. Nemaj tady v longdrinku ani paraplíčka… Ale kdo za to teda může?
T: (trochu nejistě) Za co?
L: No že je blbá televize? Že i s úplatkama beru tak málo? Že nikde nic není? Kdo? Rusové, nebo ten Mlynář s Dubčekem?
T: Totiž — (chce cosi říci, ale je přerušen mladým černookým Černohorcem, který žádá Lucii o tanec)
L: No jestli tady prófa dovolí… (potěšeně vstává)
T: (naoko bodře) Jen běžte, jen běžte… Až se vrátíte, povím vám něco o mnichovské zradě. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/1229/napady-laskaveho-ctenare-1229.gif 3.2148
Žánr:
Literatura česká
Vydáno:, Petrov
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Přidat komentář
Karborund
předevčírem

Ale jo, já jsem se zasmál a pobavil,prostě parodie s velkým P

Alaglesia
14.12.2016

Aby se čtenář pobavil nad touto knihou, měl by znát autory a díla, které Viewegh paroduje. Já jsem vše neznala, ale nevadilo mi to. Kniha neurazila, ale ani dvakrát nenadchla.

haaabi
30.03.2016

Už je to dlouho co jsem knihu četla, ale třeba takový Jára Kinderman je nezapomenutelný. Stejně tak povídka Když ti není pomoci, zkus vyběhnout do noci (Zapletala jsem jednu dobu hodně četla). Prostě moc povedené parodie, za mě jednoznačně nejlepší kniha od Viewegha :-) Musím si ji znova přečíst, opět se nasměju. :-)

Toulawey
21.03.2016

Nejvíce oceňuji, že tehdy ještě nepříliš známý autor vzal díla slavnějších kolegů, nebál se a přetvořil je podle svého. Velice vtipná záležitost ;).

pidalka777
28.12.2013

Pěkné a vtipné

jarmik
26.09.2013

Při vší chvále je podle mého škoda, že ohledně povídek zůstal p. Viewegh u parodií. Je to nějak přiškrcené už z povahy žánru, když musí pořád se držet těch několika slabin parodovaného spisovatele. Klasické humoristické povídky, které mám rád (p. Leacock, p. Allen), si také utahují s různých žánrů, ale nevážou se tolik na konkrétní autory a stojí samostatněji, myslím, že ku prospěchu věci.

Celá recenze zde: http://jarmik.pise.cz/287-vieweghovy-humoristicke-povidky.html

tenax
15.08.2013

Krátké vtipné hříčky, které čtenář ocení zejména u autorů, jejichž díla zná, jinak je marná Vieweghova snaha...

kika 13
05.11.2012

Pěkně se to četlo vtipně psáno.

Malin
30.10.2012

Je to asi tím, že některé z parodovaných spisovatelů jsem nikdy nečetla a Viewegh mi taky není moc blízký, ale nějak mi to prostě nesedlo.

aannyy
08.10.2012

Pěkné, moc se mi to líbilo :-)

Verrrunka
04.02.2011

Dalo by se nazvat sbírkou textů parodujích známé české autory jako napříkla Hrabala, Škvoreckého čí Párala, nechybí ale i pár autorů zahraničních.