Modlitba za Černobyl

02.08.2019

Kniha celkově dobrá, ale co autorce musím vyčíst je absence větší pestrosti vybraných osob, až na výjimky díky tomu druhá polovina knihy působila zbytečně fádně.

Samostatnou kapitolou je, že kniha (postavy) pracuje téměř výhradně s dojmy, které často mohou být v rozporu se skutečností (nicméně autorka sama své dílo nestaví do roviny vědecké zprávy), je to zkrátka silná výpověď o traumatizující minulosti jednoho malého národa.

01.08.2019

Hodně silná knížka, která rozhodně stojí za přečtení. Mě jedním dechem přečíst nešla, ale moc se mi líbila.

31.07.2019

Hodně silná knížka... Ale přečetla jsem ji jednim dechem. Na jednu stranu mrazivá, na druhou ale také velice zajímavá. Koho černobylská katastrofa aspoň trochu zajímá, tak určitě dopororučuju

28.07.2019

"Je něco strašlivějšího než člověk?"

"Kdyz jsem pak nekolikrat videl film o zkaze Titaniku, naprosto presne mi to pripominalo vse, co jsem kdysi videl sam. Mel jsem to primo pred ocima, sam jsem to v prvnich cernobylskych dnech prozival... Tam taky bylo vsechno jako na Titaniku a lide se chovali naprosto stejne. Hlavne ta jejich psychologie byla stejna. Poznaval jsem to, a dokonce srovnaval - trup lodi je prorazeny, podpalubi zaplavuje obrovska spousta vody a prevraci sudy i bedny. Plazi se dal a dal a z cest hrave odklizi vsechny prekazky... Na horni palube ale zari svetla, hraje hudba a serviruje se sampanske. Pokracuji rodinne spory a rodi se nove lasky. Jenze voda stoupa dal, po schodech vys a vys, do kajut..."

28.07.2019

Modlitba za Černobyl byla silná kniha a bude ve mně dlouho rezonovat. Obzvlášť kapitola, kde je rozhovor s dětmi, na tu určitě nezapomenu. Černobyl a jeho radiace ovlivnila každého z nás, někoho míň, někoho víc. Není náhodou, že i u nás vzrostl počet onemocnění a rakoviny štítné žlázy. Teď vím, proč tomu tak je. Knihu jsem četla víc než tři týdny, protože ji nejde číst v kuse. Četla jsem ji v rámci knižního klubu Martinus. Jsem ráda za výběr této knihy, protože sama od sebe bych po ní nesáhla.

27.07.2019

Neslo to precist uplne najednou, nektere casti byly fakt dost silne a styl psani (nebo spis naslouchani) to jeste podporoval. Neni to o technickych vecech, ale o lidech, kteri tam zili. Dost pusobiva mozaika.

27.07.2019

Knihu jsem četla v rámci čtenářského klubu Martinus. Nevím, jestli bych ji četla sama od sebe...
Je to síla...
Asi už k tomu bylo napsáno vše...jen bych to opakovala...

Asi nejsem úplně schopna knihu ohodnotit hvězdičkami. Kniha je plná očitých svědectví černobylské tragédie. A ukázky práce a propagandy tehdejšího režimu. Smutné, chvílemi až mrazivé. Obdivuji všechny ty lidi, co si tím museli projít. A ještě víc ty, kteří se do svých původních domovů vrátili. Asi nikdo z nás si nedovede představit, když touha po domově, někam patřit, dokáže překonat i pud sebezáchovy.

25.07.2019

Velice smutný a dost mrazivý čtení a výpovědi lidí, co měli co dočinění s černobylskou katastrofou a byli jí ať už přímo nebo nepřímo postiženi.

Určitě doporučuju a taky kouknout na seriál. Obojí se to doplňuje. Silnej zážitek.

25.07.2019

Neskutečná výpověď aktivních i pasivních účastníků havárie v Černobylu. Během čtení jsem cítila příšernou bezmoc a chaos, je nepředstavitelné, že děti po celé Evropě měli zakázáno si hrát venku a lidé celkově omezovali pohyb mimo budovy. A lidé pár kilometrů od reaktoru obdělávali půdu, sklízeli a pracovali, jakoby se nic nedělo. Navíc vše vyváželi i do nezasažených částí země. Propaganda, utajování a důvěra v režim stála tolik životů. Popisy smrtí, jednoduchosti lidí a tím pádem složitost vysvětlení neviditelné hrozby, to vše mě silně zasáhlo. A úplně nejvíc výpovědi dětí. Není to klasicky zpracovaná kniha, jsou to jednotlivé výpovědi / monology / prostě modlitby. Hrůza a hlavně realita pro mnoho lidí. Budu mít vše dlouho v paměti, to se nedá zapomenout.
Pro diváky nového seriálu Černobyl: První část je věnována manželce zasahujícího hasiče, což mělo i v seriálu docela velkou roli. Srdcervoucí část.

21.07.2019

Byla to opravdu síla! Dojemné příběhy obyčejných lidí, co si to prožili.... Ŕekla bych, že to je čtení pro opravdu silné povahy, a pro ty, co skoro nezažily totalitní režim, trochu náročné. Je tam i hodně odborných věcí z oblasti fyziky a chemie, ale celkově to opravdu stojí za přečtení...

18.07.2019

Je to těžké, vážné čtení. Knihu nelze přečíst "na jeden zátah".
Nicméně jak už tu někdo zmiňoval - kniha jako taková je poměrně chaotická - neuspořádaná. Někdy máte pocit, že čtete nějakou poezii, někdy literaturu faktu, někdy romantický příběh se špatným koncem. Neustále se přeskakuje nejen časově.
Ano jsou to výpovědi svědků... ale proč je neuspořádat nějak systematicky? Navíc výpovědi byly ve valné většině z roku 1996 - po 10ti letech po katastrofě. Docela by mě zajímali co si o tom myslí po 20ti/30ti letech....
Nicméně existence této knihy je velice důležitá. Nesmíme zapomenout.

17.07.2019

Jsem za tuto knihu velmi ráda už jen proto, že faktu bylo napsáno xxx. Znám nazpaměť datum a čas, jména účastníků testu, kroky, které se v řídícím centru odehrávali, co se vše muselo evakuovat, kdy probíhala jaká evakuace, kolik lidí zemřelo v jaký čas apod.
Ale jen tady je naprosto syrově popsána bezmoc obyvatel, naprosto příšerný osud, který si ve 21. století na Západě ani neumíme představit.
Když jsem byla na Ukrajině na jaře, ukrajinské holky v mém věku se mně ptaly, co v Kyjevě dělám a já jim řekla, že jsem se přijela podívat do Černobylu. Obě byly v šíleném šoku, opakovaly, že tam v žádném případě nesmím a že je to nebezpečné. Na moji otázku, co přesně je tam dnes nebezpečné, neuměly odpovědět, protože odmala slýchaly doma jen to, jak je Černobyl nebezpečný a jak ho rodina nenávidí. (O přeměně Černobylu v zábavní park po odvysílání seriálu bych raději pomlčela, jsem ráda za svou návštěvu před seriálovým boomem).
Každopádně forma monologů je velmi autentická, autentičtější, než kdyby autorka texty uhladila i pro průměrné čtenáře, kteří tyto monology neumějí skousnout.

16.07.2019

"Vyptavaji se me: Proc nefotografujes na barevny film? Barevne ?... Ale vzdyt Cernobyl...je to co je cerne...Jine barvy tu neexistuji..."
Desive vypovedi, desive cteni, desiva realita.
Jedna z knih, na kterou nezapomenu.

13.07.2019

Knihu jsem přečetla po shlédnutí seriálu Černobyl. Seriál luxusní, kniha to samé!!!

13.07.2019

Už moje třetí kniha od této autorky a víc než kdy jindy nějak nedávám tu stylizaci nekonečných monologú a útržkú všeho možného bez nějaké legendy, která by objasnila kde, kdy, kdo, jak a proč. Neznám v reálu nikoho kdo by dokázal vést takhle dlouhé monology, kromě mého bráchy, který ale poblíž černobylu nikdy nebyl a tuhle superschopnost získává jen po přemíře alkoholu. Stylizace jako taková mi nevadí, jen si myslím že je vedená blbým směrem. Jinak si myslím, že je to povedená kniha, která pomúže některým lidem se trochu zamyslet a možná napřesrok vyrazit na zájezd a udělat si před reaktorem pár selfíček.


"U dětí je všechno jinak než u dospělých. Nemají například ponětí o tom, že rakovina znamená smrt. Tento obraz v nich nevzniká. Vědí o sobě všechno: diagnózu, název všech procedur a lékú. Vědí víc než jejich matky. A jak si hrají? Běhají po pokojích jeden za druhým a vykřikují: Jsem radiace! Jsem radiace! Připadá mi, že když umírají mají takové udivené tváře...Jsou překvapené...Leží s udivenými tvářemi..."

"Vrátili jsem se domú. Všechno jsem ze sebe svlékl, všechny šaty, v kterých jsem tam byl, a hodil to do odpadkú. Lodičku jsem věnoval malému synkovi. Moc mě o ní prosil. Nesundával jí z hlavy. Za dva roky mu stanovili diagnózu: mozkový nádor… Dál už si to napište sama… Dál už nechci mluvit..."

12.07.2019

Obávám se, že jsem právě přečetla svou vůbec nejlepší knihu v žebříčku. Po dokonalém seriálu mi hned bylo jasné, že si musím přečíst i tohle. Nemám slov. Hrozně se obávám, že už nikdy nepotkám takovou knihu, co by byla od začátku do konce tak silná a ještě by v ní všechno bylo pravdivé a autentické. Mám otevřenou pusu ještě teď. Ano, občas se může zdát to vypravování zmatečné, protože autorka výpovědi vůbec neuhlazovala a jen rozhovory přepsala, ale právě proto z knihy tryská tolik emocí a nic není utopené. Silné téma a fascinující zároveň a my si to ani nedokážem představit, ani po té knize, jak život poznamenaný tímhle musí být. Fakt nemám slov. Bravo!

Poprvé nedávám hvězdičky. Téma knihy je vážné a silné, ale styl psaní je příšerný. Autorka prostě hodila na papír přepis rozhovorů a nejspíš bez jakékoliv úpravy. Je to zmatené, neuspořádané, měla jsem problém se zorientovat v dialozích o přeskakování časových rovin nemluvě. Nicméně s ohledem na téma nebudu hodnotit negativně. Raději vůbec. Ale pro mě je kniha zklamáním, dalo se z ní vytěžit mnohem víc.