Mlčící fontány

12.11.2020

Krása! Od začátku do (mírně cukrkandlového) konce.
Ten příběh, ta atmosféra, každá stránka ti křičí do ksichtu - toto, co čteš, není v pořádku,
bojuj za pravdu a svoboda není samozřejmost!
Rok 1957 - Madrid za diktatury Franka, El Caudilla, souputníka Hitlera a Mussoliniho, který drtí svou zemi a celý svět přihlíží.
Tato kniha je přímo hmatatelná esence Španělska. Sepetys ti tuto zemi naservíruje se vším všudy. Největší chudobu vedle okázalého luxusu. Stále krvácející rány z války a persekuce těch, kteří žijí s cejchem dětí zločinců.
Vidíš pohled z perspektivy těch, co musí přežít ze dne na den i turistů, kteří žijí v bublině tvořené vlastním luxusem.
A ano je to Sepetys, tak je tu romantická linka. Ana - ze španělského dna a Daniel - americký turista se stříbrnou lžičkou v puse. Přeskočí jiskra a jejich cestu sleduješ dál.
Netlačí na pilu a není to přeslazené, díky Bohu.
Od anotace k obálce to svádí k cejchování typu- "osudová romance v kulisách diktátorského režimu". Ale chyba lávky.
Tady je v hlavní roli Španělsko, které bylo ponižované, vzali mu důstojnost, právo uctít své mrtvé a ztratilo hlas.
O tom všem by se mělo mluvit nahlas a pořád.
Děkuji za takové knihy.

10.11.2020

Další skvělý román z pera této autorky. Tentokrát nás zavede do frankistického Španělska 50.let, kde je nejlepší mlčet a nevyčnívat z řady, zvláště pokud vaši rodiče patřili za občanské války k republikánům. Autorka staví do kontrastu život plný bídy, těžké práce a nenaplněných snů rodiny pokojské Any, jejíž rodiče byly zahubeni Frankovým režimem, a texaského mladíka Daniela, jehož otec přijel do Španělska kvůli obchodům s ropou. Ten rozpor je drsný a ostrý, plný ukradených životů, umí ale odhalit i krásu, vnitřní sílu a trpělivé odhodlání těch, co pod jhem Frankova režimu přišli o svou svobodu, práva a často i důstojnost. Rozhodně doporučuji.

09.11.2020

Moje první setkání s touto autorkou a určitě ne poslední, Ana a Daniel, hlavní protagonisté příběhu poválečného Španělska, přišlo mi ze v tomto románu je záměr ukázat charakter různých postav víc než o samotný příběh, i když zápletka dramatu tam je a rozuzlení je jako pohlazení. Konec je příjemný a určitě zasloužený.

09.11.2020

Mé první setkání se Sepetysovou bylo velký dobrý! Odehrává se v době španělské diktatury po druhé světové a stravitelným způsobem ukazuje části historie, které jsou možná tak náplní pár hodin v dějáku. A jasně - ta romantická linka tomu hodně pomáhá. Dovedu si představit, že se k ní ještě někdy vrátím a přečtu si jí znovu. Za mě fakt spokojenost a možná sáhnu po starších knihách od Sepetysové.

06.11.2020

Název knihy zdařile koresponduje s celou atmosférou vyprávěného příběhu. Jedná se o moc dobrý historický román ze slunného Španělska, byť ne z tak prosluněné doby.! Já mám historické romány moc ráda, protože k příběhu člověk dostane ještě něco navíc v podobě znalostí o konkrétní době a místě. V Madridu sledujeme osudy hned několika rodin, které se v závěru knihy krásně protnou. Co mě ale mrzelo byl ten useknutý konec... Otázky “ztracených” dětí jsem četla už v několika knihách, mohu doporučit třeba Než jsme byly tvoje (Wingate) a Zmizelí (Falconer). Byla to moje první kniha od Ruty Sepetys, ale určitě ne poslední , líbil se mi autorčin styl psaní a hodně mi vyhovovaly i krátké kapitolky doplněné o faktické záznamy z dané doby. No a ještě jedna malá kritika na autorčinu hlavu - já jsem zarytý romantik (tedy aspoň v knihách) a mrzí mě, že tam ta love linka byla jen taková naznačená, chtělo to trochu víc pasión :) (na stará kolena byly ty postavy vášnivější než za mlada sakra:D ). Jinak se ale jedná o velmi vydařenou knihu a já ji můžu doporučit dál. Moc hezky se autorka vyjádřila i ohledně sbírání materiálů a podkladů pro samotný text a na konci nechyběla ani literatura, ze které nakonec čerpala.

06.11.2020

(SPOILER) Hned na začátek - kdybych nečetla autorčiny ostatní knížky dala bych plný počet hvězdiček. To se však stalo a já vám hned prozradím, co mi na příběhu chybělo.
Strašně se mi líbila atmosféra místa a žaludek stažený nervozitou během četby, na což jsem u Ruty Sepetys zvyklá. Bylo to napínavé, krapet romantické a vážně super - ale stejně mi tu něco chybělo. Možná tomu moc nepomáhalo to, že jsem si až ve dvou třetinách knihy uvědomila, že hlavní postavou je spíše Daniel než Ana. Další věcí která mi hrozně chyběla, bylo něco jako u Šedých tónů či Sůl moře SPOILER, SPOILER, SPOILER - tím myslím, takovou tu velkou bombu jako ten zžírající strach v koncentráku v tónech či potopení lodi v Soli moře, kde se vám chtělo úzkostí zalézt pod postel či se pozvracet (nesnáším slovo zvracet, omlouvám se za něj.) Prostě něco takového. KONEC SPOILERU.
Poslední věcí která mi fakt chyběla byl smutnej konec. Do téhle knihy se mi ten happyend prostě vůbec nehodil. Líbilo by se mi prostě mnohem víc - já nevím, kdyby se Ana záhadně ztratila nebo tak něco; nebo kdyby se Daniel postavil svému otci a prostě se nějak společně vzepřeli režimu - tohle bylo prostě hrozně nudný. Z letošních knih je to zasloužený Humbooktip, ale celkově mě to teda tolik neohromilo ani nezasáhlo.

04.11.2020

4,5/5
Jo, líbilo se mi to. První historický román, který jsem si užila.
To hlavní, co se mi na knize líbilo, byla romantická linka. Já mám totiž ráda romantické linky typu Romeo-a-Julie nebo Enemies-To-Lovers, což tady bylo a bavilo mě to.
I prostředí Španělska je dost netradiční, takže jsem mohla objevovat zcela nový svět.
Postavy, ať už hlavní nebo vedlejší byly super a bylo zajímavé zjišťovat o jejich minulosti.
Bohužel mi ale konec přišel nedotaženy. Kniha je už tak tlustá, ale já bych tam chtěla ještě pár stránek navíc, protože bych chtěla vidět trochu víc z některých linek.
Ale nelituji, že jsem se do knihy pustila, i když to bylo dost mimo moji komfortní zónu.

04.11.2020

Španělsko, padesátá léta, občanská válka...
•
S Rutou Sepetys otevíráme další historické i společenské téma a dostaneme se dál než jen do prosluněných madridských uliček a honosných hotelů. Tahle kniha v sobě skrývá bolest, strach i dlouho potlačovanou radost z běžných věcí, které život přináší.
•
Autorka odkrývá události, které se odehrávají pod pozlátkem, jež Španělsko zdobí zvenku, a odhaluje menší či větší střípky minulých i současných problémů. Občas se o ně pořežeme v místech, kde bychom je vůbec nečekali. Někdy se naopak zatřpytí v přímém slunečním světle a přesto, nebo právě proto, nám zlomí srdce. A tak opatrně našlapujeme a nahlížíme do životů španělských obyvatel a skládáme si dohromady velmi děsivý, avšak skutečný obraz. Na vlastní kůži se přesvědčujeme, jak dokáže válka a diktatura pošlapat lidskou individualitu, touhy a štěstí a nahradit je strachem.
•
Kniha je nádherná jak po vizuální stránce, tak po té jazykové. Kapitoly jsou prokládané úryvky různých článků, které perfektně dokreslují atmosféru příběhu a zároveň dávají i možnost pohledu zvenčí. Abych byla upřímná, knížka mi opravdu vyrazila dech. Postupně si probojovala cestu až k mému srdci a na několikrát ho zlomila. A když jsem ji po otočení poslední stránky odkládala, cítila jsem, jak mi po tvářích stékají slzy.

04.11.2020

Když jsem se dozvěděla o tom, že Rutě bude vydána nová kniha, měla jsem ohromnou radost a toho dne jsem se nemohla dočkat. Ruta je prostě jistota, každá z jejích knih byla úžasná, a tak nebylo o čem. Když jsem ji dostala do rukou, byla jsem překvapená, jaký tlusťoušek kniha je, a o to víc mě to zajímalo. Vevnitř je to klasická Ruta, co se týče stylu - krátké kapitoly a víc pohledů hlavních postav. Tohle se mi na ní líbilo vždycky. Tím pádem se kniha četla hodně rychle i dobře, i když má Ruta tendenci psát dlouho nepřímo. Respektive od neznáma se propisuje k pointě. A o to víc je to lepší, udržuje to pozornost a napětí.
Hned na úvod musím říct, že tentokrát jsem z kraje byla zmatená a nemohla jsem se hned zorientovat, a ačkoliv to je neuvěřitelné - nic moc se tam nedělo. Něco možná nepojmenovaného, co mi to kazilo a pletlo. Drželo se mě to bohužel takových cca 200 stránek. Na tohle nejsem od Ruty zvyklá. Tudíž tohle je pro mě něco, díky čemu strhávám půl hvězdičky. Škoda.
Hlavní hrdinové Ana i Daniel mi byli sympatičtí, byli to hodní lidé, kteří byli sice z odlišného světa, ale ani v jednom tom světě rozhodně nebylo vše 100% a top. Každý člověk bez ohledu na původ, bohatství, vzdělání a moc má své vlastní starosti, problémy, trápení a tajemství. Oba jsem měla ráda a nemám vůči nim žádnou výtku. V obou bylo jen to dobro, ani kapka zla.
Když příběh postoupil, bylo mi hrozně líto Daniela, že žil po celou tu dobu sám, že vlastně neudělal žádný krok pryč od toho "bodu", vím, že na druhé straně to bylo obdobné, ale díky tomu, že to pokračování bylo psané z jeho pohledu, prožívala jsem to víc a mám taky dojem, že se mu stalo dost špatného.
Zbytek vypravěčů/postav byl fajn, opět to byly postavy, o kterých nemůžu říct nic špatného, byli to dobří lidé - jen... cítila jsem k nim ohromnou lítost. V jistých fázích děje jsem cítila ohromnou bezmoc, vztek a děsnou nespravedlnost. Ve světě se děla různá zvěrstva (ta, která nám již Ruta představila, ale to bylo "už dávno"), ale tenhle příběh, tyhle reálie tu vlastně byli "nedávno" a já jsem v šoku - nechápu to. A to mluvím zatím jen o zacházení s lidmi, diktatuře, nastavených pravidlech a trestech, rozdělování národa, vyzdvihování jedné strany a utiskování té druhé - mluvím o válce po válce.
Nebyla by to Ruta, aby už do tak neskutečného příběhu nezasadila ještě jednu perlu - a to kšeftování s dětmi. K tomu prostě nemám slov. A pokud by se našla, byla by jen a jen sprostá. Nechápu to a nepřijímám. Nejspíš mám o lidech stále - naivně - dobré mínění, i přes fakt, jaké to dokážou být zrůdy napříč stoletími.
Tahle kniha byla skvěle napsána, byla milá a jemná, byla drsná a krutá, byla pravdivá a bolestná. Zahřála mě na srdci a dohnala mě k slzám. Byla to síla. Cením si toho, že i když téma je jaké je, že v tom autorka dokázala vykřesat to dobré - závěr příběhu, "konce" těch postav. Skončilo to tak, že se to bude ještě nějaký čas všechno hojit, ale je to na dobré cestě, snad, většina z nich už teď je šťastná - a všichni zúčastnění si to zaslouží, velmi a oprávněně. Možná mě ale mrzel osud Puri. Tahle neměla skončit.
Klaním se Rutě před jejím spisovatelským umem, cením si toho, že se její knihy zakládají na skutečných událostech, kusech naší historie, která je většinou ostudnou ukázkou lidství. A těší mě, že si s tím Ruta dala takovou práci, přeci jenom - sbírat materiál 8 let, projet svět a nahlédnout do různých dokumentů, archivů a absolvovat stovky rozhovorů - to už je něco.
Tenhle celek mě velmi potěšil, z mnoha důvodů a směrů. Je škoda, že jsem se na začátku nemohla s knihou kapku poprat, ale nakonec jsem si s ní sedla. Během čtení jsem prožívala různé emoce a bavilo mě to. Takže je mou milou povinností tuhle knihu prostě doporučit dál - Ruta je vážně sázka na jistotu - a hodnotím po tom mém malém nedorozumění 4,5*. Jsem moc ráda, že ji mám ve své knihovně společně s ostatními autorčinými příběhy, navíc s tak jednoduše krásnou obálkou. :)

01.11.2020

Mlčící fontány si mne získaly hned od první stránky. Jednak tím, že je příběh neuvěřitelně čtivý. Ruta Sepetys je rozená vypravěčka, a i když píše o dramatických událostech, umí to podat s neuvěřitelnou lehkostí, citlivostí a velmi poutavě.
Stejně tak mne fascinuje, jak má autorka velmi podrobně nastudovanou tu dobu a prostředí, v němž se příběh pohybuje, příběh je napsaný v tomto ohledu velmi sebejistě. Odpovídá tomu i ten přímočarý způsob, kterým je příběh veden. Autorka od samého začátku ví, co chce čtenářům sdělit, a jde si za tím s jistotou od začátku do konce. Takže i když se jedná o bichli s víc jak 500 stranami, příběh se autorce nijak nerozpadá. Působí to velmi kompaktně.
Co mne také opět uchvátilo, je to, jak skvěle se tu autorce podařilo čtenářům poodhalit a nastínit další kapitolu z historie - vlastně celkem nedávné historie. Pro mne to bylo zase informačně obohacující. Jedná se sice o beletrii a nikoliv o literaturu faktu, ale autorka má svůj příběh postavený na reálných historických podkladech. V tomto ohledu umí kniha čtenáře přimět, aby si zkusil něco o daných událostech zjistit více do detailů.
Nicméně i když se mi Mlčící fontány dost líbily, nedotkly se mne tolik, jako třeba knihy V šedých tónech nebo Sůl moře. Necítila jsem takový ten emoční dopad, který jsem trochu očekávala. Proto ubírám jednu hvězdu - jiné autorčiny knihy mne oslovily přece jen o trochu více. Přiznám se také, že ten konec tady na mne také působil trochu jako z červené knihovny a přišel mi lehce uspěchaný, což ani jedno asi není úplně můj šálek čaje. Každopádně i tak mohu Mlčící fontány vřele doporučit.

31.10.2020

Ruta Sepetys opět potvrdila, že byť je svými knihami řazena mezi young adult autory, tak má co nabídnout i čtenáři dospělému... Znovu tu máme silný, citlivý, místy milostný příběh, který čtenáři přibližuje období z historie, o kterém nejspíš mnoho nevěří... Já osobně mám velmi ráda knihy s přidanou hodnotou, které mi něco nového ukáží, poučí mě apod... Mlčící fontány jsou přesně to! Když do toho přidáte autorčin skvělý styl psaní a roky jejích rešerší, tak nezbývá než smeknout... Nedala jsem knize plné hodnocení, jelikož jsem se nemohla ubránit srovnání s ostatními autorčinými knihami a tam u mě pořád vede Sůl moře... To ale neznamená, že tato kniha není skvělá! Ona je!

30.10.2020

Pani, tak tento pribeh je neskutecny. Uzasny i desivy. Bud jsem v dejepisu nedavala pozor, nebo se o tomto obdobi Spanelska neucilo. Kazdopadne autorka odvedla naprosto brilantni praci a formou romanu predala tolik informaci, ze by mohl konkurovat kdejakemu dokumentu. A pribeh samotny? Romanticka linka je decentni a mila, ale i silna. Ruta Sepetys tyto pribehy proste umi. Mohu jen a jen doporucit

29.10.2020

Tahle kniha má všude skvělá hodnocení a já jsem od ní tím pádem měla vysoká očekávání. Možná až moc vysoká.
Velice se mi líbila ta historická linka, všechny ty informace o Španělsku pod nadvládou Franca, záhada s dětmi a sirotčincem. To vše bylo skvělé a musím říct, že jsem se dozvěděla věci, které jsem v dějepise asi prospala. Navíc oceňuji to, že se vše zakládá na pravdě a autorka si dala dle všeho velkou práci s rešerší a zjišťováním informací.
Bohužel, co mi ale neskutečně vadilo byli oba hlavní hrdinové a ta romantická linka. Jak Ana, tak Dan byli tak čistí, hodní a dokonalí, až mě to prostě štvalo. Ty postavy se za mě nikam neposouvaly a ani nevyvíjely. No a ten konec... Bohužel tato linie knihy za mě prostě ne, ale jinak ten zbytek byl velice zajímavý a čtivý. Dozvíte se opravdu hodně informací ze španělské historie a i z jejich tradic. To byl pro mě velký přínos.

28.10.2020

Příběh se odehrává v roce 1957 v Madridu, kdy je Španělsko pod nadvládou diktátora Franka. V té době láká do země turisty a obchodníky, aby díky nim získal peníze. Hlavní hrdina Daniel, mladý člověk z Texasu, objevuje krásy země přes čočku fotoaparátu. Seznámí se s Anou a díky ní odhaluje krutou každodenní realitu Španělska.

Autorka nám překládá knihu s tématem, které není nijak známé a v knihách se často nevyskytuje. Odkrývá tajemství a krutosti, které byly na denním pořádku a my o nich nemáme ani tušení. Příběh je doplněn citací politiků a úryvky z článků a rozhovorů.

Kniha je rozdělena na dvě částky v rozmezí osmnácti let. Ze začátku jste hozeni do děje rovnýma nohama, chvilku možná budete zmateni, ale pak Vám vše začne dávat smysl a vše se začne proplétat a spojovat. Každá z postav má své tajemství, které nám postupně odhaluje a objasňuje.
Poslední část v knize mi přišla jako jedno velké klišé, co se týče postav. Odkrytí tajemství bylo super.

Musím se přiznat, že po předchozích knihách autorky jsem čekala něco trošku víc. Styl psaní mi přijde spíše pro mladší, já bych to brala asi více do hloubky. Ale každopádně oceňuji práci, kterou si autorka s knihou dala a rozhodně stojí za přečtení.

26.10.2020

Já osobně mám historické romány ráda, takže na Mlčící fontány jsem se opravdu těšila. Asi tak první polovina knihy byla nudnější, nic moc se tam nedělo, bylo zde hodně popisů a poznávali jsme převážně historii a kulturu Španělska. Podle mě by vůbec neuškodilo, kdyby se těch prvních 250 stránek trochu seškrtalo a zkrátilo, protože se musím přiznat, že takhle mě ten začátek moc nebavil. Asi v té polovině se to však úplně přehouplo, příběh najednou utíkal, byly zde zvraty, intriky, a já se od knihy nemohla odtrhnout a než jsem se nadála, byla jsem na konci. Autorka celý ten příběh vymyslela opravdu bravurně, protože se v knize postupně ukazovalo, že vlastně všechno souvisí se vším, a ty zvraty, co se tam děly, by mě asi nikdy nenapadly. Zároveň autorku obdivuji v tom, kolik si s knihou dala práce, protože jak sama v poznámkách na konci píše, informace pro knihu sbírala osm let. Takže už jenom díky tomu, že jsou historické informace v knize podložené, vám toho tahle kniha hrozně moc předá. Asi úplně nevím, jestli by se Mlčící fontány líbily někomu, koho historie zas až tolik nezajímá, ale pokud máte historické příběhy rádi, tak je tohle povinnost. Jsem si jistá, že na Mlčící fontány budu ještě hodně dlouho vzpomínat. Jenom kvůli tomu začátku, který se mi zdál slabší, dávám nakonec 4,5⭐/5⭐.