Modlitba za Černobyl
Světlana Alexandrovna Alexijevič
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125284/bmid_modlitba-za-cernobyl-q5H-125284.jpg
4
1114
1114
Šokujci pohľad na jednu z najväčších nukleárnych katastrof sveta. Autorka prostredníctvom výpovedí mnohých ľudí (likvidátorov, odborníkov, ale aj bežných rodín) zobrazuje osud bieloruského a ukrajinského národa. Kniha je akýmsi kukátkom do obdobia, keď z roztaveného reaktoru vyletovali do ovzdušia rádioaktívne splodiny, ktoré navždy pochovali krajinu a mnohé obce zo zasiahnutých oblastí. Obrazy zúfalých ľudí, evakuácia 30 km zóny, ale aj práca nič netušiacich mladých likvidátorov. Pri čítaní si začnete vážiť svoj život a bežné starosti, pretože žiť s Černobylom je žiť s neustálym strachom o vaše zdravie a o zdravie vašich detí. Absurdné opisy starých ľudí v zóne, smutný obraz vdovy po požiarnikovi a jej hrozné svedectvo o dlhom umieraní manžela, choré deti v nemocnici a začarovaná krajina opustenej zóny, v ktorej je všetko otrávené.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno: 2002 , DoplněkOriginální název:
Чернобыльская молитва (Černobyľskaja molitva) , 1997
více info...
Přidat komentář
Nemám moc slov, to se prostě musí přečíst a "prožít". Z počátku jsem si musela zvyknout na styl vyprávění, občas jsou to jen krátké odstavce za více lidí, občas je to delší monolog na více stran. Ale celkový dojem .... síla.
Od knihy jsem čekala více. Nevyhovoval mi styl autora. Téma je nicméně extrémně zajímavé a své čtenáře si určitě najde.
Nebudu citovat z knihy. Nechť se čtenář nechá pohltit vyprávěním lidí, kteří zažili Černobyl.
I já jsem četla bez dechu, odkládala jsem po kapitolách a znovu četla. Žádné filmové zpracování nelze srovnávat s tímto zážitkem. Ještě nyní mě mrazí ze všeho, ze samotné havárie, z nevědomosti i z myšlení lidí, kteří žijí v zasažené oblasti. Úžasné dílo, děkuji za to, že vzniklo.
Nevěděli jsme... Nikdo nám nic neřekl...
Věděl jsem, ale nesměl jsem říct... Stranickou legitimaci na stůl... Já vím, ale nemůžu sbalit svoje děti a odjet do bezpečí, co by tomu řekli lidi, jsem předseda...
Neplašte, doktore... Jaké záření? Nic nevidím, dejte si, dobrou chuť...
Takový zmar. Ignorace. Obyčejný člověk? Co je proti systému? Se ztrátami se počítá, následky se neřeší.
Knížku doporučuji k přečtení. O samotné události se příliš faktických informací nedozvíte, ale pocity a příběhy lidí vás hluboce zasáhnou a donutí přemýšlet. Nad tehdejší dobou, systémem, odvahou i všudypřítomným strachem.
Nebude Vám z toho dobře, ani mně není... Uvědomíte si, jak velký průšvih celý Černobyl byl - a je...
Věta, která mu uvízla v paměti: Dětský obrázek, čáp chodí po poli a pod ním dětskou rukou napsáno: Čápovi nikdo nic neřekl...
No.. Velmi zajímavá kniha. Nikdo z nás si neumí představit tu hrůzu, tu pravou syrovou skutečnost. Kdysi jsem si pohrávala s myšlenkou, že se tam pojedu podívat. Už nechci.. Radši ne...
Jde o autentické výpovědi lidí z Běloruska. Možná by to mohlo být pro někoho poněkud překvapivé, ale stačí se podívat na mapu a uvědomit si, že k rozpadu Sovětského svazu došlo až v roce 1991.
Občas se objeví článek s názvem: 100 knih, které si musíte do konce života přečíst! Naprosto nepochybuji o tom, že většina z nás by byla schopna nějaký takový soupis udělat, a že by se v mnohém lišil od ostatních. Je to samozřejmě naprosto subjektivní věc každého, co se nám líbí a čemu svůj omezený čas jsme ochotni věnovat. A právě tato kniha by v mém osobním seznamu rozhodně nechyběla.
SPOILER!
Je to samozřejmě čtení hodně smutné a depresivní, zároveň však je v něm i mnoho zajímavých myšlenek, které dnešní zhýčkaná a rozmazlená společnost už obtížně vstřebává. Jako příklad bych uvedl nadšení, že se v jejich obchodě daly koupit tři druhy salámu!
Další citát z knihy: Naše dějiny jsou dějinami utrpení. Utrpení je náš kult. Zde jsem si uvědomil jednu věc. Rozdělení Československa dosud někdo není schopný akceptovat. Při čtení této knihy ale zjistíte (a mnozí si znovu potvrdí teorii), že stát s mnoha národy uvnitř je vždy zdrojem nesnášenlivosti a občas až bezbřehého násilí. Důsledkem toho může být i následující citát: Boha se nebojím... Bojím se člověka...
Jedna moje osobní pesimistická poznámka nakonec zítřejší hrůzy budou daleko hrůznější, než ty včerejší. Knihu rozhodně doporučuji!
Tvůrci skvělého (a právem oblíbeného) seriálu nám příběh o Černobylu zabalili do úhledného balení. Vyprávění v knize je surové, pocity a beznaděj lidí, kterých se havárie dotkla, jsou neskutečné a naprosto nepředstavitelné.
V. B. Něstěrenko vystihl ve své vzpomínce přístup komunistů v roce 1986 dokonale: “Cože? Jakýsi profesůrek, jacísi fyzici si dovolují poučovat ÚV?… Ne, nebyla to banda lumpů. Nejspíš spiknutí nevzdělanosti a korporativnosti. Vyznávali životní princip, vštěpený jim aparátem: Nedrat se dopředu. Vyhovět. ... Už je to historie. Historie zločinu…"
Kniha výpovědí lidí, kterých se osobně dotkla katastrofa jaderné elektrárny v Černobylu. Hodně mě zasáhl příběh vdovy hasiče Ignatěnka, a na konci výpovědi dětí a vdovy likvidátora, který umíral rok a všichni se k němu báli příblížit.. Skvěle napsané, nemělo by se zapomínat, aby se už nikdy nic takového nestalo. Knihu i seriál (skvělý 5.díl, úžasně vysvětleno, jak funguje jaderný reaktor) velmi doporučuji.
Kniha mi moc nesedla. Vadil mi ten poetický styl v kontrastu s věcností televizního seriálu díky němuž jsem se ke knize dostal. Přesto tato kniha ve mě jen umocňuje už i tak dost děsivý dojem z černobylské katastrofy.
Po zhliadnutí nemenej famózneho seriálu som si chcel prečítať osudy postáv "z prvej ruky". Kniha je omnoho strašidelnejšia ako daný seriál. Venuje sa totiž ľuďom, ktorí prežili katastrofu a dodnes žijú v zamorených oblastiach ako by sa nechumelilo. Kniha je smutná, tragická, hororová, poetická, nádherná, krutá a zároveň podáva príbehy tak, ako sa stali. Tak ako si ich ľudia pamätali. Je napísaná zvláštnou formou rozhovorov so zamlčaním otázok. Niečo takéto sa nedá hodnotiť...
Ta kniha má mnoho rovin: je to syrový, docela apokalyptický horor, je tu náběh ke sci-fi (jenže ono se to opravdu stalo!), najdeme tu psychologickou rovinu i prvky jak vystřižené z milostných románů (v tom nejlepším slova smyslu) - dočteme se o síle lásky, která jde až...k hrobu.
A co je na tom nejhorší, že Modlitba za Černobyl je skvěle napsaná a senzačně komponovaná reportáž, která nevypovídá jen o vědě, která se vymkla z nezodpovědných rukou, ale vypovídá také o povaze těch, pro které bylo hrdinství víc než vlastní život.
Chcete pochopit ruskou duši?
Přečtěte si cokoli od Dostojevského. A pak Modlitbu za Černobyl.
Jako i další čtenáře, ke čtení mě nahlodal seriál, kterým se nyní vysílal. Vyprávění lidí, jež tuto katastrofu zažili, je hrůzné. Člověk v té době neznamenal pro režim nic a klidně jej obětovali. Udržení režimu a utajení katastrofy znamenalo víc, než životy nevinných lidí. Čtení pro mě bylo opravdu těžké.
Asi desetkrát jsem něco rozepsala a pokaždé mi to přišlo málo. Tato kniha je plná emocí, poučení a náhledů do života lidí, kteří prožili Černobyl. Je napsaná z pohledu starých lidí, matek a otců, dětí... Nějakým zvláštním způsobem to na mě dolehlo emotivněji než knihy o válce. Možná proto, že tato katastrofa je do budoucna "zakonzervovaná" stále ve své strašidelné podobě na svém místě.
Asi není, co k tomu více dodat, než je níže. Kniha mě přilákala díky novému seriálu, chtěla jsem se dozvědět více. Kniha představovala různé pohledy lidí, které prožili tuto hrůzostrašnou katastrofu a dokázali o tom promluvit. Náročné čtení, kdy jsem si u některých příběhů musela dát pauzu a vstřebat to.
O Černobyl jsem se zajímal už před pár lety. Tato kniha je zajímavější než ostatní. Psaná formou popisu událostí různých lidí. Ne však reportérským stylem. Každý z nich havárii popisuje v jiném stádiu, ale bohužel se stejným výsledkem. Došlo k tragickému podcenení něčeho tak nebezpečného jako je atomová energie. Klasika pro tehdejší režim..... odfláknout, ututlat, zastrašit.
Je divné napsat, že se mi kniha "líbila" vzhledem k tomu o čem vypráví, ale každopádně byla hodně zajímavá...a člověk si po přečtení dokreslí obrázek o tom, jak strašná tragédie to byla...a stále je.
Na tuhle knihu jsem sbírala odvahu docela dlouho, potom jsem viděla v TV seriál Černobyl a to mě "nakoplo" si knihu konečně přečíst. V knize jsou zaznamenané příběhy - výpovědi lidí, kterých se výbuch Černobylu nějakým způsobem dotkl a jak změnil jejich životy. Některé příběhy jsou vyloženě smutné, hlavně ty, které se týkají dětí jsem těžce skousávala, jiné jsou spíše k zamyšlení...
Knihu vřele doporučuju k přečtení, názor si musí udělat každý sám...
Přiznám se, že knížku jsem si půjčila "ze zvědavosti" po shlédnutí seriálu. Knížka o to více překvapila (šokovala) svým svědectvím, které je snad ještě plastičtější a věrohodnější než samotný seriál. Vynikající četba o lidské hlouposti, která může vést až ke zničení celé civilizace. Doporučila bych jako povinnou četbu.
Vyprávění natolik neuvěřitelné a bolestivé, že ho musíte dávkovat po troškách. I tak je ale obtížné pokračovat ve čtení.
Není to přímo o elektrárně, ani o technických věcech kolem havárie. Jde spíše o příběhy lidí, kteří žili v tom "socialistickém ráji" a všech důsledcích tohoto "blahobytu". Kniha ukazuje zrůdné myšlení bývalého režimu v celé nahotě. Člověk nic neznamená, život nic neznamená, jde jen o zachování a podporu režimu. Ze čtení některých příběhů jde mráz po zádech.
Štítky knihy
smrt ochrana životního prostředí atomová energie radiace Černobyl zamoření Bělorusko zločiny komunismu radioaktivita
Autorovy další knížky
| 2017 |  Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti |
| 2015 | Doba z druhé ruky |
| 2016 | Zinkoví chlapci |
| 1986 | Válka nemá ženskou tvář |
| 2018 | Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas |
Pořád nemůžu uvěřit, že jsou to skutečné výpovědi skutečných lidí. To je prostě neuvěřitelné.