Město v oblacích
Kristýna Sněgoňová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444756/bmid_mesto-v-oblacich-AGi-444756.jpg
4
356
91
Města (Kristýna Sněgoňová) série
1. díl >
Svět je v troskách. Když se hroutil, postavili lidé svou spásu – město na obrovských pilířích, chráněné před vším zmarem tam dole. Ale to bylo dávno. Tak dávno, že už si to nikdo nepamatuje. A kdo o tom něco tuší, je v nebezpečí, mohla by po něm totiž jít císařská tajná služba, Polit, protože svět mimo město přece neexistuje. Alespoň ne pro ty, kdo nejsou vyvolení. Jenže stará tajemství se ráda nečekaně vynořují, a když se ve městě začnou záhadným způsobem ztrácet děti, nejlepší vyšetřovatel Politu pochopí, že věci mohou být jinak, než mu celý život tvrdili. Nový román Kristýny Sněgoňové přináší mezi troskami světa po apokalypse temné dobrodružství, jaké tu dlouho nebylo.... celý text
Přidat komentář
"Čteno" jako audiokniha. Vcelku to bylo dobré čtení. I když začátek mě bavil více, než "druhá část"., kde mi přišlo, jakoby se děj vytrácel a šlo jen o to, co všechno ještě hrdina přežije. Není to přímo můj šálek čaje, takže to asi neumím správně ocenit.
(SPOILER)
Pro mne je kniha i autorka příjemné překvapení, byť je to výsledně slušný krvák.
Nadzemní město tvrdě ovládané autoritativním císařem a oddaný velitel Lewenhart, který je pověřen pátráním po mizejících dětech, postupně zjišťuje, že to může být jinak. Objevuje záhadný stroj a bojuje o následníkův život, avšak po návratu dojde k výbuchu a atentátu. Je nucen se vydat na zem, aby zachránil císaře, ale není sám. Zjišťuje realitu, aby byl po návratu svědkem krvavých jatek ve svém městě, až do konce. Přesto pár lidí dokázal zachránit.
Hezky vymyšlený a popsaný svět, postava dodaného L., který začne pochybovat, idea zemského života i vraždících potvor, závěrečná oběť... Děj ubíhá a je dobře promyšlený.
Na téma postapo bylo napsáno tolik knih, že je asi těžké napsat něco naprosto převratného, ale knize se nedala upřít čtivost. Bylo to originální, akční, hororové a občas i vtipné. Hlavní hrdina nic moc sympatický, ale závěrem to výrazně vylepšil. Ostatní hrdinové byli překvapivě dobří a věrohodní.
Celkově mě autorka překvapila (byla to pro mě první kniha od Kristýny Sněgoňové), její styl je spíše “chlapský” a to se mi líbí.
O knize jsem nic moc dopředu nevěděla a zpočátku mi trochu chybělo vysvětlení co město jako takové představuje. Ale máme z minulosti trochu podobnou zkušenost, takže po relativně krátké době mi byl ten svět, který vymývá svým lidem mozky, dost jasný.
Dalo by se říci, že je to téměř klasické postapo, kde vládne surovost a u žádné postavy není jisté, jestli za chvíli ještě bude žít.
No, jestli si nedáme pozor, tak nějak to s námi dopadne.
Dal jsem autorce ještě šanci... Město v oblacích je o něco lepší než Zřídla, ale jen mě utvrdilo v mých názorech.
Opět, byť trochu klišovitý, ale dobrý nápad, který ale tak nějak nefunguje. Hlavní postava mi z počátku připomněla clerika tetragramatonu z Equilibria, kdy emoce pozbývající bojovník slepě vykonává vůli svého pána. Satanžel se hrdina začal chovat jako že jednou jo, jednou ne. Vůbec se čtenář nedozvěděl jeho vnitřní pohnutky a nějaký duševní progres. To u mě mělo za následek, že jsem nevěděl jestli hrdinovi fandit, nebo ho nemít rád....
Celkově je děj postaven celkem vachrlatě a jen příslib politiky s velkou záhadou jej z boků podpírají. Opět jakmile přichází na scénu ta vědecko-fantastická část, je cítit že se autorka dostává na tenký led. Na druhou stranu, když přijde na řadu část s mezilidskými vztahy, tak je autorka pevnější v kramflecích a čtenáře to opět chytne. Proto mě to utvrzuje v tom, že by autorka měla změnit žánr.
Dlouho jsem kolem knihy jen kroužila, ale postapo jsem už dávno nečetla, tak jsem to zkusila.
A nebylo to špatné. Dobrý nápad, zajímavě vykreslený svět, dopady katastrofy se odhalují postupně a je to vcelku slibný začátek pro další rozvíjení příběhu. Rozjezd je poměrně pomalý a trochu nudný, zvažovala jsem i odložení knihy. Postupně děj graduje a stává se akčnější a zajímavější. Co mi úplně nesedlo, byl styl vyprávění. Vcelku jednoduchý, řemeslný. Možná jako audiokniha by mi to vyhovovalo víc, tam se člověk tolik nesoustředí. Přílišná četnost sprostých slov knize také nepomáhá. Ale děj si mě nakonec získal a těším se, jak bude pokračovat.
Pokud chcete něco jednoduššího, máte chuť se prozkoumat město postavené na vysokých pilířích, jeho politický systém a možná se dostat i zpátky na zapovězenou zem a zkoumat, jak je na tom po katastrofě, zkuste tuto knihu.
Po delších odkladech jsem se konečně pustila do knihy od spisovatelky Sněgoňové. A docela si rvu vlasy, že jsem si k ní nenašla cestu dřív. To byla zase jednou jízda. Úžasný nápad, příběh, který Vás lapne a nepustí. Věřím, že zaujme spoustu čtenářů. Hlavní hrdina je pořádný padouch, kterému ale nakonec držíte pěsti i kdybyste nechtěli. Četla jsem jako e-knihu půjčenou přes knihovnu, ale nadchlo mě to natolik, že si ji pořídím i do knihovny. A samozřejmě se pustím do dalšího dílu :-)
Konalo se příjemné překvapení! Příběh mne naprosto pohltil a autorčin úm, kombinovat brutální až hororové s věcnými popisy syrového, přesvědčil, že tato paní hodně umí...
Lewenhart jako (anti)hrdina k srdci nijak zvlášť nepřiroste. Předpokládám, že to ani nebyl záměr. Beru jeho postavu na způsob experimentu, v čemž mě ujistil konec příběhu a také autorčino věnování na začátku knihy (Lewenhartovi za všechno).
Nic, já si půjdu dočíst další díl a vy od této paní také něco zkuste. Je to fajn počtení.
(SPOILER)
Od Města v oblacích jsem čekal víc. Možná mohou za nižší hodnocení moje přehnaná očekávání, ale já jsem se prostě po většinu knihy nudil. Žádná postava mi nebyla natolik sympatická, aby mi záleželo na tom, jak to s ní dopadne, a hlavní hrdina už vůbec ne. Motivace jeho jednání mi zůstaly záhadou - je zcela oddaný službě císaři, i když je naprosto zjevné, že vše, v čem dosud žil, je lež. Lpí na kdysi složené přísaze, kterou ovšem skládal v době, kdy si myslel, že jsou věci úplně jinak, než jsou. Přesto zůstává naprosto plochou postavou s odolností Terminátora (to třeba, v porovnání s Kotletovým plukovníkem Michálkem, bylo extrémní; ten sice taky vydržel dost, ale popis zlámaných žeber, pneumotoraxu, zlámaných prstů a tak dále, ale přesto schopnosti téměř nadlidských fyzických výkonů...).
Kniha měla z mého pohledu obrovské množství hluchých míst. Počínaje tím, že kdybych si nepřečetl anotaci, vůbec bych na prvních padesáti stranách nepoznal, že se děj odehrává kdesi ve Městě v oblacích. Čekal jsem vysvětlení, jak město funguje, proč a jak vzniklo a tak dále. Dobře, možná tohle vysvětlení bude v dalších dílech, ale být vržen do světa, jehož zákonitosti mi nebyly jasné a v neurčitém časovém období, mě zkrátka iritovalo (a nemůžu opět nesrovnávat s Kotletovou sérií Spad, kde hned v první knize byla podstata toho, co se stalo, odhalena pomocí The Hokkaido Shimbun Press). Rozmluvy s císařem, převelení Lewenharta na Ztráty i samotné pátrání po zmizelých dětech mě nebavilo. Scény v Mathildině světě byly světlou, i když dost brutální, výjimkou. Začátek druhé části byl pro mě naprosto ubíjející a nezajímavý, od sestupu na zem to sice bylo o něco lepší, ale stále ukrutně povrchní a až moc jednoduché/přímočaré. A ani po dočtení nevím, jak bych si vlastně měl představit hlavní mimozemské nepřátele. Vím o nich jen to, že mají kusadla a rychle se pohybují.
Vím, že jsem četl brakovou literaturu, ale právě ta by z mého pohledu měla být zábavnou jízdou, kde se na nějaké ty chybějící končetiny příliš nehledí. V případě Města v oblacích bylo pro mě ale splněno pouze to druhé.
Věděl jsem, že jdu na jistotu. Těch doporučení byla spousta.
Opravdu, Sněgoňová je brilantní autorka. U mě má jasné body navíc i za několik hororových scén, kterými mě jako těžkou botou přišlápla k podlaze.
První kniha (část) s totalitním státem a antihrdinou mě velmi bavila, už jen proto, že jsem si o publikaci nic nezjišťoval dopředu, takže jsem vůbec nevěděl, o jaký svět se jedná. Druhá část se mi zdála mírně slabší, ale čtivost se stále nedala upřít.
Knihu jsem poslouchal jako audiobook, kde tedy nějaký ten čertík v krabičce vyskočil, např. přechody hlasitosti ze scény do scény, nebo případně zbytečně dlouhé pauzy – obijí dost rušivé. Interpret byl ale skvělý – jen to potřebovalo trochu doladit. I tak se jedná o dílo, které jsem musel dočíst/doposlouchat velice rychle... protože jsem prostě potřeboval vědět, jak to bude dál!
Inu kvalita se nezapře.
Dalo by se říci téměř klasické postapo, ale netradiční je zde surovost a to, že si o žádné postavě nemůžete být jistí, jestli na další stránce ještě bude žít. Díky tomu je kniha netradiční a napínavá. Ale určená spíše otrlejším čtenářům.
(SPOILER)
Oblačná je průser. Prvních šest odstavců obšlehlých od Kotlety, mapa obkreslená z Attack On Titan, hned na 3. stránce hrubka a navrch se po první zápletce vlastně dozvíte, že čtete 451° Fahrenheita..
Parazit, jak má být. Dočteno po 5 stranách.
To byl můj první pohled na věc. Nicméně, četl jsem dál. A ne a ne se ztotožnit s hlavním hrdinou a pochopit ho! Jednou to už vypadá, že se bude držet svých zásad a my jako čtenář budeme vědět v jaké roli jsme, ale tu hned ztrácí půdu pod nohama a je zase v neznámu smýkaný událostmi ze strany na stranu. A právě ta neuchopitelnost ho dělá průhledným, NEVIDITELNÝM a my tak sledujeme spíše osudy postav okolo něj. Kdo je to ten hlavní hrdina paní Sněgoňová? Tato otázka zůstává nezodpovězena.
Ke 200sté straně sledujeme krásnou scénu připomínající zase Winstona a Julii z románu 1984, nicméně zde jsem si snad poprvé knihu užíval a byl hlavním hrdinou vtažen do děje. Poprvé podobenství hrálo ději do karet.
Autorce se nicméně povedla jedna zajímavá věc. Dokázala vykreslit vedlejší postavy tak, že bychom radši knihu četli z jejich pohledu. Bylo by to pro nás snazší, příjemnější, pochopitelnější. Ať už by byla hl. hrdinka snílek Annelise, vystrašený ale odhodlaný mladík Malger, zrzavá špionka Gretel nebo tvrďák s dobrým srdcem Werner, věřím, že by se nám četla kniha lépe.
Ke straně 400 pak odkládám knihu znovu. Některým knihám se prostě musí poděkovat, že vám dali byť jednu - opravdu nepředvídatelnou napínavou část, která vám na dlouho utkvěje v hlavě, ale jako celek to prostě opakovaně není pro vás. Na bzučení ve zdech však nezapomenu!
Edit: nakonec jsem to navzdory všemu přečetl. Pokračování recenze u 2. Dílu.
No tak to bylo zajímavé. Po Zřídlech a Rusalkách jsme se dostali mimo Zemi. Čekala jsem trochu něžnější postapo, vzhledem k předchozí zkušenosti s Legií, ale KS začíná dotahovat Kotletu a řekla bych, že s ním i vyrovnává krok. Bylo to čtivé, napínavé a celkem uvěřitelné. Hlavní postava měla sice trochu vymeteno, tak trochu jako teď má většina obyvatel Ruska, ale vyrovnávala to zápalem, odvahou a bojovností.
Knihu jsem vybral na základě kladných ohlasů na různých fórech a můžu říct, že nezklamala.
NA to kolik má kniha stran, je velmi čtivá. Děj má spád. Vše je srozumitelné, i když člověk musí dávat pozor. Někdy padne zmínka o nějaké nové postavě a za chvíli dojde k jejímu rozšíření.
Je to příjemné postapo a reálný nástin, jak to s náma dopadne.
Je pravda, že rozšíření děje o krvelačné emzáky není úplně to, co bych tam hledal, ale povedlo se to autorce včlenit velmi rozumně.
Někdo píše, že konec je hororová, já bych spíše řekl, že je nečekaný, trochu zvrácený, ale je v duchu celé knihy.
Kdo má rád české autory, postapo, tak si určitě přijde na své.
Po Petře Stehlíkové je tohle další česká autorka, která mě příjemně překvapila. S každou další stránkou knihy se zvyšovalo napětí a než jsem se nadála, byla jsem na konci. Vše tak realisticky vykreslené až mi z toho běhal mráz po zádech. Druhý díl si určitě přečtu.
Knihu jsem začal číst s chutí na pěkné české postapo. Inu žánr to splňuje rámcově, ale děj je hlavně kriminální/thriller a graduje do hororu. Fanoušci Kotlety budou maximálně spokojeni. Zničená Země, tajemní emzaci, zlí lidé v Městě i na povrchu a hlavní hrdina jenž přežije neuvěřitelně kruté zacházení od protivníků. Pěkné 3,5*.
moc ceske autory nevyhledavam, ale toto me velmi mile prekvapilo. Velmi dobre ctive, rozhodne stoji za precteni.
Bezva, to stálo za přečtení. Hlavní hrdina je gestapáckej zaporák, přitom je vlastně za klaďase. Příběh začíná jako detektivka v totalitní budoucnosti, ale nakonec se lidi vrací (všichni a šusem) tam kam patří - na zem.
Tak jsem knihu dočetl, ale vůbec mě nezaujala i když myšlenka díla se mi zdá velice pěkná. Ale i tak veřím že si najde spoustu svích čtnářů
„Liese,
každá chvíle s tebou
ode dne,
kdy jsme se poprvé potkali,
byla...“
Varování:
Všechna sprostá slova, která jsou v komentáři použita jsou citáty z knihy! Bohužel se také jedná o skoro jediné citáty, které jsem z příběhu vybral. Představte si, že já, sběrač citátů, jsem z knihy vybral jen dva citáty. A to dokonce první až na straně 291. Snad nikdy se mi nepovedlo, abych vybral tak málo výroků z příběhu. Možná i to samo o sobě svědčí, jak se paní spisovatelka snaží psát komerčně a nezatěžuje čtenáře nějakými vyspělejšími rozumy a hláškami.
Citát: Možná je na čase začít dělat něco nového.
Po dlouhé době knižní příběh, který ve mně vyvolával velmi smíšené pocity. Na jedné straně dobře vymyšlená linie, které skloubí postapo, sci-fi, fantasy, krimi a trochu i kyberpunk, na druhé straně, žádná výrazná postava, která by vás zaujala. Dokonce i hlavní „hrdina“ vyšetřovatel Lewenhart (kterého zpočátku většina čtenářů nebude mít rádo) projde jakousi změnou myšlení. Trvá mu to však strašně dlouho a někdy vám připadá jako totální idiot. Navíc, jeho neustálé vracení se myšlenkama do minulých událostí, které už znáte, prodlužují zbytečně příběh a někdy jsou už i nudné.
Malá ochutnávka:
Poslední metry se Lewenhart snažil nerozhlížet. Přítomnost konstrukce se mu zdála tíživá, jako by se měly gigantické vzpěry co nevidět rozlomit a všechen ten kov se měl zřítit mezi domy. Ve studeném vzduchu každé zachvění konstrukce hluboce rezonovalo..
Kristýna Sněgoňová už zase používá moc sprostých slov. V příběhu jsou použIta „Kotletovská vybraná slova po S“ tedy slova SPROSTÁ. Výrazy jako „píča“ nebo „kurva“ se do příběhu nehodí a jsou jeho velkou rušivou částí. Naštěstí zde nejsou použita v nějaké velké míře a tak čtenář není „v prdeli“ a nemlátí se v levných výrocích. Ale bohužel vám tato slova v paměti ulpí víc, než příběh samotný. Musím však vyzvednou velmi, ale opravdu velmi, povedený konec příběhu. To, jak se to nakonec seběhlo a jak se Lewenhart se vším vypořádal, to si zasluhuje půl Hetešáka navíc. Bohužel zde na DK to je jen symbolický půlmotýl, protože hvězdy se nedají dělit. 80%
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Citát: Já jsem to zvládl. Dal jsem jim naději.
PS – V příběhu jsou použita auta na stlačený vzduch. V Brně je vyvíjejí, i když nemají takový dojezd jako v této knize. Ale do budoucna......
Štítky knihy
mimozemšťané české sci-fi zmizení lidí postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Město v oblacích |
| 2018 | Krev pro rusalku |
| 2020 | Amanda |
| 2021 | Šprti & frajeři |
| 2021 | Země v troskách |
Kniha Město v oblacích je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 446x |
| Čtenářské výzvě | 45x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 203x |
| Chystám se číst | 269x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 8x |
Má to slabší místa a ne plně využitý potenciál skvělého originálního nápadu. Určitě by se dalo vytěžit více. Po přečtení ale ve mě zůstal ten správný pocit jemného mrazení. Vžil jsem se do popisovaného prostředí a ve své vlastní fantazii domýšlel to co nebylo napsáno. A to je vlastně na knihách to nejlepší. Můžu si představit vše po svém. Umím si dost dobře představit celou řadu dalších příběhů celé řady postav jak v tomto městě, v dalších s podobným osudem a především, co se děje dole, na zemi. Tak nějak jsem očekával pointu ve smyslu, že na zemi je už dávno lépe, než v uzavřeném a izolovaném městě. Něco ve stylu Město Ember. Přes všechna nenaplněná očekávání hodnotím vysoko a těsím se na další díly.