LideCtete

Profil

Poslat zprávu

Lenka (1964, žena) · Praha · statistiky

Aktivní: 27.03.2018 v 20:31(poprvé: 07.03.2017)
Body:53(0 autorů a 0 knih)
Palce:40 za komentáře, udělené: 54

Právě čtené knihy 1

Mráz

Kdo jsem

Už od útlého dětství jsem projevovala neobvyklou náchylnost k prázdnému papíru. Bylo třeba ho zaplnit! *)Prázdný papír byl pro mě výzvou a způsoboval mi chvění. Nejdřív jsem samozřejmě kreslila, jako všichni budoucí umělci - klikyháky, hlavy, hlavonožce, postavy, a pak vše ostatní. Teprve pak jsem zjistila, že existuje něco mnohem zábavnějšího než kresba: písmo. Nejdřív bylo klínové, vlastní, ale hlavně že bylo. Nikdo mu nerozuměl, ani já. Moje neštěstí prý bylo, že jsem uměla tiskací písmena napsat ještě předtím, než to do mě začala v první třídě hustit soudružka učitelka. A soudružka navíc vyžadovala, abych začala psát písmem psacím. Moje motorika se vzpírala, moje sešity byly plné červených vykřičníků. Všichni šíleli z mého držení pera. K čínskému jsem se dopracovala mezi posledními, zoufalý táta mi půjčoval vzácná plnicí pera zn. Mont Blanc či zlaté pero po dědečkovi - všechno špatně. Doma jsem za to dostávala na zadek. Po jednom výprasku jsem ale prý začala natruc psát krasopisně. Pedagogika slavila úspěchy.Vykašlala jsem se na ruční psaní a objevila psací stroj. Měla jsem svůj Mercedes! Psala jsem na něm všude. U stolu, na zemi, v posteli... Povídky, romány, básně. Ráda jsem vytvářela obálky svých budoucích knih. Ačkoliv jsem popsala a zničila stohy papíru, jako slavná budoucí spisovatelka stále žiji v ústraní. Občas si s náznakem lehké žárlivosti přečtu něco od svých kolegů, a podivuji se nad tím, že něco tak triviálního, a často i hloupého, může někdo vydat. Ale hodně často zůstanu s otevřenou pusou a říkám si: tak tohle je přesně ono, tak to cítím i já, to je opravdové. A je úplně jedno, jestli jde o pohádku, milostný příběh nebo sci-fi drama.*) podobné šílenství zachvacovalo i jiné významné osobnosti, např. Lillian Hellmannovou při psaní hry "Lištičky"Slova, se kterými souzním:Je-li téma větší než autor, má autor mlčet. Rudolf KřesťanDají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč. Juan Ramón JiménezA ještě pár poznámek:Moje láska ke knihám je nedokonalá, neúplná. Mám mezery v klasické literatuře. Mám ještě větší mezery v literatuře, kterou všichni rádi zmiňují, aby byli za intelektuály. Mám ráda sci-fi svého dětství a mládí, knihy se špatným koncem, temné knihy, detektivky, ale nepohrdnu ani červenou knihovnou. Pokud mě kniha nezaujme na první stránce, odkládám ji.Ve výběru knih jsem asi i hodně konzumní, nevyhraněná, ale svým knížkám věrná.Vychovávala mě v šedesátých letech paní na hlídání, která mi předčítala Raise a Jiráska - obrovské, výpravné knihy s krásnými ilustracemi A. Kašpara. Rozhodně nic, co byste si vzali do postele. Se základním vzděláním byla sečtělá víc než leckterý akademik. A říkala mi tenkrát, že má knihy, které umí skoro nazpaměť. A já jí tenkrát ve svých asi deseti letech pravila, že to mám stejně, a odcitovala jsem jí několik vět z příručky "Akvaristika v koutku živé přírody"...Moje komentáře ke knihám dávno či nedávno přečteným často neobsahují to podstatné - třeba to, co mi z knihy zůstalo, když všechno ostatní překryl čas. Možná své komentáře občas doplním, protože si na něco důležitého vzpomenu... Jsem trochu pozér, ráda si hraju se slovy, takže komentáře neberte moc vážně. Každopádně budu moc ráda, když komentářem někoho inspiruju, aby si knížku přečetl.Bohužel jsem jako Václav Klaus, čili ke komentáři musím připojit něco osobního. Je to trapné, ale jinak to neumím (Václava Klause nemám ráda, ale o tom jsem opravdu mluvit nechtěla).