Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1749/bmid_na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-I4b-1749.jpg
4
1771
1771
Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně „operuje“ se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , OdeonOriginální název:
国境の南、太陽の西 Kokkjó no minami, taijó no niši , 1992
více info...
Přidat komentář
Moje první knížka od tohoto autora. Během čtení jsem se několikrát zastavila a nevěděla, co si myslet, i tak je to ale velmi čtivé a knihu jsem musela dočíst. Rozhodně je to knížka zajímavá a v budoucnu se k ní ještě někdy vrátím.
Už po prvých stranách ochutnávania som si bola takmer istá, že toto bude moja šálka kávy - podotýkam, že od Murakamiho moja prvá. To tajomno sprevádzané prevažne dažďom alebo iným nevľúdnym počasím, nie samoúčelne osviežené erotikou, vo mne vytvárali naozaj estetické obrazy, ktoré mi okamžite zachutili.
V mysli sa mi to prepájalo s nedávno prečítaným Saroyanom - pretože postavy v tejto knihe "mali svojho tigra: strápeného, zlostného, hlboko raneného...", a preto to ani nemohlo skončiť šťastne...
Obsah mě rozhodně neurazil. Ale nemůžu se srovnat se způsobem, jak autor vypráví, tvoří věty. Jako kdybych četla dílko nezkušeného psavce, nadbytečná slova, nadbytečné věty, klišé... Už druhá Murakamiho kniha, u které mě to vyloženě ruší. Zřejmě je to schválně, vyjadřuje tím stav hlavní postavy (doufám :o)), ale otravuje mě to.
Taky jsem byla zklamaná z konce, ale když mě kamarádka upozornila na rozhovor s Murakamim, kde říká: ,,V románu Na jih od hranic, na západ od slunce potká hlavní hrdinu svou životní lásku, ale netuší, zdali je Šimamoto skutečná, nebo se mu jen zdá.", dostala pro mě kniha úplně nový rozměr až mě zamrazilo. (Celý článek http://www.iliteratura.cz/Clanek/20157/murakami-haruki)
Bylo to zvláštní.
Při tak vysokém hodnocení knihy jsem si myslela, že bude lepší. Rozhodně nezklamal způsob, kterým Murakami vypráví ale obsah, zápletka, děj knihy mi nepřišel zajímavý. Spíše mě rozladil. Tohle na lidech nesnáším - že tu je ta potenciální situace, že se člověk zamiluje a ublíží někomu jinému, koho taky miluje.
Kniha o prázdnotě v duši.
Moc příjemné čtení...Zase jedna knížka, která člověka vtáhne a stránky rychle ubývají...Připadá mi,jako by Hadžime byl tím samým hrdinou, se kterým jsem se potkala už v Norském dřevě, jen ta jména jsou jiná...Závěr malinko zklamal, proto jen ty čtyři z pěti...
Moje první seznámení se s autorem. Hodně jsem o něm slyšela, hodně jsem se těšila.
Kniha se čte lehce, oceňuji hlubší zamýšlení nad otázkami smyslu naplnění života, odosobnění, nad přinášením obětí rodině a vztahům. Nicméně asi jsem čekala trochu více. Zápletka milostného trojůhelníku a volba všechno nebo nic je celkem klasická, tady - buďme upřímní - zpracovaná více do hloubky - a ničím novým nepřekvapuje. Je to velmi zdařilá řemeslná práce s hlubší podstatou, ale žádným převratným průběhem ani závěrem.
Zkusím ještě další knihy od tohoto autora a uvidím, zda mě chytí více.
Jak jsem se na Murakamiho těšila, tak mě až tak moc nenadchnul. Nebýt pocitů odosobnění v životě hlavního hrdiny, kniha by pro mě vyzněla jako banální milostný trojúhelník, přičemž dialogy obou milenců mě, nevím proč, dost nudily. Právě ty pocity neskutečnosti a neschopnosti rozlišení mezi realitou a představami byly to, co dělá tuhle knihu zvláštní a nikoli samotný milostný příběh. Proto možná stojí za přečtení. A když už nic jiného, mohla by knížka sloužit jako návod na zvládnutí manželské krize. Na další Murakamiho knihy už ale náladu nemám.
Krásná kniha. První dvě třetiny jsou v uvozovkách jen takové rozkoukání. Hadžime zde popisuje svůj dosavadní, docela i poklidný život až na pár "maličkostí". Pak se ale roztrhne pytel a vše jde ráz na ráz... Objevuje se zde v recenzích kritika na charakter hlavní osoby. Ale podívejme se i na druhou stránku jeho osoby / života. Všichni děláme chyby a chceme (doslova) urvat ze života co nejvíce, možná lépe řečeno být šťastní. A zde je krása této knihy. Přemýšlíme o svých životech, rutině a o tom, jak nám život protéká mezi prsty. Jistě, jsou zde jiné alternativy a možnosti, jak se z toho bludného kruhu dostat, ale ty společnost nepřipouští, takže zůstáváme jen u myšlenek. A teď se někdo rozhodl, že to hodí na papír. Což je úžasné. Každý chce být šťastný, ale na to, co by nás učinilo šťastnými můžeme přijít až příliš pozdě. A nebo nám v tom stojí štěstí někoho jiné, což je rozpor hodný dobrého rozmyšlení! ;)
Také moc oceňuji motiv "západního štěstí-neštěstí". Lehký a bezstarostný život může být fajn, nějakou dobu, ale nemůže to naplnit vyšší potřeby člověka, což by měla být pro nás, všechny výstraha... Štěstí si za peníze nekoupíme, musíme hledat a doufat, že nešlápneme vedle. Nebo, že "ještě větší štěstí" než máme neleží právě za rohem...
Z jedné scény jsem měl úplně husí kůži. Když Šimamoto jede s Hadžimem na chatu a oznamuje mu, že má chvílemi chuť strhnout volant, "To bychom asi nepřežili, viď?". Ach, ta symbolika v těch slovech je úžasná, ale nemůžu si nevzpomenout na Spalovače mrtvol "Co abych tě, drahá, oběsil?"... Situace je jiná, ale vybavilo se mi to... Ani nevím proč.
Závěr: moc pěkná, krátká kniha, donutí člověka hlouběji přemýšlet o tom, kam se jeho život ubírá...
Murakamiho mám moc rád, Ale tohle je bezpochyby to nejslabší, co jsem do něho zatím četl. Tajemnější nálada nevyvažuje banálnost příběhu. Rozhodně doporučuju nekupovat a nečist.
Kniha je krátká, přečteno ji máte za pár hodin, ale jak už to u Murakamiho bývá, pocit z ní přetrvává ještě dlouho.
Čte se lehce, i když o žádnou oddychovku se určitě nejedná.
Tématem je první (dětská?) láska, která se vám v životě objeví po dvou desítkách let a převrátí vám život naruby a nastaví vám zrcadlo tak, že zjistíte, že mít ženu, kterou milujete, zdravé krásné děti, úspěšný podnik a dostatek peněz, prostě někdy není to, co opravdu chcete.
Za mě skvělých 90 %.
Klasika od skveleho Murakamiho aneb i ve smutku se da najit krasa? "Možná".
Je to krasna procitena kniha, po ktere se ne-vzdy dobre usina a po docteni opet zbude az prilis otazek. Na stranu druhou je to krasny pribeh, ktery vas nauci vazit si lidi ve svem okoli a nenechat je odejit.
Na jih od hranic na západ od slunce je kniha, která se nečte lehce. Pro mě osobně znamenala první zkušenost s japonskou kulturou a všemu, co k ní patří. Celý příběh je opředen tajemstvím a čím více se kniha chýlila k závěru, tím více mi bylo jasné, že tajemství Šimamoto nebude vyjeveno. Myslím si, že to bylo správné rozhodnutí.
Ve své podstatě velmi smutná kniha, ostatně jak je u Murakamiho zvykem, která je v hlavních rysech příběhu podobná Norskému dřevu. Přesto je podle mého lepší. A to díky tomu jak v ní autor pracuje s náznaky ve svém vyprávění. Kromě Hadžimeho, který nás knihou provází a víme tak o jeho životě vše podstatné, toho už moc dalšího jistého není. Za "oponou" je mnoho věcí, které si musíme domyslet či vlastně sami vymyslet, známe pouze výsledek. Kdyby měl autor přesně popisovat příběhy dalších aktérů (a že jsou často velmi důležité pro hlavní děj), kniha by byla tak dvakrát, třikrát delší. A nejspíš by to dopadlo stejně tak jako hlavní hrdina, který měl ve svém životě materiálně prakticky všechno, ale v nitru mu toho moc nezbylo.
Určitě stojí za přečtení!
Nepříliš obsáhlá kniha, přesto krásný čtenářský zážitek. Líbila se mi možná ještě trochu více než Norské dřevo. Určitě doporučuji.
Je jednoduché si říci "řídím si svuj, jsem pánem (strujcem) svého osudu" celým svým životem procházíme,potkáváme spousty lidí,navzájem se vše ovlivnuje,řídí,propojuje,tahá se za nitky ?? Možná ?? možná si jen cosi namlouváme... Kniha drží do poslední stránky,jak to vlastně s hlavními skvěle vykreslenými postavami dopadne??? už už a zase jsme tam,ne ne to by bylo moc jednoduché,vše doslovně hodit na papír. Poutavě,tajemně,otevřené nekonce,čtenář si muže po dočtení přemýlat,hrát s vlastní fantazií,hledat svoji šimamoto,kam to vede,co vlastně chci?? Na konci si řeknete,to už je konec ? Ještě chvilku ...čím to asi bude ? I když to nemusí být zrovna veselé,celkově je tak nějak s nimi příjemně :-)
Toto mám rád na autorovi a v tom je Murakamiho kouzlo i síla zároven.
Štítky knihy
nevěra partnerské vztahy japonská literatura
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Zajímavé, poutavé, pěkné....a ještě jsem se touto příjemnou cestou dozvěděla víc o japonském způsobu života..kultuře, vztazích z pohledu muže...:-)určitě si přečtu další knihy autora...:-)