Medvědín
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330756/bmid_medvedin-Hgq-330756.jpg
4
2143
608
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorském mistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Medvědína to znamená všechno. Vítězství jako tohle by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace a talentované sportovce, kteří by dali Medvědínu přednost před velkými městy v okolí. Vítězství jako tohle by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za vyvrhela; pro Kevina, hvězdného hráče, jenž stojí jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, jejich obětavého generálního manažera, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií. Tým by mohl mít šanci splnit sny celého města. Ale jedné noci během zapíjení klíčového vítězství se něco stane mezi Kevinem a Peterovou dcerou — a druhý den to vypadá, že se všechno změnilo. Vznesená obvinění se šíří po celém Medvědíně jako vlny po rybníce, žádný dům nevynechají. V honbě za úspěchem týmu je složité rozpoznat hranice věrnosti a zrady. Nakonec musí jeden mladý muž najít odvahu říct nahlas pravdu, kterou, jak se zdá, nikdo nechce slyšet.... celý text
Přidat komentář
“Prásk, prásk - prásk, prásk, prásk” - citoslovcia, ktoré v tomto diele zaznievajú veľmi často. A postupom času, ako mi išli viac a viac na nervy, som si ich spájal nie s nárazmi puku na mantinel (celé je to o hokeji), ale s nárazom mojej päste do autorovej sánky. Najradšej by som totiž Backmanovi uštedril vý-PRÁSK!
Po milovanom “Mužovi menom Ove”, slabšej “Babičke, čo pozdravuje” a rozporuplnej “Britt-Mary” (viď moje komenty) som si povedal, že tento spisovateľ má talent a ja som sa len netrafil do nálad jeho diel, alebo mi nesadla určitá infantilnosť postáv. Dám mu ešte šancu...
Ja blbec! Načo som ho ospravedlňoval, keď ma zas kolosálne ojekabátil ako Britt-Mary so svojou jeblou sódou?! Alebo to bola jedlá sóda? To je fuk: Mal som nad ním (Backmanom) “zlomit hůl” hneď, lebo pri MEDVĚDÍNe by som na ňom najradšej zlomil hokejku.
Celú 1. tretinu to vyzeralo ako na zápase Slovana Bratislava: nič sa nedialo, postavy sa vozili po ľade, resp. po stránkach, a tréner/autor divákom/čitateľom opakoval stále to isté: “Počkajte, ono to príde a bude to veliké!” V 2. tretine to zas neustále hrozilo útokom, každý sa tam predvádzal, ale ani jedna poriadna akcia, len samé náznaky. Stále sa nič neudialo, a to sa diváci už zoznámili s každým hráčom, asistentom aj upratovačkou. Až na začiatku 3. tretiny padol gól z trestného strieľania, po obzvlášť brutálnom faule, a celý zápas sa už len dohrával a riešili sa vinníci a pomsta...
Takýto nemastný-neslaný pocit ako zo slovenskej hokejovej ligy som mal aj tu. Autor od prvej kapitoly predpovedal tragédiu a toľko ju omieľal, že keď prišla - stratila náboj. Tá neustála dramatizácia a umelé stupňovanie napätia boli priehľadné a násilné. Repetitívnosť hrozby aj slovných spojení neskôr už viac rušila než zvyšovala očakávania. Ale najsamviac mi vadil hyperbolizmus, ktorý autor už dlhšie v hojnej miere používal aj v predchádzajúcich dielach. Skoro každé konanie jeho hrdinov je fatálne a veští tragédiu. Často používa zásadné tvrdenia ako: Mira NIKDY V ŽIVOTE nedýchala tak nahlas, Peter bol na MAXIMÁLNE MOŽNÚ MIERU vytočený, Benji vložil do nárazu CELÚ SVOJU SILU A UDIERAL ZNOVU A ZNOVU ... takéto a podobne fatalistické tvrdenia sú na každej stránke. Celkovo je väčšina postáv preexponovaná či psychicky nevyrovnaná. Medvědín je proste mestečko fanatikov, a zďaleka nie len hokejových.
Na autorovu obranu musím napísať, že on sám takto odsúdil MEDVEĎOVCE od začiatku. Len keby to nerobil tak doslovne a niečo nechal aj na úsudok čitateľov ... Ale nie všetko je na prd: atmosféra hokejového ošiaľu či správanie sa tínedžerských komunít je popísaná vcelku uveriteľne. Dokonca niektoré postavy nekonajú šablónovito (Benji, Fatima), veď Backman nie je žiadny lúzer. Do tejto knihy o hokejovom mestečku primiešava prvýkrát zločin a na pozadí presvitá sociálno-spoločenská kritika na témy: korupcia a klientelizmus v športe, ultras, dysfunkčné rodiny, drogová či alkoholická závislosť, antisemitizmus, integrácia imigrantov, sociálne rozdiely, pohlavná nezrelosť mládeže, utajovaná homosexualita, nezamestnanosť, marginálnosť vidieka, regionálne rozdiely, ekonomická stagnácia, starnutie populácie a kopec iných nahryznutých tém... Otázkou zostáva, či také množstvo ingrediencií nepokazí výslednú chuť. Podľa hodnotení majú tunajší užívatelia severské gulášiky radi, no ja mám radšej jednoduchší steak. Po takto prekorenenom pokrme mi totiž odpálilo chuťové poháriky a na pokračovanie sa určite nechystám. Vám, ktorým Medvědín zachutil, však prajem dobrú chuť! Určite vám ju vylepší aj brilantný audiointerpret Pavel Soukup.
ODPORÚČAM:
jednoznačne prívržencom hokeja, lebo po fanatickej futbalovej babičke tu máme sfanatizované celé hokejové mestečko kdesi v severskom Prdelákove.
Na svoje si prídu aj priaznivci napätia: v Medvědíne/Medveďovcich je totiž aj bežná činnosť, akou je varenie, podaná ako v mysterióznom thrilleri a napätie možno krájať - najlepšie čepeľou korčule! Cieľovou skupinou môžu byť aj športové fanynky: román by ich mal vyviesť z omylu, že kolektívni športovci sú vlastne celkom fajn chalani. U mňa si to Medvědi nadobro pokašlali (rovnako aj Nedvědi) - jednu tretinu by som kľudne oželel, čiže 66,6%.
Číst tuto knihu mě fyzicky bolelo. Úplně se mi dělalo špatně, jak mě autor vedl příběhem. Říkala jsem si: "Tohle bude průšvih." A byl. Příběh je zcela mimo mojí zkušenost a vnímání, ale vím, že je pravdivý, že takto lidé opravdu uvažují a je to děsivé. Asi nejsem týmový hráč a soutěživost mám nulovou. Pro mě spíš odstrašující příběh o tom, co "sport" může udělat s lidmi.
Medvědín je jedna z nejsilnějších a nejzásadnějších knih mého života. Až napotřetí (po Ovem a Babičce) na mě Backman dokázal zapůsobit a zalezl mi tak hluboko pod kůži, že už ho odtamtud asi nikdy nedostanu. A vlastně ani nechci. Ten chlap by mohl vyučovat, jak vytvářet příběh, atmosféru i psychologii postav. Všichni přečíst, povinně :)
Když jsem poprvé četl anotaci knihy, říkal jsem si, že by to mohlo být celkem zajímavý. Ale až při čtení mi došlo, že mám tu čest s knížkou mnohem hlubšího významu a lepší kvality, než jsem očekával.
Nevím, zda to bylo tím, že jsem poslouchala audioknihu, ale jen zřídka se mi u knihy stane, že by mne až tak zasáhla. Hokejové prostředí, malé město, několik hlavních postav, a dechberoucí příběh, který sice není kdovíjak originální, ale stylem vyprávění vás opravdu zasáhne. Příběh o vině, trestu, ale také lidské povaze a pravém smyslu života. Pro mne jedna z nejlepších knih, co jsem kdy "četla" a hlavně jeden z nejoblíbenějších autorů, zatím mne nikdy nezklamal. Pokračování Medvědína si co nejdříve přečtu.
Skvělá kniha. Velmi dobře vykreslené prostředí kolektivního sportu a všech, kdo se kolem něj pohybují. Pohledy rodičů, trenérů a samotných aktérů. Jde a přitom nejde o hokej. Vše tady již bylo popsáno. Za mě super.
Tak toto mě fakt mile překvapilo a bavilo. Kniha se četla skvěle a i přes počáteční rozpaky jsem celkem nadšená... těším se na druhý díl. Více najdete v recenzi na http://rachel-roo-books.blogspot.com/2018/12/rc-medvedin.html
Já to prostě nechápu. Fakt ne. Jak to ten Backman dělá, že takovou cynickou potvoru jako jsem já, která nikdy nebrečí ani u filmů, u kterých brečí každý, dokáže u všech svých knížek vždycky totálně rozložit a rozbulet? Ne, fakt to nechápu.
Dokonalost...
Vzpomněl jsem si na Otu Pavla. Měl jsem za to, že nic lepšího nebo alespoň srovnatelného ze sportovního prostředí už nenajdu. Backman mě svým Medvědínem vyvedl z omylu. Ale zatímco Ota Pavel uměl krásně popsat tu těžkou, úžasnou cestu na sportovní vrchol a největším dramatem se stal jeho životní příběh, Backmanova hokejová pohádka je tu jen výraznou kulisou pro působivé a výborně popsané maloměstské konflikty, tragédie a katastrofy univerzálního charakteru.
100 % (501 hodnotících, jsme na vysokém průměru 91 %).
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Příběh, který se vám dostane pod kůži, který vás pohltí a vy nemůžete přestat číst... myslíte na postavy v něm, žijete s nimi v Medvědíně, chodíte na hokej, řešíte politiku v hospodě, brečíte a smějete se. Řešíte velké věci na malém městě. A najednou mi klepe průvodčí na rameno: "Jsme na konečné, vystupovat."
Nepopsatelně krásně napsaná kniha. Pan Backman je můj nejoblíbenější autor a já se bála začít Medvědín číst. Bála jsem se, že to bude něco jiného. Bylo to úplně stejně nádherné jako jeho ostatní knihy. Při semifinálovém zápase jsem měla slzy radosti v očích, z toho jak dokonale byl popsaný děj. Knihu bych rozdělila na část PŘED semifinále a PO semifinále. Neskutečně smutný a pravdivý příběh.
Tak tohle bylo výborné. Začátek pozvolný, ale v okamžiku kdy se to rozjelo to stalo za to. Musím napsat Ježíškovi o další!
Přečetla jsem knihu o sportu. A přečetla jsem ji jedním dechem. Já , která si pletu volejbal a basketbal. .. Přečetla jsem knihu o hokeji a líbila se mi, protože byla o hokeji. A líbila se mi i proto, že byla o mnoha dalších věcech – především o bezpodmínečné rodičovské lásce, o přátelství, partnerství, věrnosti, loajalitě, strachu, o vítězství a prohrách…. Odpustila jsem autorovi všechna klišé, protože jsem byla součástí příběhu a všechen příval emocí, kterým mne kniha zavalila jsem skutečně prožívala. Byla jsem obyvatelkou Medvědína a musela se rozhodnout, jak dál…
„V dospělosti zažíváme dny, kdy máme pocit, že meleme z posledního. Najednou nevíme, za co tak dlouho úporně bojujeme, jsme pohřbeni ve skutečnosti a všednosti a ptáme se, jak dlouho to ještě vydržíme. Skvělé je, že všichni takových dnů ustojíme víc, než si myslíme. Děsivé je, že nikdo neví, kolik přesně.“
První třetina mě od čtení málem odradila, ale potom dostala spád a dočetla jsem jí během jednoho dne. Byla jsem nad knížkou znechucená, vzteklá, plná bezmoci, i pár slz ukáplo. Backman zpracoval důležité téma, jen pro klid mojí duše mohla některá z postav důrazněji zavrhnout zvrácené argumenty, které zcela nepochopitelně zaznívají i v soudních síních ve skutečnosti.
Fredrik Backman je majster pera a úžasný rozprávač.
Strieda jednotlivé dejové línie a ukazuje rôznorodú paletu ľudských charakterov, bezcharakterov a názorov.
Medveďovce je kniha nielen o hokeji, ale aj hudbe, rodičovstve, manželstve, dospievaní, susedských vzťahoch, priateľstve, túžbach a splnených aj nesplnených snoch.
Medveďovce sú skrátka zrkadlom, v ktorom sa spozná veľa ľudí....
Medvědi z Medvědína jsou silní, velcí a důležití - stejně jako ti opravdoví ve volné přírodě. Ale umí i zraňovat a sami jsou zranitelní. Toto krásné přirovnání se autorovi povedlo.
Láska k čemukoliv není zadarmo. Jak pro samotné aktéry, tak pro jejich nezúčastněné okolí.
Doporučuji se prokousat přes pozvolný začátek, který čtenáři představuje dění kolem hokejového klubu a vztahů v městečku. Rozhoduje se až v poslední třetině.
První polovina knihy nebyla moc zajímavá, hodně popisný a nic moc se tam nedělo, ale od druhé půlky knihy to byla jízda a měla sem to přečtené hned. Akorát mě to trochu připomínalo Desátý kruh od Jodi Picolt
Tuto knihu napsal pan spisovatel. Jak jednoduše to vypadá, ale jak moc je působivá. Stačí dvě tři slova na konci odstavce, která čtenáře doslova rozsekají, když to nejméně čeká. Příběh dospívajících sportovců. Příběhy jejich rodin - ambice, ideály, nezdary, peníze, dřina, úspěchy, selhání, slabosti... zbabělost, vydírání, pevnost v názorech... nedá se vypsat, co vše se do téhle knihy vešlo. To hlavní je její morální poselství. Na konci neodsuzujeme ani hráče z Medvědína, ani hráče z Hedu. Každý měl a má své pohnutky, proč se nakonec rozhodl tak, jak se rozhodl. A to rozhodování nebylo jen o hokeji.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Sem velká hokejová fanynka, takže při přečtení anotace sem se na knihu moc těšila..ze začátku sem se knihou docela prokousávala, než sem se zorientovala, kdo je kdo a o co přesně v Medvědíně jde..potom co sem se do knihy více začetla mi docházelo, co se nejspíš dále stane, ale i přesto mě to nutilo číst dál a dál a nelituji toho..opravdu vynikající kniha a hned mě to donutilo číst další díl..navíc autor skvěle vystihl i to, že ve sportu politika a sponzoři zasahují do hodně věcí v klubu