Marťanská kronika

27.02.2018

Celkově je tato kniha velmi dobře napsaná a čtivá. Některé povídky jsou samozřejmě lepší než ostatní. Nejvíc mě bavila povídka Pozemšťani, která měla výborný konec.
Tato kniha je velmi nadčasová, ostatně jako většina textů od Bradburyho.
Celkové hodnocení 75%

25.02.2018

Smutná pravda

13.02.2018

Popis toho, jaké je člověk neskutečné hovado. Naprostý trus vesmíru, který má v hlavě jenom sám sebe a své prospěchářství.
Popis toho jak se turistický zvratek - vidlák, (vždy se jedná o osoby, jenž svou nadřazenost staví do nekonečných výšin a jsou nevázaným postrachem, jenž se opájí ve vlastní skvělosti) chová jako prachbídný a netolerantní chrchel, ke všemu co mu je cizí. Přetváří jiné kultury, vynucuje jediný správný názor, jenž je ten jeho a masturbuje nad svou výjimečností.
Popis diktarury, kterou nám přináší posun technologie do zamotaných výšin rychlého pokroku.
Osídlování jiných vesmírných těles jest dost pravděpodobným scénářem blízké budoucnosti. Neboť lidstvo je značně přelidnění, masivně si vytírá prdel s čímkoli co mu není ku prospěchu. A tak je pouze otázkou času, kdy bude nuceno rozmrdat další část vesmíru, aby tak udrželo svůj druh v chodu.

06.02.2018

Skvělá kniha, i když byla napsána před 50 lety, je aktuální i v dnešní době.

29.01.2018

Moje oblíbená sci-fi, přečtená již několikrát a pořád stejně dobrá.

28.01.2018

Klasické dílo sci-fi z doby raketového nadšení, ačkoli Bradburyho pohled byl výrazně skeptický. Dodnes aktuální, i když některé představy o budoucnosti, v které žijeme dnes, mohou působit úsměvně... Je to ale hlavně výborně napsané.

12.01.2018

Srdcovka :-) Prostě to nej z historie science fiction. Skvěle rozebrané namyšlené lidstvo, zde tedy hlavně Američany. Poučné i vtipné, simply the best!

02.01.2018

Napínavý a zajímavý začátek se v polovině knihy zlomí na naprostou nudu. Sbírka příběhů postrádajících pointu.

17.12.2017

Moje srdcova zalezitost.
Ma sve mouchy, asi jako kazda kniha.
Bradburyho suchy styl se hodi vice do kratkych povidek, nez delsich del, nicmene v pripade Martanske kroniky sedi, alespon podle meho nazoru.
Depresivni prostredi, takrka hororove, je necim, cim se Bradbury vyznacuje a jedna se o jeho typickou atmosferu.
Rozhodne se nejedna o knihu pro pozitivni slunickare, ktere znechuti trocha ponurosti a ciste beznadeje, rozhodne je ale necim, cim si clovek s otevrenou mysli dokaze rozsirit obzory vziti se do lidi s jinym, ac negativnim, pohledem na budoucnost (a z hlediska metafory i na soucasnost).

30.11.2017

Kondenzovaná deprese a nudný styl. Přesto jsem ráda, že jsem dočetla celé. Spíš než dobré sci-fi je to dobrá sonda do poválečné atmosféry. Radost z jednoho míru ubíjely nové konflikty, strach a hořkost, že jsme ani přese všechny pokroky nedokázali vyřešit vzájemné spory, které nás nyní mohou zničit. Období 45-69 v západních zemích máme možná zkreslené. Já rozhodně. Vidím jen předměstí, bílé ploty, beatniky a hippies. Moje chyba.

Tahle kniha zřetelně ukazuje všechny problémy a obavy tamní doby. Rasismus, podivné normy, pokrytectví, byrokracii, technokracii.

Jo a taky patriarchát. Všechny hlavní postavy jednotlivých příběhů jsou muži, ženy vaří. Ale když mužům ty vědy a pokroky jdou tak skvěle!

22.10.2017

Zajímavá kniha z minulosti o budoucnosti co už žijeme, a naštěstí se nevyplnila. Některé části mě bavili více, některé vůbec. Doslov pana Škvoreckého zajímavý.

11.09.2017

Tak jsme jeli s rodinou na dovolenou do kempu na Malou Fatru a já si vzal tři knihy - přečetl jsem však čtyři!!! ...stránky... a až cestou na Šumavu a zpátky tento víkend jsem ztrestal tuto malou knížečku - ještě, že je to tak daleko a jede se tam dvakrát tak dlouho jako do Tater.

O této knize jsem si myslel, že bude jen o nějaké kolonizaci Marsu a úha popis kulhá! Je to sice o kolonizaci Marsu, ale to je jen podium pro to, co se děje za oponou a tím je zdrcující kritika americké civilizace - potažmo spíše moderní civilizace jako celku. Kritika naší nenažranosti, bezohlednosti, chamtivosti a destruktivity. Popis tupého amerického turisty, s pocitem nadřazenosti, v Mexiku je neskutečně trefný. A tak se lidé chovají v tomto pozoruhodném dílku na Marsu.

Nepřijde mi to, jak je to v popisu, že by to byly povídky, ony jednotlivé kapitoly pojednávají sice o různých lidech v různých časech, ale jde pořád o jedno a to samé a postavy z prvních kapitol se objevují i v posledních, tak jaképak povídky?

Bradburymu se povedlo sepsat úžasnou osobitou výpověď strachu z atomové války, cenzury a ztráty lidskosti. Určitě se v tom odrazila doba McCarthismu a studená válka. V mnoha ohledech neztratila kniha nic na své aktuálnosti z padesátých let. Snivé a poetické pasáže dodávají knize na čtivosti a některé kapitoly (ne povídky), lezouc pralesem na Plechý jsme nemohl dostat z hlavy, rozhodně poctivých 95%.

Jo a jedna z posledních poslední kapitol, kdy roboti opečovávaní prázdný dům - úplně jsem si vzpomněl, že něco takového jsme četli na základce jako protiválečné čtivo. A vůbec si nejsem jist, jestli to bylo z Marťanské Kroniky nebo z pera nějakého Sovětského tvůrce, dlouho to leželo zasunuto v paměti a jen občas problesklo jako vzdálená vzpomínka - bylo to jako objevit sbírku něčeho z dětství.

30.08.2017

Knihu jsem poprvé četl jako "malý kluk", někdy kolem desti let. Dodnes to byl pro mne zážitek, asi proto se ke knize občas vracím.

08.08.2017

Povídkové knihy moc nemusím, ale již po druhé (poprvé u knihy Homunkulus aneb...) jsem opravdu ráda, že jsem po takové knize sáhla! Jedinečné příběhy z povrchu Marsu o jeho původních i kolonizovaných obyvatelích. Myslím, že nesmí chybět v knihovničce žádného fanouška sci-fi.

24.07.2017

Moje první sci-fi, i přesto mi nepřišla zase tak špatná. Ale každá kapitola mi připadala zdlouhavá a stejně ty ubohé pozemšťany, kteří se tak moc snažili dostat na Mars, Marťani nakonec nějakým způsobem zabili, aspoň teda ze začátku mi to tak připadalo. Ale představy o tom, jak to chodí na Marsu, to byly opravdu nápadité a originální.

03.07.2017

Výborná klasika sci-fi, i přesto, že současné poznatky o vesmíru jsou poněkud odlišné od těch z knihy; nicméně to neubírá knize na kvalitě, spíše naopak. :)

15.03.2017

Ověřil jsem si, že tenhle žánr pro mě není. Z celé knížky se mi líbily asi 4 povídky. První a druhá výprava, Usher II (ta se mi líbila asi nejvíc) a pak ta postapokaliptická s domem. Zbytek mi přišel takový roztříštěný, nesouvislý a u některých povídek jsem nepochopil proč tam jsou. Když to tak proberu suma sumárum tak 4 povídky z celé knihy, které se mi líbily jsou vlastně strašně málo. Jsem rád, že jsem to přečetl, ale vracet se k této knize určitě nebudu.

08.03.2017

Pamatujete si, že ukázka byla v čítance - snad pro 4. nebo 5. třídu ZDŠ? Asi proto jsem se k přečtení rozhoupala až o mnoho let později. Je to poezie psaná ve větách, jsou to dějiny dobývání Marsu v kostce. Jakmile s někým začnete soucítit, přijdete o něj. A stejně jako děti nových osadníků se budete ptát, kdy už konečně uvidíte nějakého toho Marťana.

07.03.2017

Ne všechny povídky bych ohodnotila tak vysoko jako celek, ale většina je brilantní. Bradbury má dar vtáhnout vás do děje a prostředí tak, že nevnímáte okolí a před očima máte domácnost Illy, soběstačný dům po výbuchu atomové bomby nebo vyprahlé pláně. Asi v deseti letech se mi dostala do rukou povídka Přijdou vlahé deště, byla jsem naprosto fascinována v té době nepředstavitelnými technickými vymoženostmi a text v čítance pro třetí (čtvrtou?) třídu základní školy četla hned několikrát. Za větší pozornost rozhodně stojí Pozemšťani, Třetí expedice nebo Poem inspirovaný Usher II.
"Psovi vyvstala pěna u huby, lehl si ke dveřím, čmuchal a oči mu plály. Pak se divoce rozběhl do kolečka, chňapal po vlastním ohonu, prudce se roztočil v zuřivém záchvatu a zdechl. Hodinu ležel v salónu.
Dvě hodiny, zpíval hlas.
Armáda myšek už jemnými smysly postřehla zánik a vyrojila se s tichým bzukotem jako šedé listí rozváté elektrickým větrem.
Dvě patnáct.
Pes zmizel.
Ve sklepě náhle prudce zažhnulo ve spalovacím kotli a chomáč jiskřiček vyskočil z komína."