Medvědín
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330756/bmid_medvedin-Hgq-330756.jpg
4
2143
608
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorském mistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Medvědína to znamená všechno. Vítězství jako tohle by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace a talentované sportovce, kteří by dali Medvědínu přednost před velkými městy v okolí. Vítězství jako tohle by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za vyvrhela; pro Kevina, hvězdného hráče, jenž stojí jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, jejich obětavého generálního manažera, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií. Tým by mohl mít šanci splnit sny celého města. Ale jedné noci během zapíjení klíčového vítězství se něco stane mezi Kevinem a Peterovou dcerou — a druhý den to vypadá, že se všechno změnilo. Vznesená obvinění se šíří po celém Medvědíně jako vlny po rybníce, žádný dům nevynechají. V honbě za úspěchem týmu je složité rozpoznat hranice věrnosti a zrady. Nakonec musí jeden mladý muž najít odvahu říct nahlas pravdu, kterou, jak se zdá, nikdo nechce slyšet.... celý text
Přidat komentář
Medvědín = hokejové město. Prvních pár stránek jsem si říkala: ,,no to snad ne, ta knížka bude celá o hokeji, o kterym pomalu nic nevim a ani mě to nezajímá". Měla jsem pravdu a zároveň neměla, byla nejen o hokeji, ale i o tom, jaké to je vyrůstat ve stínu hokeje, protože hokej je všechno a hokejisti jsou nadlidi, zvlášť, když je Ti 15 a jsi holka. Je úplně jedno co se stane, protože pokud něco provede hokejista, tak všichni budou stát za ním a k žádné úhoně nepřijde, sklopí Maya zrak, nebo to jen tak nenechá?
Autor má zvláštní dar, a to napsat příběh takový, od kterého se jen tak neodtrhnete.
Tohle je druhá kniha, co jsem od autora přečetla a rozhodně ne poslední.
Nemůžu si pomoc, ale Backman mi přijde jako super správný týpek. Jako ten typ chlapa, co vždycky políbí ženu a děti, když dorazí domů, co nikdy nevynechá společnou snídani, odpoledne hraje s dětmi na cokoliv, co chtějí a večer podá ženě sklenici vína a namasíruje ji chodidla.
Možná je to pravda. A možná taky ne. Protože Backam jistojistě umí působit na city a emoce druhých. Ví, že stačí když čtenářům přiblíží obyčejné lidi - se všemi neduhy, vlastnosti a problémy, které má každý z nás. K tomu přihodí nějaké to moudro, ze kterého si sednete na zadek a jen si v duchu říkáte "bože, to je úplně přesné, jak to vystihl". Backman je prostě neobyčejně obyčejný.
Medvědín. "V tomhle městě se nedá žít. Tohle město se musí přežít." Nečekejte fascinující příběh, ohromnou zápletku a povrchní popis toho, co se stalo. Ne. Vlastě to ani není příběh o hokeji, či o znásilnění. Ne. Je to příběh o nás. O lidech. O tom, jací jsme, jak se umíme poprat s nástrahami života a jak spolupracujeme a komunikujeme. Spolu. A je to také o tom, že nikdy nic nebude růžové, ale ani černobílé. "Na jednu stranu lidský druh přežil, protože lidé drželi pohromadě a spolupracovali, a na druhou stranu se lidstvo vyvinulo, protože nejsilnější jedinci vždycky žili na úkor ostatních."
Hned druhý den jsem rozečetla My proti všem - pokračování Medvědína. Nemohla jsem jinak. Ačkoliv mi totiž chvilku trvalo se do Medvědína pořádně začíst, nakonec mě pohltil. A i já, která u knížky brečela jen jednou v životě, jsem měla tentokrát namále.
V poslední době mám často problém, že mi některé knihy splývají a zapomínám jejich obsah. Ale u Medvědína se toho nebojím.
Naprostá dokonalost! Do Medvědína jsem se zamilovala. Backman mě tak vtáhnul do děje, že jsem to ani nečekala. Úžasně popsané postavy, jejich myšlenkové pochody... Těším se až se pustím do dalšího dílu.
Nádherná kniha. Všechny jeho knihy, ale tahle je pro mě top. Backman píše krásně, lidsky. Ať už to byl Ove se saabem, milovaná babička, nebo Britt-Marie posedlá uklízením.Ale z Medvědína mě srdce bolelo nejvíc. Na začátku pohoda, sranda, tak jak to umí, pak přišlo pravidelné vhrknutí slz do očí díky posledním větám na konci odstavců. Stažené útroby, kámen na hrudníku a strašná zlost a bezmoc. A závěr? Díky bohu za ty klišé, jinak by ta kniha bolela mnohem víc. I tak jsem usínala na mokrém polštáři.
Jsem tady na Šumavě, v malém městě uprostřed lesů, takzvaná „náplava“. A co to znamená být naplaveninou, pochopí člověk na plné pecky až ve chvíli, kdy se aktivně zapojí do dění v městečku. Tehdy se najednou začnou objevovat jinak neviditelné temné proudy, které hýbou zdejším životem. Příběh Medvědína ve mně vyvolával vzpomínky. Člověk by se jim s chutí zasmál, jen kdyby nebyly na denním světle tak absurdně… smutné.
Backmana kdosi v recenzi nazval králem citových vyděračů. Ano, to sedí. Kniha z vás ždímá emoce až na dřeň. Chvílemi mi to vadilo. Ale na druhou stranu nutno říct, že to Backman dělá dobře. Není to upatlané, není to podbízivé, není to kostrbaté. Nemáte pocit, že vás podvedl. Ne. Ty emoce z vás vytáhne velmi dobrým příběhem, velmi dobře zpracovaným. Více méně ani nevadí, že většina těch situací (a témat) balancuje na hraně klišé. Všechno zachrání opravdu dobrý styl vyprávění. Na začátku příběhu se smějete, uprostřed pláčete, na konci si jen rezignovaně povzdechnete.
Nádherná kniha, příběh jednoho malého městečka, příběh o lidech, o tom jak dokážou ublížit, příběh o velkém přátelství. Autorův styl psaní je pro mně naprosto dokonalý a úplně mně pohltil, mé srdce plesá blahem.
První polovina knihy naprostá nuda, vyprávění autora, který o hokeji ví jen to, že se hraje na ledě. Druhá polovina knihy už ale upoutá a vyplatí se ji dočíst dokonce. Sám jsem po 100 stranách přemýšlel, že knihu odložím nakonec jsem i rád, že jsem knihu dočetl.
Príbeh o mestečku. O hokeji. Ale hlavne o ľuďoch. O všetkých typoch, ktoré môžete v priereze spoločnosťou nájsť. O tom, ako sa hľadajú výhovorky, o tom, aké je niekedy jednoduché len stáť a nič nerobiť a aké je zložité niečo urobiť. O tom, ako správne a nesprávne nie je vždy automaticky dobré a zlé.
Backman plne využíva štruktúru kapitol a údernosť vlastného jazyka, aby si získal čitateľov. Možno odhalíte tie vety, ktoré sú tam naschvál, aby ste čítali ďalej. Ale robí to dobre. A hovorí pravdu.
Krásný, silný příběh, i když smutný. Myslím, že je to jedna z těch knih, které si budete pamatovat ještě dlouho...
☆☆ dávám sedm hvězd za bezkonkurenčně nejlepší čtení a to přesto, že dávám přednost sci-fi nebo detektivkám. K téhle knize jsem se dostal jen proto, že je o hokeji. Název mě upřímně odrazoval. Myslel jsem, že to bude klasika jako že ve vesnici Medvědín hraje nejlepší superhráč který porazí všechny ..... je to o tom, co někteří lidi mají v sobě. Jak dokážeme odsuzovat a tím pádem i ubližovat. Ač někteří nevědomky.
Pro mě skvělé napsaná kniha.Dlouho jsem ji ještě vstřebávala.Četla jsem ji o dovolené a můj manžel , který až tak moc nečte ji doslova hltal.A druhý díl už má také přečtený.
Málokterá kniha v dnešní době ve mně umí vzbudit nějaké emoce... Tato to umí bezezbytku, jako většina Backmanových knížek. Doporučuji.
Bylo jednou jedno mestecko, ktere zilo hokejem. Trener mel svuj sen, hraci meli svuj sen, divky snily, mali kluci snili. A najednou se z toho stal zly sen. Zajimava sonda do lidskych vztahu. Skvele. No, uz se tesim na dalsi dil.
Dlouho jsem se této knize bránila, ačkoliv mi hodně lidí řeklo, že opravdu stojí za to.. Když jsem si totiž přečetla popis o čem má kniha být, říkala jsem si, co na ní jen může být tak dobré.. Popis mě nikterak nezaujal.. Ovšem již prvních několik stran mě přesvědčilo o opaku.. Byla jsem z každé další strany nadšená až dojatá.. Medvědín je napsaný opravdu neskutečně, postavy a jejich příběh miluju.. Nemůžu se dočkat, až zítra zajedu do knihkupectví a koupím si pokračování My proti Vám.. Nádhera..
....nemám slov....přesně takové knihy mi berou dech....bezmoc, procítěnost, pomstychtivost, tupost stáda ovcí.....a přitom uvěřitelný příběh dnešní doby (bohužel)
....má druhá kniha autora a rozhodně ne poslední
Backmanova výhoda tkví v tom, že si v ní čtenář jakéhokoliv věku najde to svoje. Právě jak se píše na zadní straně, on píše o nás všech. Perfektně si umí vcítit do kůže pubertálních outsiderů, králů střední školy, starostlivých rodičů, nebo v tomhle případě, dokonce do situace oběti. I přes množství postav nebudete vůbec řešit která je hlavní a vedlejší, protože osudy všech vás budou bavit stejně. I přes v podstatě ohrané rysy charakterů, které jsme už všichni viděli, je kniha neuvěřitelně čtivá a dokáže překvapit a to jak určitými dějovými zvraty, nebo silnými momenty, kde autor ukazuje to nejlepší a zároveň nejhorší z lidské povahy. Benji je dle mého názoru postava, o které bych si klidně přečetl samostatnou knihu.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Backman patří mezi mé oblíbené autory.Téma hokejového města mě ze začátku překvapilo,ale kniha je spíš o morálních hodnotách,ovlivňovávání,vydírání.Poslouchala jsem audioknihu namluvenou Pavlem Soukupem,určitě doporučuji.