Marťan

29.09.2015

"Venkate, řekněte vyšetřovací komisi, že ten svůj hon na čarodějnice musí udělat beze mne. I když se nakonec pokusí hodit vinu na velitelku Lewisovou, jak je jasné od samého počátku, už nyní vám říkám, že to veřejně odsoudím. A nepochybuji, že přesně stejně se zachová zbytek posádky. A kromě toho jim řekněte, že všechny jejich matky jsou od první do poslední děvky. P.S. I sestry."

Mým nejoblíbenějším astronautem byla vždycky Ripley, alias Sigourney Weaver. Ne že by se přečtením Marťana měla o své místo bát, to ne, ale že byl robinsovsky podaný Mark vtipný a sympatický mladý muž, to mu upřít nemohu. Žádné - zůstal jsem tu sám (fňuk), proč zrovna já (fňuk), zas ty hnusný brambory (fňuk fňuk). Jen jsem postrádala aspoň nějakou zmínku o jeho citovém životě.
Humanisticky zaměřený čtenář jako já buď u takové sci-fi musí desítky stran přeskakovat, nebo se knihou prokousávat, aniž řádně všem těm technickým věcem porozumí. Líbilo se mi, že kromě deníkových záznamů a pasáží ze Země použil autor i er-formu, aby si čtenář vychutnal určité části Markovy anabáze i bez jeho optimistického pohledu. Jsem zvědavá, jak se s tím Ridley Scott popere.

24.09.2015

Boží. V metru jsem se u toho nahlas pochechtávala, třásla napětím a brečela jak želva.
Pirate-ninjas made my day.

24.09.2015

Mark Watney je borec. Když si pomyslím, že já bych nepřežila ani týden sama doma a on byl na Marsu víc jak rok... Můj hrdina.
Sice jsme moc nerozumněla těm chemickým blábolům, ale bez toho by to nebylo ono.
A ten jeho optimismus bych chtěla mít.
Hrozně moc se mi líbily ty části, jak mu celý svět drží palce, jak celý svět doufá... .
I já doufám, že film zase nezkazí a stále přemýšlím nad tím, jak může Aquaman ovládat velryby, i když jsou savci :D .

21.09.2015

Naprostý souhlas s Aajuska.... ! S každým slovem a každou připomínkou lze jen a jen souhlasit.

18.09.2015

Musím se přiznat, že při čtení Marťana se ve mě přely dva přístupy ke knize - na jednu stranu mě hrozně moc bavil ironický a vtipný pohled na svět hlavního hrdiny (už první věta knihy, "Jsem v hajzlu" mě dostala) a celkový styl jeho deníkových zápisů. Na tu druhou jsem ale knihu četla dost dlouhou dobu a necítila to správné zapálení do četby. Takže nevím...
Je pravda, že na čtivosti knize ubírají časté technické popisy toho, co Mark musí vymyslet a zrealizovat kvůli přežití na Marsu - je to však naprosto logické a na místě, takže to chápu. Je to spíš můj problém, že zkrátka nejsem technický typ (stejně jako mnoho dalších čtenářů, jak tak čtu reakce níže). Ve většině případů jsem vůbec netušila, o čem je řeč. Autor na to zřejmě myslel, když se Mark vykašlal na "killowathodinu za sol" (nebo něco takového, čert ví, jak to bylo správně) a říkal jí "pirát-nindža". V záplavě technických řečí to vykouzlilo úsměv na tváři.
Teď si tak říkám, že čtení knihy bylo zvláštně zdlouhavé, ale nikoli nudné... nebyl právě takový pro Marka pobyt na Marsu?
Největším plusem knihy je určitě Markova osobnost a způsob, jakým A. Weir popisuje jeho myšlenky. Nevím sice, jestli by si v takové situaci dokázal člověk dělat starost z toho "Jak může aqua-man ovládat velryby, když jsou to savci.", ale kdo ví. Lidská mysl je zvláštní...
PS: Lewisovou a její zálibu v disku chápu! Co proti němu sakra máš, Watney? :-D :-D :-D

15.09.2015

Skvělý, na to, do jaké situace se hrdina dostal, vtipné a s nadhledem. Občas sice trochu moc fyzikálních, chemických, technických a vědeckých detailů, ale tady to má smysl. Jsem zvědavá na filmové zpracování, ale nevěřím, že to může fungovat bez deníkové formy a trochu se bojím, že to na plátně sklouzne k patetickemu hrdinskému dojaku, čemuž se právě předloha úspěšně vyhýbá.

15.09.2015

Přesně takto má bestseller vypadat! Byla jsem schopna odložit všechno a na 2-3 hodiny jsem se stala členem posádky Ares III a společník Marka Watneyho při jeho Journey po Marsu.Marťana jsem četla 10 dní a jsem rozhodnuta si ji přečíst ještě několikrát.Ani jsem nečekala,že mě takhle chytne děj (moc na takovéhle žánry nejsem).Mark má opravdu dobrý smysl pro humor - v jednu chvíli překypuje optimismem a v druhé by jsi to nejradši hodil (a pokud nechápete ironii,tak jste celkem v háji).Celkem by mě zajímalo,co se stalo,když dorazil na Zem?
By The Way - ty technicko-technologicko-chemické výpočty byly sice detailní ale celkem jsem se při tom i něco naučila (třeba jak sázet brambory na Marsu) a většině jsem rozuměla,ale můj závěr zůstává stejný - Stejnak bych na Marsu nepřežila ani den.
Podle traileru soudím,že film mě porazí stejně jako kniha

14.09.2015

Chytlavá záležitost, takhle si představuju bestseller. Jediné, co bych trochu vytkla je to, že jsme se málo dozvěděli o Markově soukromém životě - jak žil na Zemi, s kým, co ho vedlo ke studiu strojního inženýrství a botaniky a jak se na základě tohoto dostal na Mars apod.

10.09.2015

Kniha byla zajímavá, ale občas se dej rozplizával a zadrhával. Prostě taková sci-fi pohádka. Doufejme, že filmové zpracování hluchá mista překoná.

10.09.2015

Naprostý souhlas s názory, že kniha obsahuje zbytečně moc detailního technického, technologického a chemického popisu všeho, s čím se musí Mark vypořádat. Tyto části se mi nečetly dobře a postupně už jsem je nějak i přestával vnímat. Jinak se mi kniha líbila, jemný humor knihu trochu okořenil. Jsem zvědavý na film, na "druhou Gravitaci" :)

06.09.2015

Ľahký príbeh, skvelo sa pri ňom uvoľníte a zvládnete za jedno popoludnie. Ideálna na cesty a dovolenky.

06.09.2015

Zajímavý příběh sympatického hlavního hrdiny, který to nikdy nevzdá. A to je možná ta slabina celé knihy. Kdyby totiž občas měl chvilku, kdy by si opravdu zoufal či nevěděl kudy kam, bylo by to celé mnohem uvěřitelnější.

03.09.2015

Technicky, ale zároveň vtipně a s nadhledem vedený deník prvního Marťana. Prožil jsem si tři opravdu zábavné a občas vcelku slušně dramatické dny s Markem na Rudé planetě. Díky pane Weire a ať máte vícero takových originálních nápadů, protože psát umíte výborně.

01.09.2015

Mark Watney je velmi sympatický hrdina. Pokud by měl někdo šanci něco takového přežít, tak jedině někdo, kdo se hned psychicky nesesype a kdo je tak trošku MacGyver. Přece jenom na misi na Mars vybírali nejlepší z nejlepších.
Kniha obsahuje plno chemie a fyziky, ve které se nevyznám, ale trošku se vyznám v pěstitelství, a tak doufám, že ty chemické pasáže byly trošku lépe zpracované a nespoléhaly na ignorantství čtenářů.
Nevadil mi ani dokonalý hrdina, ani nadměrné množství technoblábolů, ale stejně se mi pořád honilo hlavou, kolik prostředků je lidstvo ochotno dát na záchranu jediného člověka? Jak by to dopadlo v reálu?
Nejvíce se mi líbil Markův deník. Jak se do toho začala motat NASA, přibylo nezajímavých postav, bez kterých by knížka v klidu přežila. Když se už autor rozhodl pro hybrida, mohl si s postavami víc vyhrát.

31.08.2015

Bohužel musím říct, že to pro mě bylo dost zklamání. Ze dvou důvodů. Naprostou většinu knížky vyplňují popisy technických či chemických postupů, které si dost dobře nedokážu představit, takže jsem byl nakonec rád, že ten Markův nápad fungoval, ale předtím jsem se vždy 3 stránky nudil. Ještě větší problém jsem měl s Markovou osobností, protože autor z něj udělal ultimátního vtipálka, který dělá humor vždy a všude, ta jeho legrace mi ale přišla suchá, málo vtipná a vlastně dost trapná. Přestože tedy měl být Mark sympaťák, cítil jsem k němu odpor.

30.08.2015

Marťan je knižka, ktorá sa číta sama. Je akčná, vtipná a má všetko, čo má správny bestseller mať. Čo mne osobne na tom všetkom úžasnom vadilo bol práve Mark. Na začiatku knihy som mala pocit, že to asi ani nie je človek ale nejaký počítač. Vidno, že autor knihy je asi totálny geek, pretože sa upočítate k smrti. Časom som si na to zvykla, no jeho postava, aj napriek duchaplnému humoru, ostávala docela plochá a nie veľmi uveriteľná. Chýbalo mi tam niečo ľudské, do toho všetkého počítania; v tomto smere autor kĺže po povrchu a jediné, o čo sa opiera, je preexponovaný humor. To je trochu málo...Mám však rada vesmírne témy, takže som sa bavila a bola zvedavá ako to celé skončí. No skončilo to docela zhurta, až to pôsobilo odseknutým dojmom (autorovi už asi došli výpočty..). Určite pôjdem do kina na film, ale inak vcelku priemerná knižka, ktorá mi asi na poličke trošku zapadne prachom...

Andy Weir – Marťan
Trochu jiná robinsonáda.
„Život je ohromně houževnatý. Těm bakteriím se nechce zemřít o nic víc než mě.“
Mark Watney má ovšem na rozdíl od půdních baterií mnohem víc výhod pro to, aby na rudé planetě kde ho nedopatřením zapomněla jeho posádka nejen přežil, ale také se dočkal záchrany. Nejenom že je zdatným technikem a biologem, ale k jeho výzbroji patří i smysl pro humor a neutuchající touha přežít.
Softwarový inženýr Weir pro svou prvotinu zvolil formu deníkových záznamů a to byla rozhodně skvělá volba. Nahlížení přes Markovo rameno takřka hodinu za hodinou s ním čtenáře sblíží mnohem víc než jakákoliv jiná psaná forma.
A ve chvíli kdy už by se mohlo stát, že nás Markovi peripetie na Marsu začnou nudit, vstoupí do děje NASA a doktor Vencat který naváže s Markem spojení.
A příběh nabere nové grády.
Knize mnoho lidí vyčítá, že je plná popisů různých chemických a technologických postupů, které jsou pro většinu čtenářů naprosto nepochopitelné a nudné. Já si však myslím, že Andy Weir tu pomyslnou hranici únosnosti nepřekročil. A to díky tomu, že skoro každá část knihy, která popisuje řešení nějakého technického problému je popsaná spíš jako vtipný návod než suchopárná teorie.
On humor a občas až sebeironický nadhled vůbec dávají na první pohled nudné „vědecké“ knize sympatický rozměr.
Jedinou, ale za to dost velkou výtku k Marťanovi přeci jenom mám.
Chápu, že Mark měl (na rozdíl od Toma Hankse ) přes den spoustu práce s přežitím a dlouhé večery vyplňoval sledováním starých televizních seriálů, čtením detektivek od Agathy Christie a posloucháním hitů z osmdesátých let, ale jak napsal jeden známý: „Usilovně jsem přemýšlel, jak se člověk po dvou letech samoty a stresu na Marsu může ani trochu nezbláznit a nezměnit.“
Tohle a pro některé čtenáře příliš chemických vzorců jsou asi jediné vady na kráse jinak strhující Markovi robinsonády.

27.08.2015

"Já myslela, že to co čteš je sci-fi...“, divila se přítelkyně, když jsem se při čtení neustále hlasitě hihňal. Jasně! Ale kdo řekl, že sci-fi nemůže být vtipné? Nikdo! Přesto se od science fiction tak nějak očekává temná, tísnivá atmosféra, kterou tajemný, mlčící vesmír asociuje. A přitom stačí vložit vtipného astronauta a je zaděláno na parádní počtení.
Marťan je robinzonádou současného věku, v jejíchž hlavních rolích naleznete vědu, napětí i humor. Dost divná kombinace, to jo, ale výtečně to (hurá, hurá, do prdele hurá!) funguje. Doporučuju přečíst dříve, než vaši fantazii zmasakruje americká adaptace. Do filmové premiéry v Česku zbývá 58 solů. Odpočet zahájen…

Autorovi nelze upřít jistou dávku vynalézavosti při zalepování díry na trhu, ale knize zásadním způsobem schází to pomyslné "něco", co povyšuje obyčejný příběh mezi nezapomenutelné. Dle mého názoru knize uškodilo, že je vlastně slepencem všech fungujících sci-fi prvků, které tu byly už dávno před Marťanem. Rozhodla jsem se nedočíst, bohatě mi postačí zhlédnout film.