Nadace a Země
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125953/bmid_nadace-a-zeme-aEQ-125953.jpg
4
573
49
Nadace / Nadácia série
< 5. díl >
Z knihoven nadačních světů kdosi systematicky odstranil všechny záznamy o Zemi. Kolébku lidstva se tedy vydávají napříč galaxií hledat politik Golan Trevize a akademik Janov Pelorat. Na světech mimo sféru vlivu Nadace obestírají jejich cíl pověry a tabu. Jméno Země je sprosté slovo. Kosmičtí cestovatelé si naštěstí najdou spojence, Pelorat dokonce milenku jménem Bliss, mezi telepaty z planety Gaia. Na dosah cíle zachytí Bliss myšlenkové vlny inteligentních tvorů. Nedokáže ale poznat, zda jsou ti tvorové lidé…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2012 , Argo , TritonOriginální název:
Foundation and Earth , 1986
více info...
Přidat komentář
Shodou náhod jsem nečetla žádný z předchozích dílů, a tak jsem se trochu obávala, zda pochopím, oč tam jde. Doufala jsem, že zkušený autor v úvodu zopakuje vše podstatné, a skutečně jsem se začtením se neměla problém. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se od knihy nedokázala odtrhnout.
A jsem nadšená. Putování po planetách připomínalo Malého Prince, každá byla něčím jiná. Když už jsme u toho, to utajování mi zas připomínalo Druhou planetu Oggu :-)
A z téměř každé věty jsem cítila hluboké filozofické úvahy, ovšem nijak rušivé, spíš navozovaly dojem nadčasovosti knihy.
Závěr, hm, no tady mi něco přece jen uniklo, úplně jsem nepochopila, na druhou stranu mi to překvapivě ani nějak nevadilo. Kniha je super. A jsem ráda, že jsem nečetla předchozí díly, protože možná už bych byla přesycená. Takhle to bylo přesně akorát na vynikající zážitek.
V závěru se tato sága dosti odchýlila od původního tématu samotné Nadace a zašla tam, kde mě její obsah nijak nebavil. Ani jeden díl neni dokonalý, ale původně mě facinovalo téma a jeho nosný rámec, který je schopný utáhnout zajímavé příběhy. Ten poslední je však těžce neuspokojivý. Asimov asi dokázal propojit svá Robotí díla a vytvořit univerzum, ale přesto ponechal osud galaktické říše nedořešený. Dle mého moc spěchal v prvních třech knihách a pojmul jen malou část historie Nadace, přičemž prvek, který ji narušil (Mezek) přišel příliš brzy a koncept nemohl dále stát. Zbytek knih přišel až o desetiletí později a se značnou odchylkou od svého původu. Poslední díl je pak ze všech nejhorší. Hledání zapomenuté planety Země nebylo zábavné. Postavy byly spíše otravné. Dění nepříliš vábné a rozpor mezi lidskou individualitou a jednotou lidstva jakožto superorganismu nijak zvlášť zajímavě rozpracované.
Nudilo.
Pátý díl, je zajímavý především tím, že se zde nachází spousta postav ze čtvrtého dílu. Takže u tohoto dílu musím dát palec nahoru. Pokračuje zde pátrání po zemi, která z nějakého neznámého důvodu zůstává skryta a všechny důkazy kolem její existence jsou ztraceny. Zde už v podstatě nejsou záporné postavy, ale jsou tam nepřátelské světy, které navštěvují ve snaze vypátrat souřadnice země. Řekl bych, že tento díly je úplně nejlepší. Fantasy prvků oproti čtyřce ještě přibylo.
Nadace a Země na mě dlouho po přečtení předchozího dílu nečekala. Jelikož s ní Isaac Asimov přímo navazuje na předchozí díl, tak jsem neměl důvod váhat. Jo, žít v roce 1984, tak si asi dva roky popláču, ale takhle to mám krásně po sobě v koronavirové době a nemůžu si to vynachválit. V úvodu autor uvedl, že předchozí díl měl takový úspěch, že si u něj nakladatel rovnou objednal další knihu. Musel to tedy mít dobře promyšlené. A to se také stalo. Touto knihou totiž pokračuje ryzí dobrodružství party kolem Trevíze a v tomto případě cestují z planety na planetu, aby našli bájnou Zemi. Ten námět mě vysloveně uchvátil stejně tak, jako když mě tenkrát uchvátil seriál Hvězdná brána, jehož myšlenka cestování na jiné světy byla obdobná. Autor si s cestou vysloveně vyhrál a každá z planet měla nějaké to specifikum, kvůli kterému jsem se nemohl odtrhnout od čtení. Nadšení se mě drželo až do závěrečných stránek, které Isaac zakončil tak, jak se sluší a patří. S filozofickým nadhledem, ale realisticky tak, aby čtenáře nezklamal.
Miluji cestování vesmírem. To samo o sobě je velmi dobrodružné. Silné postavy, slušný děj, napínavé. Tenhle díl jsem si užil...
Tak odlišné od prvních tří dílů a velmi podobné přechozí "čtyřce".
I když je tu myšlenka Nadace prakticky opuštěna, nijak mi to nevadilo. Tyhle dva díly se mi líbily především pro napínavý děj a výrazné charaktery všech tří hlavních postav, které mi byly všechny sympatické (prvky, které jsou v původní trilogii upozaděné na úkor stručnému popisu dlouhých staletí). Opět posloucháno jako audiokniha.
Škoda toho konce, za mě docela zabité. Napětí po tolika dílech Nadace vygradovalo a za mě prostě nebylo naplněno, uvolněno... Jinak dobrá kniha jako předchozí díl.
O něco málo slabší než předešlý díl (první interminentní planeta byla naprosto zbytečná pro děj, peskování Bliss), ale pořád hodně dobré. Autor zde reflektuje podstatně větší vlastní zkušenost se ženami, než v první trilogii a některé kratičké erotické momenty mě u Asimova příjemně překvapily a vygradovaly lokální zápletku.
Spoiler:
Narativita děje celé série (bez posledních-prvních dvou dílů) by se dala shrnout asi tak, že v kontextu finálního rozuzlení se Nadační žabomyší války jeví jako naprosto nicotné, nicméně nezbytné pro udržení pyramidy moci nad galaxií za účelem udržení statusu-quo, potřebného pro rozvoj Gaie a posléze Galexie. Seldonova zjevení v průběhu krizí byly vlastně Daneelovy korekce systému a hrdinové jednotlivých knih byli jeho nástrojem.
Kontrakce viru na Alfě byla zřejmě také narážkou na vlastní zkušenost s HIV/AIDS skrze transfuzi.
Od predchádzajúcich dielov autor prešiel k jednoduchosti - príbeh zameraný na 3/4 postavy, ktoré cestujú spolu a majú jeden cieľ. Niekomu sa táto cesta môže zdať nudná, pretože je zvyknutý na oveľa zložitejšie knihy, v ktorých jedna kapitola znamená nové postavy, iný príbeh a oddych od neustáleho stereotypu. Mne osobne toto nevadilo - aj keď bol príbeh lineárny, bol dynamický a zaujala ma Gaia ako superorganizmus, tak roboti alebo Vesmírania. Prieskum staro-nových planét bol pre mňa rovnako vzrušujúci ako pre hrdinov a každú novú informáciu o Zemi a prvej kolonizácií ľudí som hltal rovnako ako Pelorat. Takisto prepojenie s Robotickou sériou je tu oveľa viac vidieť, pretože tu stretneme jednu starú postavu. Aj tak sa mi tieto dve novšie časti páčili viac než prvá trilógia.
Parádní zakončení série cestování vesmírem, intrik, lásek a nenávisti v kompaktnim baleni knih o lidstvu, jako takovém malém bodu uprostřed ničeho.
Veľmi dobrá časť, i ked predchádzajúca sa mi zdala o trošička lepšia, tu je vidieť ako sa z politiky stáva dobrodružstvo. Ku začiatku neustále to prekáranie Bliss a Terviza bolo troška už otravné, putovanie zo sveta na svet nebolo úplne podla mojho gusta, dosť mi to pripomenulo časť Predehra k Nadaci kde Seldon cestoval z miesta na miesto v rámci Trantoru. Napriek tomu však aj túto knihu hodnotím vysoko pozitívne, dala mi toho veľa a som veľmi za to vdačný. žial predtým som nečítal Robotov (i ked film som videl- nieje tomu až tak podobný), a viem hrubé základy.... preto mnoho odkazov ktoré mohol čitateľ- ,,robotiky,, znalý zaregistrovať a si v tom libovať, som žiaľ nedocenil. napriek tomu sa mi to veľmi páčilo (na robotiku od Asimova čoskoro pôjdem) Takže tak, aj to prepojenie s robotmi o ktorých som len čítal ale nečítal som ich, aj to vyústenie deja, aj tie filozofické úvahy o utópii, proste všetko toto a ešte viac sa mi páčilo. :)
Golan Trevize hledá odpověď na otázku, která může naprosto změnit celé lidstvo. Přestože je přesvědčen, že zná tu správnou odpověď, chce si být naprosto jistý, neboť jeho rozhodnutí bude mít vliv na osud celého lidstva. Proto se rozhodne nalézt bájnou planetu Zemi, jednu jedinou planetu z miliónů lidmi obývaných, ze které by podle legend měli lidé původně pocházet.
(SPOILER)
(10/10) Podle zdejších komentářů soudím, že se díky novějším knihám ze série Nadace fanoušci tak trochu rozdělili na dva tábory – a není se čemu divit. Chápu, že nadšence do původní trilogie může poměrně šokovat, jak jsou následující knihy odlišné a jak se odvrací od Seldonova plánu. Než jsem se do závěrečné dvojice knih pustil, čekal jsem další krize a nakonec zrození nové Říše – a to je přesně to, co v nich nenajdete.
Závěrečný díl tvoří s předchozím jeden celek se stejnými postavami a právě v tom posledním ještě zesílily ony tendence odprostit se od Plánu a prakticky i od Nadace samotné. A když nad tím tak přemýšlím, je to skutečně trochu podivné, ale co naplat – mě se tyhle dvě knihy prostě líbily – a ač by mě za to mnozí možná kamenovali – víc než ta původní trilogie. Oceňuji i nápad propojení se sérií o robotech (a taky jsem rád, že jsem ji nedávno četl, protože mě bavilo odkazování na různé události, které byly označovány za mýty či legendy, ale já tak věděl, že jsou pravdivé). Tempo je opět svižné, děj napínavý a tak se kniha čte skoro sama. A stejně jako Golan jsem hloubal nad tím, jestli jeho rozhodnutí z minulé knihy bylo správné
A protože cítím potřebu se vyjádřit ještě k nějakým skutečnostem, které vyzrazují děj, tak varuji, že zbytek komentáře je spoileroidní a tudíž nevhodný pro lidi, kteří knihu nečetli.
1) Vůbec se nedivím, že měl Golan o svém rozhodnutí pochybnosti, protože ač je skupinové vědomí zajímavou představou, jako člověka poměrně individuálního a samotářského (životní styl na Solarii mi přijde celkem fajn) mě docela děsí. Zároveň si ale uvědomuji jeho výhody a tak jsem došel k podobnému závěru jako Golan = pro budoucnost lidstva bude tato možnost asi opravdu nejlepší (přičemž, pokud se takto už člověk narodí a bude to jeho přirozeností, tak s tím mít problém nebude, protože nebude znát nic jiného), ale díky Bohu za to, že mě se to už týkat nebude a svůj život si dožiju tak, jak jsem zvyklý.
2) Nějak mi nesedlo, že Bliss prosazovala to, aby ostatní brali Fallon jako holku. Nevím, jak moc byla společnost obeznámená s touto problematikou v době, kdy byla napsána tahle kniha a jestli názor Bliss odráží i názor Asimova samotného, ale něco málo jsem o tomto četl a když se takový jedinec skutečně narodí, tak se ne vždy dokáže přiklonit k jednomu z pohlaví. I kdyby svou „holčičí“ identitu přijal(a), stejně by se později dověděl(a), že je jiný/jiná než ostatní, takže bych ho/ji radši bral takového/takovou, jaký/jaká je a nesnažil se mu vnutit genderovou příslušnost, kterou nejspíš stejně ani nemá.
3) Je škoda, že série nemá ještě nějaké další navazující pokračování, protože by mě vážně zajímalo, jak by fungovalo ono spojení Daneela a Fallon, protože propojení vlastního mozku s robotem mi přijde úžasné a děsivé zároveň (3. 1. 2014)
Znovu jsem dočetl sérii Nadace vyjma dvou prequelů. Stejně jako dřív mě opravdu bavily první tři díly série. Nyní jsem ale zjistil, co mě tak vadilo naopak na posledních dvou knihách, a na této především: Nekonečné žvanění na úkor už tak dost šroubovaného děje, kdy hrdinové skáčou z jedné planety na druhou a každá z nich je (světe div se!) úplně jiná, než ty předchozí, minimálně jedna nezáživná a zbytečná kapitola (Hudební slavnost - proč?), krátké a nezáživné a jako obvykle užvaněné finále. Slovo Gaia už nemohu ani cítit. Naopak se mi paradoxně na finále líbil poslední odstavec, který otevíral možnosti příběh dále rozvádět. Bohužel, nebo možná bohudík, k tomu co se týče Nadace, nedošlo.
Výborné pokračování předchozí knihy, byť zpočátku trošku zdlouhavé "nekonečnými" rozhovory Trevize a Bliss. Ale poté, co hrdinové vyrazí do vesmíru hledat Zemi, tempo narůstá a bylo pro mě čím dál těžší se od četby odtrhnout. Bavilo mě spolu s hrdiny nalézat střípky informací o Zemi, fascinovala mě postupně odkrývaná historie osídlování vesmíru a byl jsem hodně zvědavý (až nedočkavý) na to, co hrdinové objeví na další planetě. Jen je trochu škoda, že závěr je otevřený a neexistuje pokračování, protože by mě zajímalo, jak se vesmír vyvíjel dál...
Deus Ex Machina ve své nahé pravdě! Fantastické finále série, která si nekladla za úkol nic menšího než nastínit vývoj lidstva v dalších dvaceti tisících letech. Asimov dopsal epilog někdy v roce, kdy jsem se já narodil (prorocky Zemi nechal spálenou radioaktivitou) a pak už jen vyplňoval prázdná místa. Bohužel si pro poslední díl nechal příliš málo materiálu, se kterým se dá pracovat a první polovina knihy tak omílá známé skutečnosti pořád dokola a až s exkurzí do budoucnosti planet známých z minulosti chytne čtenáře něčím novým (vlastně starým). Závěr je více než uspokojivý a z poslední věty mrazí.
Celá knížka se mi líbila. Byla jsem tolik zvědavá na každou další stránku, že mě ani moc nezajímalo, jak to celé vlastně dopadne - to přišlo až když se blížil závěr. O celém tom konci nějak nevím, co si mám myslet. Na jednu stranu mi to přišlo jako zajímavá myšlenka (i když ne zrovna šokující), ale na druhou jsem čekala, že série bude zakončena trochu jinak. Celkově mi přijde, že i když se mi v podstatě poslední dva díly téměř do konce líbily o něco více než původní tři, tak se v nich příběh až moc odklonil od původních tří dílů, o kterých si myslím, že by si zasloužily jim trochu podobnější konec.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 2010 | Druhá Nadace |
| 1993 | Konec Věčnosti |
(SPOILER) Dokonáno jest. V předešlém románu musel hlavní hrdina Trevize učinit jedno zásadní rozhodnutí. Pominu, že rozhodoval za nás za všechny a že rozhodoval spíše na základě emocí než rozumu. V tomto pokračování chce Trevize své rozhodnutí pochopit a zjistit, zda bylo správné. A cítí, že řešení jeho problému je na skutečné Zemi, kterou se svými společníky po dlouhé cestě přes několik planet, jež známe z minulosti a jiných románů, nalezne ve stavu neobyvatelném, neboť Země je vskutku radioaktivní. Naštěstí na Měsíci dojde k setkání s nejdůležitější osobou celé galaxie, jež vede Trevize k usmíření s vlastním rozhodnutím a nám umožňuje pomalu zavřít oponu za tímto úžasným vyprávěním pana Asimova a několika jeho pomocníků.
Co říci závěrem? Je mnoho lidí, kteří s posledním románem v cyklu Nadace nejsou spokojeni. Je tu málo Nadace, žádný konec, otravná Falom etc. Je třeba si uvědomit, že celý cyklus, a mám na mysli samozřejmě Roboty, Říši, Nadaci a přídavky od druhých autorů, není jenom o Nadaci, je především historií, Asimovovou historií dobývání a osídlování galaxie. A dějiny nemívají konce... To, že Seldonův plán byl chybný a sloužil jen jako zástěrka pro mnohem větší, ambicióznější Daneelův plán s lidstvem v galaxii jsme se dozvěděli již v předešlých románech, takže vyústění celého cyklu by nás nemělo šokovat. Otázkou, na kterou bychom si každý měli odpovědět je, zda bychom měli být a budeme schopni jednou vzdát se své individuality a spojit se v jedno vesmírné vědomí.
Cyklus ještě ale nekončí, jako malé intermezzo nás čeká antologie povídek k poctě Isaaca Asimova a nakonec (ve shodě s názvem) román Konec Věčnosti.
Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5.Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
6,2. Kyborg/Zázrak (Wu, Cover)
6,3. Útočiště/Pericentrum (Chilson, Wu)
6,4. Kukaččí vejce/ Odrodilec (Leigh, Scotten)
6,5. Vetřelec/Aliance (Thurston, Oltion)
6,6. Maverick/Lidstvo (Bethke, Oltion)
7. Roboti a Impérium (Asimov)
7,1. Kaliban (MacBride Allen)
8. Hvězdy jako prach (Asimov)
9. Kosmické proudy (Asimov)
10. Oblázek na obloze (Asimov)
11. Předehra k Nadaci (Asimov)
12. A zrodí se Nadace (Asimov)
12,1. Ohrožení Nadace (Benford)
12,2. Nadace a chaos (Bear)
12,3. Vítězství Nadace (Brin)
13. Nadace (Asimov)
14. Nadace a Říše (Asimov)
15. Druhá Nadace (Asimov)
16. Nadace na hranicích (Asimov)
17. Nadace a Země (Asimov)
17,1. Přátelé Nadace (Greenberg)